Kdo nás vyléčí? (2)

KDO NÁS VYLÉČÍ (1)

"Žijete v zemi, kde nic není hanba!" Těmito slovy zhodnotil student z Asie svůj roční pobyt v České republice. Čím kratší, tím výstižnější bylo jeho hodnocení klimatu v naší zemi. Měl pravdu. Z české kotliny se kamsi vytratil stud. Pojem hanba je dnes už srozumitelný málokomu. Dítě se nestydí zesměšnit učitele, muž se nestydí opustit ženu a děti kvůli milence, potomci se nestydí zvednout ruku na své rodiče, není žádnou hanbou žít jako parazit nebo veřejně propagovat zlo. Proč by se tedy měli politici ve službách mafií stydět lhát, krást a podvádět?

Svoji velikou vinu na tomto stavu mají také ty sdělovací prostředky, které z banality dělají tragédii a z tragédie banalitu. Žijeme v době, která propaguje nosit všechno naruby. Normy chování nám prezentují svým nenormálním chováním duchaprázdné celebrity všeho druhu. Ony totiž zaujaly jako vzory místo po moudrých básnících a osvícených autoritách, do kterých by moderní český sjednocený Evropan už ani nekopl.

Z pořadů některých televizních stanic, které by měly kultivovat lidskou duši a zjemňovat smysl pro krásu, pravdu a dobro, teče většinou krev, adrenalin, testosteron... Z této skutečnosti chápu, proč se užívá termín televizní kanály. (pokračování)

Klausův projev, aneb tisíckrát opakované škleby.

Václav Klaus pronesl v neděli k 28. říjnu další prezidentský projev. Byla to jako obvykle částečně komedie, částečně tragédie. Pořád totéž dokola jako flašinet. Projev byl děsivým svědectvím o omezenosti a neinformovanosti člověka, který doposud zastává nejvyšší státní funkci.

Je možné, že Klausovy ideologické pošetilosti mohou některým lidem v ČR vyhovovat. To nic nemění na tom, že jeho "pojetí" světa je legrační. Vlastně to není ani pojetí světa, ale pojetí Klausovi ješitnosti, která mu omezuje prostor.

Ještě neuplynulo ani 20 let od vzniku České republiky a Klaus oznámil, že "Od vzniku naší republiky zanedlouho uplyne 100 let." Klaus si ve své povrchnosti nedělá starosti s historií, přivlastní si, co se mu hodí. Tím výročím myslel bývalé Československo, na jehož zničení má právě on největší podíl. Není záměrem v tomto nalhávání, že dnešní Česká republika je vlastně Československo, snaha vyvářet nacionální nálady, které převáží nad politickými a ekonomickými problémy země?

Nebyl by to Klaus, aby nevyužil každou příležitost k útoku na EU. "Pokušení využít současných potíží v Evropě k radikální centralizaci kontinentu a k dalšímu oslabení suverenity historických evropských států je veliké a už neskrývané." neváhal Klaus zneužít svého prezidentského projevu k svému euroskeptismu. Neměl by prezident být víc nadstranickou a nepolitickou osobností? Naštěstí Evropa už ho bere jako nemocného člověka, co si děláme v českém smrádku EU nezajímá. Klausovou zásluhou.

Každému normálně uvažujícímu občanovi ČR je však jasné, že Klaus a jeho "poradci" brojí proti  Bruselu jen proto, aby mohli čeští mafiánští politikové bez vnější kontroly dál nerušeně rozkrádat český státní rozpočet na úkor českých daňových poplatníků.

Podle Klause neexistují globální změny klimatu, a tak není třeba se starat. Podle něj je normální, že napadne sníh 27. října a že na Ameriku útočí Sandy, historicky nejsilnější hurikán. Rozdíl mezi ČR a  Německem, ale třeba i konzervativní Británii, kde se stavějí tisíce větrných elektráren, je obrovský. Děsivé důsledky změn se začínají stále častěji projevovat. To podle Klause nestojí za řeč, vše vyřeší trh.

Klaus ve svých výrocích selhal i jako ekonom. Jeho ekonomické úvahy jsou jako z jiného světa. Většina známých světových národohospodářů říká, že brutálně a plošně prosazované hospodářské škrty jsou cestou do pekla, že je potřeba stimulovat ekonomiku, ale Klaus jako papoušek už 22 let opakuje věty o nutnosti šetření. Potřeba investic je pro něj španělská vesnice. (Jiří Krž, 29.10.2012)

Kdo nás vyléčí? (1)

Každý student lékařství je už od prvního ročníku studia veden svými profesory k tomu, aby si u každého pacienta položil dvě zásadní otázky - proč a jak.

1. Proč má nemocný potíže? Otázka diagnostická, která vede k určení choroby.

2. Jak ji léčit? Otázka terapeutická, hledání cesty k uzdravení.

Je-li naše společnost nemocná, a ona bezesporu nemocná je, klademe si obě otázky všichni. Až na několik vrcholných politiků, kteří mají většinou jiné starosti, než jaké musí řešit lid obecný. Ovšem co hlava, to názor. Jedni ze současného stavu obviňují komunismus, jiní konzumismus, další neoliberalismus nebo hédonismus.

 Z mého pohledu nepůsobí v této zemi tajemné abstraktní -ismy, ale hlavně tři silně zhoubné choroby. Ztráta studu, rozvoj společnosti bez respektování přirozených společenských norem a z obou předchozích plynoucí pocit tíživé bezmoci. (pokračování)

Jak bohatnou ruští politici.

Najít člověka, který šel do politiky z nějakých jiných pohnutek, než je vlastní prospěch, je stále obtížnější. Bylo tomu tak i v minulosti.  Mít moc (komunisti) nebo majetek (liberálové), nejlépe obojí (socialisté), to jsou sny lidí, kteří dnes usilují o přízeň voličů. Výjimkou není ani současné kapitalistické Rusko.

Točí se člověku hlava, když si uvědomí, kolik tunelářů, podvodníků a zlodějů se v tak malé zemi, jako je Česká republika, pohybuje v politice nebo má na politiky kontakty. Lze si představit, kolik se toho ukradne v zemi, která je dvacetinásobně větší, například v Rusku? V těchto dnech se v ruském tisku objevily zprávy o podvodech s nemovitostmi na ruském ministerstvu obrany.

Podle oznámení vojenských vyšetřovatelů byly v letech 2009-2010 podvodným způsobem prodány vojenské nemovitosti v hodnotě 200 miliard rublů. Pozornost vyšetřovatelů nyní přitahuje bohatá Krasnodarská oblast, břeh Azovského moře.

Jednou z podivně prodaných vojenských budov je, jak říkají místní lidé, "vila Serdjukova", která byla odhadnuta na 300 milionů rublů, ale byla prodána za 92 milionů rublů (1,5 mil. Kč).

V roce 2010 začala přestavba objektu, údajně pro účely obrany země. Byl ohrazen zdí včetně pláže, na kterou byl obyvatelstvu znemožněn přístup. V objektu byl zřízen přístav pro jachty, přistávací plocha pro vrtulníky, bazény, parky aj. Pak se majitelem objektů na ploše 3 ha údajně stala, jak je uvedeno v katastru nemovitostí, společnost OOO Citi Ingeniring, která má blízko k magnátovi Samiru Simandieviči Abramovovi. Podle místních obyvatel je skutečným majitelem vily ministr obrany Anatolij Serdjukov, který je okolí často viděn.

Senátor Veleba, až příliš známý zemědělec.

Voliči na Chrudimsku rozhodli, že v Senátu PČR zasedne nezávislý kandidát Jan Veleba, prezident Agrární komory ČR. Dali mu téměř 60 procent hlasů, kterými přesvědčivě vyřadili sociálního demokrata Tomáše Škaryda. Zřejmě více než odbornost a aktivita v zemědělských organizacích o Velebově vítězství rozhodlo menší zlo, jeho deklarovaná současná politická nezávislost.

  

Mnoha lidem ještě v uších zní slova Bohdana Dvořáka, pronesená na počátku 90. let, že bývalý komunista je jako bývalý černoch. Jan Veleba byl v komunistické straně v době normalizace, to nepopírá ani on sám.  Mnozí lidé o něm říkají, že v osmdesátých letech Veleba byl zemědělským tajemníkem Okresního výboru KSČ ve Žďáru nad Sázavou, on uvádí, že v té době byl  náměstkem a později ředitelem státního statku Křižanov. Není podstatné  kterou funkci Veleba uvádí v životopise, i když ředitel statku byla politická funkce víc než tajemník.

 Letošní senátní volby opět potvrdily odpor lidí k politickým stranám. Do Senátu bylo zvoleno 9 nestraníků. Pouze sociální demokraté mají velkou podporu veřejnosti. O nezávislé kandidáty začala v Senátu tahanice, strany si chtějí udržet kluby - a co nejsilnější, jejichž prostřednictvím mohou prosazovat své programy. Zdánlivě dobrý lov se podařil klubu KDU-ČSL, do kterého zamířili noví senátoři Libor Michálek, Eliška Wagnerová, Tomio Okamura a také Jan Veleba. Samá známá jména. Všichni tito senátoři mohou být pro stranu přínosem, avšak mohou ji také zdiskreditovat v očích veřejnosti. Členská základna KDU-ČSL (60.000 členů) - jinak nepříliš aktivní - tentokrát zavětřila a začala protestovat. V době, kdy se strana začala zotavovat za škody, které jí způsobili Kalousek, Parkanová a další, zvedat se na kolena, do Senátu, nyní jediné velké výkladní skříně strany, přicházejí kontroverzní exempláře. Jsou to pomocníci nebo další paraziti?

  

Lidovci nejsou nadšeni z Michálka ani z Okamury, a hlavně z Veleby. Bojovník proti korupci Michálek jim vadí, protože kandidoval za Piráty, Okamura chce být prezidentem, čímž může zkomplikovat prezidentskou volbu Zuzany Roithové, která kandiduje s podporou KDU-ČSL (50.000 podpisů oznámila už dávno - celkem 81.000 podpisů). Veleba vadí, kvůli členství v KSČ.

Veleba může KDU-ČSL, pokud by navázala na předválečnou lidovou stranu a neformálně se opět chtěla zajímat o zemědělství a venkov, být užitečný svými kontakty v evropských a světových zemědělských organizacích, může jí však poškodit kontakty s domácími představiteli zemědělské velkovýroby, kteří z velké části, tak jako on, budovali kariéru za pomoci KSČ. Veleba je také do jisté míry zodpovědný za úpadek českého zemědělství a za českou nesoběstačnost ve výrobě potravin. Jako prezident Agrární komory toho příliš nepředvedl a nedokázal, mimo vyhledávání statistických údajů o snižování zemědělské produkce a úsilí o nejvyšší agrární křeslo.  Toto ovšem lidovci vnímají ze všeho nejméně, jim vadí Velebovy hříchy z mládí.  (Jiří Krž, 27.10.2012)

Senátor Veleba z funkce prezidenta AK neodstoupí.

Pětašedesátiletý  Jan Veleba, který usedne do senátního křesla, zůstane ve funkci prezidenta Agrární komory až do volebního sněmu v březnu 2014. Rozhodlo o tom jednomyslně představenstvo největší tuzemské nevládní organizace zemědělců.

Veleba už dříve uvedl, že v případě zvolení senátorem, funkci prezidenta AK vykonávat nebude. Nyní uvedl, že o vedení komory se ucházet nebude až v dalším volebním období. Veleba je poprvé v téměř dvacetileté historii Agrární komory ČR jako její šéf zároveň v nejvyšších patrech politiky. Pro Agrární komoru to prý může znamenat zvýšení prestiže i politického vlivu.

Kvůli souběhu obou Velebových funkcí přejde v AK více povinností na viceprezidenty Jindřicha Šnejdrlu, Bohumila Beladu a tajemníka Martina Fantyše. Zároveň prý přestane každodenně jezdit mezi Velkým Meziříčím, kde žije, a Prahou a bude domů jezdit jen na víkendy. 

Veleba kandidoval do senátu jako nezávislý. V čele Agrární komory je od března 2005. Zvolen byl třikrát po sobě. Patřil k zakladatelům Strany venkova, ze které vystoupil v roce 2002. V roce 2010 úspěšně kandidoval do zastupitelstva Velkého Meziříčí jako bezpartijní za ČSSD.

Více Kožených!

Poslanecká sněmovna PČR 3.4.1997:

Poslanec Miroslav Sládek: Paní předsedající, dámy a pánové, pane předsedo vlády, Já bych rád zopakoval váš výrok, který jste přednesl dokonce na mezinárodním fóru, a nerad bych slyšel, že to je úplně, ale úplně falešné. Prohlásil jste:  "Více takových Kožených."

Všichni víme, jakým způsobem se Viktor Kožený dostal k majetku v naší zemi, všichni víme, k jak tajemným přesunům v rámci jeho kupónového impéria dochází, a všichni víme, jak se svěřenými penězi, s penězi, které mu svěřili občané ČR, v současné době na Bahamách tento irský občan zachází. Všichni si také pamatujeme na výroky mnohých členů vládní koalice, kteří byli rádi, že na čele kupónové privatizace je Čech, takže je velká naděje, že tento majetek zůstane v ČR.

Pane předsedo vlády, troufám si tvrdit, kdyby byla naplněna vaše teze - více takových Kožených - tak by dneska z České republiky už nezůstaly ani hraniční kameny. A ptám se vás, jak se ve světle současných událostí díváte na svůj výrok "více takových Kožených" a zda byste bych ochoten nebo schopen znovu tento výrok na veřejnosti zopakovat.

Jenom zmínka - v Albánii stačilo k vypuknutí povstání to, že v podvodných hrách přišlo o svůj majetek sto tisíc občanů. Jen Viktor Kožený připravil o mnoho peněz minimálně dvě stě tisíc občanů.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji, slovo má předseda vlády Václav Klaus.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: 

K panu Koženému nebo k této otázce bych chtěl říci asi toto. Někdo z našich občanů mu svěřil své peníze. Mohu zodpovědně říci, že jsem k tomu nikoho v této zemi nevybízel. Já jsem byl velmi překvapen, a každého občana jsem vybízel, aby se zúčastnil privatizace, sám za sebe. Kdybyste zkusil citovat má vystoupení, pane poslanče, z této doby, nenašel byste jedinou výzvu komukoliv, aby komukoliv svěřoval své peníze. Očekával jsem, že se všichni občané zúčastní kupónové privatizace jako individuální dikové a opakuji znovu, že jsem k tomu nikoho nevybízel, navíc případně k panu Koženému.

Více takových Kožených je jiná úvaha. Nevím, a nechci nyní analyzovat, jak se vše v této věci otočilo, jakým způsobem byl on dotlačen k odcházení z této země a podobně, ale myslím si, že obrovskou vinu na této změně jeho chování má česká závist, závist lidí vůči komukoliv, kdo o něco usiluje a kdo v něčem získá nějaký úspěch. Takže trivializovat tuto věc já považuji za velmi, velmi nešťastné.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu předsedovi vlády a táži se pana poslance Sládka, chce-li položit panu předsedovi vlády doplňující otázku. Vidím, že je tomu tak, dávám panu poslanci slovo,

Poslanec Miroslav Sládek: Vážený pane předsedo vlády, jako obvykle odpovědi se člověk nedočká. Viktor Kožený byl předvolán před soud, ani poté se do své rodné země nevrátil. Že by ho odsud vyhnala závist, o tom se dokonce nehovořilo ani v provládních sdělovacích prostředích. Je mně líto, že nemáme takový jednací řad, který by donutil předsedu vlády na otázky.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji a udílím slovo panu předsedovi vlády.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Pane poslanče, z dlouhé chvíle, až nebudete mít co dělat, pusťte si dnes v 1 hodinu 45 nebo kolik minut dnešní interpelace. Takže poslechněte si vaše vystoupení a zamyslete se nad tím, co jste se mě tázal. Já budu pokračovat, až pan poslanec bude poslouchat, protože jinak je to zbytečné.

Poslanec Miroslav Sládek: Já si to pustím ze záznamu.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Pusťte si to ze záznamu. Vy jste se mě tázal na jednu jedinou věc, tázal jste se mě, zda jsem řekl, více takových Kožených. Já jsem řekl, že ano, že jsem to řekl.

Čtvrtek 3. dubna 1997

Až nebudou komunisti, nebude ani ODS a TOP 09.

Zkušenosti nelze nikde nastudovat. Platí to určitě pro zkušenosti s vládou komunistů. Komunistická strana Československa v době své největší moci sice byla proslulá polovojenskou disciplinou ve vlastních řadách,  ale ve skutečnosti to nikdy nebyla jednotná organizace chovající se celých 40 let stejně.

KSČ byla masovou organizací a měla ohromné množství členů. Přibližně každý desátý občan prošel jejími organizacemi. Jednalo se tak o mnoho souborů různých lidí, od primitivních násilníků a mstitelů, přes notorické vyhledavače funkcí až po  snílky, kteří věřili v přeměnu komunistické strany na levicovou stranu západního typu. Jinak záleželo, jací se v té které komunistické buňce sešli lidé. Komunistický systém se neustále měnil. Jiné to bylo za Gottwalda, jiné za Novotného a jiné za Husáka.

Druhá polovina 60. let (1965 - 1968), kdy do KSČ zamířila spousta intelektuálů, se jeví jako nejsvobodnější období komunizmu. Peněz a zboží sice moc nebylo, ale byly symbolické daně a jiné platby, otvíraly se hranice.  V 60. letech se na československém území několikrát snažila nelegálně usadit Rudá armáda, vždy se jí - a to je velká záhada - podařilo prezidentovi Novotnému rychle vystrnadit.  Cenzura byla formální. Kultura, sport a společenský život měly zelenou. Byly uváděny nejlepší filmy světové kinematografie. Zatímco obyvatelstvo vychutnávalo změny k lepšímu a plnilo sály kin a tribuny stadionů, mezi komunistickými vůdci zuřil boj, ve kterém Novotnému a jeho prvorepublikovým soukmenovcům docházely síly.  

Problémem byli Slováci, které Novotný měl nejraději, když halekali někde vysoko v horách. Když se Dubčekovi, Husákovi, Lenártovi a Bilakovi, za pomoci českých intelektuálů a studentů, podařilo Novotného sesadit, přišly protisovětské nálady, které posloužily jako důvody pro okupaci a "dočasný pobyt sovětských vojsk", tedy to, o co se sovětští maršálové snažili už od roku 1945. Pomalu se z mnoha protagonistů Pražského jara, kteří změnili názor a s okupací souhlasili, stali nejspolehlivější přisluhovači režimu. Husákova plíživá normalizace, za přítomnosti 200.000 sovětských vojáků, byla v mnohém horší než represe 50. let, protože jednak nenápadně lámala charaktery, jednak za mimořádně výhodných podmínek na svou stranu získávala ty ambiciózní mladé odborníky (i nestraníky), jimž se jednalo o jakoukoli kariéru a osobní prospěch. 

Normalizační způsoby vládnutí, tj. zvýhodňování nových elit a psychický útlak nejširších vrstev obyvatelstva, dnes zase praktikují extremistické strany ODS a TOP 09, zdánlivě pravicové, jejichž členové byli na pragmatický život vyškoleni v bývalé KSČ (buď osobně nebo v komunistických rodinách). Tyto strany se vzájemně potřebují, aby mohly masírovat mozky voličů.

 Protože tyto dvě extremistické strany nejsou schopny přestřihnou pupeční šňůry, kterými jsou s komunisty svázány, jejich život závisí na životu KSČM. Pokud by zanikla komunistická strana, automaticky by zmizely ODS i TOP 09. Nebyl by důvod jejich existence. Dokladem je úpadek fašistických stran ve vyspělých zemí, který přišel po vytlačení komunistů (Německo, Itálie, Francie, USA). K velkému zvýšení životní úrovně tam došlo jen zásluhou kombinace a různého střídání sociálně- a křesťansko-demokratické politiky. (Jiří Krž, 24.10.2012)

Polsko chce také hlavní slovo v EU.

Polsko od pádu Kaczynského vlády praktikuje ucelenou zahraniční politiku, v jejímž rámci se mu podařilo jednak normalizovat styky s Ruskem a jednak získat podstatný vliv v Bruselu na tvorbu politiky Evropské unie.

Polský ministr zahraničí Sikorzki

 Spojenectví s Ruskem i s Německem je dokladem o překonání minulosti. Poláci pragmaticky  přestali řídit svou zahraniční politiku podle komplexů z minulosti a dali stranou někdejší nenávist vůči Německu i Rusku, protože jim došlo, že to pro ně bude výhodné. Česká vláda, na Klausův pokyn, naopak dělá všechno, aby byla pozice ČR znevýhodněna.

Strategii Evropské unie v současnosti dominuje Německo. Polský ministr zahraničí Sikorski má blíže k Merkelové než k Hollandeovi. Cílem Polska je prosadit se v ústředí Evropské unie jako rozhodující stát. Je zjevné, že Polsko sleduje tuto strategii velice šikovně. Možná za posílení vlivu v Bruselu, kolaborací s Merkelovou, investuje hodně z národních zájmů. Ale to nebude věčně. Jednou začne sklízet úrodu. Zdá se, že Polsku se ve vztahu s Německem daří vyšachovat Francii a mít druhé hlavní slovo v EU. Jisté to samozřejmě zatím není.

ČR je přirozeně daleko menší než Polsko, ale místo spícího ministra zahraničí by mohla mít také aktivní strategii. Velmi rozumné by bylo hledat spojenectví se státy obdobné velikosti a se společnými zájmy a prosazovat se v EU jako blok. Nečasův flirt s neschopným euroskeptikem Davidem Cameronem, který je v Bruselu brán jen jako tradiční nepřizpůsobivý exemplář z Albionu, nemůže vést jinam než k vytlačení České republiky za hranice jakéhokoliv vlivu. Klausovo a Nečasovo vyhrožování ostatní státy berou jako neškodný folklor. (Jiří Krž, 22.10.2012)

Obchod v Německu nebude smět prodávat za nižší cenu než zemědělci.

Svaz německých rolníků (DBV) uvítal novelu zákona schválenou Spolkovým sněmem, o zákazu prodeje potravin za nižší cenu, než za jaké je kupují od zemědělců. Novela začne platit v roce 2017, do té doby je přechodné období.

DBV vysvětluje, že jedině přísnější pravidla mohou přispět k poctivé hospodářské soutěži. Možnost prodeje za nižší cenu než u zemědělce umožňovala (doslova nutila) dávat do potravin náhražky.

Příčinou krize jsou uzavřené fabriky a vepříny.

O tom, že je současný svět v obrovské krizi asi nemusíme nikoho přesvědčovat. V roce 1989 jsme porazili komunismus a vydali se na cestu k zářným zítřkům. Během dvaceti let se podařilo politikům totálně zdiskreditovat všechno, o co se snažili. O událostech v roce 1989 by se mohlo říci, že byly vítězství neoliberalismu. Neoliberalismus začali prosazovat před 30 lety Reagan v USA a Thacherová v Británii. Oba jsou ve svých zemích proklínáni..

 Neoliberalismus však pokračuje na své cestě. U nás s ním začal Klaus. Je to politika likvidace sociálního státu zavedeného po druhé světové válce. Sociální stát se stal překážkou pro akumulaci kapitálu. Neoliberalismus je vláda finanční oligarchie, při které se prosazují zisky kapitalistů. Principem je eliminace daní pro bohaté a utahování opasků pro chudé.

Byl to Klaus, který u nás jako první přišel s utahováním opasků poté co inicioval rozkradení republiky. Z průmyslově vyspělého Československa udělal (po likvidaci průmyslu) zásobárnu levné pracovní síly pro západní firmy. Vítězné tažení pravice pokračovalo až k současným reformám vlády rozpočtové odpovědnosti.

Krize zasáhla i pobaltské země. V krizi je Maďarsko i Rumunsko. Dobře se nedaří ani Američanům. Ve Spojených státech už od smrti Reagana stagnují mzdy, rostou počty lidí pobírající všelijaké podpory a v poslední době rostou počty lidí bez domova o který přišli v hypotéční krizi. Mnoho lidí tam trpí hladem, protože nemají ani na tři jídla denně.

Vlády prolezlé korupcí, kamarádstvím a protekcí, místo toho, aby se pokusily pomoct nezaměstnaným a sociálně slabým, zahajují restriktivní politiku. Sráží platy ve veřejném sektoru a ruší všechny sociální výdaje. Vlády snižují dávky v nezaměstnanosti, mateřskou a invalidní důchody. Zároveň zvyšují DPH. Všechno pod heslem „Ať platí chudí – bohatým nelze brát jejich peníze“. Naše vláda rozhodně nezůstává pozadu.

 Dá se říci, že krize je všeobecná. Ekonomové ví, že restrikcemi se situace nevyřeší. Tak jako v minulosti už několikrát, hospodářství potřebuje investice. Přenesení výroby z evropských zemí do Číny bylo příčinou celé krize. Je potřeba investovat do výroby doma. Musí se vyrábět. Poskytování služeb mezi sousedy krizi nevyřeší. Ovšem na investice jsou zapotřebí peníze. A kde je mají zadlužené vlády vzít? I když to vypadá divně, peněz je dost a vlády je musí vzít tam, kde jsou. Okrádáním chudáků se nic nevyřeší. (Jiří Krž, 21.10.2012)

Zemědělský funkcionář Jan Veleba se stal senátorem.

Novým senátorem za Chrudim je prezident Agrární komory Veleba. Prezident Agrární komory. Vystudoval mechanizaci zemědělství na Vysoké škole zemědělské a sociologii venkova a pedagogiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity.

V letech 1970 až 1992 pracoval v různých funkcích na Státním statku Křižanov s přestávkou v letech 1976 až 1982, kdy vedl školní statek ve Velkém Meziříčí. Od roku 1992 je spolumajitelem a jednatelem firmy JHYB zaměřené na chov prasat. V letech 1992 až 2005 byl tajemníkem a předsedou Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů.

Od roku 2004 zasedá ve statutárních orgánech odbytového družstva Centroodbyt. Předsedou Agrární komory je od března 2005. V letech 2007 až 2011 byl viceprezidentem Výboru profesních zemědělských organizací v EU. Od března 2007 vede dozorčí radu Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu. Patřil k zakladatelům Strany venkova, z níž vystoupil v roce 2002. V roce 2010 úspěšně kandidoval do zastupitelstva Velkého Meziříčí jako bezpartijní za ČSSD

Proč volíme komunisty.

Patřím totiž mezi ty blbce, kteří volili komunisty, podotýkám, že poprvé v životě.  Nemám na co zapomínat. Pravda, byly také různé nešvary, které nás tenkrát rozčilovaly, jenže ve srovnání s dneškem mi připadají dost malicherné. Zato to, co vidím kolem sebe dnes, mě přinutilo volit tak, jak jsem volila.

Tenkrát sice nebyly každý den banány, ani tolikrát doposud omílaný hajzlpapír, ale věděla jsem, že ve stáří či v nemoci bude o mě postaráno, věděla jsem, že když mi onemocnělo dítě, mohla jsem s ním být doma tak dlouho, jak bylo třeba a nemusela jsem se bát propuštění, věděla jsem, že v 54 letech budu mít důchod, ze kterého se dá slušně žít...atd.

Dnes musí nemocné a postižené děti žebrat v médiích o příspěvky na jejich léčbu, protože rodiče na to nedosáhnou, pokud chce chytré dítě studovat, zadluží sebe i rodiče na hromadu let, zatímco miliardy a miliony létají kolem jako balonky, bohužel nesprávným směrem.

Tak zvané vymoženosti, jako že se může veřejně nadávat na poměry, nebo že se může na dovolenou třeba na Havaj, to je průměrnému člověku platné jak zuby u zadku. Takže proto jsme my blbci volili tak, jak jsme volili! (Marie H.)

Přibývající extrémy počasí, mohou vyvolat hladomory.

Zemědělci se dokážou přizpůsobit průměrnému počasí. Je velmi sporné, nakolik se budou schopni přizpůsobovat klimatickým extrémům. Letošní situace na jižní Moravě naznačila, že přizpůsobení nebude jednoduché. V jaké situaci bude svět, který musí buď neustále zvyšovat výrobu zemědělských plodin, anebo hladovět?

Letošní sklizeň obilí patřila k těm nejlepším za mnoho let. Loni dosáhl objem vypěstovaných obilovin dosud nejvyššího historického rekordu. Letošní úroda je jen o 2,6 procenta nižší. Problém je, že v důsledku součinnosti rostoucího počtu obyvatel a nemorálního používání obilovin  na výrobu biopaliva je nutno vytvářet každý rok další nový rekord. Možnosti zemědělské půdy však nejsou nekonečné, jednou se zvyšování úrody musí zastavit. Nebude potom obilí chybět?

I když je rok 2012 třetí největší sklizní v historii lidstva (po roce 2011 a 2008), zároveň je to také rok potravinového deficitu: spotřebujeme o 28 milionů tun obilovin více, než zemědělci vypěstovali. Pokud úroda roku 2013 nedosáhne nového rekordu, přijdou vážné problémy.

Usuzuje se, že klimatické změny poškodí zemědělce v tropických zemích a napomůžou zemědělcům v mírném pásmu. Známá analýza vydaná r. 2005 dokazuje, že pokud se svět vydá nejextremnější trajektorií směrem k zvyšování koncentrace skleníkových plynů (a tou se skutečně vydáváme), v důsledku globálního oteplování vzroste do roku 2080 sklizeň v bohatých zemích o 3 procenta a v chudých zemích poklesne o 7 procent. To znamená, že celkově v důsledku globálního oteplování poklesne celosvětová produkce potravin o 5 procent.

Od té doby tento závěr podporuje množství dalších studií: Pro farmáře v Africe a v jižní Asii to bude těžké, ale v chladnějších částech světa zemědělské výnosy stoupnou. Jenže co když změny ve velikosti sklizní budou určovat nikoliv průměrné podnebné podmínky, ale extrémy?

K tomu právě došlo r. 2012. A zdá se, že tomu tak bude i nadále. Z analýzy publikované letos významným světovým klimatologem Jamesem Hansenem vyplývá, že frekvence extremně horkých období stoupla za posledních čtyřicet let asi padesátkrát.

Před čtyřiceti lety postihovala extremně horká období 0,1 - 02 procenta povrchu planety Země. Dnes je to asi 10 procent. Dá se očekávat, že rozloha oblastí postižených extremním počasím se bude zvětšovat a bude docházet k ještě extremnějšímu počasí, argumentuje analýza. Jenže předpovědi objemu zemědělské produkce nepočítají s extremním počasím.

Více: The Guardian

If extreme weather becomes the norm, starvation awaits

With forecasts currently based only on averages, food production may splutter out even sooner than we feared

I believe we might have made a mistake: a mistake whose consequences, if I am right, would be hard to overstate. I think the forecasts for world food production could be entirely wrong. Food prices are rising again, partly because of the damage done to crops in the northern hemisphere by ferocious weather. In the US, Russia and Ukraine, grain crops were clobbered by remarkable droughts. In parts of northern Europe, such as the UK, they were pummelled by endless rain.

Even so, this is not, as a report in the Guardian claimed last week, "one of the worst global harvests in years". It's one of the best. World grain production last year was the highest on record; this year's crop is just 2.6% smaller. The problem is that, thanks to the combination of a rising population and the immoral diversion of so much grain into animal feed and biofuels, a new record must be set every year. Though 2012's is thethird biggest global harvest in history (after 2011 and 2008), this is also a year of food deficit, in which we will consume 28m tonnes more grain than farmers produced. If 2013's harvest does not establish a new world record, the poor are in serious trouble.

So the question of how climate change might alter food production could not be more significant. It is also extremely hard to resolve, and relies on such daunting instruments as "multinomial endogenous switching regression models". The problem is that there are so many factors involved. Will extra rainfall be cancelled out by extra evaporation? Will the fertilising effect of carbon dioxide be more powerful than the heat damage it causes? To what extent will farmers be able to adapt? Will new varieties of crops keep up with the changing weather?

But, to put it very broadly, the consensus is that climate change will hurt farmers in the tropics and help farmers in temperate countries. A famouspaper published in 2005 concluded that if we follow the most extreme trajectory for greenhouse gas production (the one we happen to be on at the moment), global warming would raise harvests in the rich nations by 3% by the 2080s, and reduce them in the poor nations by 7%. This gives an overall reduction in the world's food supply (by comparison to what would have happened without manmade climate change) of 5%.

Papers published since then support this conclusion: they foresee hard times for farmers in Africa and south Asia, but a bonanza for farmers in the colder parts of the world, whose yields will rise just as developing countries become less able to feed themselves. Climate change is likely to be devastating for many of the world's poor. If farmers in developing countries can't compete, both their income and their food security will decline, and the number of permanently malnourished people could rise. The nations in which they live, much of whose growth was supposed to have come from food production, will have to import more of their food from abroad. But in terms of gross commodity flows the models do not predict an insuperable problem.

So here's where the issue arises. The models used by most of these papers forecast the effects of changes in averaged conditions. They take no account of extreme weather events. Fair enough: they're complicated enough already. But what if changes in the size of the global harvest are determined less by average conditions than by the extremes?

This is what happened in 2012. This is what seems likely to happen in subsequent years. Here's why. A paper this year by the world's leading climate scientist, James Hansen, shows that the frequency of extremely hot events (such as the droughts which hammered the US and Russia)has risen by a factor of about 50 by comparison with the decades before 1980. Forty years ago, extreme summer heat typically affected between 0.1 and 0.2% of the globe. Today it scorches some 10%. "We can project with a high degree of confidence," the paper warns, "that the area covered by extremely hot anomalies will continue to increase during the next few decades and even greater extremes will occur." Yet these extremes do not feature in the standard models predicting changes in crop production.

If the mechanism proposed by another paper is correct, it is not just extremes of heat that are likely to rise. I've explained this before, but I think it's worth repeating. The jet stream is a current of air travelling westwards around the upper northern hemisphere. It separates the cold wet weather to the north from the warmer, drier weather to the south. Wobbling along this ribbon are huge meanders called Rossby waves. As the Arctic heats up, the meanders slow down and become steeper. The weather gets stuck.

Stuck weather is another way of saying extreme weather. If the jet stream is jammed to the north of where you are, the weather stays hot and dry, and the temperature builds up – and up. If it's lodged to the south of you, the rain keeps falling, the ground becomes saturated and the rivers burst their banks. This summer the UK and the US seem to have found themselves on opposite sides of stuck meanders, and harvests in both countries were savaged by opposing extremes of weather.

This is where we stand with just 0.8 degrees of global warming and a 30% loss of summer sea ice. Picture a world with two, four or six degrees of warming and a pole without ice, and you get some idea of what could be coming.

Farmers in the rich nations can adapt to a change in averaged conditions. It is hard to see how they can adapt to extreme events, especially if those events are different every year. Last winter, for example, I spent days drought-proofing my apple trees, as the previous spring had been so dry that – a few weeks after pollination – most of the fruit shrivelled up and died. This spring was so wet that the pollinators scarcely emerged at all: it was the unfertilised blossom that withered and died. I thanked my stars that I don't make my living this way.

Perhaps there is no normal any more. Perhaps the smooth average warming trends that the climate models predict – simultaneously terrifying and oddly reassuring – mask wild extremes for which no farmer can plan and to which no farmer can respond. Where does that leave a world which must either keep raising production or starve?

Zdroj: Pokud se stane extremní počasí normou, budeme hladovět

http://www.guardian.co.uk

Vyrovnání přímých plateb mezi Západem a Východem lze oddálit.

"Vyrovnávání přímých plateb s Východem nemohu zastavit, " řekla v neděli německá ministryně zemědělství Ilse Aigner při návštěvě slavností v Oberschwabenschau u Ravensburgu.  "Můžu však podpořit oddálení tohoto vyrovnávání , tak že k němu bude docházet postupně." 

Tím, že by zemědělci na Východě dostali stejné dotace jako na Západě, snížily by se platby švábským sedlákům o 20 procent. Švábové také žádali na ministryni, aby podpořila omezení plateb pro velké podniky, které by v případě, že nebudou diskriminovány, mohly vyčerpat až 80 procent všech zemědělských dotací EU, takže by na drobné zemědělce mnoho nezbylo.

Volby do Senátu: Veleba postupuje z prvního místa.

Jan Veleba: Jsem překvapen, že je to z prvního místa, ale s postupem jsem tak trochu počítal. Přes třicet dní jsem se svým mikrotýmem vedl kontaktní kampaň mezi lidmi, a to prostě poznáte podle toho, kolik lidí za vámi přichází. Zároveň jsem zaznamenal chuť voličů dát hlas nezávislým kandidátům, nikoli velkým stranám, a ta mi také pomohla.

Zítra dopoledne se s mým týmem poradíme. Do té doby jen řeknu, že to bude stále kontaktní kampaň a asi připravíme i nějaký volební materiál. Konkrétnější nebudu, jde do tuhého, takže prozrazovat strategii nebudu.

Lidovci slaví šampaňským

Ve štábu KDU-ČSL létají vzduchem zátky z lahví sektu.  Lidovci jsou v dobrém rozmaru, výsledky voleb považují za úspěch. A připíjejí na volby do Poslanecké sněmovny.

Babišovi lidé do Senátu nepostoupili

Podporovatelé hnutí Ano 2011 se sešli a průběžné výsledky hodnotí v Centru pohybové medicíny na pražském Chodově, nedaleko sídla Agrofertu.

Za hnutí kandidovali do Senátu čtyři uchazeči, nepostoupil žádný.

Smetana zaskočil Nečase ve štábu ODS. V převlečení

Do štábu ODS dorazil v převlečení za zvukaře Roman Smetana. V paruce a s nabarvenými vousy jej nikdo nepoznal. Počkal si na samotného premiéra a zastoupil mu cestu, když se snažil opustit press room po rozhovoru pro televizi.

Nečas, který po celý den odpovídal novinářům podle téměř šablonových odpovědí, v první chvíli výrazně znejistěl. Na Smetanovy dotazy, zda je správně, že má jít do vězení za kreslení tykadel, nebyl zaskočený Nečas dlouho schopen postavit stejně ráznou odpověď.

Venkov potřebuje propagaci.

Už na 50 obcí v dolnorakouské oblasti Waldviertel se spojilo do akce "Bydlet ve Waldviertlu" a první úspěchy se dostavují. Ukázalo se, jak velký význam má propagace.  Odchod lidí z řídce osídlené oblasti u jihočeské hranice se snížil.

Nejvíc lidí odchází do Vídně, ale v roce 2011 nastal pohyb lidí opačným směrem. Do Waldviertlu se přistěhovalo 1.310  lidí z Vídně. Statistika také uvádí, že se zastavil odchod mladých žen z venkova, do čtyř venkovských okresů se z Vídně přistěhovalo 476 žen ve věku 20 - 29 let. Přibývá dětí a region důchodců se začíná omlazovat.

Rakousko vstoupilo do EU až v roce 1995, Rakušané členství považují za privilegium, které by mělo být odepřeno jiným zemím. Potvrdilo se to v nedávném průzkumu. Ke vstupu Chorvatska, který už nemůže nikdo ovlivnit, nebyl jednoznačný souhlas. Rovněž nerozhodni jsou k otázce vstupu Islandu; 33 procent lidí je pro, 37 procent proti.  Téměř 70 procent Rakušanů je proti vstupu Turecka, Kosova a Albánie.

Předvolební pohledy.

Malý pivo? A hotel?

Lidovci zaútočili.

Vyrušený čtenář.

Boj o prvenství.

Mně dospěláci daleko utečou.

O co je zelených méně, o to větší rámus dělají.

Tihle si asi spletli světadíl.

Přibývají lesní plochy a krádeže dřeva.

Rozloha tuzemských lesů je v současnosti nejvyšší od doby existence zemských katastrů, vyplývá z publikace, kterou včera představil Český statistický úřad (ČSÚ). Od konce 18. století do roku 2011 tak na území dnešního Česka přibyla více než třetina lesů. Jejich plocha přitom roste zejména na úkor zemědělské půdy

Zatímco podle Josefského katastru, který vznikl v letech 1785 až 1790, zabíraly lesy v tuzemsku 1,97 milionu hektarů plochy, tak v loňském roce již jejich plocha činila 2,66 milionu hektarů.

Podle ředitele Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Jaromíra Vašíška se lesy nejrychleji zvětšovaly v 60. letech minulého století, kdy bylo skokově zalesněno zhruba 100.000 hektarů půdy. Šlo především o po odsunu sudetských Němců opuštěné příhraniční oblasti.

V současné době výměra roste pozvolna. Je to především na úkor zemědělské půdy v rámci restrukturalizace zemědělské výroby. V rámci dotacemi podporovaného zalesňování v posledních letech ročně v Česku přibývá 1000 až 2000 hektarů lesů. Lesních pozemků na druhé straně ubývá v důsledku výstavby bydlení či dálnic.

Spolu s rozrůstáním lesů se z dlouhodobého hlediska zvyšuje také těžba dřeva, která je dnes ve srovnání s dobou před 50. lety takřka dvojnásobná, vyplývá ze statistiky ČSÚ.

EK bude jednat o odstranění nižších sazeb DPH ve všech zemích EU.

Evropská komise zahájila jednání o odstranění nižších sazeb DPH. Tvrdí, že nižší sazby jsou neodůvodnitelné. Konzultace mají probíhat do 3. ledna 2013.

EK chce zrušit výjimky na daních především u vody a energií. "Je nejvyšší čas provést v daňovém systému inventuru. Všechny členské země potřebují nové zdroje finančních prostředků, které jim může zajistit jen zjednodušení daňových systémů," řekl Algirdas Semeta, komisař pro daně EU.


Velké konflikty jsou očekávány při jednáních o odstranění snížených sazeb, které při nákupu hnojiv, pesticidů a jiných prostředků pro výrobu využívají zemědělci ve Francii, Slovinsku, Polsku Španělsku a Portugalsku. Zvýšením těchto daní mohou být zlikvidováni drobní zemědělci (viz ČR), kteří nejsou plátci DPH.

Podle současné směrnice EU mohou členské země upoužívat minimální základní sazbu 15 procent. Mohou však na některé vyjmenované zboží a služby uplatnit nižší DPH, takže používají dvě sazby. Nižší daň přitom nesmí být pod 5 procent a nesmí se vztahovat na zboží a služby, které nejsou na seznamu EU. K dodržování těchto pravidel se zavázaly všechny členské země už při vstupních jednáních.

V pohraničí je nejvíc osobních vozů.

Podle zprávy Dopravního klubu Rakouska okresy sousedící s jižními Čechami patří mezi 10 rakouských okresů, kde je nejvíce osobních vozů na 1.000 obyvatel. V okrese Waidhofen je to 666 vozů, v okrese Gmünd je to 636 vozů na 1.000 obyvatel.

Expert dopravního klubu Markus Gansterer důvod vysoké motorizace v řídce obydlených  příhraníčních okresech vidí v omezování veřejné dopravy, v její nedostupnosti a ve vysoké ceně jízdného. Dalším důvodem je centralizace obchodu do měst. JIným důvodem je vyžadovaná flexibilita zaměstnanců, nepravidelná pracovní doba. "Bez motorizovaných zaměstnanců se dneska nedá podnikat," říká zástupce hospodářské komory.

Často doporučované společné cestování několika zaměstnanců v jednom voze ve venkovských oblastech, kde zaměstnanci bydlí od sebe vzdáleni i desítky kilometrů, není možné (otázky finančního vyrovnání, daní atd.).  Podle odborářů "Lidé jsou ochotni dát více peněz za provoz auta než platit méně za špatnou veřejnou dopravu."

Úzkorozchodné traktory přibývají.

Traktorový trh prožívá masivní návrat k úzkorozchodným traktorům. Vývoj ukázal, že jsou vhodné nejen pro práce na vinicích, chmelnicích, v ovocných sadech a zeleninových zahradách, ale také v lesním a komunálním hospodářství,  na sportovištích, při ochraně přírody atd. 

Dříve v českých zemích byl jednoduchý výběr, bylo možné koupit jen prostějovský T4K12-14. V šedesátých letech se na českém trhu sporadicky objevovaly východoněmecké Holdery a brněnské Zetory 2011. Přednost dostávaly široké a silné traktory pro velkovýrobu. V osmdesátých letech ještě se na trhu objevilo menší množství malotraktorů z Jugoslávie (Slovinska).

V současnosti se  úzkorozchodnými traktory zabývá už řada světových výrobců traktorů, které zřejmě vyburcovala Čína, kde je o tyto traktory velký zájem. Německý Fendt oznámil, že speciální úzkorozchodné traktory Fendt 200 Vario tvoří 9 procent produkce. Vyrábí je ve třech verzích (200 V, 200 Vario a 200 Vario FP), všechny mají variátory (plynulá změna rychlosti) a níže umístěnou kabinu.

Specialista na vinařské traktory Antonio Carraro vyrábí 50 modelů. Rozlišují se podle určení. Jiné jsou na vinice, jiné do sadů, jiné do zelinářstvá atd. Jedná se také o kloubové traktory až o výkonu 95 HP.

Rovněž firma Claas se zabývá výrobou úzkorozchodných traktorů, přičemž  se řídí individuálními požadavky zákazníků. Základníjsou tři varianty Claasu Nexos (VE, VL a F) s rozchodem 1,26 m a 1,46 m. Modely označené 210,, 220, 230 a 240 mají výkony motorů 72, 78, 88 a 101 HP.

Massey Ferguson vyrábí pět modelů úzkorozchodných traktorů. Liší se  šířkou a výkonem motoru od 69 do 102 HP. U nových traktorů je snížení spotřeby nafty řešeno elektronickým ovládáním palivového systému. 

Značka Case IH (sdružení se Stayrem) nabízí 13 modelů úzkorozchodných traktorů, podle způsobu využití. Traktory mají výkon 65 až 106 HP. Nejnižší plazivá rychlost je 141 m/hod.

John Deere vyrábí úzkorozchodné traktory o šířce 105 (pohon jen zadních kol) a 115 cm (pohon všech kol). Traktory jsou dodávány s kabinou i bez kabiny. U typů s kabinou je možno zapnot automatické ovládání. 

Družstva v EU mají nového předsedu.

Zastřešovací organizace hospodářských družstev v EU, která je členskou organizací Copa/Cogeca má nového prezidenta. Itala Paulo Bruniho vystřídal Francouz Christian Pèes. 

Christian Pèes řídí v jihozápadní Francii obchod obilím a vepřovým masem, je také předsedou francouzského družstva Euralis, které se zabývá organizací výroby a prodejem obilí.

Po svém zvolení Christian Pèes řekl, že jeho základním úkolem je vytvoření nejen perfektně fungujících obchodních řetězců, ale  také obhajoba hospodářských zájmů evropských zemědělců.

Komisař Ciolos nesouhlasí s přerozdělováním dotací.

"Nedělejte to!" žádal v Budapešti agrokomisař EU Ciolos zástupce zemědělských svazů sdružených pod střechou Copa/Cogeca, aby nechtěli způsob výplaty dotací nechat na vládách národních a regionálních. "Není možné, aby byly platby v každém státě vypláceny jiným způsobem." 

Pokud se jedná o přiblížení plateb ve starých a nových zemích EU, Ciolos se vyjádřil dost neurčitě, řekl, že je velká příležitost udržet stoupající trend zemědělské výroby.

Prezident nemá rád kulturní památky.

Na sobotu 12. května 2011 je připraveno historicky první otevírání lázeňské sezony v Kyselce na Karlovarsku aneb Kysibelský velejuch.  Jedná se akci Asociace sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví, jejímž prezidentem je Pavel P. Ries.

Zatím se jedná jen o formální kulturní akci, ale organizátoři doufají, že budou jednou v opraveném lázeňském komplexu otevírat v Kyselce skutečnou lázeňskou sezónu.

Lázně byly v provozu do roku 1991, kdy se je ministerstvo zdravotnictví rozhodlo prodat. Odhadní cena byla 12 milionů(?) (za ubytovací zařízení, restaurace, kolonádu, prameny a veškeré zázemí). Ministerstvo zdravotnictví se na odhad neohlíželo a celou Kyselku prodalo pražskému instalatérovi Frantovi za pouhé 2 mil. Kč. Jednalo se samozřejmě o nastrčenou figuru, skutečným majitelem se stal německý podvodník Wolfgang Becker, hledaný Interpolem ve všech státech světa (českému ministerstvu zdravotnictví to však vůbec nevadilo). Od něj se lázně dostaly k německému obchodníkovi s tekutým mýdlem Markardovi, jenž je chtěl zbořit a na jejich místě postavit zábavný park. O projektu s ním naprosto vážně jednala řada českých politiků, někteří mu dokonce slibili odprodej celého vojenského prostoru Doupovské vrchy za cenu 1 koruna česká. Nyní pozemky vlastní ruský podnikatel Šamilij Chamichutej.

O záchranu těchto lázní Asociace sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví usiluje už několik let. Mezitím se v této obci střídají politici, situaci kolem lázní dokonce přijel řešit i prezident Václav Klaus. Zdevastovanými lázněmi se zabýval i Senát České republiky. Přesto cenné lázeňské domy padají dál a nic se neděje.

Prezident sice přijel do Kyselky, kde od něj očekávali podporu při obnovení lázní. Udělal téměř přesný opak. Nepodpořil obnovení proslulého lázeňského místa, ale zahraniční vlastníky, kteří památkově chráněné lázeňské domy chtějí zbourat. Noví majitelé domů je údajně neopravují kvůli tomu, aby na jejich místech mohli postavit české Las Vegas (kasína, luxusní hotely, zoopark atd.)  Asociaci sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví nazval Klaus nejhorším škůdcem Kyselky a petici Asociace  (19.000 podpisů) odsoudil jako zmanipulovanou.

 Senát to viděl jinak, petici přijal a ke Kyselce uspořádal v prosinci loňského roku slyšení. Vlastníci památkově chráněného areálu v Kyselce dělali, co mohli, aby se Kyselka v Senátu neprojednávala. Marně. Když neuspěli, pokusil se Alessandro Pasquale osobní intervencí u předsedy Senátu alespoň zamezit schválení usnesení ze slyšení na schůzi Senátu. Ani to se naštěstí nepovedlo. Usnesení Senátu má jen deklamující charakter, ale morálně a politicky má velký význam.