V EU se očekává vyšší úroda řepky.

Podle nyní zveřejněné prognézy očekává EU bohaté žně. Přestože plochy řepky se téměř nezvýšíly, je očekávána vyšší úroda než v loňském roce.

V současnosti je v Evropské unii řepka zaseta na 6,7 mil. ha půdy. Je to stejná plocha jako v roce 2011, ovšem experti z Evropské komise očekávají v roce 2012 o 5 procent vyšší sklizeň. To je zvýšení o 1 mil. tun. Celkem by v letošním roce mělo být sklizeno 20,2 mil. tun řepkového semene, takže potřeba importu z 3 mil. tun, které byly dovezeny v roce 2012, klesne na 2,5 mil tun.

Dovoz řepky zřejmě bude obtížnější než v loňském roce, protože kvůli vymrznutí řepky na Ukrajině se tam očekává nižšší sklizeň o 30 - 40 procent. V minulém roce tam byla sklizeň 1,5 mil. tun.

Malé změny se očekávají v pěstování slunečnice. Plochy by se proti roku 2010 měly být větší o 12 procent, tedy 4,2 mil ha. Sklizeň by měla být 7,67 mil. tun. Je to však více než v předcházejících letech.

S poklesem sklizně se rovněž počítá u sóji. Plocha pravděpodobně klesne o 10 procent na 350.000 ha. Při produkci 1 mil tun bude se muset na krmiva dovézt 12,8 mil. tun sóji.

8. reprezentační selský ples.

Již osmý reprezentační selský ples se konal předminulou sobotu v pražském hotelu Belvedere. Záštitu nad ním převzal ministr zemědělství Petr Bendl.

Po sedmi letech se změnilo místo konání plesu. Poděbrady vystřídal hotel Belvedere v Praze 7. V jeho tanečním sálu se sešlo okolo 250 soukromých zemědělců z nejrůznějších koutů republiky. Hrála kapela Timbre Music (video).

Ples zahájili předseda ASZ Josef Stehlík a náměstek ministra pro zemědělskou a rybářskou politiku EU Martin Hlaváček. Plesu se zúčastnila i bývalá ministryně zemědělství Milena Vicenová. Součástí plesu byla také bohatá tombola.

Poctivé potraviny může zajistit jedině poctivé domácí zemědělství (4).

(předcházející stránka) Zemědělská půda, a zejména orná půda, v posledních letech stále ustupuje novým stavbám, ať už bytovým nebo rodinným domům, ale také především novým obchodním střediskům a skladům. Fenomén přísné ochrany zemědělského půdního fondu se vytratil.

Úbytek zemědělské půdy, v řadě případů přitom té nejlepší půdy, je varujícím faktorem. Dle údajů Agární komory před pěti lety denně ubývalo 13 ha zemědělské půdy. Nynější stav zemědělské půdy je více než žalostný, 1 750 000 hektarů je totiž ohroženo vodní erozí a zhruba 600 000 hektarů větrnou erozí. Ubývá i obsahu organické hmoty v půdě, jelikož chybí organické hnojení a zlepšující plodiny v osevním postupu.

To je způsobeno i tím, že za posledních 22 let došlo v ČR ke značnému úbytku hospodářských zvířat. Jejich stavy jsou nyní menší, než byly třeba po první i druhé světové válce. Na degradaci půdy má vliv především úbytek velkých dobytčích jednotek (VDJ) a katastrofální osevní postup, sice tržní, ale to je tak asi vše. Počet VDJ se totiž snížil z 96 VDJ na sto hektarů zemědělské půdy na 46 VDJ na sto hektarů. Dříve byl přitom cíl jedna VDJ na jeden hektar. (M.V., 25.2.2012) Pokračování

Francouzi směrnice EU odmítají, pole hnojí dle potřeby.

Přestože nitrátové předpisy, omezení, platí v EU už od roku 1991, francouzské zemědělce nezajímají. Hnojí dusíkem, tak jak jim to vyhovuje. Francouzská vláda totiž toto omezení neuzákonila.

Chování francouzské vlády dráždí komisaře pro životní prostředí Janeze Potocnika, který ji zažaloval u Evropského soudního dvora. Přestože v říjnu 2011 byla Francie varována, tamní zemědělci, v čele s chovateli prasat v Bretani, doposud vládě nedovolili toto opatření přijmout a nadále celoročně pole zalévají nadměrnými dávkami kejdy.

Poctivé potraviny může zajistit jedině poctivé domácí zemědělství (3).

(předcházející stránka) Devastace českého zemědělství je a byla jednou ze zásadních chyb politických establishmentů většiny polistopadových vlád naší země. Jiné státy totiž berou zemědělství (půdu a zvířata) jako součást přírodního bohatství země, o které se musí starat. To se o ČR nedá říci ani při zvýšené míře fantazie. Falešná hra na strunu národovectví a svádění všeho špatného na Brusel je jen projev diletantizmu a lenosti politiků. EU v 90. letech nelikvidovala české kravíny, prasačáky, sušičky a sklady obilí. Trhliny ovšem doznala i morálka, odbornost a pracovitost českých zemědělců. Jako úspěšný se cítí – i kolegy oceňován - ten, co umí podvádět úřady, sousedy i vlastní příbuzné. „Za poctivost si nic nekoupím,“ je heslo doby, kterému se přizpůsobili i mnozí zemědělci.

Očekávat, že v současném politickém a právním chaosu nakonec zvítězí morálka, to si může představovat jen blázen. Pokud nepřijde vláda, která bude otázky potravin brát vážně, čekají spotřebitele krušné chvíle. Jsme jako po válce, kdy se nebombardovalo, města i některé vesnice na první pohled třeba vypadají lépe než dříve, ale zdání může klamat. Koncepce a harmonie se z českého venkova odstěhovala a volná ruka trhu nemůže nic změnit k lepšímu. Zvláště, když se lidé nebrání a ohýbají hřbety.

Řešení potravinového problému jistě jsou. Bohužel jsou to ta, která nejvíc současná vláda ideologie zákonů trhu odmítá. Řešením je regulace regulace cen. Nikoli tak jak se to dělo za vlády komunistů, ale tak, jak se to osvědčilo předtím, za 1. republiky. Středoevropský venkov a zemědělství nikdy v minulosti nebyly bez plánu a podpory shora. Rychle je třeba řešit přežití našeho venkova, zabránit aby se nestal rekreačním zařízením kombinovaným s elektrárnou. Zabránit aby venkov nebyl předsíň, kam si měšťák bude jezdit čistit boty. (M.V., 25.2.2012) Pokračování

Poctivé potraviny může zajistit jedině poctivé domácí zemědělství (2).

(předcházející stránka) Potraviny jsou vedle pitné vody strategická surovina číslo jedna. ČR ale v obou těchto položkách udělala řadu zásadních chyb v nedomyšlených majetkových a systémových přesunech. Produkce potravin v přepočtu na zemědělskou půdu je v ČR nižší než v sousedních zemích. V zemědělství a v hospodaření s vodou má náš stát dluh, který se nemusí vyplatit. Tady je přece funkce státu nezastupitelná, toto držet v rovnováze znamená strategické plánování udržitelného rozvoje nebo alespoň života. Voda je základním zdrojem života, potraviny jsou zdrojem lidského života, to nemohou být jen zdroje levných zisků soukromých firem.

Česká republika se de facto celkově stala odbytištěm potravin ze světa a tak zprostředkovaně pomáhá zahraničním zemědělcům a zahraničnímu potravinářskému průmyslu. Český spotřebitel podporuje cizí zemědělství. Tak to má zařízen nadnárodní kapitál. Daně, které v potravinách občan ČR platí, nejdou jen ke Kalouskovi, ale i k vládě, v jejíž zemi byla potravina vyrobená. A proto v ČR nepomáhá neustálé zvyšování daní ani škrty, peníze jdou za hranice a státní dluh stoupá. A bude stoupat, pokud vláda nebude něco dělat něco pro to, aby byl na trhu dostatek domácích a kvalitních potravin. Podpora výroby sebekvalitnějších potravin by bylo zbytečné vyhazování peněz, kdyby si je spotřebitel nemohl dovolit koupit. Důležitým krokem ke konsolidaci trhu potravinami musí být snížení nezaměstnanosti na minimum. Že je to možné, ukázala poválečná období, kdy státy nepodporovaly banky, ale průmyslovou výrobu. Jaký je rozdíl mezi ozbrojenou krizí (válkou) a finanční krizí? Na obě doplácejí především pěšáci – ti, kteří je nezpůsobili.

„Snědený krám“ není jen v zemědělství, i když je to jeden z nejpostiženějších resortů. Ostatní země si zemědělství prozíravě hlídají a střeží jako oko v hlavě. Polsko a Maďarsko zaznamenávají obrat, produkce potravin u nich začíná rychle růst. Zásadní růst produkce potravin, včetně růstu jejich kvality, je samozřejmostí v Rakousku a Německu. V ČR však nastal trvalý pokles. (M.V., 25.2.2012) Pokračování

Poctivé potraviny může zajistit jedině poctivé domácí zemědělství.(1)

Česká republika je nesoběstačná ve výrobě potravin. Kvalitní, levné a chuťově zajímavé potraviny se stávají snem. Česká republika se stává popelnicí na odpad potravin z celé Evropy. Takový je výsledek (ne)zemědělské politiky vlády.

Ruku v ruce s devastací zemědělství se stává problémem demografický vývoj venkovského obyvatelstva a malých sídel. Mladí lidé, kteří ještě z vesnic neutekli, ztrácejí motivace a iluze. Fakt, že před rokem 1989 vesnice poskytovala práci a slušnou obživu polovině práceschopného obyvatelstva, je pro ně středověk. Při devastaci venkova teprve nyní se naplno uskutečňuje komunistický plán „přiblížit venkov k městu.“ Chtít žít na vesnici městským způsobem to je vzhledem k vzdálenostem neuskutečnitelné zoufalství. Vesnice se nikdy nemůže vyrovnat městu. Stačí porucha auta a při téměř neexistující veřejné dopravě vesnický člověk je odříznut od světa. K úpadku venkovského způsobu života samozřejmě přispívají i chalupáři s neleštěnými drahými auty a sekačkami. „Lepší nechat opuštěné chalupy spadnout než mít tuhle chalupářskou veš v kožichu,“ vzdychá mnohý starousedlík, který čelí chalupářským stížnostem na hluk, zápach, kouř, prach apod.

Uvádí se, že po roce 1989 ze zemědělství odešlo 80 procent lidí. Nedostatek organické hmoty v půdě v kombinaci s „tržním“ osevním postupem je pohřební kombinace pro rostlinnou výrobu. V blízké budoucnosti můžeme očekávat výrazné zdražení potravin. V okolních zemích již řada komodit zdražila (někde až o 70 procent). Když bude brána do úvahy tržní cena, jako je tomu například u elektřiny z burzy energií, máme dražší a méně kvalitní potraviny, než mají třeba v Německu. Kvalitní, levné a chuťově zajímavé potraviny se brzo stanou snem. (M.V., 25.2.2012) Pokračování

Návrat do 50. let, sedlákovi hrozí vězení.

Pět let vězení hrozí farmáři ze Staňkova Josefu Kazdovi za údajné týrání zvířat. Kazda chová nejméně šestnáct kusů skotu. Kriminalisté sdělili jednapadesátiletému muži podezření ze spáchání přečinu týrání zvířat.

Již v květnu minulého roku byl Kazda shledán vinným z týrání zvířat a odešel od soudu s trestem šestnácti měsíců odnětí svobody s podmíněným odkladem na tři roky a tříletým zákazem chovu dobytka. Ten však nedodržel a stádo krav nechal dál v nevyhovujících podmínkách.

Podle zákona má Městský úřad možnost farmáři týraná zvířata odebrat a umístit je do náhradní péče. Náklady spojené s přesunem zvířat a následnou péčí o ně hradí osoba, jíž byla zvířata odebrána. Pohybují v šesticiferných číslech (?), jak spočítal příslušný soud. Protože chovatel platit nic nebude (nic nemá), musí je hradit ten, kdo to nařídil.(Zdroj: Domažlický deník)

Trest pro zpupného sedláka není ničím originálním. Za podobné přestupky v 50. letech také byli trestáni (pokuty, exekuce, vystěhování, vězení) někteří sedláci, kteří z nějakých důvodů nestačili svá hospodářství udržovat tak, jak si úřady představovaly. Návrat do 50. let připomíná i mnoho dalších soudních rozhodnutí, vracejí se i některé protidemokratické zákony té doby, např. zákaz stávkování.

Přemnožená zvěř škodí zemědělcům i krajině.

Zemědělsky obhospodařovaná krajina prohrává boj s ochránci přírody a myslivci. Přemnožená zvěř způsobuje na polních a lesních porostech nevyčíslitelné škody. Jedna z nejvíce postižených oblastí jsou křivoklátské lesy, které konkrétně devastují jeleni, daňci a černá zvěř.

Do dlouhodobého problému s lesní a polní zvěří se poněkud nešťastně zapojuje ministr, který chce vyzbrojit uživatele pozemků, aby sami počty zvěře regulovali. "Hlavním důvodem je stoupající negativní vliv přemnožené zvěře, který dopadá jak na zemědělce poškozováním jejich úrody, tak zejména na vlastníky lesů, v nichž škody z přemnožené zvěře snižují hodnotu jejich majetku. To se týká i majetku státu ve státním podniku Lesy ČR," řekl ministr.

Chráněná krajinná oblast Křivoklátsko podle odborníků patří mezi nejpostiženější území v ČR. A to tam ministerstvo životního prostředí plánuje vyhlásit nový národní park. Právo střílet v NP pak mají jen jeho správci a myslivci, kteří naopak tvrdí, že zvěře je málo. Přitom v křivoklátských lesích žijí nepůvodní druhy, např. sika japonský nebo muflon, které by tam být něměly.

Ministr chce proto povolit polním a lesním hospodářům, aby svá pole a lesy mohli chránit se "zbraní v ruce". Myslivecká lobby, která má silné zastoupení ve všech rozhodujících politických a hospodářských proudech, ovšem odmítá, že by byla zvěř v lesích přemnožená. "Současné stavy spárkaté zvěře ani zdaleka nedosahují početnosti velkých býložravců v původních podmínkách," tvrdí Jaroslav Kostečka, jednatel Českomoravské myslivecké jednoty. Poukazuje při tom do minulosti, kdy například jeleni žili na stech procentech českého území. "V současné době se například jelení zvěř stabilně vyskytuje pouze na 25 procentech území," vysvětlil Kostečka.

Bendl svými ztřeštěnými nápady připomíná mimozemšťana nebo člověka, který doposud žil někde na opačném konci světa. Myslivost vyžaduje odborné znalosti o životě v přírodě, a to dneska na venkově mnoho lidí (vlastníků půdy a nájemců) nemá. Mnohým lidem dělá problém rozeznat jednotlivé druhy zvěře. Otázkou je také, kolik těchto lidí by bylo ochotno investovat do nákupu zbraní a nábojů a do plnění zákonných povinností (zbrojní pas atd.). V současné džungli zákonů a velkého množství vlastníků malých parcel jsou také neřešitelné problémy honiteb. V zahraničí obyčejně si nájemce zemědělské půdy pronajímá i honitbu.

Proti tomu, aby vlastníci a nájemci pozemků mohli sami přemnoženou zvěř střílet, se jistě postaví i šéf postsocialistické myslivosti Jaroslav Palas, jinak moravskoslezský hejtman. Už před dvěma lety organizoval mohutný protest proti změně mysliveckého zákona.

Návrat k regionálním potravinám u sousedů.

"Pivo má mít domov," říkají němečtí pivaři a pijí pivo, které je vařeno v jejich městě nebo regionu. Přestože podle některých statistik ve spotřebě na hlavu za Českou republikou zaostávají, mohou se pochlubit 1.350 pivovary, které jsou na území Německa. To je zřejmě světový unikát.

Pivovary, různé velikosti, jsou téměř ve všech německých regionech a obyvatelé jsou na ně hrdi. Pití piva z regionálního pivovaru je hluboce zakořeněná tradice, která v současné těžké hospodářské situaci pomáhá pivovarům poměrně dobře existovat.

Nejen znalci piva, ale i ostatní obyvatelé regionů se snaží nákupem regionálního piva udržet pivovary při životě. A nejen pivovary, i ostatní regionální výrobce potravin začínají lidé upřednostňovat, zvláště po skandálech s hygienou a kvalitou v potravinářských řetězcích.

Zvyšování cen potravin v Německu.

V lednu letošního se ceny potravin v Německu zvýšily v průměru o 2,1 procenta. Uvádí to Spolkový statistický úřad. Očekává se však další zvyšování cen.

Cena masa a masných výrobků se v lednu zvýšila o 5,6 procenta, mléko a mléčné výrobky byly dražší o 4,1 procenta, rovněž pečivo během v lednu bylo dražší o 4,1 procenta. Nejvíce stoupla cena u rostlinných olejů, a to o 13,3 procenta. Cukr, káva a kakao byly zdraženy až o 11 procent.

Statistici uvádějí, že toto lednové zvýšení cen potravin je nejvyšší v historii sledování.

Zemědělství se bez svých politiků neobejde.

Pod článek prezidenta Agrární komory „Klasické zemědělství se vytrácí“ (APIC-AK.cz) by se většina lidí, kterým není osud českého zemědělství úplně lhostejný, pravděpodobně podepsala. Fakta o stavu zemědělství nejsou příjemná. Likvidátorů vyspělého českého zemědělství asi bude víc, ale ti hlavní samozřejmě vinu nepřiznají, budou se ohánět zákony trhu a svobodou podnikání..

Likvidované chovy prasat a drůbeže, klesající počty krav, zmenšující se výroba ovoce, zeleniny, chmele atd. Evropou sice cloumá ekonomická krize, proč však její chapadla rdousí české zemědělství mnohem víc než zemědělství v jiných zemích? Jan Veleba naznačuje, že je proti politické moci bezmocný, neschopný ovlivnit zemědělskou politiku země. V tom je asi hlavní rozdíl proti jiným státům.

Všechny polistopadové pokusy o obnovení předválečné Agrární strany či vytvoření nové úspěšné politické strany, která by prosazovala zájmy zemědělců a venkova, ztroskotaly, respektive byly v zárodku smeteny mediální propagandou velkoměstských stran (OF, ODS, ČSSD, KSČM aj.). Bývalá Agrární strana byla obviněna z kolaborace s nacisty a představitelé nových stran byli označeni za staré struktury (Trnka), což v polistopadové euforii mělo větší váhu než programy těchto stran. Venkov navíc naletěl na sliby prosperity. Restituce, privatizace a transformace zemědělství měly venkovskému obyvatelstvu přinést práci a bohatství. Stal se přesný opak – viz články Velebovy. Restituce pomohly jen zanedbatelnému množství těch šťastnějších či nejdrzejších vlastníků zemědělského majetku. Rovněž při privatizaci socialistické velkovýroby si pomohlo jen několik stovek těch nejotrlejších kádrů bývalých socialistických podniků. Drobní vlastníci, kteří byli zastrašeni úředními povinnostmi a soudními výlohami, se svého majetku se raději vzdali. Kdo mohl, tak zemědělství rychle opustil.

Agrární strany sice ztrácejí vliv i v ostatních zemích, jak ubývá zemědělců, ale nezdá se, že by ztráceli vliv agrární politici, kteří jsou členy jiných stran. Jaké je to v české politice? Vypadá to, že politici, kteří mají prosazovat zemědělství jako celek, sledují hlavně ekonomické zájmy své a několika svých kamarádů. Kvůli tomu zřejmě šli do politiky a zakládali vlastní zemědělské spolky, aby kvůli prospěchu vlastnímu a své politické strany rozbíjeli české zemědělství jako celek. (Co asi, mimo kutálení vlastní kuličky, dělal poslanec Němec, když v ČR začala likvidace krav a prasat? Co poradil poradce velrybáři Gandalovičovi? Aby se vysmíval žádostem o podporu chovů prasat?)

Bez vlivu na politiky musí upadat kterýkoli obor. Jaký na politiku může mít vliv Agrární komora? Její politická orientace je vzhledem k minulosti jejích členů nečitelná. Skupina velkých zemědělských podnikatelů, kterým jistě vyhovuje politika současné vládní koalice, vedle početná skupina nájemců půdy a několik soukromých zemědělců, kteří s politikou vlády spokojeni nejsou. Stádečko, ze kterého má vláda legraci.

Je zde ještě větší stádo, a tím jsou voliči. Říká se, že oni o politice rozhodují. Jaké rozhodování, když jsou předtím lehce zmanipulováni? Český volič je dnes příslušníkem zmateného stáda, které změní směr při každém sebemenším vánku. Stádo už bylo zahnáno do kouta. Nejistota ho žene konzumovat, co je k dispozici. Na původu a kvalitě mu nezáleží.

Snad jen nedostatek některého zboží by mohl voliče přinutit k změně názoru, sebevětší daně a protilidové zákony s ním nehnou, protože je otupen zaklínadlem zvaným „neviditelná ruka trhu.“ Jedině nekompromisní zastánci zemědělství a venkova v politice, kteří "táhnou za jeden provaz," a kompletní změna zemědělské politiky by mohli oživit české zemědělství, jinak budou zemědělci závislí na almužně EU (která nebude věčně) a občané na dovozu drahých potravin ze zahraničí.

Prodej zemědělské půdy cizincům schválen.

Novela zákona, kterou dnes podepsal prezident, umožňuje prodej zemědělských pozemků zemědělským podnikům, které na nich již hospodaří. Podmínkou je, aby na ní hospodařili nejméně 36 měsíců. Má se zamezit skupování zemědělské půdy lidmi, kteří zemědělskou výrobu neprovozují.

Novela umožňuje nákup české státní zemědělské půdy občanům EU, Norska, Lichtenštejnska a Švýcarska. Předloha souvisí s již schválenou novelou devizového zákona, která zrušila zákonné omezení nákupu zemědělské půdy pro cizince.

Novela má zároveň nově umožnit jednotlivcům, kteří nakoupí zemědělskou půdu, její převádění na právnické osoby, například družstva, v nichž jsou členy nebo v nichž působí. Podmínkou je, aby farma na pozemcích hospodařila.

Proti zastropování přímých plateb jsou V.Británie, Německo a Česká republika.

V současné době už má Dr.Dacian Ciolos odpovědi na dopis, který v listopadu odeslal jednotlivým členským zemím Evropské unie. Žádal v něm návrhy na zjednodušení administrativy související s dotacemi.

Rýsuje se definice pojmu aktivní zemědělec a zrušení kvót na mléko a cukr. To by hodně mohlo administrativu zjednodušit. Byokratickým i politickým problémem zůstává zastropování přímých plateb, se kterým souhlasí všechny státy mimo Velké Británie, Německa a České republiky.

Zvláštní výbor pro zemědělství EU, zasedající minulý týden, konstatoval, že reformy SZP asi nesníží byrokracii, spíš naopak. Německo navíc má připomínky k ekologizaci zemědělství, které bude náročné na administrativu. Tu v tomto případě zatěžují hlavně malozemědělci, kteří tvoří 30 procent příjemců dotací, přitom obhospoařují jen 3 procenta půdy. K paušálním platbám pro malozemědělce, bez plnění podmínek, jsou některé státy zdrženlivé.

Mladí zemědělci do začátku hospodaření dostanou milion korun.

Součástí společné zemědělské politiky, kterou loni na podzim představil eurokomisař pro zemědělství Dacian Ciolos, je také balíček podpor mladých zemědělců. Ti by měli mít od roku 2014 v prvních pěti letech hospodaření o čtvrtinu vyšší podpory než ostatní zemědělci.

Dotace mladým zemědělcům v současnosti ze tří čtvrtin pocházejí z unijního rozpočtu, zbývající čtvrtinu jim doplácí jejich domovský stát. Evropská rada mladých zemědělců však chce prosadit úpravu poměru tak, aby EU platila 80 procent a stát 20 procent.

Lidé do čtyřiceti let věku, kteří začínají podnikat v zemědělství, mohou získat dotaci až 40.000 eur (jeden milion Kč). Peníze mohou použít například na výstavbu či rekonstrukci svých farem a pořízení zemědělských strojů. Program je ze 75 procent financován z fondů EU, zbylá čtvrtina pochází ze státního rozpočtu. Letos by v ČR tuto podporu mohlo dostat 150 začínajích hospodářů.

Rakouští zemědělci čekají zvýšení daní.

Dlouhá léta si rakouští zemědělci užívali jisté výsady proti ostatním skupinám obyvatel. Nyní je spolková vláda chce připravit o řadu výhod. V první řadě se jedná o zvýšení daně z nemovitostí.

Úsporné balíčky, které rakouská vláda vymýšlí, jsou zřejmě reakcí na problémy Řecka. Rakouští politici se prostě zalekli. Podle některých ekonomů je rakouský stát více štědrý a více zadlužený než stát řecký. Naštěstí jeho německy mluvící sousedé, kteří v tom jsou ještě dále, dokážou problémy bankéřů hodit na krk středomořským státům.

Na zvýšení daní z nemovitostí se rakouští politici nemůžou dohodnout, navržen je přesun o rok, od 1.1.2015. Ani to však není jisté. Důvodem k zvýšení daně má být úřední cena nemovitostí, která se od roku 1973 příliš nezměnila a zdaleka neodpovídá tržní ceně. Záležitost je komplikována různými žalobami a rozhodnutími ústavního soudu. Předseda Rolnického svazu Auer sice slibuje, že žádné zvyšování daní pro zemědělce nedopustí, ale sedláci vědí své. (Vláda prý pláče na 5,5 mil. eur, které dává 150.000 zemědělců, na druhé straně dá klidně 145 mil.eur do Vídeňské opery a Hradního divadla, kde se promenáduje bohatá smetánka).

Od příštího roku se zřejmě i v rakouském zemědělství, ale i na železnici a v autobusové dopravě, budou zrušeny odpustky spotřebních daní z minerálních olejů, za které jenom zemědělci ročně utratí 50 milionů eur.

Geny ovlivňují délku spánku.

Potřeba spánku je postavena také na genech. Lidé s určitou variantou genu ABCC9 spí déle než ostatní. Uvádí se to v mezinárodní studii chronobiologického týmu z mnichovské Univerzity Ludvíka Maxmiliána (LMU) vedený Tillem Roennebergrm a Karlou Allenbrandt. Výzkum byl dělán v oblasti mezi Estonskem a Itálií.

Čtyři procenta Evropanů zdědily po svých rodičích variantu delšího spánku. Tito lidé v průměru spí o 24 minut déle než lidé bez tohoto genového vybavení. Spí o 18 minut déle než ti, kteří spánkový gen zdědili jen po jednom rodiči.

Gen ABCC9 má vliv na zdraví lidí. Ovlivňuje například protein SUR2, který vytváří energetický potenciál buněk. Tento protein se podílí na srdečních onemocněních a na vzniku cukrovky.

Ruština může být oficiálním jazykem v EU.

Lidé z východní Evropy, kteří v letech 1945 až 1989 se se na úkor jiných jazyků museli učit ruštinu, vysvitla určitá naděje, že by mohli jazykové znalosti uplatnit i v Bruselu. Zatím se nejedná o přijetí Ruska do EU, ale o problémy pobaltských států, hlavně Lotyšska, ve kterých se po roce 1945 usadilo velké množství Rusů. Podle statistiky v Lotyšsku jedna třetina obyvatel hovoří rusky. Navíc rusky rozumí většina Lotyšů.

Rusové žijící v zemi jsou kvůli neznalosti lotyšského jazyka údajně jsou vyřazeni z veřejného života, včetně zahraniční politiky. Lotyši jsou převážně proti zavedení ruštiny jako oficiálního jazyka. Mají obavy, že jejich tradiční jazyk zanikne. V petici požadující ruštinu se však podepsalo 183.000 lidí, což šokovalo politiky.

V referendu o zavedení druhého oficiálního jazyka, jsou prý vyhlídky Rusů mizivé. Pokud by ruština prošla, museli by její zavedení v EU schválit vlády všech zemí.

Další vídeňský Opernball.

Dnes o 22. hodině ve Vídni bude zahájen tradiční Ples v opeře, událost důležitá pro smetánku z celého světa i pro odpůrce prezentace přepychu, kteří budou před budovou opery protestovat. Hvězdou letošního plesu má být rumunská sopranistka Angela Gheorghiu.

Ples v Opeře má už svou zajímavou historii. Jeho kořeny sice sahají do Habsburské monarchie, ale první ples v Opeře se konal až za Rakouské republiky, v roce 1935, kvůli dobročinným účelům. Před druhou světovou válkou se konal jen čtyřikrát, po roce 1939 jeho konání nacisté zakázali. Po válce nebylo na obnovení plesu ani pomyšlení, Rakousko se zmítalo v hladu a bídě, budova Vídeňské opery byla poškozena bombardováním. V roce 1955 byla oprava budovy Vídeňské státní opery dokončena a až v roce 1956 začala skutečná tradice Plesu v Opeře.

Mimo "běžných" jídel, jako jsou Bretaňský humr s avokadem a řeřichou, Pot au feu jarní kuře nebo Varhona čokoládový dort, budou si účastni plesu moci pochutnat na Frankfurtském párku za 9,50 eur (239,40 Kč).

Prachatická Madeta bude umírat do konce března.

Akciová společnost Madeta již dříve oznámila uzavření svého závodu v Prachaticích k 31. březnu tohoto roku. Vedení firmy ale informovalo úřad práce, že ukončení celého prachatického provozu o dva měsíce odkládá. Závod Madety v Prachaticích zaměstnával ke konci loňského roku 126 lidí.

Prodloužení pracovních poměrů některých zaměstnanců mlékárny do 31. května potvrdil Českému rozhlasu vedoucí oddělení zprostředkování Úřadu práce v Prachaticích Jan Dudek: „K 31. březnu bude odcházet pouze část zaměstnanců – pravděpodobně z provozu, který zabezpečuje výrobu sýrů. Je to asi 20 až 25 zaměstnanců.“

Úřad práce je připraven na případný příliv nezaměstnaných z Madety v období května, ale ve své podstatě nezaměstnaní z podniků, které na území Prachaticka ukončovaly svou činnost, přicházeli na úřad práce postupně.

Zemědělští poradci za všechny prachy.

Vážené kolegyně a vážení kolegové,

měl jsem tu příležitost, že jsem se zúčastnil jednání COPA/COGECA a jednání Evropské komise pro zemědělství v oblasti biotechnologií a obnovitelných zdrojů energie. Vrátil jsem se včera, resp. předevčírem v noci a od této doby to nemohu rozdýchat.

Nejen že poradenství potřebné pro potřebné nefunguje, ale ono to není vůbec o zemědělství. Jenom doplním, původní rozpočet na poradenství v zemědělství činil za období 2007–2013 315 tis. Kč na jednoho žadatele v ČR. Máme jich asi 25 tis., zkraje to bylo 21 tis. Tak kde jsou ty peníze?

Do loňského roku bylo nevyčerpáno na poradenství zhruba 250 mil. Kč. Problém však je někde jinde – tak jak to popisujete – dát ty peníze do užitkovosti současně se snížením brakace, do zvýšení natality, do intenzifikace, ale hlavně do trvalé udržitelnosti a zvýšení konkurenceschopnosti zemědělství atd. Umíme to, ale kupodivu tady chybí peníze. No protože se vyplácaly na blbosti. (Autor: Ing. Karel Vítek, CSc.)

Já o voze, o nezbytnosti nedílné celospolečenské odpovědnosti státu za u nás v ČR jen vzývanou „konkurenceschopnost našeho agrárního sektoru v prostředí SZP EU“. Můj diskusní partner o koze, protože instituci ASZ současný komerčně zaměřený poradenský systém jejich pojmu "agrárního podnikání" zcela vyhovuje a dostačuje. Celospolečenská evropská i národní zadání názorové spektrum členů ASZ jaksi míjejí. Mně i jiným však nikdy a nikdo nevysvětlí, že by stát neměl mít nedílnou odpovědnost za vládou schválené potravinové právo, za "veřejnou zakázku" občanské společnosti. To však bez zásad deklarovaných Bílou knihou EU, bez nezbytné reformy a ekvalizace kontrolních a poradenských služeb, při plném respektování celospolečenských zájmů v rámci ČR i EU nemůže být nikdy naplněno. Ing Stehlíkovi, vedoucímu činiteli ASZ uvedená argumentace ke krizovém stavu agrárního a potravinového sektoru ČR, jako soukromému podnikateli jaksi nestačila. Jemu osobně, ani celé ASZ totiž povinnosti státu, ony „veřejné zájmy (public goods)“, současně v EP bohatě diskutované jako „výzvy k ekologizaci SZP“ (erose půdy, biodiverzita, netržní služby), nikdy blízké nebyly a ani nebudou. Proč také. Lidem v ASZ přece nikdy nebyly a ani nebudou blízké v Komisi EU současně opakovaně diskutované „zásady vyváženého teritoriálního rozvoje venkova, food security, greening plateb, jejich ekologizace“etc. Jim přece stačily zásady „cross compliance“ a přemíra podnikatelského sebevědomí s komerčním, často zavádějícím poradenstvím, což je v rozporu s trendy Komise EU. S pozdravem Autor: Antonín Ticháček (Zdroj: http://www.agroweb.cz/)

Josef Stehlík z Asociace soukromého zemědělství týdenku EURO prozradil: „Za 33 měsíců jsem za poradenské služby fakturoval 1,35 milionu korun. Včetně DPH je to 1,67 milionu korun,“

Zemědělští poradci za všechny prachy.

Vážené kolegyně a vážení kolegové,
měl jsem tu příležitost, že jsem se zúčastnil jednání COPA/COGECA a jednání
Evropské komise pro zemědělství v oblasti biotechnologií a obnovitelných zdrojů
energie. Vrátil jsem se včera, resp. předevčírem v noci a od této doby to nemohu rozdýchat.

Nejen že poradenství potřebné pro potřebné nefunguje, ale ono to
není vůbec o zemědělství. Jenom doplním, původní rozpočet na poradenství v zemědělství
činil za období 2007–2013 315 tis. Kč na jednoho žadatele v ČR. Máme jich asi
25 tis., zkraje to bylo 21 tis. Tak kde jsou ty peníze?

Do loňského roku bylo nevyčerpáno na poradenství zhruba 250 mil. Kč. Problém
však je někde jinde – tak jak to popisujete – dát ty peníze do užitkovosti
současně se snížením brakace, do zvýšení natality, do intenzifikace, ale hlavně
do trvalé udržitelnosti a zvýšení konkurenceschopnosti zemědělství atd. Umíme
to, ale kupodivu tady chybí peníze. No protože se vyplácaly na blbosti. (Autor: Ing. Karel Vítek, CSc.)

Já o voze, o nezbytnosti nedílné celospolečenské odpovědnosti státu za u nás v ČR jen vzývanou „konkurenceschopnost našeho agrárního sektoru v prostředí SZP EU“. Můj diskusní partner o koze, protože instituci ASZ současný komerčně zaměřený poradenský systém jejich pojmu "agrárního podnikání" zcela vyhovuje a dostačuje. Celospolečenská evropská i národní zadání názorové spektrum členů ASZ jaksi míjejí. Mně i jiným však nikdy a nikdo nevysvětlí, že by stát neměl mít nedílnou odpovědnost za vládou schválené potravinové právo, za "veřejnou zakázku" občanské společnosti. To však bez zásad deklarovaných Bílou knihou EU, bez nezbytné reformy a ekvalizace kontrolních a poradenských služeb, při plném respektování celospolečenských zájmů v rámci ČR i EU nemůže být nikdy naplněno. Ing Stehlíkovi, vedoucímu činiteli ASZ uvedená argumentace ke krizovém stavu agrárního a potravinového sektoru ČR, jako soukromému podnikateli jaksi nestačila. Jemu osobně, ani celé ASZ totiž povinnosti státu, ony „veřejné zájmy (public goods)“, současně v EP bohatě diskutované jako „výzvy k ekologizaci SZP“ (erose půdy, biodiverzita, netržní služby), nikdy blízké nebyly a ani nebudou. Proč také. Lidem v ASZ přece nikdy nebyly a ani nebudou blízké v Komisi EU současně opakovaně diskutované „zásady vyváženého teritoriálního rozvoje venkova, food security, greening plateb, jejich ekologizace“etc. Jim přece stačily zásady „cross compliance“ a přemíra podnikatelského sebevědomí s komerčním, často zavádějícím poradenstvím, což je v rozporu s trendy Komise EU. S pozdravem Autor: Antonín Ticháček (Zdroj: http://www.agroweb.cz/)

Josef Stehlík z Asociace soukromého zemědělství týdenku EURO prozradil: „Za 33 měsíců jsem za poradenské služby fakturoval 1,35 milionu korun. Včetně DPH je to 1,67 milionu korun,“

Rekordní žně v Austrálii.

Zatímco v Evropu sužují arktické mrazy a vánice, na opačné straně zeměkoule končí žně, které co do výše sklizně překonaly veškeré odhady. Dosavadní rekordy australských žní byly opět překonány. A výrazně. To jistě nepotěší zemědělce v Evropě, kde se očekává také vysoká sklizeň, takže odbyt sklizně může být komplikovaný a ceny mohou značně klesnout.

Australský zemědělský a surovinový úřad ABARES výrazně směrem nahoru opět změnil odhady sklizně. Sklizeň pšenice by měla být vyšší o 1,2 milionu tun , celkově na 29,5 milionu tun. Příčinou je vynikající úroda v Západní Austrálii, kde byla sklizeň zdvojnásobena. Vývoz australské pšenice se zvýší o 20 procent (3,7 mil. tun) na 22,3 mil. tun.
Slizeň ječmene ABARES odhadl na 8,6 mil. tun. Z toho bude 3,8 mil. tun ječmene krmného a 1,3 mil tun sladovnického. Mělo by být vyvezeno 744.000 tun sladu.
Rovněž sklizeň australské řepky jje podle odhadu rekorní. Bude sklizeno 2,8 mil. tun řepkového semene, což je o 300.000 tun více než bylo odhadnuto v prosinci. Letošní sklizeˇ řepky tedy bude o 16,5 procenta vyšší než v loňském roce. Vyvezezeno bude 2 mil. tun řepky.

Celková australská sklizeň je rekordní i přes katastrofální záplavy, které byly ve státech Queensland a New South Wales. Australské zemědělství má proto ještě velké rezervy a v případě ideálního počasí může ovlivnit světové trhy ještě více než v letošním roce.

Bude česká myslivost nehmotným dědictvím UNESCO?

Seznam nemateriálních statků tradiční a lidové kultury České republiky - jak zní přesný název - byl zřícen Ministerstvem kultury v roce 2008. Na stránkách Ministerstva se dozvídáme, že jeho účelem je ochrana, zachování, identifikace, rozvoj a podpora nemateriálního kulturního dědictví na území České republiky. Do dnešního dne je zde zapsáno pět položek:

1. Slovácký verbuňk.

2. Vesnické masopustní obchůzky a masky na Hlinecku.

3. Jízdy králů na Slovácku.

4. Sokolnictví.

5. Myslivost.

První čtyři položky (včetně sokolnictví) byly zapsány v červnu 2009, o zápisu myslivosti padlo rozhodnutí v posledních dnech roku 2011. Oficiální vyrozumění ale obdržel sekretariát ČMMJ teprve před několika dny.

Předkladatelé tak představili myslivost jako svébytný fenomén, který přesahuje běžné normy záliby nebo koníčku. U mnoha lidí se dá totiž bez nadsázky hovořit o tom, že myslivost se stala jejich životním stylem. Je to právě myslivost, která zásadním způsobem určuje životní filozofii i vnímání světa mnoha z nás. Myslivost se často dědí z otce na syna, v mnohých rodinách má mnohaleté tradice přecházející z generace na generaci.

Svou váhu mělo při posuzování žádosti i to, že české pojetí myslivosti je unikátní i v porovnání s ostatními zeměmi. S výjimkou středoevropského prostoru bychom totiž podobnou škálu mysliveckých činností a na myslivost navázaných tradic hledali jen stěží: Pokud se jedná o porovnání se světem, podobné pojetí myslivosti se vyskytuje pouze v zemích někdejšího Rakousko – Uherska. V ostatních zemích na světě se vždy jedná o pouhý lov zvěře. Chybí mu složka ochranářská a chovatelská a v neposlední řadě i tradice.

Česká myslivost má literárně zpracovanou oblast myslivecké kultury, zvyků a tradic – tedy nadstavbovou oblast ekonomického aspektu myslivosti, což nemá žádná jiná národní myslivost ani ve středoevropském regionu, ani jinde ve světě. Tato nadstavba je organicky propojena s praktickým vykonáváním myslivosti. V dohledné budoucnosti by se měl uskutečnit pokus o zapsání české myslivosti na seznam nehmotného dědictví UNESCO. (Zdroj: http://www.myslivost.cz/)

Cigánská logika novinářská.

Prodejte Budvar! velí v Hospodářských novinách sebevědomý obličej, ze kterého arogance a povýšenectví přímo řve. Typický všeználek, jehož mozek asi nikdy nemůže strávit skutečnost, že existuje také něco jiného než peníze. Tito postkomunističtí materialisté nikdy nepochopí pojmy jako národní hrdost a lokální patriotizmus.

Takhle to Honzejk vidí: "Skutečný důvod, proč se dosud neprivatizovalo, je jiný: z národního podniku se dají živit partaje a právní kanceláře či reklamní agentury na partaje napojené. Mimochodem - kolik stojí zastupování Budvaru ve sporech s Anheuserem? Takže: Státe, děkujeme, pít se to ještě dá. Ale proboha - prodejte to!"

Akciový pivovar, založený českými obyvateli Českých Budějovic, už v roce 1896 dostal název "Národní podnik." Byl to reklamní trik, aby české obyvatelstvo dalo přednost českému pivu. V té době byly České Budějovice ovládané bohatými místními Němci. Pivovar „Národní podnik“ měl být konkurencí německému Měšťanskému pivovaru. Slovo Budvar se k tomuto názvu trvale dostalo až po 2. světové válce. Národní podnik je tedy starý název pivovaru, a neměl by být zaměňován s pojmem státní podnik.

Pivovar "Národní podnik" byl založen v době největšího rozvoje jižních Čech, které do roku 1918 byly hospodářsky napojeny na Rakousko a Německo. Vznik Československa v roce 1918 znamenal odříznutí jihočeského kraje od alpských zemí, a tím úpadek, protože národně-obrozenecká Praha Jihočechům neodpustila spolupráci s německým obyvatelstvem kraje a kontakty s Vídní a Lincem. Úpadek už nezastavil ani protektorát. Oživení jihočeského hospodářství nastalo částečně po zřízení několika velkých průmyslových podniků v 60. letech minulého století.

Většina toho nejlepšího z průmyslu, co jižní Čechy měly, vzala Klausova privatizace, několik pražských tunelářů si přivlastnilo práci mnoha generací, co zprivatizovali většinou prodali těm "nenáviděným" Němcům. Jaký prospěch měly jižní Čechy z privatizace? Jak by asi dopadly ty Honzejkovy privatizační miliardy z Budvaru, když stát se potýká pořád s většími dluhy? Cikánská klasika: ukradnout, levně prodat a peníze rychle utratit za cokoli. Většina obyvatel jižních Čech drží palce řediteli Budvaru, aby útok kmotrů z ODS přežil, i když příliš šancí nemá. Většina obyvatel jižních Čech totiž má obavy z toho, že za pár let bude z Budvaru zřícenina jako z českobudějovické slévárny Škoda či ze sklárny Český křišťál v Chlumu a počty nezaměstnaných se zvětší o 700 lidí, co nyní v Budvaru pracují. O chuť piva, které je na českém trhu, přitom jde až na posledním místě. (Jiří Krž, 16.2.2012)

Ze zemědělce Veleby se stal elektrikář.

Prezident Agrární komory Veleba obšťastňuje čtenáře a posluchače pláčem o potravinové nesoběstačnosti České republiky a o nutnosti přeměnit české zemědělství na energetický podnik, pravděpodobně předat ČEZu. Zdá se, že mimo pokrytectví mu nějak chybí soudnost, schopnost přiznat podíl na potravinové nesoběstačnosti. Nebo v posledním desetiletí stál v čele zemědělství někdo jiný?

Jeho statistika na stránkách AK vůbec není veselá:

„Zřetelný rozdíl od vyspělých zemí v našem případě už nelze řešit snižováním pracovníků, ale zvyšováním produkce. Do zemědělské produkce, výroby potravin, se už pravděpodobně v dřívějším objemu nevrátíme. Naše potravinová soběstačnost je v současné době na sedmdesáti procentech a má tendenci se dále snižovat.

První cesta pro české zemědělství je tedy návrat k vyšší produkci potravin. To bude ale velmi obtížné a nelze předpokládat, že se podaří naplno dobýt ztracené pozice.

Druhá cesta, která se jeví jako hlavní, je zapojit příslušnou výměru půdy do energetické bilance státu (tabulka 2).

Tab. 2 – Potenciál zemědělské půdy v ČR pro energetické využití

100% potravinová soběstačnost	80% potravinové soběstačnosti
720 tisíc ha orné půdy	1 082 tisíc ha orné půdy
200 tisíc ha trvalých travních porostů (TTP)	353 tisíc ha TTP

Česká republika přijala závazek docílit v roce 2020 podíl energie vyrobené z obnovitelných zdrojů (OZE) ve výši 13 %. K tomuto účelu se předpokládá 900 tisíc hektarů půdy v členění na jednotlivé druhy OZE:

• bioplyn 150 tisíc ha,
• biomasa 250 až 300 tisíc ha,
• biopaliva 500 tisíc ha.

Vedle půdy jsou k dispozici stále ještě relativně velké zdroje z živočišné produkce – kejda a hnůj do bioplynových stanic. Jde asi o 12 600 tisíc tun s potenciálem 700 MW elektrické energie, počítáno při využití z 50 %.

K bioplynovým stanicím (BPS), které jsou pro zemědělce přirozeným uzavřením koloběhu organické hmoty, je třeba počítat s navazujícími výrobními možnostmi, které dává vedlejší produkt teplo. Jedná se o vytápění komunálních jednotek a skleníkové programy. Možnosti jsou velké – nyní je v provozu asi 230 bioplynových stanic, v roce 2020 by jich mělo být v provozu 740. (Zdroj: http://www.apic-ak.cz)