(předcházející stránka) Devastace českého zemědělství je a byla jednou ze zásadních chyb politických establishmentů většiny polistopadových vlád naší země. Jiné státy totiž berou zemědělství (půdu a zvířata) jako součást přírodního bohatství země, o které se musí starat. To se o ČR nedá říci ani při zvýšené míře fantazie. Falešná hra na strunu národovectví a svádění všeho špatného na Brusel je jen projev diletantizmu a lenosti politiků. EU v 90. letech nelikvidovala české kravíny, prasačáky, sušičky a sklady obilí. Trhliny ovšem doznala i morálka, odbornost a pracovitost českých zemědělců. Jako úspěšný se cítí – i kolegy oceňován - ten, co umí podvádět úřady, sousedy i vlastní příbuzné. „Za poctivost si nic nekoupím,“ je heslo doby, kterému se přizpůsobili i mnozí zemědělci.
Očekávat, že v současném politickém a právním chaosu nakonec zvítězí morálka, to si může představovat jen blázen. Pokud nepřijde vláda, která bude otázky potravin brát vážně, čekají spotřebitele krušné chvíle. Jsme jako po válce, kdy se nebombardovalo, města i některé vesnice na první pohled třeba vypadají lépe než dříve, ale zdání může klamat. Koncepce a harmonie se z českého venkova odstěhovala a volná ruka trhu nemůže nic změnit k lepšímu. Zvláště, když se lidé nebrání a ohýbají hřbety.
Řešení potravinového problému jistě jsou. Bohužel jsou to ta, která nejvíc současná vláda ideologie zákonů trhu odmítá. Řešením je regulace regulace cen. Nikoli tak jak se to dělo za vlády komunistů, ale tak, jak se to osvědčilo předtím, za 1. republiky. Středoevropský venkov a zemědělství nikdy v minulosti nebyly bez plánu a podpory shora. Rychle je třeba řešit přežití našeho venkova, zabránit aby se nestal rekreačním zařízením kombinovaným s elektrárnou. Zabránit aby venkov nebyl předsíň, kam si měšťák bude jezdit čistit boty. (M.V., 25.2.2012) Pokračování
Žádné komentáře:
Okomentovat