Zemědělství se bez svých politiků neobejde.

Pod článek prezidenta Agrární komory „Klasické zemědělství se vytrácí“ (APIC-AK.cz) by se většina lidí, kterým není osud českého zemědělství úplně lhostejný, pravděpodobně podepsala. Fakta o stavu zemědělství nejsou příjemná. Likvidátorů vyspělého českého zemědělství asi bude víc, ale ti hlavní samozřejmě vinu nepřiznají, budou se ohánět zákony trhu a svobodou podnikání..

Likvidované chovy prasat a drůbeže, klesající počty krav, zmenšující se výroba ovoce, zeleniny, chmele atd. Evropou sice cloumá ekonomická krize, proč však její chapadla rdousí české zemědělství mnohem víc než zemědělství v jiných zemích? Jan Veleba naznačuje, že je proti politické moci bezmocný, neschopný ovlivnit zemědělskou politiku země. V tom je asi hlavní rozdíl proti jiným státům.

Všechny polistopadové pokusy o obnovení předválečné Agrární strany či vytvoření nové úspěšné politické strany, která by prosazovala zájmy zemědělců a venkova, ztroskotaly, respektive byly v zárodku smeteny mediální propagandou velkoměstských stran (OF, ODS, ČSSD, KSČM aj.). Bývalá Agrární strana byla obviněna z kolaborace s nacisty a představitelé nových stran byli označeni za staré struktury (Trnka), což v polistopadové euforii mělo větší váhu než programy těchto stran. Venkov navíc naletěl na sliby prosperity. Restituce, privatizace a transformace zemědělství měly venkovskému obyvatelstvu přinést práci a bohatství. Stal se přesný opak – viz články Velebovy. Restituce pomohly jen zanedbatelnému množství těch šťastnějších či nejdrzejších vlastníků zemědělského majetku. Rovněž při privatizaci socialistické velkovýroby si pomohlo jen několik stovek těch nejotrlejších kádrů bývalých socialistických podniků. Drobní vlastníci, kteří byli zastrašeni úředními povinnostmi a soudními výlohami, se svého majetku se raději vzdali. Kdo mohl, tak zemědělství rychle opustil.

Agrární strany sice ztrácejí vliv i v ostatních zemích, jak ubývá zemědělců, ale nezdá se, že by ztráceli vliv agrární politici, kteří jsou členy jiných stran. Jaké je to v české politice? Vypadá to, že politici, kteří mají prosazovat zemědělství jako celek, sledují hlavně ekonomické zájmy své a několika svých kamarádů. Kvůli tomu zřejmě šli do politiky a zakládali vlastní zemědělské spolky, aby kvůli prospěchu vlastnímu a své politické strany rozbíjeli české zemědělství jako celek. (Co asi, mimo kutálení vlastní kuličky, dělal poslanec Němec, když v ČR začala likvidace krav a prasat? Co poradil poradce velrybáři Gandalovičovi? Aby se vysmíval žádostem o podporu chovů prasat?)

Bez vlivu na politiky musí upadat kterýkoli obor. Jaký na politiku může mít vliv Agrární komora? Její politická orientace je vzhledem k minulosti jejích členů nečitelná. Skupina velkých zemědělských podnikatelů, kterým jistě vyhovuje politika současné vládní koalice, vedle početná skupina nájemců půdy a několik soukromých zemědělců, kteří s politikou vlády spokojeni nejsou. Stádečko, ze kterého má vláda legraci.

Je zde ještě větší stádo, a tím jsou voliči. Říká se, že oni o politice rozhodují. Jaké rozhodování, když jsou předtím lehce zmanipulováni? Český volič je dnes příslušníkem zmateného stáda, které změní směr při každém sebemenším vánku. Stádo už bylo zahnáno do kouta. Nejistota ho žene konzumovat, co je k dispozici. Na původu a kvalitě mu nezáleží.

Snad jen nedostatek některého zboží by mohl voliče přinutit k změně názoru, sebevětší daně a protilidové zákony s ním nehnou, protože je otupen zaklínadlem zvaným „neviditelná ruka trhu.“ Jedině nekompromisní zastánci zemědělství a venkova v politice, kteří "táhnou za jeden provaz," a kompletní změna zemědělské politiky by mohli oživit české zemědělství, jinak budou zemědělci závislí na almužně EU (která nebude věčně) a občané na dovozu drahých potravin ze zahraničí.