"Skuteční zemědělci

"Zemědělství je člověkem řízený vztah mezi rostlinou a zvířetem."

pátek 29. března 2013

41 býků v ulicích rakouského města.


 Ve čtvrtek po patnácté hodině uteklo ze statku ve Waldburgu poblíž Freistadtu 41 býků. Začala je chytat zvláštní jednotka policistů z Leopoldschlagu, Neumarktu, Kefermarktu a Freistadtu, hasiči tří měst a veterináři. Zvířata pronikla k nádraží v Trölsbergu a do St. Peteru. Jednoho hasiče býk napadl  a zranil. Po ošetření se ale vrátil k zásahu.

Ve 20.55 hodiny řekl starosta Christian Jachs, že pochytána bylo 33 býků. Některé kusy večer pronikly až do okresního města, kde zřejmě způsobí škody na zahrádkách. Majitele se do večera nepodařilo vyrozumět. Odchyt stáda pokračoval i v noci.

Dnes se podařilo nalézt majitele zvířat, který se specializuje chov plemene "Galloway". Majitel tvrdí, že zvířata někdo musel vyplašit, když překonala elektrický ohradník se třemi páskami. Policisté však žádné stopy o cizím vniknutí do ohrady nezjistili. 

středa 27. března 2013

Madeta odmítá mléko od menších soukromých producentů.

Od 1. dubna 2013 přestane Madeta České Budějovice odvážet mléko od drobných zemědělců. Jedná se o svoz asi 12.000 litrů mléka.

Náklady na svoz suroviny a zpracování vzorků byly tak vysoké, že prý se to Madetě nevyplatilo.
Zemědělci „ve výpovědi" pošlou poslední dodávky Madetě na konci března. Dodavatelé byli včas (?) informováni a Madeta se jim snažila napomoci i s hledáním jiného odběratele.

Ti, kteří ještě nové smlouvy nemají, stojí před velkými potížemi. Zřejmě dojde k rušení chovů. Zemědělský podnik je složitý organizmus, pracující ze živou hmotou, že restrukturalizaci nelze udělat ze dne na den. Je  nemožné reagovat ze dne na den. Nejjednodušší v takovém případě je odvést dojnice na jatky. Zvířata vyšlechtěná na produkci mléka se na pastevní výkrm nehodí. Pokud by chovy musely skončit, bude to pro některé podnikatele vážný problém i s velkými ztrátami.

Madeta svůj krok hájí nutnou efektivitou podnikání.  „Drobní dodavatelé jsou po regionu natolik rozeseti, že náklady na svoz mléka a zpracování vzorků byly tak vysoké, že to pro nás začalo být nerentabilní," říká Milan Teplý, generální ředitel Madety.

Pan ředitel by měl vysvětlit, proč někomu se svoz od malovýrobců vyplácí, někomu ne. Stačí se podívat do vesnic za rakouskou hranicí, jak rakouské cisterny pro mléko zajíždějí do malých dvorků a jak na rampách u hlavních silnic vysávají mléko z konví, které tam přivážejí zemědělci ze samot. Stačí také se také vrátit do historie, do roků 1939 až 1989, kdy i u nás bylo odebíráno mléko ze sběren, kam je po několika litrech donášeli chovatelé jednotlivých dojnic. Proč tehdy se to vyplácelo? Není to tím, že EU i český stát peníze na rozvoj venkova doslova hrnou do černých děr, na nesmyslné ozeleňovací projekty, ale podporu drobného podnikání a života na venkově ignorují? (F.B., Č. Budějovice)

Budou se v ČR potraviny vyvažovat zlatem?


Jaké má ČR strategické zásoby pro případ krize? Pro schopnost přežití národa platí zlaté pravidlo: „čím více potravin a průmyslových výrobků si národ umí vyprodukovat sám, tím méně je v krizích zranitelný“. Co se týče potravinové bezpečnosti, jsme dnes v situaci, kdy musíme řadu potravin dovážet, i když jsme si je dříve uměli vyprodukovat sami.

Česká republika je v zahraničním obchodu s masem i celkově s potravinami trvale v záporných číslech, přičemž zarážející je zejména druhová skladba dluhu. Vzniká nejen v mase (u vepřového masa je země soběstačná jen z 61% a u drůbeže z 79%), ale i v ovoci a zelenině, a to ne jižní provenience, jak by se dalo očekávat, ale i z mírného podnebního pásma! Stali jsme odbytištěm pro země ze stejného podnebního pásma, jakými jsou Polsko, Rakousko, Holandsko a Německo!

Podíváme-li se na strategické zásoby, zjistíme, že zásoby obilí má ČR na 30 dní, cukru na 5 dní a ostatních potravin na pouhé 3 dny! Strategické zásoby surovin, jako je ropa, železné a neželezné kovy máme v průměru na 3 měsíce. Nastane-li globální potravinová krize, budou se potraviny vyvažovat zlatem. Jak bídně jsme na tom se zlatými rezervami, se laskavý čtenář dočte ZDE.

 Po 23 letech „úspěšného“ budování kapitalismu není ČR soběstačná prakticky v ničem a vše se musí alespoň z části dovážet. Jenže bude za co, když si český národ si žádné výraznější finanční a hmotné rezervy určené ke svému dlouhodobému přežití nevytvořil? Souhrnně řečeno, náš národ je v mnohem větším existenčním ohrožení, než si většina Čechů vůbec připouští.



pondělí 25. března 2013

Zima řádí i ve Spojeném království.

Britští chovatelé, kteří nechávají zvířata na pastvě, jsou zaskočeni nečekaným jarním sněhem a mrazy. Zprávy uvádí, že  pod několikametrovými závějemi zahynula spousta zvířat. Další ztráty jsou očekávány, protože nastalo období bahnění a telení. Největší kalamita nastala v oblastech District, Cumbria, Yorkshire a části Skotska. Zemědělci očekávají velké ztráty na zvířatech, která se ztrácejí ve sněhové vichřici.

Protože pastviny jsou zapadlé sněhem, musí se krmivo dovážet, avšak cesty jsou v ředě případů nesjízdné. Na odlehlých farmách je narušeno zásobování i odbyt zemědělské produkce. Jsou plné nádrže s mlékem, které není možné odvézt. Tisíce domů ve Skotsku a Severním Irsku je zásluhou přetrhaného vedení bez elektřiny.

Zemřel Čestmír Císař, ikona studentů v roce 1968.


Jeden z hlavních představitelů reformního směru KSČ z 60. let Čestmír Císař zemřel v neděli 24. března 2013 po dlouhé těžké nemoci ve věku 93 let. Oznámil to Císařův zeť Václav Hlavatý.

Císař se do vysoké politiky dostal v roce 1963, kdy se stal tajemníkem ústředního výboru KSČ. V letech 1963 až 1965 byl ministrem školství a kultury. Poté byl pro své liberální postoje z funkcí odvolán a poslán do Rumunska jako velvyslanec.

Zpět ho povolal na jaře 1968 tehdejší šéf československých komunistů Alexander Dubček. Po rezignaci prezidenta Antonína Novotného se Císař stal jedním z prezidentských kandidátů. Podporovali ho především studenti.

Kandidatury se však vzdal ve prospěch generála Ludvíka Svobody. V letech 1968 až 1969 byl předsedou České národní rady. Jako člen reformního komunistického hnutí byl v následujících letech zbaven všech funkcí.

 V roce 1989 Císař patřil zakladatelům Klubu za demokratický socialismus Obroda. V prosinci 1989 krátce byl protikandidátem V. Havla na prezidenta, ale když viděl, že havlovském prostředí nemá sebemenší šanci, opět kandidaturu vzdal. V letech 1991 a 1992 byl necelý rok stálým československým představitelem u Rady Evropy. 




Jak ČSSD volá na pomoc Marxe.

Tak především marxismus není koncepce, kde by rovnost měla být nějakým cílem, o který je přes všechny překážky usilováno. Má to být spíš by-produkt podle Marxe nezbytného (historicky determinovaného) vývoje, kdy budoucnost má být spojena s možností každého člověka naplňovat své lidství a své tvůrčí předpoklady (známá maxima marxismu, že "svobodný rozvoj jedince je podmínkou svobodného rozvoje všech"). (autor je zastupitel města zvolený za ČSSD, člen KVV ČSSD, statutární místopředseda OVV ČSSD).

1. Vyvlastnění pozemkového majetku a použití pozemkové renty na výdaje státu.
2. Silně progresívní daň.
3. Zrušení dědického práva.
4. Konfiskace majetku všech emigrantů a rebelů.
5. Soustřední úvěru v rukou státu prostřednictvím národní banky se státním kapitálem a výhradním monopolem.
6. Soustředění dopravy v rukou státu.
7. Zvýšení počtu národních továren, výrobních nástrojů, získávání nové orné půdy a meliorace pozemků podle společného plánu.
8. Stejná pracovní povinnost pro všechny, zřízení průmyslových armád, zejména pro zemědělství.
9. Spojení zemědělské a průmyslové výroby, úsilí o postupné odstranění rozdílu mezi městem a venkovem.
10. Veřejná a bezplatná výchova všech dětí. Odstranění tovární práce dětí v její dnešní podobě. Spojení výchovy s materiální výrobou atd.

Velké rozdíly v příjmu evropských dotací.


K celkovému zvyšování celkových výdajů (o 1,3 %) na zemědělské dotace docházelo kvůli mírnému odbourávání rozdílu mezi starými a novými zeměmi EU. Celkem šlo 72 % peněz z rozpočtu EU na zěmědělství. Představuje to částku 40,2 miliardy eur.

Nejméně peněz (9 %) šlo na na zemědělské podniky z nárokem na víc než 500.000 eur (13 mil. Kč). Z těchto peněz šlo zásluhou zvláštní struktury zemědělství nejvíc do České republiky (40%). Naopak nejmenší částky na 1 zemědělský závod šly do Rumunska, kde 36 % závodů dostalo menší částky  než 1.250eur (32.500 Kč).

V průměru celé EU zemědělci na jeden závod nejvíc (z 59 %) čerpali částky 10.000 až 99.000 eur (260.000 až 2,574.000 Kč).  Údaje jsou z roku 2011.  /ec.europa.eu/agriculture/




sobota 23. března 2013

F. Čuba obnovuje Agrokombinát Slušovice.

Svou ideu spolčení některých menších zemědělců do jednoho koncernu, aby tak konkurovali globálním firmám, chce legendární hospodář ze Slušovic František Čuba převést v realitu. Chystá se založit nový Agrokombinát, ale detaily úzkostlivě tají.

František Čuba: "Chceme ho založit, ale až v druhé polovině letošního roku, a nemáme zájem, aby se o tom podrobně hovořilo, protože nechceme, aby náš plán dopředu někdo znevážil, znemožnil či zhatil.Žijeme v globalizovaném světě, globalizované firmy jsou velice silné a dobře organizované. Proti nim stojí naši malí zemědělci, kterým politici donekonečna vykládají, že nejsou konkurenceschopní, ale to není pravda. Nemohou za to. Základní chyba je vůbec v konstrukci našeho zemědělství. Má–li fungovat, musí mít vytvořené stejně silné globalizované firmy, jaké na nás útočí ze zahraničí. 

Existují velmi silné firmy, které se však snaží fungovat hlavně ve svůj vlastní prospěch. Například Agrofert pana Babiše, jenž je vynikající organizátor a získává stále silnější pozice v zemědělství. Nicméně cesta, kterou nastolil, není optimální.

Testovali jsme obrovské množství lidí, kteří pracovali v JZD Slušovice. Tam dělalo kolem sedmi tisíc lidí. Došli jsme ke zjištění, že těch schopných, kteří umí uvést lidi a události do tempa, je půl procenta. Navíc tito vybraní lidé ještě nejsou stejně výkonní. Těch bychom si měli vážit a zametat jim cestu, aby neuklouzli.

Rozdíl mezi Pražáky a Moravany? V Praze žijete jinými problémy, které mně nic neříkají. Zabývám se jinými myšlenkami a je mi jedno, jestli občan a politik v jedné osobě jsou zajedno nebo nejsou zajedno."

čtvrtek 21. března 2013

Hlavní města bohatnou, ostatní regiony chudnou.


Nejbohatším krajem v Evropě je centrum Londýna s HDP 328 procent. Na  druhém nmístě je Luxemburské vévodství s 226% HDP, třetí Brusel s 223% HDP.
4. Hamburg (D)203
5. Ľl de France (F) 180
6. Groniagen (NL) 180
7. Bratislava 176
8. Praha 172
9. Stockolm 168
10. Vídeň 165

Sjezdovky jsou plné opilých lyžařů.


Průzkum na rakouských sjezdovkách přinesl zajímavé výsledky. Na lyžích, a především na snowboardech, jezdí nejméně pětina lidí pod vlivem alkoholu, přičemž dosahují a přesahují rychlost motorových vozidel.

Na rozdíl od motorových vozidel však pro lyžaře žádné omezení v pití alkoholu není, a tak se lyžaři mohou před i během jízdy hojně posilovat v bezpočtu občerstvovacích zařízení. Při průzkumu se zjistilo, že každý pátý lyžař měl v krvi nejméně 0,5 promile alkoholu. Alkohol v krvi mají především lyžaři, kteří jsou poblíž lyžařských areálů ubytování. Ti co večer odjíždějí v autech domů si pít alkohol pít nedovolí. 

Používání alkoholických nápojů na sjezdovkách je silně podceňováno jak ze strany sportovců, tak ze strany úřadů. Je to určitá diskriminace účastníků silničního provozu, kde i na vedlejších silnicích, kde není pravděpodobnost srážky, jsou za alkohol pokutováni nejen řidiči, ale i cyklisté, jezdci na koních a ostatní uživatelé. 


pondělí 18. března 2013

Ministři zemědělství EU opět jednají o reformě.

Dnes odpoledne se v Bruselu sejdou ministři zemědělství členských zemí EU, aby jednali oo reformě evropského zemědělství, která se dostala na mrtvý bod.

Do zemědělské politiky EU zasáhl Evropský parlament, takže se budou projednávat jeho návrhy. Jsou 4 hlavní problémy, na kterých vázne dohoda.

Evropský parlament odmítl separátní doplňky předložené hlavními politickými frakcemi, které požadovaly zahrnout certifikované environmentální programy do 30 % „zelené pomoci“, pokud by byly „ekvivalenty“ ke třem novým nástrojům ozelenění. Tento krok převrátil plán podporovaný poslanci výboru, který by umožňoval tyto programy kvalifikovat jako zelené ze svojí povahy, a tak by měly automaticky nárok na podporu. Namísto toho se tedy zdá, že bude opět toto téma předmětem trialogu s Evropskou radou, která se silně přiklání k „ekvivalentům“, tedy k přístupu, který by dával farmářům vyšší míru flexibility. Environmentální nevládní organizace urychleně přivítaly tuto modifikaci.
 EP schválil strop dotací pro velké podniky 300.000 eur, když návrh socialistů jsnížení stropu na 200.000 eur jen těsně neprošel.

středa 13. března 2013

Jak jsme Klausovi nechali rozkrást stát.


HN: Skoro dvacet let se diskutuje o průběhu české privatizace. Skutečně se nešlo vyhnout krádežím, které ji provázely, nebo je alespoň omezit?
Stráský: Chtěli jsme privatizovat. A jistě může být debata, jestli to mělo trvat pět nebo padesát let. Ale všichni dohromady jsme neměli na svých účtech ani jedno procento toho majetku. Takže jsme mohli zpomalit a čekat, až nějakým způsobem zbohatneme, nebo to nějak urychlit. To byl princip kuponové privatizace. Každý dal tisícovku, dohromady jsme dali asi pět miliard a za to jsme privatizovali asi stokrát víc. A pokud jde o to kradení, jak říkáte: ano, jedna cesta, jak nechat lidi zbohatnout, je nechat je krást. A cesty, jak lidi nechat zbohatnout, jsme hledali.
HN: Takže to byl záměr?
Stráský: Záměr to jistě nebyl, ale všichni to podvědomě cítili. Už tenkrát se říkalo: nejlepší by bylo zhasnout, ať si to šikovnější rozeberou. Celý spor o privatizaci, ono vytvoření fondů, které nám pak někam utekly, bylo vedeno myšlenkou akumulovat kapitál do rukou několika lidí tak, aby si mohli sáhnout na velké podniky. Tak, aby se Škodovka nemusela dávat Volkswagenu, proti čemuž Klaus vždycky byl.
HN: Proč to ale v roce 1997 nakonec skončilo tak nedůstojně? Malé banky krachovaly jedna po druhé, ty velké polostátní měly obrovské ztráty, do toho rozpočtové balíčky, přiznání, že se v Česku opravdu krade...
Stráský: Poznali jsme, že česká privatizační cesta nemůže být čistá, protože tady není nikdo, kdo vyndá dvě miliardy a něco si koupí. Na druhé straně jsme byli napadáni, že nemůžeme všechno prodat cizímu, západnímu kapitálu. Jako místopředseda vlády jsem měl na stole bilanci, kde jsem sledoval, kolik toho mají Němci, kolik Američani, Francouzi... A třetí cesta byla nechat banky půjčit úvěry, které se nesplatily. Byla to třetí cesta a vlastně jediná, když krádeže nebudeme brát jako oficiální cestu.
HN: Bankovním socialismem za český kapitalismus?
Stráský? Musel bych vám odpovědět, že to tak bylo, a dokonce bych musel říct, že to tak bylo vědomě. My jsme si to spočítali, že není jiná cesta než do toho zatáhnout banky, aby našim lidem půjčily. I když to někdo zaplatí a jiný ne. A nezaplatilo se toho hodně, odepisovaly se stovky miliard. Asi v roce 1993 se banky poprvé oddlužily, poněvadž tam byly i staré úvěry, co vznikly za komunismu. To bylo prvních zhruba 50 miliard. Ale pak se ukázalo, že se za pět let kapitalismu udělaly desetkrát větší dluhy.
BC: Jan Konvalinka na Facebooku považuje takové doznání za důvod k trestnímu stíhání přiznaných zločinů. Můj názor je takový, že tahle strašlivá ekonomická kriminalita je bohužel základ moderní české „demokracie“... něco jako státotvorný prvek, něco jako kořen právního uspořádání státu, něco jako Benešovy dekrety.
Jan Stráský: Co Klaus sám necítí, nikdy neposlechne 
Londýnský ekonom a odborník na kapitálové trhy a důchodové pojištění František Nepil léta argumentuje, že kapitál, kteří čeští politikové při privatizaci rozkradli, jim nepatřil, protože zosobňoval důchodové zabezpečení, úspory občanů na stáří. Teď se pracně občané přesvědčují, aby vytvářeli „druhý pilíř“, ale z ničeho, když politikové jejich našetřený kapitál už rozkradli.

úterý 12. března 2013

Strop přímých plateb by se měl snížit na 200.000 eur?


Zítra dojde v Evropském parlamentu k prvnímu čtení návrhů na agrární reformy. Debata může být vzrušující a hlasování nebude konečné, protože většina poslanců se bude seznamovat s návrhy a doporučeními zemědělského výboru.

V odborných kruzích se očekává, že v EP se objeví spousta pozměňovacích návrhů. Hlavně sociální demokraté se netají požadavkem snížit strop přímých plateb na 200.000 eur (5,200.000 Kč) a mělo by se dodržet vynětí 7 procent půdy pro ekologii.

čtvrtek 7. března 2013

20 gramů masa denně pro zdraví a dlouhý život.


Zdá se, že výsledky vědeckých výzkumů o výživě a zdravém jídle a životním stylu jsou takové, jaké si přeje ten, kdo si je objednal. Pomalu doznívá hon na cholesterol a živočišné tuky a je tady hon na červené maso a uzeniny.

Ústav sociální a preventivní v Curychu zveřejnil studii, údajně výsledky sledování 450.000 osob, že pojídání více než 40 gramů červeného masa nebo uzenin denně je příčinou předčasné smrti. Vegetariáni podle výzkumu žijí déle než lidi, kteří jedí více maso než ovoce a zeleninu, pijí alkohol a kouří.

Vegetariánství však také není ideální, protože maso obsahuje soustu látek potřebných pro tělo, od vitaminů až po železo. Doporučuje se tedy jíst průměrně denně 20 g masa a uzenin.

Amnestie je jen zanedbatelná škoda způsobená Klausem.


Zásluhou Klausovy hospodářské politiky vznikla prakticky ze dne na den nová vrstva miliardářů, která se odmítla o zisky dělit se státem a obratně miliardy převedla za hranice.

„Budeme potřebovat všechnu svou moudrost, rozvahu, schopnosti i rozum, abychom obstáli, abychom tuto krásnou, ale posledními desetiletími tolik poškozovanou zemi uzdravili a udělali z ní zemi normální, vyspělou, kulturní, fungující,“ prohlásil premiér Václav Klaus 1. ledna 1993 ve svém novoročním projevu ke vzniku České republiky. Když ale koncem roku 1997 odcházel z postu premiéra, ekonomika země se podobala starému mostu, jenž se nezadržitelně řítil do propasti.

To, co Klaus budoval, vlastně nebyl kapitalismus, ale bankovní socialismus. Dobrodinec Klaus vždy rád říkal – že když si chceme hrát na dobrodince, ať to činíme za vlastní peníze. Pokrytec Klaus sám se toho ale nedržel. Peníze na tvorbu nových miliardářů neměl, použil tedy peníze občanů, které s jako rezervu na horší časy do státní pokladny dlouhá léta ukládali občané.

Klaus, který za svého  dlouhého vládnutí dostal od obdivovatelů přezdívky jako „Osvícený“, „Božský“ či „Velký Narcis“, se však tvářil (a dodnes se tváří), že v době, kdy ho z místa premiéra vyhodili, jako by nahnilá a rozebraná česká ekonomika byla perfektní. Zapomněl však na zákon volného pádu.

Nic jiného se ani stát nemohlo, protože způsob privatizace a řízení bank, který Klausův tým vymyslel a uskutečnil, neodpovídal potřebám země. Šlo o hybrid kuponové privatizace a privatizace takzvanou českou cestou.

Odstátnění ve většině případů uskutečňovala zkorumpovaná politická elita a státní správa, bývalí šéfové socialistických firem a podniků zahraničního obchodu. Klausovi a jeho ODS tato situace vyhovovala, protože nezaměstnanost byla nízká, mzdy a HDP rostly, vypadalo to, že země vzkvétá. Jenže po několika málo letech se zjistilo, že erár je prázdný a nic do něj nepřibývá. (Jiří Krž, 7.3.2013)

středa 6. března 2013

Jihostroj proniká na ruský trh.


Společnost Jihostroj Velešín, která vyrábí hydraulické systémy (pro nákladní automobily, traktory, zvedací vozíky a podobně) a letecké přístroje, zvýšila loni podle předběžných údajů zisk na 42 milionů korun, čili téměř na dvojnásobek.

Dvě třetiny vývozu jdou do USA, pětina míří do Německa. Na třetím místě je Francie se třemi procenty. Zboží za asi 10 milionů šlo loni do Ruska, kde by se Jihostroj chtěl prosadit.

Firma věří, že už letos vývoz do Ruska zdvojnásobí a během několika dalších let se dostane na desetinásobek loňské hodnoty, přičemž obsadí minimálně čtvrtinu ruského trhu s civilními hydraulickými systémy. Finálním zákazníkem bude například společnost Kamaz, přední ruský výrobce autobusů a nákladních aut.

úterý 5. března 2013

Jíme i odpad z jatek.


Již si pomalu zvykáme na to, že se v chlebu můžou objevit zbytky korýšů, že do chlebové mouky výrobci přidávají L-cystein, který usnadňuje hnětení těsta (zkracuje se jeho doba), že „jogurt“ vydrží klidně měsíc. Že umělé sladidlo aspartam (E951), jehož legalizaci mnozí vědci označují za zločin století, je součástí slazených nápojů, ovocných piv, žvýkaček či sladkostí pro děti. Proč? Je asi 200x sladčí než cukr a výrobci si tak minimalizují svoje vstupní náklady.

Přesto se člověk tu a tam dozví o dalším triku potravinářského průmyslu, který ho opět vrátí do reality. Hitem na trhu je tzv. video: lepení masa. Masové odřezky se posypou tajuplným bílým práškem, promísí, vše se zabalí do fólie a na šest hodin uloží do mrazáku. Vznikne kompaktní hmota, téměř k nerozeznání od pořádného kusu masa. Odřezky masa, na kterých si dříve pochutnávali naši čtyřnozí kamarádi, končí v žaludcích Homo sapiens. Za tento zlepšovák by se nemusel stydět ani Orwell ve svých nejfantastičtějších románech.

Prostě cílem výrobců potravin je maximalizace zisku za každou cenu a od toho se odvíjí jejich kvalita. Nezbývá nám nic jiného, než pečlivě studovat složení potravin a nápojů. A kde jsou nějaké podivnosti, tak ten výrobek prostě nekoupit. To je jediný způsob, jak donutit výrobce udržet alespoň nějakou rozumnou kvalitu. Člověk se při klesající kvalitě potravin ale neubrání jedné otázce: Kam až to může jít? Odpovědět bychom si mohli: Až tam, kam jim to dovolíme.



pondělí 4. března 2013

Poučení z cizích chyb platí i na železnici.


Byly doby, kdy Velká Británie podlehla názoru, že železnice patří do minulosti, v druhé polovině 20. století je přežitkem. Předpokládalo se, že dopravu převezme automobilismus a britská vláda začala horlivě stavět dálnice. Nikoho nenapadlo, že zrušené tratě bude nutno za několik desítek let znovu otvírat.

 Ukazuje se, že v mnoha případech je to obtížné - železnice prodaly pozemky, po nich původně vedly tratě, a často se na nich stavělo. To například ztěžuje znovuvybudování tratě mezi univerzitními městy Oxfordem a Cambridží, protože ve východní části Anglie jsou na ní nastavěny pozemky. Stavba části nyní nově stavěné trati mezi Oxfordem a městem Bedford, která bude v obnoveném provozu do roku 2017, bude stát 270 milionů liber (8,1 miliard Kč).

Za posledních deset let se však počet cestujících v britských železnicích zdvojnásobil. Mladí lidé opouštějí automobily a jezdí vlakem. Příměstské vlaky jsou přecpané a železnice jen s velkým úsilím dokáže plnit poptávku. Stavějí se tratě na místě zrušených spojení, například ve Skotsku mezi Glasgow a Edinburkem přes Bathgate, anebo z Edinburku směrem na Galashiels, do kraje spisovatele Waltera Scotta. Investoři a plánovači proklínají dr. Beechinga.

Jednoduchá, nepružná alternativa zrušení velké části britských železnic na počátku šedesátých let způsobila, jak se nyní ukazuje, dnešní britské ekonomice podstatné škody. V České republice zatím k rozsáhlejšímu rušení místních tratí nedošlo. Doufejme, že ČR nebude slepě následovat rušením tratí britský vzor z šedesátých let, aby toho po několika desetiletích litovalo, až už bude pozdě, a bylo nuceno velkým nákladem tratě zase obnovovat.

sobota 2. března 2013

Italové mají svého Mádla.


Italské volby skončily nejedním šokujícím překvapením, které nemá jednoduché vysvětlení, přesto daleko přesahuje italské hranice. Mnoho komentátorů, politologů, sociologů a jiných se bude v následujících týdnech snažit rozšifrovat, co se vlastně stalo a jak se Itálie s výsledkem hlasování popasuje.

Hlavními charakteristikami těchto voleb je nenaplnění očekávání favorizované levice, u které se čekal oslnivější výsledek, a naprostý propad proevropského technokrata Maria Montiho, který nebyl s to dostat do parlamentu ani všechny své koaliční partnery. Na druhé straně je to „Berlusconiho zázrak“, kterým „il Cavaliere dokázal za tři měsíce pozvednout zdevastovanou pravici ze dna téměř k vítězství, a „Grillovo tsunami“, kterým Beppe Grillo, populista bez jasného programu, dokázal překonat všechny odhady a přemalovat politickou mapu.

Situace se zdá být podobná té po posledních českých volbách, kdy Paroubkova ČSSD nesplnila očekávání, i když vyhrála volby, Nečasova ODS se zmátořila a zabodovala, a Bártovi populisté z Věcí veřejných předčili všechny prognózy.

Některá fakta o povolební situaci v Itálii:
  • V Poslanecké sněmovně získala absolutní většinu 340 křesel z 630 levicová koalice Piera Luigiho Bersaniho, a to díky klauzuli o volebním bonusu pro nejsilnější stranu.
  • I v Senátu sice Bersaniho blok těsně o necelé procento vyhrál před koalicí Silvia Berlusconiho, ale kvůli neexistenci bonusu nedosáhl na většinu. A tak horní komora, který má kompetenčně stejnou váhu jako sněmovna, může blokovat jakýkoliv zákon budoucí vlády.
  • Žádná z menších stran, jež nekandidovaly v koalici, nepřekročila požadovanou mez a do parlamentu se nedostala (například strana bývalého soudce Ingroii); Montiho koalice dostala tak málo hlasů, že z ní vypadla i strana tradiční postavy politického spektra Gianfranka Finiho.