Předevčírem Česká televize informovala o tom, že čeští sadaři jsou evropskou jedničkou v čerpání dotací. Přitom nejsou povinni ovocné sady udržovat a sklízet ovoce. Takže ti správní Klausovi pragmatici zasadí stromy (i tam, kde se ovoci nedaří), shrábnou dotace a víc se o pozemky nestarají.
Skutečností je, že i z českého zemědělství se vytratila tradiční poctivost a tak na české sady jde z Bruselu téměř dvojnásobek peněz, než je evropský průměr. Jak dlouho ještě se bude říkat, že z cizího krev neteče? Hodně to připomíná předlistopadové poměry, kdy okrádat a podvádět stát bylo hrdinstvím.
Ne všichni se stali sadaři kvůli evropským dotacím. Určitě mezi sadaři je hodně poctivých, ale neměla by si Ovocnářská unie ve svých řadách udělat pořádek, ne jen naříkat, že podíl českých jablek v obchodních řetězcích loni klesl pod 40 procent.
„Čeští pěstitelé jablek ztrácejí konkurenceschopnost, a celému oboru tak hrozí úpadek. Na českém trhu se totiž začala prosazovat jablka z dovozu, tudíž domácí produkce klesá. Navíc v loňském roce byl dovoz jablek největší v historii. Pěstitelé proto volají po větší podpoře od státu.“
Některé věci se vidí lépe z odstupu: na jaře příštího roku uplyne druhý mandát druhého českého prezidenta Václava Klause. Co vůbec vnesl Klaus do politiky, mimo rozdělení Československa, prodeje a zničení státního majetku?
Do politiky vnesl Klaus proti Havlově „pravdě a lásce“ všudypřítomnou „lež a nenávist“. Oproti svému předchůdci, jenž se opájel ideály a mnoha iluzemi, vnesl do veřejného prostoru relativizaci hodnot, nabídl nový pohled na dějiny a jeho procesy, očištěné od všeho: měla to být takřečená transformace, ale ukázalo se to jako „krásná bublina“, kterou dnes obdivuje už jen ta nejagresivnější vrstva obyvatelstva.
Svobodný trh je totiž onou jedinou spásnou myšlenkou pouze v mafiánském prostředí? Je to vlastně celé jen popřením všech demokratických ideálů? Ano, pojmy tu byly a budou, ale co je za nimi, už někdy není příliš zřejmé. Říkají tomu demokracie, ale myslí sobectví. Říkají demokracie, ale myslí zisk jakýmkoli způsobem. Říkají demokracie, ale myslí vlastní moc.
Z Václava Klause se stal doslova a do písmena: IMPERÁTOR. V nezřízené touze po osobním slavomamu a sebestředné aroganci moci, se mu podařilo definitivně zničit naprosto všechny ideály něžné revoluce. Nastolil stav prázdnoty bez iluzí, v níž se obchodují aktiva a negativa. Neexistuje pravda ani nepravda, existuje jen ON.
Příští rok by měl Klaus odejít z Hradu. Zatím tomu, že odejde, věří ještě spousta lidí. Při současných aférách ve vládní koalici Klaus mlčí. Proč asi? Má obavy, že na něho Věci veřejné něco hrozného vědí, nebo má na rozdmýchávání afér hlavní podíl? Nejde mu o pád vlády a nastolení loutkové vlády, kterou by osobně řídil? Potom už je jen krok k vystoupení z EU, nové ústavě, prezidentským dekretům a diktatuře. Co je asi příčinou současného opevňování Pražského hradu? Že by to byla obava o bezpečnost Klausova nástupce? (Jiří Krž, 30.3.2012)
Někteří samozvaní filozofové často šíří názory, že každý se musí sám o sebe postarat, aby v džungli vzepjatého kořistění menšiny nad většinou přežil. Nejlépe v něčem takovém jako je malá rodinná farma, která zabezpečí základní potraviny, s vlastní minielektrárnou.
Vylepšené pořekadlo: "Starej se a Bůh se postará aneb štěstí přeje připravenému". To však nekoresponduje s prognózou, že zakrátko bude většina obyvatel Země žít ve velkých městech. Ale je to plně v souladu s liberalizmem hlásaným některými českými představiteli, v čele s tím hradním (ten co také říká, že krást se může). Takže vrstva šťastných by měla prosperovat.
Národní vlády se omezují na to, aby od občanů vydobyly různými formami daní a poplatků co nejvíce peněz. S těmi se pokoušejí pokrýt potřeby svoje a svých úřadů, mocenský donucovací aparát, dále pak aparát lidí vhodně ovlivňující jako je školství a církev, aparát udržující národ v provozuschopném stavu. To vše stojí značné sumy peněz, které při podpoře zbohatlíků nestačí. Potom si vlády vypůjčují a čas od času sdělují svým občanům kolik má každý z nich dluh, když se celková částka vydělí počtem obyvatel.
Aby občas národ osvítily, přirovnávají státní rozpočet k hospodaření domácnosti a vysvětlují, že lze prohospodařit jen to co si domácnost vydělá. Ovšem vlády vydělávají stále méně a méně, protože prosperující podniky, které vydělávaly, prodaly, tvrdíce, že jen soukromý vlastník je dobrým hospodářem. To někdy může být i pravda, ale ten soukromý hospodář nesmí s kořistí zmizet v některém daňovém ráji. Lidí, kteří jsou hrdi na to, že platí vysoké daně, tak jako to bývalo za 1. republiky nebo dosud je ve vyspělých demokraciích, se v českých poměrech asi nikdo nedočká. (Jiří Krž, 28.3.2011)
Cena hnojiv celém světě stoupla. Umělá hnojiva a energie budou pro zemědělce pořád větší přepych.V listopadu loňského roku sice byl kvůli snížené poptávce předpovídán pokles cen, ale ve skutečnosti ceny hnojiv nepoklesly. Podobné je to s cenou energií, především pohonných hmot, jejichž cena bude zřejmě mít velký vliv na uzavírání velkého množství zemědělských závodů. Řada zemí se totiž připravuje zrušit různé výhody. Zelená nafta (odpuštění spotřebních daní) je zřejmě minulostí.
Je jisté, že v případě zrušení výhod pro zemědělce na tom budou nejlépe státy, které investovaly do exportu zemědělské produkce. To jim umožnilo zvýšit domácí zemědělskou produkci, rozšiřovat a modernizovat zemědělské provozy, tedy v konečném výsledku zlevnit ceny produktů. Naopak státy, které export zemědělské produkce nepodporovaly, mohou očekávat úpadek svého zemědělství, protože tamní zemědělci nebudou moci levným zahraničním výrobkům konkurovat.
Je známo, že rozhodující vliv na evropské zemědělství získává Německo, které s předstihem zavádí různá ekologická opatření, přitom nezapomíná na podporu produkce. V souvislosti s reformou SZP a vyplácením zemědělských dotací vypukl v Bruselu boj mezi zvýhodňovaným Západem a odstrkovaným Východem Evropy, přičemž hlavní slovo má právě Německo. A Německo se přiklání na stranu svých východoněmeckých kolchozů. Minulý týden v Linci řekl rakouský ministr zemědělství, že se chystá surová porážka rakouského zemědělství. Přímé platby mají jít hlavně na polní hospodářství. Pastevní chov skotu a výroba mléka budou postaveny na okraj zájmu. Dotace ve výši pouhých 270 eur (6.600 Kč) na hektar je podle Berlakoviche výsměch rakouským zemědělcům.
V pořadí už XX. sněm Agrární komory ČR se sešel 15. března v hanácké metropoli – Olomouci. Začal opravdu symbolicky, živě zazpívanou státní hymnou z repertoáru místních pěvců.
Význam sněmu a pořádající organizace podtrhla svou účastí řada významných hostů – ministr zemědělství, rektoři České zemědělské univerzity a Mendlovy univerzity, děkan Zemědělské fakulty Jihočeské univerzity, předseda Asociace krajů, šéfové rozhodujících institucí Ministerstva zemědělství, předseda výboru Senátu, šéf slovenské Polnohospodárské a potravinářské komory a další.
Rozhodující témata sněmu lze shrnout do následujících bodů.
Sněm proběhl v dobré a konstruktivní atmosféře za velké účasti delegátů. Ze všeobecné sněmovny se jich zúčastnilo 123 (86 %), ze sněmovny společenstev to bylo 56 delegátů, tedy 90 %. Sněm přijal souhlasem všech přítomných delegátů závěrečné usnesení, které směřuje naši práci v nadcházejícím období. Jedná se o kvalitní materiál a je třeba, aby se s ním členské organizace seznámily a ve své práci se jím řídily.
Osobně k tomu dodávám, že české zemědělství dospělo do stavu, kdy se stává věcí už zdaleka nejenom samotných zemědělců a potravinářů, ale celé společnosti a zejména pak vedoucích politiků. Je na nich, zda budou mít zájem na domácí produkci, domácích potravinách a zaměstnanosti nebo zda budeme pokračovat dosavadní cestou, která mně silně připomíná hru „vabank“. Pevně věřím, že to bude varianta první, ke které se ostatně na sněmu přihlásil ministr zemědělství Petr Bendl.
Jan Veleba
prezident AK ČR
Zdroj:
Angličané se ani dnes nesmiřují se ztrátou vedoucího postavení, které ve světě v minulosti měli. Své povýšenectví uplatňují i v Evropské unii. Tentokrát Angličané ostatním vnucují zákaz používání porodních klecí pro prasnice, protože v Anglii jsou zakázány už od roku 1999.
Britský svaz chovatelů prasat, National Pig Association (NPA) tvrdě tlačí na EK, aby je všichni chovatelé v EU od 1.1.2013 následovali a odmítají jakékoli malé přechodné období. V Anglii byl přechod na volný pohyb prasnic jednodušší, protože tam bývaly praktikovány pastevní chovy prasnic, přičemž každá si našla vhodné zákoutí-boudu pro prasení. Umožňuje to mírná zima, daleko mírnější než zima ve střední Evropě.
Čeští chovatelé nejsou povinností odchovu selat s volně puštěnými prasnicemi vůbec nadšeni, i když dříve, před kolektivizací, to bylo běžné. Klece pro prasnice však byly velkým přínosem, protože každoročně zachránily tisíce selat před zalehnutím. Klece ulehčovaly ošetřovatelům veškerou práci, krmení, úklid, manipulaci se selaty apod.
Vrcholem britské výjimečnosti v EU byla "Železná lady", která obětovala nejproslulejší britské státní firmy jen kvůli tomu, aby privatizací všeho zpochybnila sociální směry, které EU připravovala. Její následníci nejsou o mnoho slušnější, když neustále se v EU snaží prosadit své zvyky a názory, dokázat že Anglie je "někde výš" než kontinent. Když se to nedaří, tak trucují. Předvedli to například odmítnutím eura a různých společných smluv, které by Evropu sjednotily, a obyvatelstvo méně hospodářsky vyspělých zemí postavilo na úroveň těch vyspělejších. O tyto rozdíly právě asi Anglii jde. Angličané jsou potížisté i v SZP.
Podle rakousko-českého projektu Specifika by v příštím roce mohlo být v nemocnici v Gmündu léčeno obyvatelstvo jižních Čech. Jedná se projekt "health-across" financovaný Evropskou unií.
V roce 2013 mají pacienti z Českovelenicka do gmündské nemocnice být přijímáni nejdříve ve zkušebním období únor-květen. Mohlo by se mohlo jednat o 100 až 150 českých pacientů. Potom budou první výsledky tohoto projektu vyhodnoceny.
Cílem tohoto projektu je, aby obyvatelstvo příhraničního regionu mělo optimální zdravotní péči. V současnosti je situace taková, že pacienti z Českých Velenic jsou odesíláni do nemocnic v Českých Budějovicích nebo Jindřichově Hradci, které jsou vzdálené 50 km, přitom gmündskou nemocnici mají několik set metrů vzdálenou.
Pilotní projekt by měl být dokončen během několika týdnů. Mimo jednání pojišťoven a právníků bude muset být vyřešen problém jazykových kurzů lékařů a personálu rakouské nemocnice. Zájem rakouských orgánů i zdravotníků je zřejmý, obavy jsou spíše na straně českých pojišťoven.
Cílem "healthacrossin praktice" je veškerému obyvatelstvu v hraničním regionu poskytnout optimální zdravotní péči. Tento pilotní projekt Zemské klinice v Gmündu umožní po stránce finanční, právní a zdravotní poskytovat zdravotní péči pro české občany z příhraniční oblasti.
Minulý týden proběhla ve většině centrálních medií zpráva o kilometrových frontách zákazníků před dynínskou drůbežárnou, kde byly vyřazovány nosnice. Zájemci o nákup slepiček absolvovali desítky i stovky kilometrů. Inspiroval je nedostatek a vysoká cena vajec.
Aby byla velkovýroba vajec ekonomická, nedožijí se nosnice vysokého věku. Kuře se odchovává 19 týdnů, pak se převede do snášky a ve snášce může vydržet 12 až 13 měsíců. Potom množství snesených vajec začne klesat. Proto slepice jdou na porážku nebo jsou za symbolickou cenu nabídnuty drobným chovatelům, jimž nižší snůška pro samozásobení stačí. Mnozí lidé byli zákazníky dynínské drůbežárny už dříve, v dobách, kdy tam slepice byly drženy v neekologických klecích, kde na ploše 550 cm2 mohly jen sedět, žrát, kálet a snášet vejce. V prostoru 0,5 krát 0,6 metru, pro 4 slepice nebyl žádný velký komfort. Když po vyřazení z „výroby“ tyto slepice koupili drobní chovatelé, pokud z nich hned neuvařili polévku, trvalo několik dní, než slepice pochopily, na co mají končetiny. Neuměly chodit ani létat a zděšeně se za pomoci nohou a křídel posunovaly a poskakovaly.
V ekologických klecích musí na jednu slepici připadat nejméně 750 cm2 plochy. Namísto dosavadních klecí, kde nosnice v omezeném prostoru prostály na drátech více než rok svého života, teď mají mít k dispozici například hřady, hnízda, prostor pro pohyb, pro hrabání, bez omezení krmné korýtko a napáječky. A pohyb slepic to je jistý problém, jak zjistili ti šťastní zákazníci, na které se v Dyníně dostaly vyřazené slepice. Na rozdíl od předchůdkyň slepice chodí dobře, ale zase vypadají jako buršáci po souboji. Ekologická klec není dvůr. Na dvoře, když se slepice nedohodnou, tak mají možnost se rozprchnout. Aby neutíkaly daleko, od toho u nich je kohout. Když se slepice nedohodnou v kleci, kde sice mají určitou možnost pohybu, ale nemají kam utéct, vypukne rvačka. Orvané peří, hřebínky a šrámy na kůži. Možná projevy kanibalizmu.
Do zlepšení životních podmínek nosnic museli velkochovatelé investovat miliony korun. Rozdíly ve snůšce nejsou znatelné. Slepice byla do malých klecí vyšlechtěná, vybíraly se linie, které jsou schopny v klecích žít., ale třeba vejce byla daleko méně znečištěná.
Co Čech, Moravan či Slezan, to sportovec. Někdo dokonce dvakrát. LN nedávno publikovaly zjištění ministerstva financí, že podle počtu členů, tak jak je uvedeno v žádostech o státní dotace, je v ČR celkem 11,4 milionu sportovců. Což je o 850 000 osob víc, než je reálný počet obyvatel ČR.
Zjevně jde o nesmysl, i když opět uvážíme, že jedna osoba může být členem několika svazů. Jak mohlo k tak nereálným nárůstům členských základen dojít? Spekuluje se o tom, že nová jména se sice do matrik připisují, ale "stará" se po ukončení činnosti daného sportovce nevyřazují.
Kdo se ale podívá na oficiální webové stránky fotbalového svazu, najde tam 1709 profesionálů, 426 721 dospělých hráčů, 280 010 mládežníků, 14 429 žen, 3852 dívek, 51 064 futsalistů, 11 569 trenérů a 3856 rozhodčích. To by bylo dohromady 792 210 osob.
Po spuštění registrovaného členství k 29. únoru měly kluby přihlásit svoje hráče všeho věku. Hlásili se také futsalisté, rozhodčí, trenéři, kustodi, maséři... A kolik jich fotbal spočítal? K pátku (16. března) bylo napočítáno 190 tisíc přihlášek.
Možná, že problémem registrace je poplatek 50 korun za každého fotbalistu. "Až mě to překvapilo, že je pro někoho je 50 korun na rok takový problém," divil se předseda svazu Miroslav Pelta. Od příštího roku má mládež platit 100 korun, dospělí 200 korun.
Německá hospodářská družstva v roce 2011 měla rekordní příjmy. V Německu je 2.500 družstev, jimž v loňském roce stouply příjmy průměrně o 12,6 procenta. Jak ve čtvrtek v Berlíně oznámil Německý svaz Reiffeisen, příjmy družstev se zvýšily na 48,2 miliardy eur (1 bilion 180 miliard korun).
Na vysokých tržbách se podílela hlavně rostlinná výroba. Obilniny, řepka a soja byly mimořádně dobře placeny. Zvýšený prodej krmných směsí, hnojiv, osiv a sadby se promítl ve zvýšeném zisku.
Že hospodářská družstva profitují, je také dáno tím, že zemědělci hodně investují do výroby bioplynu, solární energie a zemědělské techniky. Pěstitelé a prodejci zeleniny se však museli vypořádat s nižšími cenami.
Dobře si vedla mlékařská družstva, protože trh s mlékem už druhý rok rostl a bylo možné zemědělcům za mléko platit více. Přes vyšší užitkovost dojnic a potřebu likvidovat staré zásoby zůstal trh s mlékem v rovnováze. Při uspokojení domácího německého trhu měla však rozhodující slovo pozitivní účast na zahraničním trhu. Rolníkům bylo za mléko průměrně placeno 34,83 eur (8,53 Kč) za 1 kg mléka, což je o 4 centy více než před rokem. Mlékařská družstva zvýšila tržby o 12,5 procenta, na 13,4 miliardy eur (328 miliard korun).
V předpovědích na rok 2012 je Německý svaz Reiffaisen zdrženlivý vzhledem k evropské finanční krizi. Dluhová krize a politická nejistota v zemích, kam německá družstva importují zemědělskou produkci, nutí k opatrnosti. "Jako konstantní se jeví poptávka po potravinách a energiích. Agrární obchod zůstává důležitým motorem stability a růstu německého zeměděství." řekl Dr. Henning Ehlers, obchodní ředitel německých reiffaisenek.
Kolik za minulý rok si vysloužili náměstci a poradci českých ministrů? Ukázalo se, že zatímco v platech si tito úředníci vedou všichni podobně dobře (náměstci berou kolem 80 tisíc za měsíc), v odměnách jsou značné rozdíly.
Nejvyšší odměny
Jednoznačně nejštědřejším ministrem v loňském roce byl šéf ministerstva práce Jaromír Drábek (TOP 09). Jednomu ze svých náměstků dal mimořádnou odměnu 1 015 000 korun. Zdvojnásobil mu tím plat. A vysoké benefity dostali i další ministerští náměstci. Na druhém místě v jsou na ministerstvu životního prostředí.
Nejhůře placení náměstci
Ze srovnání vyplynulo, že nejnižší odměny loni rozdával ministr obrany Alexandr Vondra (ODS). Jeho nejlépe honorovaný zástupce dostal k měsíčnímu platu 91 360 korun roční odměnu ve výši 155 000 korun.
Ministerstvo práce a sociálních věcí.
| Kolik brali Drábkovi náměstci a poradci? | ||
| | Roční příjem | z toho odměny |
| Náměstek 1 | 2 244 309 | 1 015 000 |
| Náměstek 2 | 1 750 067 | 590 000 |
| Náměstek 3 | 1 725 714 | 790 000 |
| Náměstek 4 | 1 268 584 | 460 000 |
| Poradce 1 | 1 009 834 | 276 000 |
| Poradce 2 | 967 143 | 170 000 |
| Poradce 3 | 633 172 | 115 000 |
Ministerstvo ŽP
| | Roční plat a odměna |
| náměstek 1 | 1 183 012 |
| náměstek 2 | 337 778 |
| náměstek 3 | 1 223 462 |
| náměstek 4 | 1 216 786 |
| náměstek 5 | 1 070 823 |
Premiér Petr Nečas nebo ministr Jaromír Drábek odvádějí dvacet miliard měsíčně na své zahraniční účty. To tvrdí v Týdnu iniciátor protivládních protestů Slávek Popelka. Žádné důkazy zatím nemá.
Iniciátor protivládních protestů Slávek Popelka prý očekával, že jim premiér Petr Nečas nebo ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek na jejich výzvy neodpoví. V protestech hodlá pokračovat, dokud neodejdou ze svých funkcí.
"Nemůžu předjímat vývoj, ale pokud nechceme vyvolat anarchii a chaos a postupovat ústavní cestou, což by asi bylo vhodné, tak bychom po ustavení vlády odborníků měli. Volby však musejí proběhnout už za jiných podmínek, musejí být spravedlivé, ne aby si je politické strany nastavily tak, že kromě nich nikdo neuspěje,“ připustil.
S chovem prasat to jde v Česku již řadu let z kopce a další rána zemědělce prý čeká v příštím roce, kdy podle nařízení EU nesmí prasnice už být v porodních klecích. Za tímto podrazem zemědělců stojí aktivisté ze západoevropských organizací ochránců zvířat. Většina zemědělců v EU nesouhlasí s tímto nařízením, proti teoriím zhýralého velkoměstského obyvatelstva je zemědělská praxe bezmocná.
Zatímco odborníci především komentují změnu v řeči čísel, respektive nákladů na předělání technologií, lidé z řad ošetřovatelů jen nechápavě kroutí hlavou. Zároveň poukazují na to, že vepřové potká stejný osud jako vejce, bude vyvolán jeho nedostatek. Situace samozřejmě využije obchod ke zdražení zboží. Očekává se, že stejně jako nedostatek vajec vyvolal zájem o chov slepic, budou se lidé chtít vrátit k domácímu výkrmu prasat. Problémem domácího výkrmu může být nedostatek selat, kterých je málo už dnes. Ještě méně jich bude v budoucnosti, protože zásluhou zrušení jednomístných klecí pro prasnice klesne počet odchovaných selat na 1 prasnici. Nemálo chovatelů jistě odmítne investovat do nových kotců a výrobu selat zruší.
Například Miloš Aubrecht, který pracoval v třeboňské velkovýkrmně prasat Gigant (dnes už neexistující, opuštěné), říká, že zrušení klecí pro kojící prasnice je další rána pod pás českého zemědělství. „Je to vůbec nesmyslné řešení, ještě tak mít pohromadě jalové prasnice, ale jakmile budou mít selata, tak je mezi nimi velká rivalita. Začnou se prát mezi sebou, přibude kanibalismu a zvýší se úhyn. Navíc se daleko hůř budou selata v takové skupině identifikovat a vůbec si nedovedu představit, jak se jim bude kotec kydat,“ říká Aubrecht a poznamenává, že z naší země se postupně stává odbytiště mnohdy nekvalitních výrobků západní Evropy, tak jak to kdysi škarohlídi před naším vstupem do unie prorokovali.
Jeho slova potvrzuje Jan Koutný, předseda Okresní agrární komory v Jindřichově Hradci: „V současné době jsme již v produkci vepřového masa pod padesáti procenty jeho spotřeby. Přitom v minulosti jsme byli plně soběstační. Proti nařízení Evropské unie nemůžeme nic dělat. Češi jsou v tomto směru ukáznění a zvyklí požadavky plnit, zatímco jinde to tak neřeší. Jako to dopadlo u vajec. Logicky, když se prodraží výroba, tak by se měly zdražit i produkty.“ (Zdroj: http://www.denik.cz/)
„Zdravím vás z tohoto posvátného místa pod sochou svatého Václava. Pod mýma nohama je datum 1918. Je to datum mého narození. Já jsem ten dlouhý čas prožil s naší republikou - prožil jsem s ní všechny chvíle - dobré i zlé. Žel, těch zlých chvílí, toho špatného, bylo v životě víc než toho dobrého, z čeho jsme se mohli radovat. Já vzpomínám v této chvíli na ony mrazivé dny podzimu roku 89, tady taky jsme se shromáždili kolem svatého Václava. Cítili jsme, že se něco děje, že čas se mění. Čas se změnil! Den co den tenkrát přišel onen průvod sem na Václavské náměstí a dožadovali jsme se spravedlivého směru poměrů. To nastalo. Já jsem v těch dnech se spisovatelem Stránským navštívil několik českých měst, mluvili jsme tam na náměstích a hlavní téma bylo: Drazí spoluobčané-zbavme se strachu! Zbavme se strachu! My už nechceme žít dále v tomto bahně! Já už jsem jednou nohou za prahem smrti, ale já na vás apeluju, přes můj věk - nebojte se strachu a vyslovte svou vůli!
JÁ LITUJU, ŽE ZDE NEVIDÍM PŘENOSOVÉ VOZY ČESKÉ VEŘEJNOPRÁVNÍ TELEVIZE...“
(Projev Jiřího Krejčíka, narozen 1918, na demonstraci za demisi vlády a přímou demokracii dne 15.3.2012) MIlan Kanyza.
V pátek 16. března 2012 zemřel ve věku 72 let český divadelní a filmový herec polské národnosti Bronislav Poloczek. Poloczek byl známý především z filmů Pozor vizita, Kalamita nebo Vítr v kapse a Černí baroni. Objevil se také v seriálech Létající Čestmír, Chlapci a chlapi.
Poslední rozloučení se zesnulým Bronislavem Poloczkem proběhne za účasti veřejnosti v pátek 23. března ve 14:00 ve Velké obřadní síni v Krematoriu Strašnice, oznámilo Národní divadlo ústy svého mluvčího.
Poloczek se narodil v obci Horní Suchá na Karvinsku v roce 1939. Od sedmnácti se začal věnovat divadlu, kdy se stal členem polského souboru Těšínského divadla v Českém Těšíně.Jeho filmovou premiérou byla role ve Valčíku pro milión v roce 1960. Studium herectví na brněnské Janáčkově akademii múzických umění dokončil o rok později. Profesionální dráhu však začal v divadle jako technický pracovník. Po angažmá v Uherském Hradišti, Mladé Boleslavi a Pardubicích se stává v roce 1975 členem Naivního divadla v Liberci pozdějšího Studia Ypsilon v Praze.
V 70. letech se také začal pravidelně objevovat ve filmu. Nejprve šlo o detektivky Smrt na černo (1976), Sázka na třináctku (1977), Past na kachnu (1978). Pak se objevil ve filmech Hon na kočku a známém snímku Věry Chytilové Panelstory aneb jak se rodí sídliště.Skvěle se zapsal v roce 1992 ve filmu Černí baroni, který byl natočen podle Románu Miloslava Švandrlíka. Ztvárnil v něm kapitána Ořecha. Objevil se poté také v některých televizních seriálech, z nich nejvýrazněji „promluvil“ jako Tomáš Babula v Hospodě.
V posledních deseti letech Poloczek bojoval s nemocemi. Smrtí Bronislava Poloczka Česká republika ztratila dalšího umělce, jenž se nesmazatelným písmem zapsal do slavného období českého filmu a televizních seriálů.
Sněm svolalo představenstvo Agrární komory České republiky podle § 13 odstavce 7 zákona č. 301/1992 Sb., o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky v platném znění.
Komora sdružuje podnikatele v zemědělství, lesnictví a potravinářství všech forem vlastnictví a způsobů podnikání.
Členové Agrární komory ČR obhospodařují celkem téměř 2 mil. ha zemědělské půdy, to je zhruba 3/4 z celkové výměry ČR v LPIS. Počet členů organizovaných prostřednictvím okresních agrárních komor a regionálních agrárních komor je 2 959, z toho 2 460 podnikatelů v zemědělství. V členstvu převažují počtem 1264 fyzické osoby. Počet zaměstnanců členů komory je cca 102 000. Fyzické osoby jsou v orgánech okresních a regionálních komor zastoupeni 36 %.
V počtu členů se neuvádí členstvo 32 členských společenstev, tedy ani Zemědělského svazu ČR, Českomoravského svazu podnikatelů v zemědělství, potravinářů, ani včelařů (55 tis. osob), kde se někdy členství překrývá s členstvím v okresních komorách.
Jednotliví členové jsou v Agrární komoře České republiky organizováni prostřednictvím 60 okresních, 2 regionálních, 12 krajských agrárních komor a 33 členských společenstev.
Sněmu se zúčastnilo 123 delegátů všeobecné sněmovny, 56 delegátů sněmovny společenstev, tj. 90 % z pozvaných delegátů všeobecné sněmovny a 86 % z pozvaných delegátů sněmovny společenstev s hlasem rozhodujícím, zvolených okresními agrárními komorami, regionálními agrárními komorami a členskými společenstvy a 106 hostů.
Situaci v zemědělství v roce 2011 lze celkově označit jako dobrou, byť je třeba odlišit podniky provozující rostlinnou výrobou (především pěstující obiloviny a řepku) a podniky, které mají vysoký podíl živočišné výroby. Ty s živočišnou výrobou na tom tak dobře nejsou. Rok 2011 byl rokem, kdy se ceny placené zemědělcům v ČR konečně významněji přiblížily cenám v EU a cenám světovým.
Na dotazy ekonomické redakce ČIA odpovídal Martin Pýcha, předseda Zemědělského svazu České republiky“
Jak už jsem řekl, lépe na tom byla rostlinná výroba. Například ceny obilovin v ČR dlouho bývaly na průměrné úrovni 80 % světových cen. Za období roku 2011 oproti roku vstupu ČR do EU se ceny rostlinných komodit zvýšily o 18 %. Loňská sklizeň je jedna z nejlepších v uplynulém desetiletí. Výsledkem je to, že tržby za rozhodující rostlinné výrobky v roce 2011 u nás přesáhly úroveň 40 miliard Kč, a to hlavně díky zvýšení tržeb za obilí a řepku. Na druhou stranu byly i rostlinné komodity, které prošly v roce 2011 těžkým obdobím. Například producenti chmele či brambor nebyli schopni kvůli nízkým cenám vykázat z těchto plodin zisk a tak část úrody ani nesklidili. V letošním roce tak dojde k poklesu produkce těchto plodin.
Pokud se podíváme na ceny živočišných výrobků, zjistíme, že běžné ceny takovýchto produktů byly v Česku během roku 2011 o 0,5 % nižší než běžné ceny těchto komodit v roce 2004. Z dlouhodobého hlediska se u nás nejvíce propadla cena jatečných prasat, která je v porovnání s lety 1994 až 2009 nižší. Podobně cena jatečné drůbeže je nižší než v letech 1993 až 1999. To by těžko našlo v ekonomice ČR obdobu u cen jiného druhu zboží. Porovnáme-li rok 2011 a 2004 v propadu produkce, pak se u nás nejvíce snížila produkce vepřového masa (o 30 %), produkce hovězího a telecího masa se snížila o 25 % a nákup mléka byl nižší o 8 %. Je zřejmé, že s poklesem produkce i cen klesají i tržby zemědělských prvovýrobců za živočišné komodity. Tržby zemědělských prvovýrobců za živočišné komodity byly v posledních třech letech za posledních 20 let nejnižší. Jejich propad za sledované období 2011 a 2004 lze odhadnout v řádu 10 miliard Kč. Oproti roku 1998 jsou nižší o téměř 20 miliard Kč.
Podle agentury STEM procentuální vyjádření v názorech občanů na společenskou problematiku. Tak např.:
90% občanů si myslí, že rozdíly v sociálním postavení ve společnosti za posledních deset let se výrazně zvětšují a že k této diferenciaci dochází nespravedlivým způsobem.,
88% občanů si myslí, že k „úspěchům“ spíše než pracovitost a um vede cesta přes konexe, známosti a korupci.
68% občanů vidí současné napětí ve společenském postavení mezi těmi, co bez práce záhadně zbohatli a těmi, kteří v důsledku nezaměstnanosti, podvodu a antisociální politiky státu zchudli.
Z názorů občanů rovněž vyplývá, že vlastnictví a bohatství některých lidí není dostatečně vysvětleno, ospravedlněno a doloženo. Tento názor pramení zřejmě ze skutečností, že mnozí bohatí získali své bohatství nekalným, nezákonným způsobem, nebo bez zásluh na svých schopnostech a možnostech. Nejhorší je, že politici ODS kryjí způsoby, jakými došlo k problematickému nabytí bohatství a majetku. ODS tím prakticky dává informaci, kdo její chod sponzoruje.
Dokladem pro takovou nezákonnou činnost v možném nabývání majetku a jiného bohatství (v tomto případě hlavně u vládnoucích politiků) je státní deficit, resp. dluh ve výši 1,5 bilionu korun, který vznikl (ve výši 1 bilionu korun) ze strany disponentů úžasně rychle, přitom není dostatečně, resp. vůbec dokladován. Tedy zdůvodněn a od vládních činitelů.
Především pak od ministra financí ani není zájem a ochota tento deficit transparentně zdůvodnit. Místo zdůvodňování vláda vydává pro občany dehonestující opatření, kterým chce státní deficit doplnit, resp. snižovat. Obecně pak státní deficit zdůvodňuje zcela nepodloženým, lživým a urážejícím tvrzením, že si občané „žili nad poměry“ (vulgárně řečeno je prožrali).
Podezření na nestandardní, tedy nezákonné čerpání státních finančních prostředků ze státního rozpočtu formou trestné činnosti je zde však zřejmé a jistě dokazatelné.
Jsou známy důvody, kde či jak k deficitu mohlo dojít, nicméně tyto důvody nejsou oficiálně ani zveřejňovány, natož zdůvodňovány. Nejspíše proto, že vědomí nezákonného čerpání finančních prostředků různými formami (tj. od tunelování, korupce, odměn, darů, lobbyingu, podvodů a nelegálních transakcí a vyváděním peněz za hranice ČR až po mafiánské způsoby policie a justice) ze státního rozpočtu, by nejen samotné osoby pachatelů, ale i zodpovědné osoby za nakládání se státními financemi (ministry a jejich podřízené,vládu, politiky a politické strany) by přivedlo před soud (což ovšem, vzhledem k popisovaným okolnostem, nelze s jistotou tvrdit).
Je-li řeč o závisti, pak zřejmě nejde o klasickou závist, ale závist, vyvolanou právě vědomím nečestného způsobu nabytí majetku či bohatství. Člověk skutečně poctivě a odpovědně pracuje a zdaleka nemá to, co soused, který "nepřeloží stéblo křížem." K tomuto pocitu pak napomáhá i povýšenecké jednání náhlých zbohatlíků, kteří dávají i svým nadřazeným chováním na odiv své bohatství, snobství a rozmařilost.
Existuje více jak půl milionu nezaměstnaných, desítky tisíc bezdomovců, tisíce lidí přežívajících na sociálních dávkách, kdyby vláda, v důsledku výše uvedeného dluhu nečinila opatření s drastickými, neúnosnými dopady na občany, z nichž mnozí jsou pak z neúnosnosti své životní situace, jsou hnáni k sebevraždám, v lepším případě ke krádežím a loupežím, přepadáváním, podvodům a podobným následkům či trestné činnosti.
V průzkumu a jeho výsledcích se prezentuje, že napětí, resp. poměr mezi chudými a bohatými se příliš neliší od jiných tradičních demokracií. Otázkou však zůstává, zda lze naši „demokracii“ relevantně srovnávat s „tradičními demokraciemi“ v jiných zemích! Do nebe volající jsou hlavně rozdíly v příjmech občanů, které jsou na úrovni rozvojových zemí, zatímco výdaje jsou na úrovni Západu. Rovněž tak příjmy českých politických a hospodářských elit jsou mnohdy vyšší než příjmy západních elit. (Jiří Krž, 16.3.2012)
