Privatizovaný stát je špatný hospodář.

Někteří samozvaní filozofové často šíří názory, že každý se musí sám o sebe postarat, aby v džungli vzepjatého kořistění menšiny nad většinou přežil. Nejlépe v něčem takovém jako je malá rodinná farma, která zabezpečí základní potraviny, s vlastní minielektrárnou.

Vylepšené pořekadlo: "Starej se a Bůh se postará aneb štěstí přeje připravenému". To však nekoresponduje s prognózou, že zakrátko bude většina obyvatel Země žít ve velkých městech. Ale je to plně v souladu s liberalizmem hlásaným některými českými představiteli, v čele s tím hradním (ten co také říká, že krást se může). Takže vrstva šťastných by měla prosperovat.

Národní vlády se omezují na to, aby od občanů vydobyly různými formami daní a poplatků co nejvíce peněz. S těmi se pokoušejí pokrýt potřeby svoje a svých úřadů, mocenský donucovací aparát, dále pak aparát lidí vhodně ovlivňující jako je školství a církev, aparát udržující národ v provozuschopném stavu. To vše stojí značné sumy peněz, které při podpoře zbohatlíků nestačí. Potom si vlády vypůjčují a čas od času sdělují svým občanům kolik má každý z nich dluh, když se celková částka vydělí počtem obyvatel.

Aby občas národ osvítily, přirovnávají státní rozpočet k hospodaření domácnosti a vysvětlují, že lze prohospodařit jen to co si domácnost vydělá. Ovšem vlády vydělávají stále méně a méně, protože prosperující podniky, které vydělávaly, prodaly, tvrdíce, že jen soukromý vlastník je dobrým hospodářem. To někdy může být i pravda, ale ten soukromý hospodář nesmí s kořistí zmizet v některém daňovém ráji. Lidí, kteří jsou hrdi na to, že platí vysoké daně, tak jako to bývalo za 1. republiky nebo dosud je ve vyspělých demokraciích, se v českých poměrech asi nikdo nedočká. (Jiří Krž, 28.3.2011)