Proč šéfové firem nechtějí starší pracovníky, kteří netrpí ani nemocemi, ani neochotou či nemožností pracovat, kteří už nemají nezletilé děti, které by jim bránily nastoupit na přesčas kdykoliv na zavolání, ani netrpí žádnou jinou překážkou pracovat? Problémem „padesátníků“ je právě jejich vytrvalost, zručnost a praxe. Jejich ochota pracovat ve prospěch firmy, tedy všech zaměstnanců, nikoli jen pro šéfa.
Problémem je, když zkušenost staršího zaměstnance je větší než zkušenost nadřízeného. V podstatě jediným, ale zato „nepřekonatelným problémem“ starších pracovníků je obava šéfů, že starší zaměstnanci by se sebou „nenechali orat“ tak snadno jako mladí zaměstnanci, jimž už se nejedná o bezpečné a kulturní pracoviště a o ocenění zručnosti, výkonnosti a pracovní morálky, ale jen o největší výdělek. Pro některé mladé šéfy firem je zřejmě dnes nepochopitelné, že také existují jiné hodnoty a ocenění než peníze.
Většina pracovníků po padesátce své základní pracovní návyky a zkušenosti získala v socialismu. Pamatují si dobu, kdy skutečně platil Zákoník práce. Dobu, kdy odbory dbaly na dodržování pracovních podmínek a bezpečnost práce tak, že to zaměstnancům bylo protivné. Nebyl sice oficiálně vyhlašován „klientský přístup“ a k „zaměstnancům vstřícná firma“, ale přátelství na pracovišti a zdravá soutěživost byly všudypřítomné. Bylo běžné, že starší zaměstnanci nezatajovali zkušenosti, v obavách z propuštění kvůli nahraditelnosti, ale nezištně je předávali mladším zaměstnancům. Prospěch z toho měl hlavně podnik.
Příklad: Věkové rozdíly zaměstnanců se nyní dají poznat hlavně na silnicích. Starší řidiči dodržují předpisy, protože si cení více zdraví své a ostatních lidí a majetek firmy než o něco větší zisk svůj i nadřízeného. O tom, jak jezdí mladí řidiči, vypovídají statistiky dopravních nehod. Ty však nehovoří o tom, kdo je k porušování předpisů podněcuje. Když před 30ti lety řidič nákladního vozu měl nehodu, při níž nedošlo ani ke zranění ani ke škodě, téměř automaticky půl roku pracoval, za třetinový plat, s koštětem v garáži a na nádvoří. V současnosti, když rozbije kamion v ceně milionů, dostane jiný. Když ne, jde k jinému dopravci. Škodu hradí pojišťovna.
Část lidí po padesátce si ze socialismu pamatuje i nezdravé návyky jako následky špatné organizace práce a kontroly. Proti některým současným zlořádům to byly zanedbatelné přestupky. Podle včera zveřejněného průzkumu největší škody formám způsobují mladí zaměstnanci krádežemi a zneužíváním zařízení firem ve vlastní prospěch (auta, počítače, aj.)
Jediným skutečným důvodem, proč v podstatě nejkvalitnější část zaměstnanců – lidé po padesátce se zkušenostmi, praxí a znalostmi (tedy tzv. základní kádr) - nemůže dnes najít pracovní uplatnění, jsou obavy, že by díky svým zkušenostem viděli, jak nesmyslné kroky vedení dělá, případně kde a jak krade. Že by šéfům mohli říct, že se podnikat může eticky. A to by asi byla urážka. Prostě, hlavní důvod, proč o padesátníky není na trhu práce zájem, je potřeba vytvořit ze zaměstnanců nemyslící poslušné stádo. Zbavit se těch, kdo by se mohli a chtěli bránit. (Rohlík,21.1.2012)
Žádné komentáře:
Okomentovat