"V době nízkých úrokových sazeb a nejistých finančních trhů je zemědělská půda vyhledávanou investicí. Půdu je však třeba brát jako základ zemědělství, výroby potravin. Bohužel pro zemědělce se stává méně dostupnou," říká Andreas Tietz z Thůnenského ústavu.
Příběh východoněmeckého zemědělství je vlastně příběhem transformace průmyslového zemědělství. Po pádu komunistů v NDR se bývalé velké státní podniky rychle přeměnily na konkurenceschopné společnosti, v jejichž čelech nadále stáli stejní lidé jako před převratem. Východoněmecké společnosti tedy řídili východoněmečtí manažeři. V tomto ohledu se jen změnily názvy firem. Tito lidé dál zaměstnávali místní obyvatelstvo, které změny ani nepocítilo. Místní manažéři znali problémy regionů a zvláště v méně průmyslových místech významně se zapojovali do řešení problémů obyvatel a obcí.
Jednalo se podniky s mnoha tisíci hektarů, což ve sjednoceném Německu, dráždilo různé zájemce o půdu. Postupem času zkušení východoněmečtí manažeři zemědělských podniků odešli kvůli věku, a stále víc odchází, a bývalá pohoda končí, neboť půdy se zmocňují cizí podnikatelé, kteří se zemědělstvím mají pramálo společného.
V současnosti je už jen jedna třetina východoněmecké půdy v rukou místních obyvatel (v Durynsku jen 23 procent). Sotva jednu polovinu východoněmecké půdy mají noví majitelé, kteří mají něco společného se zemědělstvím. Jedná se o zemědělce ze starých německých zemí. Zájem o východoněmeckou půdu zvýšil její cenu. Zatímco na na západě Německa se cena půdy zdvojnásobila, cena východoněmecké půdy se ztrojnásobila.
Kdo jsou noví majitelé půdy ve východním Německu? Známou společností byla KTG-Agrar, která obhospodařovala 45.000 ha. Po bankrotu v roce 2016 ji převzala Deutsche Agrar Holding (DAH), která je dceřinou společností jakési nadace Gustav Zech se sídlem v Brémách. Za touto nadací stojí nějaká stavební a investiční společnost. Silné finanční kontakty zde má pojišťovnický koncern MunichRe.
Dalšími velkými majiteli zemědělské půdy v Meklenbursku-Předním Pomořansku jsou farmaceutická společnost Merkle, Remondis Rethmann, výrobce topné techniky Martin Viessman, výrobce nábytku Steinhof, velkoprůmyslník Silvio Dornier,logistická společnost Fiege a další. V poslední době kdosi koupil ekologický podnik o velikosti několik tisíc hektarů.
"Nikdo neví, jak velké jsou a co všechno tyto společnosti vlastní," říká prezident Rolnického svazu Meklenburska-Předního Pomořanska. "Velké koncerny investují a nezajímá je regionální zemědělská produkce. Nejsou žádná pravidla, místním zemědělcům nakonec zbude půda tak do jednoho květináče. S tím nesouhlasíme. Se změnou vlastnictví by se mělo dbát na to, aby půda produkovala."
Žádné komentáře:
Okomentovat