Klaus řekl jen to, co se čekalo. Nepobavil jako Zápotocký.

Stejně jako v předchozích prezidentových projevech i tentokrát jsme se dozvěděli, že zlo přichází z Evropské unie. Stejně jako v prvním Klausově projevu jsme se dozvěděli, že nám život komplikuje přehršel razítek. A stejně jako v minulých letech i to, že se v Česku nemáme špatně, ale někteří občané stále nemají dostatečně nadšený přístup.

Letos šlo o „našeptávače špatných nálad“ – podobnost s pojmem exprezidenta Václava Havla „blbá nálada“ jistě není náhodná – a „namyšlené samozvané spasitele“. Tito nejmenovaní kazisvěti jsou o to nebezpečnější, že mají své tajemné „cíle“, o nichž se prezident Klaus bohužel příliš nerozpovídal, přestože bylo možné poznat, že ho velmi trápí.

Stejně jako v předchozích letech jsme od nadstranického prezidenta Klause zaznamenali špílec vládě, kterému se premiér Petr Nečas (ODS) nevyhnul stejně jako před ním předsedové vlád Vladimír Špidla (ČSSD), Jiří Paroubek (ČSSD) nebo Mirek Topolánek (ODS). Políček dostala i „negativistická a nepřesvědčivá“ opozice. A dozvěděli jsme se, že za Klausovy éry bylo všechno lepší, včetně soubojů mezi vládou a opozicí. (Té však právě Klaus opoziční smlouvou zabránil na celé čtyřleté volební období vyvolat hlasování o nedůvěře vládě.)

Stále stejnou vinu na všem, co nás trápí, mají podle Klause i média, která si dovolují upozorňovat i na špatné události. Slovy prezidenta: „Bombardují katastrofickými zprávami.“ V ideálním světě Václava Klause by měla zřejmě média pomáhat budovatelům lepších zítřků a vzbuzovat nadšení pracujícího lidu.

Stále stejná je i Klausova absence nadhledu, ignorování světa mimo hranice České republiky. Stejné jsou i Klausovy konzervativně znějící recepty, například návrat ke „starým dobrým“ (jinak blíže nespecifikovaným) hodnotám a tradicím, „udržení národní soudržnosti“ či spoluodpovědnost „uvnitř rodin, obcí, státu“.

Prezident Klaus sice ve svém posledním novoročním projevu kladl nesmírný důraz téměř na každé své slovo kromě předložek a spojek, ale nakupil pouze hromadu tezí, které od něho už bezpočtukrát slyšel i ten, kdo se jeho projevům snaží vyhýbat. Radost proto zřejmě budou mít pouze ti, na něž se vztahuje amnestie. A bude zajímavé sledovat, koho konkrétně se tento prezidentův milodar bude týkat.

 Na rozdíl od Klausovy nudy dělničtí prezidenti dovedli do projevů zamontovat vždy nějakou novinku, která byla nadějí na lepší zítřky nebo alespoň překvapila a pobavila.  

Například Tonda Zápotocký: Ježíšek ne, Děda Mráz ano. I Ježíšek vyrostl a zestárl, narostly mu vousy a stává se z něho děda Mráz. Nechodí už nahý a otrhaný, je pěkně oblečený v beranici a v kožichu. Nazí a otrhaní nechodí již dnes ani naši pracující a jejich děti. Děda Mráz přijíždí k nám od východu a na cestu mu září také hvězdy - nejen jediná betlémská. Celá řada rudých hvězd na našich šachtách, hutích, továrnách a stavbách. Tyto rudé hvězdy hlásají radostně, že vaši tatínkové a maminky splnili na svých pracovištích úkoly čtvrtého roku první Gottwaldovy pětiletky.