Zbytek trestu si odsedím na „samovazbě“, byl mi totiž udělen
kázeňský trest. Ve čtvrtek 13. 12. zde probíhala celoústavní technická kontrola
cel, měli jsme tedy vyházet všechny své věci na chodbu a podrobit se důkladné
osobní prohlídce. Měl jsem toho plný zuby, den předtím jsme stavěli
„Potěmkinovu vesnici“, uklízeli vše možné, měla se totiž dostavit jakási
inspekce z Prahy, teď jsme zase byli nuceni vše vyházet ven.
Odmítl jsem se podřídit tomuhle nesmyslu, především jsem pak
odmítal se svléci a špulit holý zadek s odůvodněním, že mezi půlkami
prostě nic nemám. Dlouho, leč marně, jsem byl přesvědčován, abych ustoupil a
zadek ukázal.
Pak na mě naběhlo pár ostrejch chlapíků, předvedli cosi jako
akci zásahové jednotky, srazili mě na zem, zaklekli na záda, snažili se mi snad
vykloubit rameno a řvali u toho jak tlupa paviánů.
Já jsem vydával také všelijaké přidušené zvuky, zásah byl totiž
značně bolestivý a vlivem použité síly jsem nemohl v jeho průběhu volně
dýchat. Když jsem sípal bolestí, řvali na mě, abych přestal, že mi to rameno
ještě pořádně kloubit nezačali.
Poté, co mi bylo rozstříháno tričko a stržen
zbytek oblečení, jsem byl spoután za zády, byly mi znovu nasazeny jen trenýrky
a pantofle, a byl jsem veden do jiné budovy, na „díru“. Spoutané ruce mi přitom byly neustále zvedány nahoru,
což bylo opět dosti bolestivé. Navíc se mi pouta zařezávala do rukou, musel
jsem tedy jít v předklonu. Dozorci se přitom pochechtávali, asi si hoši
trochu zablbli.
Zásah byl pro mne naprostým šokem, zasahující dozorci se chovali
jako divá zvěř. Z mé strany nebyl patrný ať už před zásahem či v jeho
průběhu ani náznak fyzického či verbálního útoku. Prostě jsem jen stál a
nereagoval na příkazy. Použitou sílu proto považuji za zcela neadekvátní a
brutální.
S čímkoliv, co jsem v životě zažil, bylo toto zcela
nesouměřitelné. To jsem posléze sdělil i veliteli zásahu panu Doleželovi (který
vykonává i funkci tiskového mluvčího věznice), podle kterého však zásah
brutální nebyl, a pokud si budu stěžovat nebo se soudit, tak si prý vždy užití
takovéhoto násilí vždy obhájí.
Tolik snad k popisu stěžejního zážitku minulého týdne,
každý si o tom samozřejmě může myslet své. I na základě tohoto zážitku, pokud
bych byl znovu odsouzen k odnětí svobody, nejenže nenastoupím
v termínu, příště už se policii dobrovolně
rozhodně nevydám.
Už mě přestalo bavit tohle zoo, pochybné autority vynucující si
poslušnost, podrobování se nesmyslům, které se skutečnou snahou o nápravu
nemají nic společného, když navíc tuto nápravu nechci, nepotřebuji a odmítám. A
nehodlám už na bachaře špulit zadek. Nikdy.
Žádné komentáře:
Okomentovat