Sedláci vyhráli parlamentní volby v Litvě.

Nečekaným výsledkem skončily volby v Litvě, po nichž se nejsilnější stranou v litevském parlamentu stala Strana rolníků a zelených (LGPU). Stranu ve volbách vedl bývalý šéf policie Saulius Skvernelis (46), který už předložil požadavek na sestavení nové vlády.

V dosavadním 141 členném parlamentu měla LGPU pouze 1 křeslo, po volbách jich bude mít 54. Favorit voleb konzervativní strana získala jen 31 křesel, sociální demokraté 17 křesel, populistické strany (pořádek a labouristé) dostaly celkem jen 10 křesel.

Bývalý policejní šéf Skvernelis není členem LGPU, dostal se na kandidátku kvůli popularitě, neboť jako ministr vnitra během krátké doby dokázal úspěšně bojovat proti korupci. Stranu rolníků a zelených vede miliardář Ramunas Karbauskis. Jednání s Liberálním hnutím (14 křesel) uvázlo na osobě předsedy vlády o které usiluje z Liberálního hnutí Gabrielus Landsbergios, vnuk Vytautase Landsbergise, jenž byl tvůrcem litevské nezávislosti na Sovětském svazu.

Litva má 2,5 milionů voličů, účast ve volbách byla 38 procent. Zvolení LGPU svědčí o tom, že Litevci chtějí změnu, chtějí v politice nové tváře. Byl to také protest proti dřívější dominantní levicové koalici.

Vlci napadli stádo krav, jednu vysokobřezí krávu usmrtili.

V severoněmecké oblasti Meckelsted vlci napadli stádo krav, deset krav potrhali, jednu čtyřletou vysokobřezí nahnali do potoka, kde ji pokousali tak, že uhynula.

Útok vlků v Dolním Sasku vyvolal zděšení mezi zemědělci. Znepokojujkící je, že vlci si troufly na stádo 28 krav pasoucích se 200 metrů od své stáje. Protože už se jednalo o druhý útok na dospělý dobytek, sedláci proti ochraně vlků silně protestují. Zemská vláda Dolního Saska reagovala tak, že uvolnila pro zemědělce prostředky na nákup plotů a vycvičených psů.

Zelená nafta: Nejméně pro zemědělce bez zvířat

Vratku části spotřební daně z nafty by nově měli dostávat i zemědělci v živočišné výrobě. Dosud na ni měli nárok jen zemědělci zabývající se rostlinnou výrobou. Počítá s tím novela zákona o spotřebních daních, kterou v pátek schválili poslanci. Proti původní vládní podobě ji ale výrazně pozměnili a vracení daně rozšířili i na rybníkáře a firmy hospodařící v lesích. Rozšíření zelené nafty má podpořit zemědělce i jejich konkurenceschopnost. Předlohu nyní dostane k posouzení Senát.

„Naše zemědělství je velmi těžce zkoušené konkurencí zejména ze starých zemí EU. Tímto návrhem zákona zemědělství pomáháme,“ řekl zpravodaj Petr Kudela (KDU-ČSL). Konec pochyb. Kupec zaplatil za nádrže, nafta za miliardu může zpět do ČR.

Poslanci novelu přijali v podobě komplexního pozměňovacího návrhu, se kterým přišli ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL) a poslanci Pavel Šrámek (ANO) a Kudela. Podle nich má být vratka odstupňována podle intenzity chovu dobytka, takzvané dobytčí jednotky na hektar. Zemědělci v rostlinné výrobě by podle jejich návrhu nejprve dostávali zpět 40 procent daně a v živočišné výrobě 90 procent daně. Tento princip by měl fungovat do konce června 2017, od 1. července 2017 se pak vratka bude odvíjet od intenzity chovu zvířat.

Nejméně by měly dostávat firmy bez živočišné výroby. Čím vyšší poměr živočišné výroby bude, tím vyšší bude i vratka daně. Šrámek návrh zdůvodnil tím, že vyšší produkce živočišných hnojiv získaných z krav a dalších hospodářských zvířat pomáhá úrodnosti půdy.

Od 1. ledna 2019 se pak vratky daně mají podle tohoto návrhu sjednotit pro všechny činnosti v zemědělské výrobě na 4,38 korun za litr. O vratku by mohli zemědělci žádat až šest měsíců zpětně.

Při projednávání v zemědělském výboru bylo proti většině pozměňovacích návrhů ministerstvo financí. Podle Petra Bendla (ODS) argumentovalo tím, že celý systém je byrokraticky a složitě kontrolovatelný. Bendl tvrdí, že návrh jen zvýhodní určitou část podnikatelů, preferoval by snížení daně pro všechny. Neúspěšně navrhoval předlohu zamítnout. Podle předsedy TOP 09 Miroslava Kalouska je zelená nafta mimořádně administrativně náročná a otevírá dveře daňovým únikům. Podle poslance Šrámka se však dá kontrolovat snadno. Místopředseda zemědělského výboru Pavel Kováčik (KSČM) poznamenal, že negativnímu stanovisku MF rozumí. „Správný ministr financí se vždy bude kroutit, když má nějaké peníze vydat,“ podotkl.

Madeta nechce mléko ze 70 kravínů

Jihočeská Madeta v příštím roce neprodlouží smlouvu s více než sedmi desítkami dodavatelů mléka. Podle ředitele společnosti Milana Teplého za tímto krokem stojí embargo mezi EU a Ruskem. Teplý delší dobu tvrdí, že embargo zapříčinilo nadbytek mléka vyprodukovaného tuzemskými chovateli krav. Pro řadu z nich však neprodloužení smlouvy od Madety představuje existenční problémy.

Teplý svůj krok odůvodňuje tím, že ministerstvo zemědělství nesplnilo slib, že bude finančně saturovat škody zapříčiněné embargem mezi EU a Ruskem. Ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL) s jeho tvrzením nesouhlasí. Podle ně existuje několik grantových titulů, pomocí nichž lze ztráty kompenzovat. "Společnost Madeta za poslední tři roky vůbec nepožádala o jakoukoli dotaci," řekl.

Teplý uvedl, že Madeta vykupovala litr mléka za šest korun a dále jej formou výrobků prodávala v přepočtu na litr za 3,50 koruny. Podle něj tento trend nemohl dlouho vydržet. Zemědělci, s nimiž Madeta neprodlouží smlouvu, budou hledat nové odběratele. Někteří farmáři se ale obávají toho, že jim to nepodaří a budou muset svůj chov zlikvidovat.

Myslivci jako mocná česká lobby

Myslivecká stráž může vyhodit houbaře z lesa, totiž z „prostoru honitby". Kdo odmítne, dostane pokutu. Podle současného zákona deset tisíc korun, podle jednoho z návrhů v chystané novele ale v budoucnu trojnásobek, třicet tisíc.

Myslivost může být krásné hobby – ale postkomunistická „lidová myslivost" v Česku jde často proti zájmům přírody i milionů lidí, kteří s flintou do lesa nechodí. Nyní, kdy se projednává novela mysliveckého zákona, se spory o pojetí myslivosti opět vyhrocují.

Vztek si chodím vybíjet do lesa, kde střílím bažanty, srnce a muflony. Naučili mě to kamarádi a je to pro mě ta nejlepší relaxace – fantasticky si při tom vyčistím hlavu… Tímhle citátem se už před lety proslavil bývalý místopředseda sněmovny za ČSSD František Brožík.

Není však podstatné, za kterou partaj autor tohoto výlevu kopal. Myslivecká lobby se vyznačuje tím, že je „průřezová". Bez ohledu na politickou příslušnost se myslivci vždy dohodnou. Klasickým příkladem byla spolupráce bývalého předsedy Českomoravské myslivecké jednoty a senátora Jaroslava Palase z ČSSD (předtím byl i ministrem zemědělství) s jeho zásadním ideovým kritikem, poslancem ODS Jiřím Papežem, jenž dělal v jednotě místopředsedu. Podle odhadů Dotyku bylo v 90. letech ve sněmovně mezi dvěma sty poslanci až několik desítek myslivců, dnes je jich sice méně, ale vliv mají stále a jsou mezi nejrůznějšími politickými uskupeními.

I mezi významnými byznysmeny či lobbisty je samozřejmě spousta těch, kteří myslivost řadí ke svým vášním. Namátkou například agrární velkopodnikatel Gabriel Večeřa či lobbista spojovaný s ODS Pavel Dlouhý (tento „kníže z Hluboké" svého času tahal za nitky ze svého stanoviště v restauraci příznačně zvané Hubert – podle patrona myslivců). S puškou do lesa rádi mířili či míří miliardáři Tomáš Chrenek, Leoš Novotný (po prodeji své firmy Hamé si koupil od státu i oboru Radějov) nebo vlivný šéf Agrární i Potravinářské komory a sympatizant prezidenta Zemana Miroslav Toman.

Myslivci zkrátka mají silnou základnu mezi mocnými tohoto státu – ale také „v podhradí". Přestože členů jejich jednoty ubývá, pořád jich je na 60 tisíc. Snahu prosadit své zájmy prezentuje myslivecká lobby výrazně i dnes, kdy se jedná o novele příslušného profesního zákona.

Za desetiletí komunismu si „lidoví myslivci" příliš navykli nadřazovat své zájmy ostatním. Tenhle přístup přetrvává i více než čtvrt století po pádu komunismu. A jeho důsledky? Přemnožená zvěř ničí lesy i louky. Naopak vzácná zvířata – šelmy, dravé ptáky – myslivci mnohdy nezákonně hubí. Vlastníci pozemků často nejsou pány na svých vlastních polích a loukách: musí se podvolovat zájmům myslivců. Sílí snahy pokutovat návštěvníky lesa za „rušení zvěře", snahy uzavírat obory nebo části lesů před veřejností.

Zdá se, že situaci nezlepší ani už zmiňovaná novela mysliveckého zákona. Přitom je co napravovat.

O přemnožení zvěře – srnčí, jelení, divočáků – existují jasné důkazy. V roce 2015 uskutečnili odborníci ze dvou lesnických ústavů šetření, z něhož vyplývá tristní stav poškozených porostů. Mladé stromky jsou poničeny zvěří už zhruba ze 60 procent, nejhůře na severní Moravě a v západních Čechách. To představuje nárůst poškození o 15 procent oproti roku 2010.

Jak to v současné době se zvěří vypadá, popisuje Sdružení vlastníků soukromých a obecních lesů (SVOL), které s mysliveckou lobby svádí marný boj. SVOL srovnává dnešek s obdobím první republiky, které je často samotnými nimrody označováno jako zlaté období české myslivosti. Tehdy se však lovila převážně drobná zvěř, stavy spárkaté zvěře byly výrazně nižší a jejich značná část – daňci, mufloni, jelen sika a zejména černá zvěř – byla navíc chována pouze v oborách.

Podle údajů sdružení se například odstřel mufloní zvěře kolem roku 1925 pohyboval v desítkách kusů, ale v současné době se loví více než 9 tisíc kusů. Černá zvěř se v roce 1925 prakticky nelovila, v roce 2012 se už ulovilo více než 180 tisíc kusů. Odstřel jelena siky se za uvedené období zvýšil 45krát.

Na druhou stranu například koroptev polní z přírody téměř vymizela, a to roční úlovky před 70–80 lety dosahovaly více než dvou milionů. Také zajíci jsou dnes na pokraji přežití. SVOL přitom jednoznačně říká, že zvěř do lesů samozřejmě patří, ale česká krajina nemůže být „velkovýkrmnou" divokých prasat či srnčí zvěře.

„Jeleni nám okoušou všechno, od jalovců po dvacetileté stromy. Každý rok mám škody za tisíce korun. Tu práci, co jsme na tom za desítky let udělali, nám ale nikdo nezaplatí," citoval například před časem týdeník Faktor S nešťastné obyvatele obcí v okolí České Kamenice v Lužických horách. Výmluvný byl ovšem důvod, proč nechtěli uvést své jméno. Ze strachu, protože „každý druhý v kraji je nimrod" a členy mysliveckých spolků jsou i obecní zastupitelé, policisté nebo chalupáři z měst. Kdo nejde s nimi, měl by raději mlčet…

Jen škody na lesních porostech kvůli přemnožené zvěři dosahují podle různých odhadů až několika miliard korun. Dotyk samozřejmě požádal o reakci také Českomoravskou mysliveckou jednotu. Jádro odpovědi jednatelky Martiny Novotné je zřejmé: za vše můžeme my, návštěvníci lesa. Její vyjádření stojí za plné ocitování: „V poslední době je vytvořena řada studií, které dokazují to, že spárkatá zvěř potřebuje mít klid na svých denních stávaništích. Dnešní návštěvníci lesa vůbec nerespektují přírodní zákonitosti lesa, opouštějí lesní turistické cesty, prolézají houštinami a v neposlední řadě jsou velice hluční. Zvěř se v takovýchto podmínkách dostává do potravního stresu, kde působí škody v místě, kde se nachází."

Proti záměru se tentokrát už zvedla vlna odporu, například Daniel Pitek ze Strany zelených inicioval petici ironicky nazvanou Bez peněz do lesa nelez.

Myslivecká jednota na téma zákazu vstupu do lesa, který v určité době praktikují například obory, reaguje opět spíše protiútokem. Podle jednatelky Martiny Novotné to byla Agentura ochrany přírody a krajiny, která „zákaz vstupu do lesa" navrhla. Jenže fakt je ten, že ochranáři počítali v výjimečným zákazem vstupu do několika málo lokalit pro ochranu vzácných živočichů.

Myslivci naopak mohou vládnout na obrovských plochách lesů a polí a na nich určovat pravidla pro přístup veřejnosti. S obrovským problémem se potýkají i vlastníci pozemků. Ten, kdo na nich provozuje honitbu – což jsou často i myslivci bez vlastnického práva k těmto pozemkům –, totiž své právo užívací nad vlastnickým nadřazuje. Když chce sedlák na svém poli zasít, může mít smůlu, pokud tam vládci honitby chtějí pořádat hon.

Myslivecká jednota se ve vyjádření pro Dotyk odkazuje na platný zákon, který vztah uživatele a držitele honitby upravuje. A to je právě ten průšvih. Dotčený zákon charakterizoval už před deseti lety tehdejší senátor Karel Schwarzenberg jasně: „Myslivecký zákon v současné podobě představuje tak nesmyslnou normu, že to snad nemá v české historii obdoby. Naposledy se něco podobného asi povedlo říšskému nejvyššímu lovčímu Hermannu Göringovi, ani jeho nařízení nevyšla myslivcům tak vstříc jako dnešní myslivecký zákon."

„Myslivec by se měl především prezentovat láskou k přírodě. Proto je jeho pracovní náplní především péče o přírodu a krajinu, zvelebování přírodních podmínek zvěře a v neposlední řadě také lov."

Těmito slovy popisuje Martina Nováková z myslivecké jednoty na dotaz Dotyku podstatu myslivosti. Bohužel, pokud jde o lov, dopouštějí se sami myslivci často excesů, protože střílejí chráněná zvířata. Ohroženy jsou velké šelmy, tráví se i orli a další dravci.

„Těžko se to prokazuje," připouští lesnický a myslivecký expert Hnutí Duha Jaromír Bláha. Duha vypsala dokonce odměnu 100 tisíc korun za oznámení, které povede k dopadení a usvědčení pachatele, ilegálního střelce rysa nebo vlka, ale zatím se nikdo nepřihlásil. Myslivci drží basu.

Například profesor Jaroslav Červený z České zemědělské univerzity ale dělal mezi nimrody anonymní průzkum na toto téma už počátkem století, a zopakoval ho i loni. Z výsledků například vyplývá, že o konkrétních případech pytlačení rysů ví 47 procent myslivců. Pravda, nic proti tomu nedělají a své kolegy kryjí. Přímo k upytlačení rysa se přiznalo přes 14 procent myslivců. Je zaznamenán nárůst počtu myslivců, kteří rysa upytlačili víc než jednou.

Proč to dělají? Jednak se domnívají, že jim dravci ubírají lovnou zvěř. Ve skutečnosti ale platí, že díky predátorům získává zvěř přirozené reflexy, je zdatnější, může mít tedy i lepší trofej, která se nakonec i ekonomicky zhodnotí. Ovšem trofejí je pro leckteré myslivce právě i ten zakázaný lov rysa. Když nemohou střelit lva, zkusí aspoň domácí šelmu.

Mimochodem, podle Jaromíra Bláhy je jedním z nejvytrvalejších mýtů nutnost přikrmování zvěře – pro myslivce záležitost posvátná. Do novely zákona se má dokonce zapracovat rovnou povinnost zvěř přikrmovat. „Jenže tahle zdánlivě bohulibá činnost jen udržuje slabé kusy, přemnožená stáda a zvěři vlastně škodí," upozorňuje ekolog.

Myslivci, do zbraně!

Čeští myslivci letos také brojí proti záměru Evropské komise dále zpřísnit pravidla pro držení zbraní. Na stránkách svého profesního časopisu pateticky volají, že Brusel chce místo zostření boje proti terorismu – což je komisí uváděný důvod ke změnám – ve skutečnosti jen zlikvidovat české myslivce.

Lze jistě diskutovat o tom, nakolik je zpřísnění podmínek pro nabytí a držení zbraní výrazným přínosem pro boj s teroristy. Nelze ovšem pochybovat o tom, že i kdyby byly zostřené podmínky v Evropské unii přijaty, žádnou likvidaci myslivců ani citelné omezení držení loveckých zbraní to nepřinese. Spíš je otázkou, co se svými flintami naši lidoví nimrodi mohou vyvést?

Když totiž v Česku před časem vrcholila vlna hrdinného národního boje proti neexistující migrační vlně, nechal se například jinak celkem rozumný geolog, ekolog a popularizátor vědy Václav Cílek slyšet, že by naši zemi mohli chránit před hordami běženců právě myslivci. Znají terén, jsou organizovaní, vyzbrojení…

A ještě jedno vyjádření na téma myslivců a migrantů je dobré nezapomenut. Vůdce domácích xenofobů Martin Konvička se loni pro Parlamentní listy vyjádřil následovně: „Pokud jde o naše cíle, vždycky říkám, že bychom měli být spíše jako myslivci než jako zahrádkáři. Ne že by nás přitahovalo střílení, ale myslivecká lobby dokáže být mnohem silnější, efektivnější a své zájmy skutečně dokáže prosadit. V tomto smyslu je pro nás tak trochu vzorem."

Selský rozum

Naštěstí se boj o podobu české myslivosti zatím odehrává na parlamentní půdě a v debatních kuloárech. Na jedné straně vedení Českomoravské myslivecké jednoty (ČMMJ) podporované sympatizujícími politiky, podnikateli a samozřejmě i mnoha řadovými členy. Na straně druhé část kriticky smýšlejících myslivců, ekologů a v poslední době i občanských iniciativ. Výrazně je tu vidět i Asociace myslivosti ČR, založená před několika lety při Asociaci soukromého zemědělství, která v protikladu k „lidové" myslivosti staví myslivost „selskou".

Nejprve, když operujeme termínem „myslivecká lobby", dejme prostor jednatelce jednoty Martině Novákové, jak sama tenhle pojem vnímá: „V poslední době to nemá myslivost v naší společnosti jednoduché. Nejrůznější anonymní subjekty, řada periodik včetně elektronických se předhání se zaručenými zprávami, které myslivost, resp. myslivce očerňují. V současné době je na pořadu dne novela zákona o myslivosti, kde je ČMMJ v rámci připomínkového řízení jen jedna z organizací mezi ostatními subjekty. Pokud se však novela nebude někomu líbit, může se stát, že se někde zase objeví zaručené zprávy, kde se bude psát o myslivecké lobby… Musíme si uvědomit, že připomínkování zákonů, případně vyjadřování se k některým problematikám není myslivecká lobby, ale vyjádření odborné organizace sdružující 65 tisíc myslivců."

Hodně jinak to ovšem vidí Josef Stehlík, předseda Asociace soukromého zemědělství, sám myslivec a iniciátor vzniku zmíněné Asociace myslivosti. Současná lobby má podle něj kořeny ještě hluboko v komunismu, kdy se myslivost oddělila od zemědělství a přešla k lesnictví. „Rudé panstvo si střílelo jeleny a vytvářela se struktura bafuňářů na okresech, kteří se i po roce 1989 báli, že přijdou o možnost ovlivňovat podobu honiteb," říká Josef Stehlík s upozorněním, že v rozporu s obecným názorem veřejnosti není myslivost spjata výhradně s lesem, ale zhruba 75 procent všech honiteb je na polích a loukách.

„Sedláci, kteří v 90. letech restituovali své statky, neměli tehdy na myslivost čas. Teď už se začínají o honitby sami přece jen více zajímat, ale zjišťují, že jim v nich vládnou ,lidoví myslivci'. Chceme proto především prosadit, aby se podoba honiteb dala měnit podle požadavků vlastníků pozemků, ti přece musejí mít poslední slovo v tom, jak se bude dělat myslivost na jejich majetku," vysvětluje Stehlík.

V rozporu s obecným názorem veřejnosti není myslivost spjata výhradně s lesem, ale zhruba 75 procent všech honiteb je na polích a loukách.

Stejně jako například Jaromír Bláha z Duhy i Stehlík zdůrazňuje, že přes veškerou kritiku má myslivost nepochybně i velmi pozitivní přínos. Při rozumném provozování nejen udržuje vztah lidí k přírodě, ale především na venkově je nezanedbatelný její společenský význam.

Je smutným faktem, že v dnešní době lidi spojuje na vesnici už snad jen účast v hasičském sboru nebo právě u myslivců. Ti jsou schopni ještě uspořádat bál, scházet se v hospodě místo sedět doma u televize nebo počítače. „Drží to venkov aspoň trochu pospolu, lidi si i vzájemně víc pomohou, když jsou oba myslivci. A hon je taky pořád společenská událost, podnikatelé se nemusejí scházet jen na golfu," připomíná Josef Stehlík.

Jde ovšem o to, že by konečně měla skončit v mnoha ohledech nesmyslná až škodlivá doba hájení myslivecké lobby. To si kritici současného stavu slibovali právě od chystané novely zákona, o níž se diskutuje už od loňska.

Například Hnutí Duha navrhuje, aby se po vzoru Saska či Rakouska odvozovala míra plánovaného lovu zvěře od výše škod, které v lese působí. „Navíc u nás už od roku 2008 platí Národní lesnický program, který má tuto metodiku zavést. Jenže ministerstvo zemědělství tomu stále brání," říká expert Duhy Jaromír Bláha.

Návrh novely ovšem tento požadavek ani teď neakceptuje, stejně jako další připomínky nejen ekologů či majitelů honiteb, ale dokonce i ministerstev obrany nebo životního prostředí. Místo toho se v návrzích objevuje třeba snaha ještě více omezit vstup veřejnosti do honiteb.

V poslední době navíc kolují v kuloárech názory, že ministerstvo zemědělství nakonec novelu do sněmovny ani nepředloží. Pod záminkou, že návrh má příliš mnoho kritiků a je třeba na něm ještě pracovat. Ve skutečnosti by to ovšem bylo právě vítězství myslivecké lobby, která současný stav měnit nechce.

Odpověď ministerstva na dotaz Dotyku obavy z tohoto možná i předem připraveného scénáře nijak nerozptýlila: „Vypořádávání připomínek vzešlých z meziresortního připomínkového řízení stále ještě probíhá. Projednává se návrh vypořádání a řeší se rozpory. Text novely bude upraven podle výsledku jednání. Termín předložení parlamentu není v tuto chvíli možné předjímat."

Zdroj:Dotyk.cz

Ceny poľnohospodárskej pôdy v ČR ďalej rastú

Ceny poľnohospodárskej pôdy v ČRv uplynulých rokoch výrazne stúpli a ďalej rastú. Dôvodom je rastúci dopyt po pôde. Kým ešte pred šiestimi rokmi stál hektár pôdy v ČR 100.000 korún (cca 3700 eur), vlani už jeho priemerná cena prekročila 160.000 Kč. Tieto údaje vychádzajú zo štatistík spoločnosti Farmy.cz. Cenu ovplyvňuje typ pôdy alebo lokalita. O poľnohospodárske pozemky je obrovský záujem.

Priemerná trhová cena poľnohospodárskej pôdy v ČR sa vlani medziročne zvýšila o viac ako 16 % z necelých 140.000 Kč na 162.500 Kč. Tento medziročný nárast bol podľa Farmy.cz doposiaľ najstrmším evidovaným medziročným zvýšením od roku 2004.

Štát žiadnu pôdu už nemá na predaj. Tých niekoľko desiatok tisíc hektárov, ktoré spravuje Ústredný pozemkový úrad, nestačí ani na to, aby mohol vyčleniť svoje pozemky napríklad na líniové dopravné stavby.

K výraznému nárastu cien polí alebo pasienkov prispeli cirkevné reštitúcie a skutočnosť, že ceny pôdy v Českej republike dlho stagnovali, prípadne rástli veľmi pomaly.
Na súčasnej situácii na trhu s poľnohospodárskou plochou sa ale podpisuje aj zvýšený záujem investorov. Tí sa ju snažia získať preplácaním farmárov, ktorí by pritom tiež radi získali pôdu, na ktorej hospodária, do svojho vlastníctva, pretože to pre nich znamená väčšiu istotu podnikania. Predseda Zväzu vlastníkov pôdy František Janda podotýka, že sa stala komoditou, do ktorej sa dajú ukladať peniaze v období ekonomickej krízy.

Ceny pôdy v ČR pritom podľa analytika Havla ešte nedosiahli svoj vrchol. V porovnaní s cenami v Európskej únii je totiž pôda v ČR pomerne lacná, aj niekoľkonásobne nižšia. To zároveň znamená, že teraz nie je vhodné pôdu predávať, pretože jej cena ešte stúpne.

Další úspěšná automobilka je ve Vysokém Mýtě

Město Vysoké Mýto je známé díky automobilovému průmyslu a opět se začalo rozvíjet. Výroba užitkových vozidel  začala v devadesátých letech minulého století. Od roku 2014 do jeho bohaté historie přibyla společnost ZEBRA GROUP, která má ve Vysokém Mýtě výrobní zázemí a vyniká na trhu s užitkovými vozidly, a rychle se rozvijí její produkce. Je to další firma, která se rozhodla dát své sídlo do kolébky karosářství v České republice. Její ojedinělý projekt multifunkčního vozidla nemá v České republice konkurenci.

Zebra disponuje plnohodnotnou třícestnou hydraulikou. Ta umožňuje využití široké škály aplikací a nástaveb. Její variantnost předurčuje užitkový vůz ZEBRA k nasazení při údržbě komunikací, nakládání s odpady, údržbě zahrad, parků, průmyslových areálů nebo při stavebních pracích.

Zlomový vývoj a nová epocha užitkových vozidel začala až v roce 2014.  ZEBRA GROUP je ještě stále nováčkem na trhu, ale zájem obecně o zebracaru je veliký. Především zahraniční trhy jako Japonsko a Spojené Státy mají o tento druh víceúčelových vozů velký zájem.

Vozidlo je vyráběno ve dvou rozměrech a to krátké a dlouhé. Dlouhá varianta vozu ZEBRA má o 35 - 40 cm celkovou délku i rozvor náprav, než varianta krátká. Ostatní technické parametry a jízdní charakteristiky jsou u obou vozů shodné. Jednotlivé nástavby zaručují všestranné využití v jakýchkoliv podmínkách. Jako jediný výrobce užitkových vozidel má schválenou sériovou výrobu  a dlouhodobě se zapojil do činnosti AUTOSAP ČR (sdružení Automobilového průmyslu ČR).