Minulý
týden také Ústavní soud zastavil řízení ve věci údajné velezrady Václava
Klause. Důvod? Klausův prezidentský mandát těsně po podání žaloby skončil. I z
tohoto zastavení a z odmítnutí stížnosti čtyř žalobců pramení pocit, že právo v ČR má různé úrovně, platí pro různé lidi
různým způsobem. Pro některé víc, pro jiné méně.
Jediná ústavní soudkyně, Ivana Janů, nesouhlasila se zastavením
projednávání žaloby z velezrady. Ve svém odlišném stanovisku napsala: „Ústavní soud svým postupem nechal u
vysoko postaveného ústavního činitele, kterým prezident
je, Senátem vznesená obvinění, veřejností chápaná jako závažná, bez věcného
posouzení. Z tohoto důvodu rozhodně nepřispěl k posílení důvěry veřejnosti v
právní stát a dospělost demokracie."
Nešlo jí tedy o to, že by chtěla Klause „odsoudit",
ale o to, že se měla veřejnost dozvědět, jak to ve skutečnosti bylo, jestli je
Klaus velezrádce. Jenže ústavníkům
se zjevně nechtělo soudit (nebo spíš
posuzovat, nejde v pravém smyslu o soud) českého megapolitika. Na to zatím nemají. A tak se Klaus dostal do stejné pozice jako třeba dříve
Jiří Čunek (KDU-ČSL) - raději ho nesoudili. Tím ale zároveň ztratil možnost se
očistit.
Právním státem snad jednou budeme. Zatím nejsme. Není to tak zlé
jako v Klausově oblíbeném Rusku, ale tím se jen těžko můžeme utěšovat. (Jiří Krž, 4.4.2013)
Žádné komentáře:
Okomentovat