Žijeme v nejlepší době?

Prezident Václav Klaus pronesl v neděli 28. října prezidentský projev. Při příležitosti vzniku ČSR nabádal nás, že bychom si měli „střízlivou civilností uvědomit, že žijeme v materiálně nejúspěšnějším období našich dějin“, přitom vyzýval vládu, aby snižovala mandatorní výdaje. To znamená, aby omezovala důchody, sociální příspěvky, podpory rodin s dětmi, podpory v nezaměstnanosti.

Více než připomenutí neexistujícího státu záměrem Klausova politikaření jistě bylo využít příležitost co nejvíce podněcovat český provincializmus a nacionální nálady a tím odvádět pozornost veřejnosti od politických a ekonomických problémů současného režimu. 

Dávno čas ukázal, že vznik republiky v roce 1918 nebyl pro všechny části země přínosem a předválečné Československo vůbec nebylo takovým rájem a spravedlivým státem, aby výročí jeho vzniku muselo i dnes být státním svátkem. Pompézní oslavy 28. října měly význam v období 1. republiky. Poprvé vrcholily už v roce 1928, při 10. výročí, a snad neminuly žádnou českou obec.

 Zatímco obyvatelstvo měst a vesnic dávalo skromné úspory na stavby pomníků, u kterých vzpomínalo na spoluobčany, jejichž životy ukončila hrozná válka, politici a novináři vyvolávali strach z návratu Habsburků. Nejeden učitel hrozil pěstí směrem k Vídni a v dušičkách dětí vyvolával obavy i nenávist. Výsledek? Tak dlouho panoval strach z návratu císaře, tak dlouho na obloze byl vyhlížen Habsburkův aeroplán, až se za kopečky na druhé straně objevil Hitler. A všichni se divili.

Dnes je situace podobná. Klaus v čele liberálů a komunistů brojí proti Bruselu. A přitom skutečný nepřítel se  blíží z Číny. Je otázka času, kdy ČR, která se zbavila téměř veškeré průmyslovou výroby, začnou Číňani diktovat podmínky okupace. (Jiří Krž, 2.11.2012)