Nebylo to jednoduché, ale věc se "demokratickým" vládám nakonec podařila. Česká republika se zbavila potravinové soběstačnosti. České zemědělství podstoupilo redukční dietu, takže teoreticky české potraviny zaberou na českém trhu asi 65 procent, volné místo je nabídnuto zahraničním zemědělcům, hlavně Němcům a Polákům.
Politici si ještě ze setrvačnosti mnou ruce nad úspěšnou privatizací a transformací zemědělské výroby a potravinářství. Jaký je to úspěch, když v kolchozech se jako by zlegalizovaly družstevní majetkové vztahy, o státní podniky se jejich ředitelé a náměstci podělili s různými nezemědělskými podnikavci?
Většině vesnickým nadšencům, kteří po roce 1989 chtěli obnovit malozemědělskou výrobu, vítr z plachet vzaly protivenkovské zákony kladoucí hlavní důraz na vyplňování formulářů žádostí a hlášení. Představy, že poctivá práce přinese spravedlivou odměnu a ve dvoře budou stát fronty na čerstvé mléko, vejce, brambory, obilí, selata a vykrmená prasata, během deseti - patnácti let byly vymazány supermarkety, kde je toto všechno, v nějaké více či méně povedené podobě, nabízeno. Vše přesně naporcováno, naváženo a v barevném obalu zabaleno. Domácí porážka je na venkově dnes už spíše výjimkou než pravidlem, jako bývala dříve.
Zůstala velkovýroba, která žije z bruselských dotací. Konkurovat okolním zemím není schopna. Výsledkem zemědělské politiky českých vlád jsou prázdné, polozbořené a vykradené kravíny a vepříny a zatravněné dříve úrodné lány polí. Některým šťastnějším společnostem a jednotlivcům, podnikajícím v ideálních podmínkách, tento stav možná vyhovuje, protože se zbavili domácí konkurence. Ochrání je vláda před zahraničím, nebo je pustí k vodě jako ty, co takové štěstí neměli?
Před vánocemi dostali producenti vepřového masa podporu 325 milionů. Výsledek nejasný. Směr větru se už těžko podaří změnit. Podpora přišla pozdě, uzavřené vepříny se už těžko podaří zaplnit. Vypadá to, jako by se po omezení české produkce vepřového ostatním evropským prasečkářům ulevilo, neboť jateční cena prasat na počátku roku 2012 se zvýšila v průměru o 9,2 procenta.
Podporu 53 milionů dostalo i české drůbežářství, kde soběstačnost ve výrobě masa klesla na 80 procent, ve výrobě vajec na 60 procent. V druhém případě je jako důvod uváděna výměna klecí v drůbežárnách.
Lidé, jejichž duševní obzory jsou omezeny tržní ideologií, volají po zrušení zemědělských podpor: "Když to čeští zemědělci nedovedou vyrobit levněji než zemědělci v zahraničí, ať to nedělají! Potraviny se snadno dovezou."
Nemusel by to právě být evropský nebo světový válečný konflikt, s nedostatkem pohonných hmot, který by znemožnil dovoz potravin, stačila by nějaká epidemie, podobná šíleným kravám či ptačí chřipce, a musely být vybity německé chovy, případně uzavřené hranice. Kdo by asi nahradil těch 200.000 tun vepřového, co se z Německa dováží?
Zdá se, že pokles soběstačnosti byl zastaven pouze v mléku a hovězím mase, přesto je zřejmě otázkou krátkého času, kdy se bude dovážet víc než 50 procent potravin. Napovídá tomu stoupající výroba a podpory exportu v sousedních státech a neschopnost české vlády cenově ovlivňovat domácí zásobování i vývoz české produkce.
Žádné komentáře:
Okomentovat