Ministr Heger zavádí mučení a trest smrti?

Kdo nesplní lékařovy příkazy, bude vyškrtnut z lékařovy evidence. Takový předpis vyšel z hlavy ministra zdravotnictví Hegera. Předpis by byl neškodný, mnohými podporovaný, kdyby nedával lékařům právo neléčit lidi, kteří se jim nebudou líbit (podle obsahu peněženek). Stačí se nad ním zamyslet. Etika míří do žumpy. O Heydrichovi se říká, že byl vrahem českého národa - a co ho Heger? Nepředstihne ho?

Když v listopadu 1989 lidé na Václaváku cinkali klíči, přáli si odstranění nešvarů, které komunistická vláda nebyla schopna odstranit. Nebyl to jen nedostatek banánů a toaletního papíru, ale také korupce, cenzura a byrokracie. Dohromady totalita, jak se tomu říkalo.

Zdravotnictví za socializmu bylo proslulé úplatky, což hlavně byla záležitost velkých měst. Přestože vláda šetřila na vybavení venkovských ordinací a nemocnic a na drahých zahraničních lécích (většinu nahrazovala domácí výroba), pacientům musela být poskytnuta péče bez rozdílu společenského postavení. Pacient měl svého přiděleného doktora a doktor své pacienty. Nikdo si nemohl vybírat.

Jak ukázalo 22 polistopadových let, to špatné, co lidé nechtěli, z velké části zůstalo. Od byrokracie, kriminality, korupce až po aroganci vlády. To dobré, co občanům poskytovala vláda komunistů, bylo odstraněno. Místo úplatků stokorunových přišly milionové, kterým se říká korupce. Místo práce, pravidelné mzdy a sociálních jistot, které se zdály samozřejmostí, přišla nezaměstnanost a ztráta nároků na jistou budoucnost. Denně je veřejnost bombardována novými omezeními a povinnostmi, hlavně platebními. Jednu svobodu občan dostane, dvě mu vláda sebere. A přidá nějaké poplatky. Takže o té totalitě v minulosti a svobodě v současnosti začínají lidé pochybovat.

České zdravotnictví, jehož systém kdysi obdivovali lidé z celého světa, se morálně propadá někam do 19. století, a dál do minulosti, kdy nebylo zdravotní pojištění, takže byl léčen jen ten, kdo si to mohl zaplatit. Dnes lidé, kteří 40 – 45 let platili sociální pojištění, si musejí na léčení (léky) připlácet a ještě dostanou podřadnou léčbu. O ministrově omezenosti a cynizmu málokdo pochybuje, problémem je také chamtivost lékařů, jimž nestačí čtyřnásobky mzdy běžných občanů. Místo péče o pacienty sedí u počítačů a hledají způsoby, jak z pacientů vytáhnout další a další peníze.

Nyní lékaři zřejmě dostanou právo soudců: „Paciente, nepřestals kouřit, piješ alkohol, nezhubnuls, nečistíš si zuby, nechodíš na kontrolu a nechceš platit? Trp bolestí a zaplať si funus! Když si za neposlušnost nepřiplatíš, mě nezajímáš!“ Zdravotnictví bude tedy prostorem pro korupci, jako asi nikdy nebylo. (Jiří Krž, 25.1.2012)