Václava Klause přivedla v listopadu 1989 na schůzi Občanského fóra Rita Klímová, matka budoucího ministra informatiky Vladimíra Mlynáře. Byla přesvědčena, že disidenti ekonomice nerozumí.
Od té chvíle začaly spory s Václavem Havlem, který tušil, že po příchodu ekonomů se listopadová revoluce zvrhne v boj o peníze. Přestože Havel byl zvolen prezidentem, Klause - vši v kožichu, kterou tam disidentům nasadila Klímová - se zbavit nikdy nedokázal.
Klaus se obratně vetřel do přízně premiéra Čalfy, jenž předtím v komunistické Adamcově vládě vykonával funkci místopředsedy, který ho jmenoval ministrem financí.
Klausův pohled na politiku se ostře lišil od disidentského, respektive Havlova, pojetí 'nepolitické' politiky. Klaus požadoval změnit Občanské fórum na politickou stranu, která se soustředí na finance a obchod. Když jeho snaha narazila na disidenty, kteří kladli především důraz na prosazování Listiny práv a svobod, našel v Občanském fóru lidi toužící po tom, co po komunistech zbylo v pokladně, a založil Občanskou demokratickou stranu.
V říjnu roku 1991 byl Václav Klaus jmenován místopředsedou vlády ČSFR. ODS pod jeho vedením a s programem reforem Svoboda a prosperita zvítězila ve volbách v červnu 1992 a Klaus se stal předsedou vlády, tehdy ještě v rámci československé federace. Na Slovensku vyhrálo nacionalistické Hnutie za demokratické Slovensko (HZDS) Vladimíra Mečiara. Obě tyto strany ovládly media, jimž se podařilo vyvolat národnostní emoce. 1. ledna 1993 si Klaus s Mečiarem rozdělili Československo, když o tak významném kroku odmítli referentum. Většina lidí si totiž rozdělení nepřála.
V letech 1993 až 1997 byl Klaus premiérem vlády už samostatné České republiky.
Pod jeho vedením, zpočátku jako ministra financí, později jako premiéra, proběhla privatizace, největší část státního majetku byla privatizována kupónovou metodou. Větší část státního majetku zmizela na soukromých účtech Klausových příznivců.
Základem naší politiky byl Košický vládní program. Dá se říci, že to byl socialistický program a už od roku 1945 jsme budovali socialismus. Šlo to ztuha, pomalu, ale stále to byl socialistický program. Dneska bychom řekli, že to byl demokratický socialismus. Bohužel - bylo po válce a začínala studená válka. Ve státě se tvořily dva bloky – jeden komunistický a druhý – řekněme kapitalistický. Rozhodně nechci říci, že demokratický. Byla to sorta lidí, kterým socialismus vadil a přáli si návrat kapitalismu. Nedělali to, protože vlastnili tehdy zestátněné banky a fabriky. Byli to jen slouhové bankéřů a fabrikantů. Byla to stejná sorta lidí, kteří během pražského jara křičeli o neutralitě a vystoupení z Varšavské smlouvy. Byla to stejná sorta lidí, která nám ukradla naší společnost v roce 1989. Sám Klaus přiznal, že tehdy na Letné si jen 3% lidí přálo návrat ke kapitalismu. Přesto nám ho připravili. Proto si nemůžeme dneska zpívat „teď už máme co chtěli“ – my jsme to nechtěli. A stále více a více lidí to nechce. Ale to neznamená, že si přejí návrat socialismu.
OdpovědětVymazatV. Klaus se narodil za války (1941) v Praze, i když rodina pochází z Haliče a jak už to bývá, ve vhodnou dobu si změnila jméno. Vždyť na to má každý právo. Dá se říct, že V. Klaus pochází z komunistické rodiny. Oba rodiče byli členy matičky strany. Podobné je to i u jeho manželky Livie, která pochází z Oravy na Slovensku a div se světe, i paní Livie má stejné komunistické rodinné zázemí. Řeknete si, děti nemůžou za své rodiče. To je sice pravda, ale jenom částečná. V. Klaus se opakovaně hlásil do KSČ, ale měl nevídanou smůlu, komunisté jeho žádost opakovaně zamítli. Že by z obavy z ješitnosti a neskonalé touhy po vůdcovství u páně Klause? Je známo, že V. Klaus byl vzorným pionýrem a jako jediný ze třídy si pořídil hedvábný pionýrský šátek. To mu vlastně zůstalo podnes, jen rudý šátek nahradily vázanky. Po ukončení VŠE v Praze, kde se seznamuje s budoucí manželkou Livií, nastupuje aspiranturu v Ekonomickém ústavu ČSAV. Jeho CSc. práce opěvující údajně socialismus a RVHP se bohužel z knihovny VŠE ztratila po listopadu 1989, podobně jako práce dalšího vládního ekonoma V. Dlouhého, přítele V. Klause z prognostického ústavu. I přes neúspěch se vstupováním do KSČ stane se V. Klaus nomenklaturním kádrem KSČ v Praze. Pak může absolvovat studijní pobyty v zahraničí před rokem 1968, například v Itálii a později v USA. Do roku 1970 je V. Klaus v EÚ ČSAV. Potom je dlouhodobě v závětří a působí jako bankovní úředník ve Státní bance československé až do roku 1988. Toto je velmi výstižné označení odborových schopností V. Klause, které si on vybral sám a které se téměř denně objevuje vedle jeho fotografie při různých, často nesmyslných názorech publikovaných na stránkách kdysi disidentských Lidových novin. O tom, jak V. Klaus trpěl za bývalého režimu, ať promluví on sám. V Ekonomu č. 5 z roku 1994, V. Klaus na straně 18 píše: "Naši ekonomové by měli navázat na první debaty o udělování Nobelovy ceny za ekonomii, které v letech 1980 - 85 probíhaly v rámci mých seminářů pořádaných v tehdejší Státní bance československé". Leccos užitečného jsme při nich tehdy pochopili. Vzhledem k tomu, že V. Klaus nikdy nepublikoval jediný odborný článek ve světových odborných časopisech, ješitnost neskonalá. K tomuto problému, tj. pánu Nobelovi atd. se ještě dostaneme. Celkem včas, už v roce 1988, nastupuje V. Klaus do známého "prognosťáku", kde se L. Štrougalovi podařilo shromáždit další nomenklaturní kádry až do úrovně ÚV KSČ. Zde šéfuje V. Komárek a předsedou ZO KSČ je mladý nadějný komunista, čerstvý absolvent Katolické university v Louvain, Belgie, V. Dlouhý. Není zde prostor na pikantní historky, jak se například opatrný a duchem malý Klaus bál podepsat dokonce pamflet "Několik vět" v době, kdy už bylo jasné, že žádné sankce za to nehrozí. Zde V. Klaus potkává svého dvojníka, agenta KGB a StB Karla Koechera, který byl v USA odsouzen za špionáž a pak vyměněn za významného ruského disidenta Anatolije Ščaranského (dnes Natan Sharansky). Na první pohled zajímavá a veselá společnost. Přípravy na převzetí moci běží na plné obrátky. V květnu 1987 bylo přece několika nejvlivnějšími "disidenty" vypracováno tzv. Prohlášení spolupráce. Jen na vysvětlenou, jednalo se o spolupráci mezi "reformní" částí ÚV KSČ (13. oddělení) a "zdravým jádrem" Charty 77. Jméno V. Klause se ale pod tímto "prohlášením" samozřejmě neobjevuje.
OdpovědětVymazat