Ministři zemědělství Visegradské čtyřky nesouhlasí s doplňkovými národními přímými platbami.

Společná deklarace k budoucnosti doplňkových národních přímých plateb v roce 2012

Doplňkové národní přímé platby mohou být doplňkem na určitou percentuální úroveň přímých plateb v rámci EU, jak bylo stanoveno dne 30.4. 2004 a výpočet národních přímých plateb umožňuje vyrovnat přímé platby percentuální sumou určenou pro příplatky, jak je odráží Smlouvy o přistoupení, zrovna tak jako podporu vybraných komodit na základě sektorového principu. V souladu s pracovním dokumentem EK, se nové členské země EU mohou dostat do situace, kdy nebudou moci platit žadatelům ani 10% výše potenciálních zdrojů dostupných v rámci přímých plateb v národní obálce, což zaručuje spojení zdrojů podpory z 1. pilíře SZP.

Další otázkou je faktor administrativní připravenosti platebních agentur vzhledem k tomu, že jejich jednání bude opětně v roce 2012 vyžadovat přizpůsobení informačního systému a opětně tak znovu po reformě. Tato opatření by vyžadovala využití značných finančních zdrojů a mnoho měsíců intenzivní práce a představovala by další zásadní administrativní zátěž.

Níže podepsané země společně odsouhlasily následující prioritní poziční body a žádají EK, aby je vzala na vědomí v rámci rozhodovacího řízení u různých politických akcí.

Země:

• Vyjadřují svoje obavy týkající se budoucí implementace doplňkových národních přímých plateb v roce 2012,
  
  
• Pokládají předložený návrh na stanovení doplňkových národních přímých plateb v roce 2012 za takový, který není v souladu se zásadami rovného zacházení s evropskými zemědělci a shledávají současný vyjednávací přístup EK za neodpovídající,
  
  
• Zdůrazňují, že zemědělci v EU-12 by čelili dalšímu nerovnému zacházení, pokud vstoupí v platnost avizované omezení národních doplňkových přímých plateb,
  
  
• Požadují přehodnocení současného předloženého návrhu tak, aby odpovídal i v roce 2012 Smlouvám o přistoupení,
  
  
• Vybízejí EK ke konzultacím, které by se uskutečnily Polsku v září v rámci neformálního jednání Rady.

Elektronická evidence zvířat se blíží.

Návrh na zavedení elektronické identifikace skotu (zřejmě čipy v naušnicích?) včera navrhla Evropská komise. Zatím by měl tento systém zaveden dobrovolně.

V současné době jsou veškerá data o skotu prováděna ručním zadáním do počítačové databáze. Dnešní hlášení změn (narození, úhyn, přesuny, porážka) vyžaduje ze strany zemědělců a zpracovatelů určité finanční náklady a ztrátu času. Po sečtení těchto částek v celé EU vycházejí obrovské výdaje. Systém je vystaven neustálé kritice, že odčerpává především drahé pracovní síly.

Od zavedení elektronické evidence skotu si navrhovatelé slibují nejen urychlení záznamu změn a úsporu nákladů na administrativu, ale také lepší ochranu spotřebitelů. Elektronickým sledováním zvířat od narození až do regálu obchodu se nabízí další možnosti ochrany spotřebitelů (vyloučení nemocných zvířat atd.)

KOmise sice navrhla zavedení dobrovolné elektronické evidence, avšak zároveň nezakazuje jednotlivým členským státům zavést systém povinně. V některých státech už je zkušebně zaveden.

Ministr Fuksa chce změnit dotační systém.

Dotace vytvářejí v současnosti zisk v zemědělském sektoru až 70%. Za rok 2010 činil zisk v oboru 6,5 miliardy korun (pozn.: 2 miliardy z hospodaření, 4,5 miliardy z administrativy). Uvedl to ministr zemědělství na výstavě Země živitelka v Českých Budějovicích.

Ministr Fuksa si ale myslí, že dotace samy o sobě jsou škodlivé a mají nejasnou budoucnost. Chtěl by, aby byly změněny. „Dotační tituly by měly podporovat domácí zpracování suroviny,“ řekl, „velká část tuzemské produkce se nezpracovaná vyváží za hranice a zpět do České republiky se vrací jako hotové výrobky.“

Ministr ale blíže neuvedl, jestli by dotace směřovaly i k zpracovatelům nebo by byly určené jen těm zemědělcům, kteří českým zpracovatelům prodají svou produkci. „Je to jedno, pro koho to půjde.“ Fuksa myslí, že by se mělo pomáhat i drobným zemědělcům, aby se více prosadil prodej potravin ze dvora.

Zemědělská velkovýroba ale s Fuksovými plány příliš nesouhlasí a vývoz produkce obhajuje. Například Zdeněk Houška, předseda mlékařského družstva JIH a člen předsednictev v několika zemědělských společnostech, ohledně výroků ministra o dotacích uvedl, že zahraniční odběratelé nabízejí zemědělcům lepší ceny, než jaké jsou v tuzemsku.

Cesta ČSSD k moci vede spoluprací s pravicí.

ČSSD, přestože vyhrála minulé volby do Poslanecké sněmovny, byla dlouho na okraji zájmů medií i veřejnosti. Na výrobu senzačních zpráv si media vybrala Věcí veřejné. To se podařilo. Postupem doby John, Bárta, Klasová, Peake a další jsou okoukáni, ODS a TOP09 si dobře zaplatí cenzuru, takže se mediálními hvězdami opět stávají sociální demokrati.

Touha pohlavárů ČSSD po moci je velká, ale o padesáti procentech, které předpokládal bývalý předseda strany Paroubek, se jeho nástupci už nesnaží ani snít. Vládu s komunisty sociální demokracii zakázal bohumínský sjezd a jiná vhodná strana levicového zaměření není na obzoru.

Nedávno se tento gordický uzel pokusil rozetnou současný předseda ČSSD Bohuslav Sobotka. Přišel s nápadem jakési velké koalice, že ČSSD by mohla vládnut s ODS a TOP09. Tento výrok vyvolal značné zděšení u mnoha levicových voličů i u občanských aktivistů, pro něž je ODS a TOP09 zosobněním zla, korupce, arogance a zlodějny. Sobotkův dodatek, že tyto dvě strany by předtím, než si sociálními demokraty padnou do náruče, měly napravit minulé i současné chyby, v tomto případě vypadá jako nepodařený vtip.

Bohumil Sobotka sestavil předvolební projev, v němž předpokládá (celkem oprávněně), že většina českých občanů nejsou žádní radikálové, natož revolucionáři, ale poklidní maloměšťáci, kteří nejvíce ze všeho touží po měkkém kanapíčku v teplém bytečku, chatě, rodinném autíčku, dovolené v Chorvatsku a celkově klidném životě v kapitalismu, jehož nejlepší stránku představuje právě ČSSD. To špatné pochází z dílen ODS a TOP09.

Sociální demokracie už se neorientuje na dělnickou třídu jako v 19. století. V době vlády komunistů se finančním upřednostňováním velkého množství dělnických rodin podařilo vytvořit proletářské zbohatlíky, jejichž potomci se při současném obnovení společenských tříd z velké části mohli bez problémů zařadit mezi novou buržoasii. Manuálně pracující zaměstnanci průmyslových podniků se stali minoritní skupinou.

Na základě společenských změn Sobotka usoudil, že příznivec ČSSD netouží po změně režimu, a tak po případném volebním vítězství sociální demokracie je jedinou cestou k moci koalice s některou z pravicových stran, příp. menšinová vláda ČSSD s jejich podporou. (Jiří Krž, 29.8.2011)

Zemědělci, pozor! Aktivisté brojí proti chovům prasat.

Rakouští chovatelé prasat se bouří. Hrozí jim zákaz užívání klecí pro prasnice, které krátce před a po porodu omezují jejich pohyb a tím zabraňují v zalehnutí selat. Podle ochránců zvířat je to týrání prasnic.

Podle hornorakouského rady pro zemědělství Maxe Hiegelsbergera a místopředsedy zemské Agrární komory Franze Reiseckera záměr ohrožuje existenci tisíců zemědělců a brzdí jejich snahu do farem investovat. Obětí tohoto zákona by bylo asi 8.000 rakouských sedláků, kteří odchovají 295.000 selat. Podobné nařízení bylo uplatněno ve Švédsku, kde produkce selat klesla na 75 procent. Rakouské ztráty jsou odhadovány na 100 až 150 milionů eur. 500 až 700 lidí by přišlo o práci. Výrobci krmných směsí by ročně přišli o 40 milionů eur.

Chystané opatření je podle zemědělců neuvěřitelné. Tyto kotce jen v Rakousku ročně zachrání až 643 000 selat před zalehnutím matkami. Alternativy k nim nejsou, nemluvě o tom, že jiná řešení by zase přinesla utrpení selatům. Zvěrolékař Alfred Griessler z Traunu říká: „Zemědělci nejlépe vědí, kdy se jejich zvířatům daří dobře. Nedává smysl, když jim samozvaní experti vysvětlují, jak prasata udělat šťastnými ...“ Podle hornorakouské Agrární komory je záměrem ohrožena existence až třetiny chovatelů.

Německé země ruší školné.

Vlády jednotlivých zemí Spolkové republiky Německo schvalují v poslední době opatření, která znemožňují vybírat poplatky za studium na státem podporovaných univerzitách. Vedení většiny univerzit nesplnila očekávání, jež byla se zaváděním školného spojována. Počet odpůrců placeného studia se tak za léta spoluúčasti nejen nesnížil, ale ještě vzrostl.

Školné mnohou německé univerzity vybírat od roku 2007. Maximální poplatek byl kvůli studentským protestům omezen na 500 eur za semestr (12 000 korun); univerzitám bylo však zároveň garantováno, že když jej začnou vybírat, nedojde ke snížení jejich podpory od státu.

V německém prostředí je hluboce zakořeněna představa, že volný přístup jedinců ke vzdělání (bezplatnému) obohacuje celou společnost. Ze všech 16 spolkových zemí (školská politika spadá v SRN do kompetencí zemských vlád) tak školné po roce 2007 zavedlo jen 7 zemí: Bádensko-Württembersko, Bavorsko, Dolní Sasko, Hamburk, Hesensko, Sársko a Severní Porýní-Vestfálsko.

Hlavním důvodem zavádění školného byly představy, že nový příjem umožní univerzitám najmout víc zaměstnanců a rozšířit výuku. V důsledku toho se měla zlepšit kvalita studia, poklesnout velký počet studentů na společných přednáškách (dnes mnohdy až 100 lidí) a rozšířit nabídka akademického uplatnění. Vedení německých univerzit však peníze použilo na zaplacení starých dluhů, rozšíření knihoven či nákup vybavení.

Sársko a Hesensko povolení zrušily hned první rok po zavedení. Severní Porýní-Vestfálsko se tak rozhodlo učinit s platností od letošní zimy. Vláda v Bádensku-Württembersku slíbila zakázat školné příští rok a stejný postup plánuje i vláda v Hamburku. Od roku 2012 by tedy měly být poplatky vybírány pouze v Bavorsku a Dolním Sasku.

ČR kvůli diskriminaci Romů hrozí soud v Lucemburku.

„Právo na volný pohyb je jedním z práv, jehož si občané EU nejvíce cení,“ prohlásila v dnešním prohlášení eurokomisařka pro spravedlnost Viviane Redingová. „Chci zajistit, aby práva na volný pohyb mohli účinně požívat všichni občané EU,“ dodala.

Od března do června letošního roku zahájila řízení pro porušení práva na volný pohyb proti Velké Británii, České republice, Kypru, Litvě, Maltě, Německu, Polsku, Rakousku, Španělsku a Švédsku. Pokud tyto země nesjednají nápravu, procedura může vyústit až v žalobu u soudního dvora v Lucemburku.

Česká republika by mohla spolu s dalšími devíti státy Evropské unie stanout před Evropský soud v Lucemburku pro porušování pravidel volného pohybu osob. Česká republika má řadu problémů s dodržováním práva na volný pohyb osob, v první řadě nezakomponovala do svého právního řádu příslušnou směrnici z roku 2004.

Brusel označuje za klíčový český nedostatek neúplné nebo nesprávné uplatňování dané směrnice zejména v otázce pobytu občanů z jiných států EU a jejich rodinných příslušníků nebo partnerů. Kriticky se staví rovněž k praktikám kolem vydávání víz a povolení k pobytu lidí a jejich rodin ze zemí, které nejsou členy EU, a kolem zajišťování jejich ochrany před vyhoštěním.

S volným pohybem osob souvisí i romská otázka. Komise letos v dubnu navrhla rámcové opatření směřující k podpoře úsilí o začlenění Romů do společnosti země, ve které žijí, a to zajištěním dostupnosti vzdělávání, pracovních míst, zdravotní péče a bydlení. Stát by si měl stanovit cíle pro integraci Romů, které zohledňují velikost jejich populace a současnou situaci, pokud jde o integrační opatření. Na podporu úsilí státu jsou k dispozici finanční prostředky a unijní právní opora pro boj proti diskriminaci.

Rusko hledá odběratele zemědělské produkce.

I v ruském zahraničním obchodě zemědělskou produkcí a potravinami se projevuje tradiční ruská vlastnost „usínat na vavřínech“. Přestože ruské zemědělství může prodat ohromné množství své produkce, zahraničním obchodem se příliš ruských společností nezabývá.

Ani ruská vláda nemá snahu podporovat export zemědělské produkce. To je rozdíl proti jiným zemí, které jsou schopny z minima vytěžit maximum. Ruské ministerstvo zemědělství se váhavě rozhoduje, jaký vývoz zemědělské produkce podpořit. Navrhuje exportérům zaměřit se na obilí, ryby, lihoviny, sýry a cukrářské a pekařské výrobky. V loňském roce ruští zástupci se snažili nabízet drůbeží maso. Odbyt našli hlavně v Asii, ale jedná se jen o menší množství.

Ruští obchodníci nejraději prodávají do zemí méně hospodářsky vyspělých, na trh Evropské unie se jim příliš nechce. V poslední době zde slaví uspěch s jelením masem. Jinak se do EU nedostávají ani výrobky nadnárodních společností, které působí na území Ruska (PepsiCo apod.).

Velebova předčasná radost.

Ceny vstupů do zemědělství v České republice rostly v letošním prvním pololetí zhruba třikrát pomaleji než výkupní ceny zemědělské produkce.

Vyplývá to z údajů, které zveřejnil na svém webu Český statistický úřad. Ceny vstupů se v pololetí zvýšily meziročně o 9,3 procenta, ceny zemědělských výrobců v průměru stouply téměř o 29 %. U vstupů výrazně vzrostla především cena umělých hnojiv a krmiv.

Umělá hnojiva a půdní zlepšovací prostředky za prvních šest měsíců letošního roku podražily o 30,9 %. Krmiva pro hospodářská zvířata byla v prvním pololetí 2011 meziročně o pětinu dražší. Více než o 11 procent vzrostla také cena osiv a sadby. Za zvířata určená pro chov a výrobu zaplatili zemědělští podnikatelé v průměru o sedm procent více než před rokem. Naopak takřka o deset procent zlevnily chemické prostředky na ochranu rostlin. O necelé jedno procento levnější než loni byly zemědělské stroje a budovy.

Výkupní ceny se v prvním pololetí zvýšily u obilovin o více než 75 %, za cenu řepkového semene platili odběratelé farmářům takřka o 60 % více než před rokem. Ceny od loňska výrazně rostou poté, co předtím razantně spadly a produkce mnoha plodin se v důsledku toho stala ztrátovou.

»Když stoupnou ceny zemědělských komodit, vždycky to přinese nárůst cen vstupů,« řekl ČTK prezident Agrární komory Jan Veleba. »Růst farmářských cen je ale vyšší, než je nárůst cen vstupů,« konstatoval s cenovým vývojem vcelku spokojený Veleba.

Připustil však, že poměrně razantní nárůst cen hnojiv by mohl vést české zemědělce k dalšímu snižování jejich využití. Zda šetření skutečně nastane, případně jaká bude jeho míra, bude záviset především na výši tržeb farmářů za letošní sklizeň, které podle očekávání budou slušné.

»Já si myslím, že budou docela vysoké (tržby), protože ty výnosy jsou opravdu vysoké,« prohlásil Veleba. Doplnil, že u většiny komodit s výjimkou ovoce a vinné révy, jejichž porosty poškodily květnové mrazy, očekávají letos pěstitelé velmi dobrou úrodu.

Reforma SZP EU zvýší ceny potravin.

Po oznámení cílů SZP do roku 2019 se ozvaly varovné hlasy i z Velké Británie. Peter Kendall, prezident NFU, o svém znepokojení napsal dopis agrokomisaři EU Dacianu Cioloşovi.

Kendall upozorňuje na nebezpečný plán "ozelenění" Evropy. Povinnost zatravnit pět procent i té nejlepší orné půdy, mimo stávalící travní porosty, musí způsobit zvýšení cen potravin.

Na druhé straně zemědělci, kteří se zabývají jen pastvou skotu, budou muset rozšířit ornou půdu. Pan Kendall se obává, že řada zemědělců se do systému nezapojí.

Zemědělství EU bude podle německého modelu.

Do roku 2019 musí zemědělství ve všech členských státech Evropské unie přejít na regionální modely zemědělství, tak jako je to v součaném německém zemědělství.

Do roku 2019 by mělo dojít k dalšímu ozelenění zěmědělství. Zemědělci s výměrou nad 3 ha budou muset pěstovat nejméně 3 kultury, přičemž každá plodina smí zabírat plochu od pěti do 70 procent z celkové plochy.

Mimo trvalých travních porostů musí být dočasně zatravněno nejméně 5 procent plochy jako ekologické louky.

Zemědělci v znevýhodněných oblastech budou dostávat příplatek od 15 eur na ha.
Velkým podnikům budou kráceny přímé platby:
o 20 procent při nároku 150.000 až 200.000 eur.
o 40 procent při nároku do 250.000 eur.
o 70 procent při nároku do 300.000 eur.

Podniky, kterým budou platby vycházet přes 300.000 eur by neměly přímé platby dostat vůbec. Budou si všad z nároků moci odečíst mzdové náklady na zaměstnance.

Rakouští sedláci nyní musí mít řidičáky.

Jedna z nejrozumnějších úlev pro zemědělce padla od 1. srpna 2011 v Rakousku. Při řízení zemědělských a lesnických strojů musí mít řidič u sebe vždy řidičský průkaz.

Do konce letošního července rakouští sedláci nemuseli do vzdálenosti 10 kilometrů od bydliště mít u sebe řidičský průkaz. Nyní i Rakušané musejí i při cestě na pár set metrů vzdálené pole mít u sebe řidičský průkaz a doklady od traktoru.

Rakouské zemědělství donedávna profitovalo z velké svobody, tak jako to bývalo i v předlistopadovém Československu. Zemědělství bylo považováno za zvláštní obor, ve kterém neplatila zákonná pracovní doba a další vymoženosti (svátky, dovolená atd.) zaměstnanců v jiných oborech. Zemědělské práce často vyžadují okamžité jednání, takže s hledáním a převánášením dokladů z jednoho vozidla do druhého se nikdo nemusel zdržovat. Od vstupu Rakouska do Evropské unie postupně berou výhody drobných sedláků za své. To samozřejmě se projevuje jejich úbytkem.

Dnes byla zrušena Agrární strana.

Nejvyšší správní soud (NSS) dnes dopoledne rozpustil Agrární stranu, která se pokoušela navázat na odkaz prvorepublikové Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu (neoficiálně nazývané Agrární strana). Důvodem zrušení strany jsou nedostatky ve výročních finančních zprávách. Zvláštní senát NSS na stejném středečním zasedání rovněž pozastavil činnost nacionalistické Národní strany.

Agrární strana vznikla v roce 1990. Od roku 2008 měla pozastavenou činnost kvůli tomu, že opakovaně nepředložila zprávy v zákonem stanoveném termínu. Strana se tehdy hájila mimo jiné tvrzením, že nevlastní žádný majetek ani bankovní účty. Posledním předsedou strany byl Josef Žrout.

Představitelé Agrární strany sice vyhlašovali, že navazují na tradici prvorepublikových agrárníků, ale v džungli politických stran, která vyrašila na počátku 90. let, podcenili řadu okolností, kvůli nimž nezískali voličskou podporu. Nepřekonatelnou hráz ve společnosti po válce vytvořila dlouhodobá protiagrárnická propaganda komunistické strany (literatura, film, televize atd.). Pro komunisty byla předmnichovská agrární strana černou můrou.

Stav, že po roce 1989 už nebylo možné na venkově vytvořit početný a silný selský a malorolnický stav, který býval oporou prvorepublikových agrárníků, také vytvořily polistopadové vlády naprosto záměrně. Kolektivizované zemědělství totiž disponovalo ohromným majetkem, takže přednost dostala privatizace, utlumení zemědělství, omezení pracovnich sil v zemědělství, na čtvrtinu, a sázka na dovoz potravin ze zahraničí.

Východoněmecké zemědělství protestuje proti zastropování přímých plateb.

Zemský zemědělský svaz v Brandenburgu zásadně nesouhlasí s bruselskými plány omezit přímé platby pro velké zemědělské podniky. Tyto plány prý naprosto odporují slibům bruselských komisí, že evropské zemědělství bude řízeno tak, aby bylo konkurenceschopné a udržovalo osídlení venkova.

Stanovení stropu 150.000 eur jednostranně znevýhodňuje některé formy zemědělství. Tím, že se sníží příjmy velkým braniborským farmám, bude muset být propuštěno mnoho zaměstnanců, kteří opustí venkovské oblasti.

Zemědělský svaz v Braniborsku usiluje o to, aby v zemi mohl být obdělán každý hektar půdy, bez ohledu na to, zda ho bude obdělávat velký nebo malý zemědělský podnik. Proto by v platbách neměly být rozdíly. Od zemské i spolkové politiky svaz očekává, že nedovolí východoněmeckou strukturu zemědělství vystavit diskriminaci. V opačném případě mohou politici očekávat rozvrat východoněmeckého zemědělství, což by mělo i politické následky.

Kapitalizmus 18. století musí skončit.

Správná ekonomická rovnováha dnes vyžaduje tvorbu pracovních míst, prostřednictvím další fiskální stimulace zaměřené na produktivní infrastrukturní investice. Dále vyžaduje progresivnější zdanění, více krátkodobé fiskální stimulace se střednědobou a dlouhodobou fiskální disciplinou, podporu ze strany měnových orgánů coby věřitelů poslední záchrany s cílem zabránit ničivým hromadným výběrům z bank, ulehčení dluhového břemene insolventních domácností a dalších finančně přetížených ekonomických aktérů, přísnější dohled a regulaci nad zdivočelou finanční soustavou a rozdělení bank příliš velkých na krach a oligopolních trustů.

Státní ekonomiky budou muset investovat do lidského kapitálu, dovedností a do sítí sociálního zabezpečení, aby zvýšily produktivitu a umožnily pracujícím konkurovat, být flexibilní a úspěšně působit v globalizované ekonomice.

Pokud se tak nestane, zůstává pouze druhá alternativa. A tou je – tak jako ve 30. letech minulého století – nekonečná stagnace, deprese, měnové a obchodní války, regulace kapitálu, finanční krize, insolvence suverénů a rozsáhlá sociální a politická nestabilita.

Celý text

Strop dotací asi bude 150.000 eur.

Strop pro přímé platby má být 150.000 eur (3,645.000 Kč) na podnik. Vyplývá to z návrhu bruselského generálního direktorátu pro zemědělství. Otázka je zatím otevřená.

Následovat by měly nějaké dodatečné platby, které by eliminovaly dopad dotačních stropů na zaměstnanost a výšky mezd. Na členských státech bude záležet, jak se vypořádají s triky velkovýroby.

Návrh na stropy přímých plateb vychází z toho, že velkovýroba má řadu možností jak zemědělskou výrobu zajistit s nižšími náklady.

Požadavkem Společné zemědělské politiky je ozelenění krajiny. Toto ozelenění je povinné pro pro všechny zemědělce s výměrou půdy nad 3 ha. Zatím nevyřešená je otázka určení "aktivního zemědělce", který pouze by měl nárok na přímé platby.

Ekozemědělci končí i ve Velké Británii.

Tak jako v dalších západoevropských zemích i ve Velké Británii ubývá ekologických zemědělců. Po dvaceti letech rozvoje ekologického zemědělství dochází k jeho zmenšování. Jako důvod je uváděn pokles poptávky po bioproduktech. To se také projevuje rušením farmářských trhů, se kterými se v ČR teprve začíná.

V letech 2009 - 2010 počet britských ekozemědělců poklesl z 7.900 na 7.300 farem. Výměra ekologicky obdělávané půdy ve Velké Británii a Severním Irsku poklesla o 14 procent, na 718.000 ha.

Proto také obchodní řetězce biopotraviny vyřazují z nabídky, neboť zabírají místo a snižují tržby. Názory na budoucnost bioproduktů nejsou v řetězcích jednotné. Zatímco Waitrose a Marks & Spencer očekávají v letošním roce nárůst, Tesco, Sainsbury, Morrisons se domnívají, že zájem o zákazníků o biopotraviny se nezvýší.

Zastaví se demoralizace školní mládeže?

Od 1. září bude učitelům ve Velké Británii větší právo trestat špatné chování. V posledních letech se rodiče potrestaných žáků často soudili se školami a učiteli a ti se pak báli nastolovat ve třídách pořádek. Příčinou požadavků veřejnosti na zpřísnění školních řádů je, že vyrostla jedna či dvě generace dětí, které neznají rozdílu mezi dobrem a zlem i mezi právy a odpovědností.

Podobná situace je i v České republice. Agresivita a násilí mezi školáky rostou, shodují se kantoři. Realizace plánů na smlouvy škol s rodiči je zatím v nedohlednu. Ve smlouvách se měli rodiče i děti písemně zavázat, jak budou vážné nebo opakované prohřešky dětí řešit. Vláda ODS samozřejmě ví, že nejagresivnější děti pocházejí z řad jejich příznivců, neboť jablko nepadá daleko od stromu, proto násilí ve školách nechce vidět ani slyšet.

Kvůli absenci pravidel se tak stává běžnou realitou, že děti napadají i své učitele. Podle odborných studií jsou tyto útoky důvodem, proč více než deset procent českých středoškolských učitelů dokonce uvažuje o odchodu ze školství.

Socializmus selhal, kapitalizmus krachuje.

Socializmus selhal, kapitalizmus krachuje – důkazem toho je probíhající ekonomická krize, která zdaleka ještě neskončila a která už možná nikdy neskončí. Co bude následovat? Než si na tuto otázku odpovíme, musíme se nejprve odhodlat začít znovu myslet, musíme nejprve porozumět tomu, v jaké situaci se nacházíme.

Jakkoli si namlouváme, že žijeme v postideologické době, pravdou je, že v ideologii vězíme až po uši. Ačkoli liberalismus sám sebe vydává za ztělesnění antiutopismu a triumf neoliberalismu je líčen jako znamení toho, že jsme se rozloučili s utopickými projekty zodpovědnými za hrůzy totalitarismů dvacátého století, začíná být zřejmé, že skutečnou utopickou érou byla ona š?astná 90. clintonovská léta se svou vírou, že jsme dospěli na „konec dějin“, že lidstvo nakonec objevilo zázračnou formuli ideálního socio­ekonomického uspořádání.

Vláda je hloupá, neumí hospodařit.

Tahle vláda sloužící nadnárodnímu kapitálu jde za mez únosnosti i ústavnost. Když přesvědčíme většinu obyvatel, pošleme vládu do propadliště dějin, řekl předseda Asociace nezávislých odborů Bohumír Dufek. Rozlobil ho nápad ministerstva práce a sociálních věcí, že nezaměstnaní by se měli hlásit na Czech Pointech. Opatření má zabránit práci na černo lidí pobírajících dávky v nezaměstnanosti.

Bohumír Dufek naprosto odmítá dosud známou konstrukci státního rozpočtu pro příští rok. „Já jsem přesvědčen, že v oblasti škrtů jde vláda za rámec únosnosti. Že to nejenom podtrhne rozvoj republiky, ale i do budoucnosti to přinese republice velké problémy.

„Tam jsou dva problémy. Ten první je ve výplatě sociálních dávek a různých škrtů a omezení, které se připravují. Mě už zlobí, že neustále slyšíme o zneužívání dávek, Ano, určitá část lidí dávky jistě zneužívá, ale je to absolutní menšina. Ostatní by rádi pracovali, ale škrty a úplně mizivá politika v rozvoji zaměstnanosti drží tu vysokou nezaměstnanost, kterou Česká republika má," myslí si Dufek.

„Druhá část se týká provozních výdajů ministerstva práce a sociálních věcí, kde se jistě ještě šetřit dá, ale my už jsme si zvykli, že chce naše politická reprezentace co největší administrativu, aby mohla různé své kamarády, přátele a sponzory dostat do co nejlepších pozic ať už ve státní správě nebo ve státních zakázkách," soudí odborář.

ČSÚ zvýšil odhad sklizně obilovin.

Navzdory deštivému počasí a hrozbám zemědělců, že obilí na jejich polích zčerná, odhaduje Český statistický úřad, že letošní sklizeň základních obilovin bude o 6,4 procenta vyšší než loňská a měla by dosáhnout 6,57 milionu tun. V porovnání s předchozím červnovým odhadem to představuje zvýšení o 0,3 procenta. Statistický úřad naopak mírně snížil odhad sklizené řepky, oproti loňsku bude o 0,6 procenta nižší a překročí jeden milion tun. Vliv špatného počasí však ČSÚ neopomíjí. „Deštivé počasí způsobuje zpožďování sklizně a při obdobném množství srážek v dalším průběhu léta může negativně ovlivnit především kvalitu úrody,“ uvedl úřad.

U pšenice, nejrozšířenější zemědělské plodiny v Česku, očekávají statistici meziroční zvýšení o 5,9 procenta. Sklidit by se mělo 4,227 milionu tun. Vyšší sklizeň je odhadována i u ječmene. Jeho úroda stoupne o 10,7 procenta na 1,205 milionu tun. Vyšší výnosy se letos očekávají rovněž u dalších druhů základních obilovin.

Podle údajů agrární komory je nyní sklizeno 479 tisíc hektarů obilovin, což je necelých 36 procent plochy. V roce 2009 však bylo touto dobou sklizeno již 61 procent a v roce 2008 dokonce 70 procent plochy. Loni byla začátkem srpna pro nepřízeň počasí sklizena jen čtvrtina polí.

EK připravuje pro zemědělce pravidla pro náhrady škod

V důsledku škod, které letos zemědělci utrpěli v při panice se zeleninou chce Evropská komise vytvořit pravidla, podle kterých by byly zemědělcům za utrpěné ztráty poskytovány náhrady.

Náhrady ve výši 70 procent prokazatelných škod by byly vypláceny nejen za epidemie, ale i za špatné počasí, nákazy zvířat, cenové výkyvy atd. Měl by to být určitý druh pojištění, na které by zemědělci přispívali.

Výše náhrady by zřejmě měla být poskytována podle příjmu v předcházejících letech. Návrh by měl schválit Evropský parlament i Evropská rada.

Léto přichází, začnou žně.

Který zemědělec v jižních Čechách řekne, že do 10. srpna sklízel suché obilí, není Jihočech nebo lže. Jak ukazuje obloha i předpovědi meteorologů, v následujících dnech konečně má na několik dní přijít léto. Situace jako na českém jihu je i v dalších krajích, třeba ve výše položeném malém Karlovarském kraji. Ještě včera si šéfové zemědělských podniků stěžovali (v Deníku).

„Pod střechou máme řepku a ječmen. Čeká nás ještě pšenice, žito a oves,“ informoval ředitel Zemědělského podniku Hospříz Karel Šamal.

Nelze podle něj předvídat, kdy budou mít hotovo, protože počasí je v těchto dnech nevyzpytatelné.

„Je velice těžké něco naplánovat. Když už pole oschne a vyjedeme s kombajny, práci nám může opět zkomplikovat déšť. Posledně jsme stihli sklidit jen 50 metrů pole a museli jsme se vrátit,“ stěžoval si Šamal. V ideálním případě by Hospřízští chtěli mít po žních na konci srpna.

Obilí je kvůli dešťům poválené, což sklízení ještě více ztěžuje. Počasí se navíc podepsalo i na kvalitězrna. „Budeme mít problém s dodržením zemědělských parametrů,“ sdělil ředitel Šamal.

I přes všechny komplikace se zatím zdá, že výnosy z úrody by měly být vyšší než minulý rok, kdy zde byly deště ještě ničivější.

Zemědělská vesnice umírá?

"Je to jeho soukromý job. Já taky můžu říct, že mi hoří termín a bagrovat na zahradě v noci. Už by to ti kovozemědělci taky mohli pochopit. A ty kecy o tom, že on pro mě vyrábí jídlo... kdysi ano. Dnes jen blbě žvaní." Takto se vyjádřil jeden čtenář ke zprávě policie, jak u Přísečné (u českého Krumlova) vyháněla zemědělce z pole, když v noci sklízel kombajnem řepku.

Výše uvedený názor je současným názorem sobeckého českého maloměšťáka, který nenávidí vesnické obyvatelstvo. Klasický lenivý měšťák po zkřížení s poskomunistickým lenivým prospěchářem se stal opět tím starým proletářským likvidátorem kulaků. Měšťák prostě nenávidí práci a miluje socialistickou rekreaci. Kdo pracuje, a zvláště o víkendech a večer, je jeho úhlavním nepřítelem.

Je pravděpodobné, že stěžovatelem na hluk kombajnu je nějaký chalupář, rekreant či jiný povaleč z města, jenž si zapamatoval Klausovu teorii, že zemědělství je obor jako každý jiný. Který zemědělec by si nepřál řídit se těmito představami: Ráno vstát v půl deváté, odsedět si osm hodin v traktoru a pak se věnovat zábavě a rekreaci. Rostliny a zvířata by se musely podřídit. Počasí také. Samozřejmě. Komunistická velkovýroba se o osmihodinovou pracovní dobu a o přiblížení venkova k městu pokoušela 40 let. A nikdy se to nepodařilo. Když se pracovalo na směny, nedostávalo se lidí - a potvora příroda se nechtěla podřídit, ani když se jí poroučelo z nejvyšších míst.

Po pádu komunistického režimu se zdálo, že na vesnice se vrátí staré soukromé zemědělství, že vesnice zase budou řídit zemědělci. Bohužel obce nadále ovládají bývalí komunističtí aparátčíci, z nichž se po převlečení kabátů stali tvrdí liberálové, městští chalupáři a chataři a různé zbohatlé náplavy. Zemědělci, současní a minulí, se na vesnicích stávají nežádoucími tvory. (fn, 10.8.2011)

AK rovná šiky proti Fuksovi.

Tiskové prohlášení

Bioplynové stanice jsou jednou z možností úzké a prospěšné spolupráce hlavních aktérů venkova – obcí a zemědělců. Vyrábí elektřinu pro potřeby energetické soustavy a teplo pro potřeby obcí. Jako příklad, do jaké míry se může tato spolupráce rozvinout nám poslouží hustá síť bioplynových stanic v obcích sousedního Bavorska.

Bioplynové stanice jsou příkladem čisté zelené energie z našich polí, která se vyrábí rovnoměrně po celý rok. Bioplynové stanice mohou vrátit na pole na místo obilí a řepky zelenou hmotu pícnin, kterou potřebují ve formě senáže pro svůj provoz. Mohou přinést na venkov chybějící pracovní místa.

Požadujeme proto obnovit jejich podporu. Požadujeme ponechat našim zemědělcům obdobný prostor podnikání v oblasti obnovitelných zdrojů energie, jaký mají jejich kolegové na západ od našich hranic. Není přece možné, abychom zastavovali podporu bioplynových stanic v době, kdy sousední Německo připravuje zastavení jádra a jeho náhradu zelenou energií.

Důrazně žádáme ministra zemědělství Ivana Fuksu, aby bezdůvodné zastavení administrace žádostí o podporu výstavby bioplynových stanic co nejdříve přehodnotil.

(Zdroj: APIC-AK)

Vizitka české vlády: Lidé konzumují odpad evropských potravin.

Potraviny, které nakoupíte v českých supermarketech, jsou o mnoho horší než ty v západních zemích. Ale zákazníkům je to evidentně jedno. Nakupují i to zboží, které by si obchodníci na Západě ani netroufli nabízet.

Kečup, ve kterém je nanejvýš 20 procent rajčat, jahodová marmeláda, která jahody neviděla ani z dálky. Maso napumpované vodou a znovu zmražené, takže nabyde minimálně o polovinu na objemu. Že byste něco takového nikdy nekoupili? Omyl. Češi podobné náhražky vesele kupují a libují si, jak je to výhodné.

"Lidé se nechávají vědomě okrádat a nic proti tomu nedělají. Kdyby Čechům ředili pivo vodou, tak by byli vzteky bez sebe. Buřty, ve kterých je místo masa spousta mouky a náhražkových látek, si ale kupují," vzteká se provozovatel sítě drahých restaurací Ambiente Tomáš Karpíšek.

Souhlasí ovšam s ním i "odborníci" z Pražského kulinářského institutu. Supermarkety dávno už zjistily, že na Východ mohou dovážet mnohem méně kvalitní zboží než na Západ. Kdyby v západních zemích prodávaly to, co u nás, tak by zkrachovaly.

"V jiných zemích by nám zákazníci to, co prodáváme v České republice, omlátili o hlavu. Tady to ale lidé nadšeně kupují," řekl pracovník obchodního řetězce Billa.

Obchodní řetězce mají trh výborně prozkoumaný a rozdělený. Do zemí západní Evropy dovážejí prvotřídní zboží, do východních náhražky a "odpad". Klasickým případem jsou například výrobky od Coca Coly, Nescafé či Tchibo.

Přitom by bylo tak snadné tomu zabránit - "kdyby lidé podřadné zboží přestali kupovat." Výrobcům by nezbylo nic jiného než kvalitu zlepšit. Jenže Češi údajně nejsou příliš zvyklí číst si v obchodech etikety a složení výrobků. Raději koukají na cenu. A proto se řadíme k "odpadnímu koši" Evropy.

Pánové odborníci z medií i z kulinářského institutu samozřejmě zapomínají uvést, že většinoví čeští zákazníci, kteří mají třetinový příjem západoevropských zákazníků, důchodci dokonce jen čtvrtinu západoevropského důchodu, musejí před nákupem potravin každou korunu několikrát obrátit a spočítat, jestli jim na úhradu povinných státních poplatků zbyde.

Zbytečné spolky zemědělců.

V souvislosti se stále silnějším zdůrazňováním volného trhu, což v praxi spočívá v ovládnutí potravinového trhu mohutnými zpracovatelskými a obchodními společnostmi, přibývají v EU hlasy volající po zrušení zemědělských spolků, ať už jsou v nich zemědělci povinně nebo dobrovolně.

Podle řady sedláků takové organizace jako Agrární komora či různé profesní či regionální zemědělské spolky postupně ztratily jakýkoli význam pro členy-zemědělce. Nejen, že nemají možnost postavení zemědělců jako rovnoprávných partnerů vůči politikům i odběratelům produkce obhájit, ale už také odmítají poskytovat bezplatné poradenské služby, především zpracování daňových přiznání, žádostí o dotace aj. Tyto spolky ovládli paraziti, kteří nemají žádnou zodpovědnost a jimž mimo toho, že si dobře žijí z příspěvků členů, státu a sponzorů, jde hlavně o získání podpory při cestě do vysoké politiky a do vysokých funkcí.

Pokud zemědělské spolky mají nějaké informace z Bruselu, už o nich zemědělci dávno ví z medií. A k uspořádání soutěží typu Farma roku či Miss kožené kalhoty, probíhajících podle pravidla, "Kdo platí, ten vyhrává," a k organizování poutí, jarmarků a zájezdů není správné použití členských příspěvků zemědělců, jichž se akce netýkají.

Největší podpásovka od ministra zemědělcům

I zemědělci okresu Ústí nad Orlicí jsou hrubě nespokojeni s rozhodnutím ministra zemědělství o zastavení podpory výstavby bioplynových stanic.

Je to typický příklad antikoncepce zemědělství, kdy se školíme o vhodnosti výstavby bioplynek, vyhlásíme 13. kolo příjmu žádostí, žadatelé absolvují nespočet jednání a vydají značný obnos finančních prostředků na projekty, stavební povolení, pracně dojednají s bankami úvěry a pak se jedním nepochopitelným rozhodnutím vše zruší. Tím Česká republika přijde asi o 500milionů korun z Evropské unie, která se na financování těchto projektů podílí největší měrou. Tak se ptám, co to je za koncepci zemědělství? Kdo zaplatí vynaložené finance za projekty a náklady s tím spojené? Jak máme důvěřovat v politiku resortu a v politiky?

Média uvádí, že rozhodnutí ministra o zastavení podpory v oblasti spolufinancování bioplynových stanic bylo na pokyn premiéra. Tak od toho nás podpásovky nepřekvapí! Vzpomínám si na jeho vystoupení v Lucerně, na jeho sliby zemědělcům ... A kde je skutek?
Co mne ale nejvíce zaráží, to je přístup ministra zemědělství Ivana Fuksy, že nedávno vyhlášený podporovaný program výstavby bioplynových stanic neobhájil. Takhle se za resort nebojuje, zvláště potom, co mu zemědělci v nedávné době dali nemalou podporu k setrvání ve funkci ministra, když ho chtěli Věci veřejné z funkce ministra odvolat. To je téměř největší podpásovka, kterou zemědělci dostávají.

Toto rozhodnutí nemá žádné odborné pozadí, ale jedná se vyloženě o lobby a politickou hru.

Pokud se nebudou žádosti o podpory administrovat, tak může ministr ze svého molochu propustit řadu úředníků, čímž přinese do pokladny státu, za kterou tak bojuje, nemalé finance. (I modelky a misky mají svou cenu, pod kterou nepůjdou.)

Zemědělci se díky tomuto rozhodnutí dostávají do patové situace. Na jedné straně ministerstvo pouze přihlíží neustále se snižujícímu rozměru českého zemědělství, na druhé straně společně s premiérem svým rozhodnutím zabrání v ekonomickém rozvoji, a kdyby to nepomohlo, tak ještě prodávají půdu cizincům.

Kdyby to pánové z vlády se šetřením financí mysleli vážně, tak ve zrychleném řízení přijmou zákon, který zajistí, že se v resortech přestane rozhazovat a krást, ale to se u této „party“ nedočkáme.

Václav Koblížek
Agrovenkov, Ústí nad Orlicí

Zdroj: APIC-AK

Otevřený dopis předsedovi vlády

Otevřený dopis předsedovi vlády České republiky RNDr. Petru Nečasovi

Vážený pane předsedo vlády.

Strana soukromníků České republiky (SsČR) a 26 organizací zastupujících OSVČ, živnostníky, malé a střední podnikatele velmi ostře protestují proti úvaze ministra financí Miloslava Kalouska snížit daňové paušály pro OSVČ. Současně s tím, úředníci ministerstva financí lživými informacemi vytvářejí ve společnosti nebezpečnou atmosféru tvrzením, že stát na živnostníky doplácí. Pokud by se ministru financí podařil výše uvedený záměr ve vládě a parlamentu prosadit, výsledkem by byla likvidace značné části živnostenského stavu v republice, ukončování podnikání, propouštění zaměstnanců a v neposlední řadě také nárůst výdajů státu na proplácení podpor nezaměstnaným. O politické deziluzi statisíců, převážně pravicových voličů z řad soukromníků a jejich rodin, ani nemluvě.

Dle našeho názoru by měl ministr financí hledat chybějící finance do státního rozpočtu v ostudně předražených státních zakázkách, zamezením vyvádění miliard korun z dceřiných společností do mateřských zahraničních firem, atd., namísto neustálého přemýšlení, jak zlikvidovat domácí střední třídu.

Vážený pane předsedo vlády. Věříme Vám, že svou autoritou zabráníte i těmto experimentům ministra financí. Nezvyšování celkového odvodového zatížení živnostenského stavu a snižování administrativní zátěže podnikajících je obsaženo v Programovém prohlášení vlády ČR i ve smlouvě mezi ODS a SsČR o předvolební a povolební spolupráci.

S veškerou úctou

Rostislav Senjuk Rudolf Baránek Bedřich Danda

předseda SsČR 1.místopředseda SsČR člen předsednictva SsČR

a náměstek ministra MPO

1. Sdružení podnikatelů a živnostníků ČR..................Bedřich Danda

2. Unie středního stavu.........................................Jaromír Schubert

3. Asociace soukromého zemědělství........................Josef Stehlík

4. Společenství autodopravců Čech a Moravy..............Lubomír Ondroušek

5. Společenstvo mlynářů a pekařů ČR...................... Jaroslav Chochole

6. Sdružení pražských podnikatelů a živnostníků.........Jiří Víšek

7. Sdružení podnikatelů a živnostníků Plzeňského kraje.Rudolf Šlehofer, Dobroslav Bořík

8. Sdružení podnikatelů Zlínského kraje....................Rudolf Chmelař

9. Sdružení podnikatelů a živnostníků Moravsko-Slezského kraje...Eduard Peřich

10.Sdružení podnikatelů ČR - Příbram.....................Alois Dvořáček

11.Svaz kameníků a kamenosochařů ČR....................Bohumil Pánek

12.Asociace autoškol ČR......................................Ondřej Horázný

13.Sdruž. majitelů lesů a podnikatelů v les. hospodářství ČR...Jan Novák

14.Sdružení trafikantů a prodejců tisku......................Milan Ságner

15.Svaz podnikatelů v oboru opční optika..................Václav Valenta

16.Sdružení živnostníků v lesním hospodářství.............Petr Šubert

17.Komora zubních techniků..................................Alexandra Seidlová

18.Česká asociace akustiků....................................Luděk Novák

19.Profesní komora STK.......................................Jiří Rejmon

20.Sdružení průvodců ČR......................................Renata Blažková

21.Asociace nezávislých expertů.............................Václav Valečka

22.Hospodářská komora ČR - Plzeň -Jih...................Miloš Furst

23.Autodopravci regionu Nisa................................ Vladimír Resl

24.AJOS, občanské sdružení...................................Jindřich Kovač

25.Hospodářská komora ČR- OHK Praha 7.................Richard Motyčka

26.Společenství čerpacích stanic ČR.........................Ivan Indráček

V Praze, dne 05.08.2011

Petice za referendum k reformám.

Tiskové prohlášení Hnutí za přímou demokracii

Hnutí za přímou demokracii iniciovalo petice za vypsání celostátních referend o vládních návrzích důchodové a zdravotní reformy.

Současné vládní návrhy důchodové a zdravotní reformy velmi zásadním způsobem zhorší životní podmínky většiny občanů této země.

Vládní argumentace ve prospěch jejích návrhů se ukazuje jako účelově vedená ve prospěch soukromých fondů a nejbohatších členů naší společnosti.

Vyvedení části prostředků z průběžného důchodového systému a jeho přesměrování do soukromých důchodových fondů nemá s řešením stability důchodového systému nic společného. Právě naopak. Povede k ještě většímu prohloubení deficitů důchodového systému, na jejichž pokrytí hodlá vláda použít prostředky získané zvýšením DPH.

Zdražení potravin, energií, služeb, a dokonce i knih postihne nejvíce lidi s průměrnými příjmy, kteří tvoří nejpočetnější část této společnosti. Na druhé straně přinese realizace vládního návrhu důchodové reformy další zisky soukromým fondům, tj. nejméně početné a nejbohatší skupině našich i zahraničních majitelů těchto fondů.

Celá argumentace ve prospěch tohoto návrhu je založena na vyvolávání strachu z údajně hrozícího krachu důchodového systému. Ale tak by tomu bylo jen v případě, že by našemu národu hrozilo vymření. Pak by skutečně došlo k vymizení produktivní části populace. Ve všech jiných případech se jedná jen o dočasný populační pokles. Jeho dopady budou mírněny již samotným růstem produktivity práce. Ale především je možné jej kompenzovat růstem příjmů státního rozpočtu, a to například skutečně účinnými protikorupčními opatřeními, progresivním zdaněním příjmů fyzických osob a korporací a dalšími.

Obdobně je tomu i s vládními návrhy zdravotní reformy, které směřují k přeměně zdravotnictví v komerční sektor, jehož hlavním cílem bude maximalizace zisku pojišťoven a zdravotnických zařízení. Avšak to povede k vyloučení průměrně situovaných a chudých členů naší společnosti, a to především dlouhodobě a těžce nemocných, ze systému kvalitní zdravotní péče. Ta se stane dostupnou opět jen pro nejbohatší. Léčba bude poskytována jen tam, kde se to vyplatí a jen tomu, kdo si ji dokáže zaplatit.

Vyslovujeme vážné podezření, že skrytým cílem vládní politiky je rozbití všech systémů založených na solidaritě, vzájemné pomoci občanů. Takto atomizovaná společnost pak bude vhodným prostředím pro nekontrolovatelné zneužívání občanů pro soukromé účely vlivných podnikatelských skupin.

Takové zásadní změny v podmínkách života naší společnosti nemůže provádět vláda, která má podporu jen malé části občanů.

Jestliže je v demokracii lid zdrojem veškeré moci, jen občané samotní jsou oprávněni rozhodnout, jestli si takové změny přejí či nikoliv.

Proto požadujeme vypsání celostátního referenda o těchto otázkách.

Hnutí za přímou demokracii si je velmi dobře vědomo, že zákon o obecném referendu politikové opakovaně odmítali a stále odmítají přijmout.

Naše petice proto považujeme současně za prostředek k projevení občanské vůle a přání voličů po uzákonění tohoto výsostně demokratického nástroje v naší zemi.

Petice k důchodové reformě je ZDE Petice ke zdravotní reformě ZDE

Za Hnutí za přímou demokracii

Dr. Milan Valach

mluvčí