"Je to jeho soukromý job. Já taky můžu říct, že mi hoří termín a bagrovat na zahradě v noci. Už by to ti kovozemědělci taky mohli pochopit. A ty kecy o tom, že on pro mě vyrábí jídlo... kdysi ano. Dnes jen blbě žvaní." Takto se vyjádřil jeden čtenář ke zprávě policie, jak u Přísečné (u českého Krumlova) vyháněla zemědělce z pole, když v noci sklízel kombajnem řepku.
Výše uvedený názor je současným názorem sobeckého českého maloměšťáka, který nenávidí vesnické obyvatelstvo. Klasický lenivý měšťák po zkřížení s poskomunistickým lenivým prospěchářem se stal opět tím starým proletářským likvidátorem kulaků. Měšťák prostě nenávidí práci a miluje socialistickou rekreaci. Kdo pracuje, a zvláště o víkendech a večer, je jeho úhlavním nepřítelem.
Je pravděpodobné, že stěžovatelem na hluk kombajnu je nějaký chalupář, rekreant či jiný povaleč z města, jenž si zapamatoval Klausovu teorii, že zemědělství je obor jako každý jiný. Který zemědělec by si nepřál řídit se těmito představami: Ráno vstát v půl deváté, odsedět si osm hodin v traktoru a pak se věnovat zábavě a rekreaci. Rostliny a zvířata by se musely podřídit. Počasí také. Samozřejmě. Komunistická velkovýroba se o osmihodinovou pracovní dobu a o přiblížení venkova k městu pokoušela 40 let. A nikdy se to nepodařilo. Když se pracovalo na směny, nedostávalo se lidí - a potvora příroda se nechtěla podřídit, ani když se jí poroučelo z nejvyšších míst.
Po pádu komunistického režimu se zdálo, že na vesnice se vrátí staré soukromé zemědělství, že vesnice zase budou řídit zemědělci. Bohužel obce nadále ovládají bývalí komunističtí aparátčíci, z nichž se po převlečení kabátů stali tvrdí liberálové, městští chalupáři a chataři a různé zbohatlé náplavy. Zemědělci, současní a minulí, se na vesnicích stávají nežádoucími tvory. (fn, 10.8.2011)
Žádné komentáře:
Okomentovat