Za hloupost se platí.

Evropská komise včera oznámila, že částku na odškodnění evropských pěstitelů zeleniny zvýšila z 210 na 277 milionů eur. Důvodem je snížení odbytu produkce kvůli panice způsobené objevením bakterie EHEC.

Kde jsou zákony trhu? Kde je podnikatelské riziko? Kdo spravedlivě zjistí poškozené zelináře? Zase uspějí ti, co v tom umí chodit, co dovedou nejvíc křičet. Nejúspěšnější samozřejmě budou velké podniky a zájmová sdružení (na západ od Šumavy), které mohou zaplatit nenasytné agentury poradců, právníků a ekonomů. Co zbyde na osamělého zahradníka, lze si domyslet.

Z cizího krev neteče, říkají ti, co nastavují obě dlaně směrem k Bruselu. Kdo si chce přiznat, že tyto peníze nejdou z kapes královsky placených bruselských úředníků, ale z kapes všech občanů EU? Peníze pro zemědělce jsou sice smysluplněji využity než miliony utopené v v předražených dálnicích a plavebních kanálech a cyklostezkách pro zhýralé dovolenkáře, ale i tyto peníze pro tzv. zemědělce, kdyby například byly použity pro podporu zaměstnanosti ve venkovských regionech (průmysl, zemědělství, doprava), pomohly by k zlepšení ekonomicé situace, občanů, obcí, regionů i státu (daň z příjmu).

Ono to je vlastně logické. Když už úředník na deset kilometrů vzdáleném pověřeném městském úřadě nemá tušení, co se děje v v obcíc a osadách, co může o problémech obyvatelstva vědět politik a úředník na kraji či ministerstvu. Kde potom žije bruselský úředník?

Podle historických zkušeností je známo, čím blíže je úředník k občanovi, tím je jeho rozhodování přesnější a spravedlivější (tragikomické je, že tato situace na venkově byla za protektorátu i za vlády komunistů v 50. letech). V současnosti byla menším obcím odebrána státní správa a všechna rozhodovací práva. S obcí se staly kříženci stavebních firem, technických služeb a výběrčích poplatků. To jsou nejlepší podmínky ke korupci a množení podvodníků všeho druhu, na které z kraje či Prahy vidět není, a k sociální nerovnosti, protože jiní lidé mají morální zábrany brát to, co jim nepatří.(fn)