V otázce Schengenu nejsou Rakušané jednotni.

Zatímco na východě a jihu Rakouska, kam směřuje nejvíc přistěhovalců, volají někteří lidé po obnovení hraničních kontrol, případně zavedení celních prohlídek, v oblastech sousedících s Jihočeským krajem nejsou tyto snahy vítány a jsou brány s obavami.

Po otevření hranic a přijetí České republiky do schengenského prostoru lidé v severních rakouských okresech poznali, že uzavření hranice s Československem v roce 1948 a železná opona z nich udělala "konec světa", kde lišky dávaly dobrou noc. S odstupem doby dokonce z českého pohledu vzniká dojem, že v minulosti Rakušané dopláceli na neprostupnou hranici víc než Češi - hospodářské a kulturní rozdíly mezi pohraničím a vnitrozemím zde zřejmě byly větší než v Čechách a na Moravě, kde byly příjmy obyvatelstva a jeho bydlení silně podporované.

Odpor proti přistěhovalcům není na místě. Zkušenosti ukazují, že právě přistěhovalci, včetně uprchlíků z bývalého Československa, se velkou mírou zasloužili o to, že Rakousko v současnosti patří k nejbohatším zemím světa.