Patnáctého ledna letošního roku schválil Evropský parlament tzv. Evropský zelený plán (European Green Deal), jehož cílem je snížení emise oxidů uhlíku do roku 2030 minimálně o padesát procent oproti hodnotám z roku 1990. Kdo to
zaplatí a jaký to bude mít dopad na ekonomiku EU a životní úroveň obyvatel 27 států
EU a dalších zemí v Evropě i na ostatních kontinentech?
Propagátoři zeleného plánu moc neuvažují. Může přijít zdražení elektrické energie a následně všech ostatních základních komodit a služeb. To musí vést ke zhoršení sociální situace běžných občanů, přičemž největší tíha dopadne jako vždy na ty nejchudší. Velké protesty
nizozemských a
německých zemědělců ukazují, jak citlivé téma je to.
Zavedení zeleného pekla nedopadne pouze na domácnosti nebo podniky ve formě drahé elektrické energie, bude nutno
zvýšit daně. Evropská unie je už dnes vysoce předaněna. Ztratí další část konkurenceschopnosti vůči znečišťovatelům, kterými jsou Čína, Indie a
USA. Ty se totiž těmito pravidly řidit nebudou. Nastává ničení automobilového průmyslu pomocí regulací emisí, které už dál nelze plnit kvůli
existenci fyzikálních zákonů. Přitom automobilový průmysl je jediným
konkurenceschopným oborem EU.
Za nejkřiklavější šílenost spojenou se
zavedením Evropského zeleného údělu lze považovat auta na baterky, opatření, kdy chudí budou
dotovat bohaté. Chudí se ze svých daní budou skládat bohatým na jejich nová nákladná ekologická vozidla.
Stejně tak již výše uvedená regulace bank může vést k tomu, že sociálně slabší budou mít vyšší úrokovou sazbu na nákup
méně ekologického bydlení, automobilu, vybavení atd.
Rusko i Čína v současné době vyvíjí technologie, které
povedou k využití jaderného paliva z 90 a více %. S jadernou energií nepočítá ovšem zelený plánl EU. Obdobně pak nucený rychlý přechod z dieselových motorů na pohon na
lithiové baterie nijak nezaručuje, že se někdo neobjeví s novou technologií, která bude mnohem efektivnější, levnější a s menším dopadem na životní prostředí (např. vodík).
Žádné komentáře:
Okomentovat