Německá televize NDR nedávno uvedla pořad o ekologickém výrobci vajec Norbertu Mohrovi, který si pořídil pojízdnou drůbežárnu, se kterou jednou týdně popojede po své louce. Týden se slepice pasou v okolí svého domova, potom jsou převezeny dál na zelenou trávu.
Pojízdné kurníky bývaly v Čechách rozšířené v 50. letech minulého století, kdy si je pořizovala nově založená JZD. Tenkrát se neosvědčili, vajec snesených vajec i slepic ubývalo, za viníky ztrát a prodělečných chovů byli označeni psi, lišky draví ptáci.
Norbert Mohr z Hemdingenu chová krávy na výrobu mléka, takže o zemědělství a chovu zvířat něco ví. Trápilo ho., že jeho rodina musí jíst vejce a drůbeží maso z drůbežích farem, kde jsou slepice chovány na velmi malém prostu, při omezeném světle. Hledal na internetu, až našel alternativu k chovu nosnic v drůbežárnách - rozhodl se pořídit si pojízdný kurník.
Není to dřevěná bouda s železnými koly, jaké kdysi v Čechách stávaly na okrajích vesnic, ale moderní drůbežárna. Vejde se do ní 220 slepic a 5 kohoutů. Krmiva a vodu doplňuje jednou týdně, trus padá na pás, který ho pomalu vynáší ven na hromadu, kterou po přestěhování vozu na jiné místo, ošetřovatel nabere traktorovým čelním nakladačem a odveze. Prostor, který je určen k vypasení se kvůli liškám musí ohradit plotem.
Provoz kurníku je automatický, poháněný sluneční energií. V 10 hodin dopoledne se dvířka automaticky otevřou, aby slepice mohly na pastvu. Večer se opět uzavřou jednu hodinu po západu slunce. Každý den odpoledne přichází celá rodina včetně dětí sbírat vejce, denně mají 190 až 200 vajec, které prodávají ve vlastním obchodě.
Tato pojízdná drůbežárna Norberta Mohra stála 42.000 eur. Je přesvědčen, že se mu náklady brzy vrátí, ale největší radost má z toho, jak slepicím takový způsob chovu prospívá a jsou spokojené.
Žádné komentáře:
Okomentovat