Uprostřed japonského hlavního města Tokia lze mezi betonovými městskými domy najít mléčnou farmu Masanori Isonuma (64). "Neuzavíráme se před veřejností, naší farmu navštivuje mnoho lidí," říká majitel, "v tom je naše síla."
Farma je v centru nejhustěji obydleného Tokia, obklopená 13,5 miliony obyvatel města. Lidé si na farmu chodí prohlédnout zvířata a koupit mléko, jogurt či zmrzlinu. Právě spotřebitelé zachraňují farmu, zelenou tečku uprostřed japonského betonu, před úředníky.
Kravín nemá typickou zemědělskou vůni, protože jako stelivo se nepoužívá sláma ani piliny, ale kávová sedlina. "Není to levné," říká majitel, "káva mě stojí měsíčně 200.000 jenů, ale náklady se mi vracejí v podobě prodaného hnojiva.
Farmu postavil v roce 1955 otec současného majitele. Od té doby se mnoho změnilo. Japonské zemědělství musí od roku 1970 čelit stále rostoucímu dovozu amerických a evropských potravin. Výrobcům mléka pomáhá od roku 1980 japonská vláda, která zavedla ve všech základních školách "školní mléko."
V roce 1963 bylo v Japonsku 418.000 producentů mléka, v současnosti je jich 20.000, kteří chovají 1,2 milionu krav, které mají průměrnou dojivost 8.000 kg za rok. Masanori Isonuma (64) má 45 krav plemen Holstein-Friesian, Wagyu a Jersey, denně od každé nadojí 20 kg mléka. Náklady na výrobu 1 litru mléka jsou po přepočtu asi 34 Kč, mlékárna platí 24 Kč. Všechna krmiva musí kupovat, protože Japonsko je hornatá země a má málo zeleně. MMasanori Isonuma však má možnost výhodně prodávat přímo své produkty (jogurt, sýr, máslo, zmrzlinu), například 0,5 l jogurtu prodává asi za 323 Kč. "Je to drahé, ale lidé to ochotně zaplati." V supermarketu mléko stojí asi 48 Kč/l.
Žádné komentáře:
Okomentovat