Klausově vládě
však šlo o cílevědomou zlodějinu do rukou nomenklaturních kádrů, u
kterých bylo naprosto jasné, že jim jde pouze o rozkradení socialistického
majetku a rozházení těchto zprivatizovaných peněz vlastními a rodinnými
požitky.
Již v
roce 1995 se tu a tam křičelo, že za 10 - 15 let bude naše republika rozkradená
a zůstane bez průmyslu i zemědělství, upozorňovalo na kriminální činy Václava
Klause coby ministra financí a později celé jeho vlády. Bohužel běžní občané
byli ze socializmu příliš zvyklí na to, že vláda jim zajistí průměrné příjmy,
za které budou bezstarostně sledovat a kontrolovat politické divadlo. Přišla
však doba, že stížnosti na jakýkoli OV ,KV nebo ÚV strany se nejen
nevyřizovaly, ale ani nečetly. Všechny okresní a krajské tajemníky nahradil
Václav Klaus, který rozhodoval o všem, hlavně o tom, jak občana umlčet a
okrást.
Václav Klaus ničil československé hospodářství
cílevědomě a systematicky od počátku svého působení ve funkci ministra
financí, kam nastoupil v prosinci 1989 a již v roce 1990 pod jeho vedením
přestaly přicházet do státních a národních podniků platby za státní zakázky,
čímž způsobil rozsáhlou druhotnou platební neschopnost v celé republice, která
kulminovala v roce 1992.
Zemědělství bylo cílevědomě likvidováno
snižováním a rušením státních dotací a byla tak politickou vůlí snižována
konkurenceschopnost československých zemědělských podniků vůči evropskému trhu
s potravinami. V pozdějších letech už byla
tato politika hospodářsky likvidační a zemědělské podniky začaly rušit
živočišnou i rostlinnou výrobu. Tato opatření neměla s volnou tržní konkurencí
vůbec nic společného, byla to záměrná likvidace politickou cestou Václava Klause
a Josefa Luxe, který se stal ministrem zemědělství a zároveň místopředsedou 1.
i 2. Klausovy vlády.
Luxovo sociálně-tržní hospodářství bylo v naprostém rozporu s jeho
zemědělskou politikou, ale uměl to hezky okecat a prosadit sociální dávky
občanům postižených divokou privatizací, protože dobře věděl, odkud se peníze
na privatizaci čerpají a kam se ztrácejí zisky ze státních účtů.
Další
kapitolou byla likvidace textilního a obuvnického průmyslu umožněním dovozu
čínského textilu a obuvi bez DPH a cla, zboží se přes hranice beztrestně
pašovalo a vietnamští obchodníci prodávali většinu zboží bez účetní evidence a
tudíž bez DPH a daně z příjmu. Tomu naše firmy nemohly konkurovat, kontroly
vietnamských obchodníků se začaly provádět až v době, kdy většina našich
textilních podniků byla zavřená. Proč ? V Evropské unii jsme tehdy ještě
nebyli, byla to tudíž jenom naše vlastní vláda, která nese zodpovědnost za
cílevědomou likvidaci průmyslu.
Václav Klaus nebyl žádný ekonomický začátečník ani
mladistvý jelimánek. Studoval na zahraničních univerzitách především v Itálii a
USA a měl o kapitalistické ekonomii rozsáhlé vědomosti a zkušenosti z
mezinárodního obchodu, z Ekonomického ústavu ČSAV, z mezinárodního bankovnictví
na ústředí SBČS (Státní banka československá) a nakonec z Prognostického ústavu
ČSAV. "Jeho" privatizace
nebyl tedy žádný hokus-pokus, jak se nám to
dnes snaží namluvit pan Jan Stráský, Klausův dlouholetý spolupracovník a
kamarád, ale byla to
politika cílevědomě a systematicky vedená k likvidaci československého průmyslu
a zemědělství. Tohle je pravá Klausova
vlastizrada a nejenom jeho. (Jiří Krž, 13.4.2013)
Žádné komentáře:
Okomentovat