J.L.
Seifert ve své knize "Die Weltrevolutionäre von Bogomil über Hus zu
Lenin" (1931) tvrdil, že nejsilnější hrází proti
komunizmu je selský stav.
Československu
předpovídal, že se mu agrární reforma jednou
vymstí. Bezprostřednímu nebezpečí bolševizmu v nových středoevropských
státech se sice zabránilo, avšak způsobilo to úpadek racionálního hospodaření,
jaké bylo na šlechtických velkostatcích. Došlo k tomu, že novým malorolníkům se
po reformě dařilo hůře než dělníkům na velkostatcích. Švehlova agrární reforma
tedy sociální otázky nevyřešila, což měl být její hlavní důvod, přičemž
poškodila velký i střední zemědělský stav. To vyvolává příklon venkova k
bolševizmu.
Zajímavé jsou úvahy o
kapitalizmu, které jako by byly napsány dnes. J.L. Seifert byl důkladně
seznámen s českou historií a českou literaturou (Masaryk, Pekař aj.): "Kapitalizmus jako hromadění
velkých majetků vzniká v kulturním ovzduší kočovných pastevců. Zprvu jsou to
stáda, jež zastávají funkci peněz (pecus-pecunia), později v kulturách
vyspělých jsou to pozemky. Tomuto kapitalizmu chybí pojem úroků z úroků.
Pokud šlechta byla vzdálena duchu kramářskému a věnovala se
věcem kulturním a sociálním, mohly vznikat velkolepé, i když
"nerentabilní", stavební a umělecké památky jako odkaz vysoké
kultury. V těchto dobách byl kramář nebo lichvář předmětem opovržení, hluboko
pod společenským postavením obyčejného sedláka.
Zcela jiného druhu je kapitalizmus, jenž se dostavil se
vznikem hospodářství peněžního. Nositelem tohoto
kapitalizmu peněžního je městské obyvatelstvo. Kultura degeneruje,
nastupuje požitkářství, stoupají možnosti bankéřů, že si za peníze mohou koupit
i šlechtický titul. Znamená to, že na místo "šlechty
rodové" nastupuje "šlechta peněžní", na místo politiky
kulturní přichází politika materialistická."
Žádné komentáře:
Okomentovat