Takzvaná
česká pravice se zrodila v průběhu dělení Občanského fóra. Tehdy už utichaly fráze o pravdě a lásce a netrpělivá veřejnost
tápala v informacích komunistických ekonomů.
Situace
využil Václav Klaus. Získal podporu ukřivděných polokomunistů v regionech a jejich zásluhou odstranil své pražské kolegy z OF (V. Komárek apod.). Tvrdě odmítl dialog s „osmašedesátníky“ a pasoval se do pozice nového lídra „ekonomické revoluce“ a ikonou materialistů. Využil toho,
že se ve vedení OF se zpočátku více hledělo na uměleckou a filozofickou
rétoriku a byla opomíjena ekonomika.
S
Václavem Havlem udělal Klaus dohodu o tom, že on nebude blokovat restituce a za
to Havel podpoří privatizaci. Za Klausem se začali houfovat ti správně hladoví vlčáci, kteří nejen tušili, nýbrž i dobře věděli, že se bude porcovat majetek
v řádech stovek miliard. A ta „elita“ z nich věděla i jak na
to.
Kromě
mnoha různých verbálních odkazů na Adama Smithe, Friedricha Augusta Hayeka, ale
taky Miltona Freedmana, a nakonec i Margaret Thatcherovou, však toho v reálné politice mnoho pravicového nebylo. Opak byl
spíše pravdou. Začal se jakoby budovat kapitalismus bez kapitálu a kapitalistů.
Nastoupila
pravice bez pravicových hodnot, která kapitalizmus znala jen z Večerního univerzity marxizmu-leninizmu. Podle toho vypadalo dalších 20 let. Stačilo jen
otočit kabát a říct nemám rád komunisty a osmašedesátníky, tudíž jsem pravičák.
Tyto věty podle pronášeli i členové KSČ. Byli mezi nimi například i placení
vrcholoví funkcionáři SSM. Agenturní
sítě StB a KGB se staly sítěmi privatizačními. Někteří jejich příslušníci
dokonce psali zákony, třeba ten o kupónové privatizaci.
V té
době svou příležitost vycítil Miloš Zeman. A začal hrát roli levicového Klause.
Zeman vyluxoval všechny levicové alternativy a začal se ostře vymezovat vůči
Klausovi. Hesla o spálené zemi a zločinech století zabrala. Tato sorta polokomunistů a marxistů odhadla, že Zemanův levicový pravičák by mohl být úspěšnější než Klausův pravicový levičák. Všichni samozřejmě vylézli z hnízda Karla Marxe.
Právě tehdy se zrodila
pověstná opoziční smlouva,
která "přikryla devadesátá léta nepropustnou těžkou dekou. Zeman chtěl
vládnout a Klaus potřeboval udělat tlustou čáru za rozkradením státního
majetku, a tak se pragmaticky dohodli. Éru bankovního socialismu ukončil Zeman sanací bank a následným prodejem. To
nedobré se přelilo do Konsolidační agentury. Začalo se tomu říkat úspěch.
Ostatně spojenectví Zeman - Klaus funguje do současnosti.
Muži privatizace v podstatě
pořád mají k dispozici celou mašinerii státního aparátu, média, peníze a
vlivné kamarády. Většinová společnost, dlouhodobě masírovaní marxizmem-leninizmem, rezignovala, rozdělila se na více či méně
chudé komunisty a nekomunisty a pasivně konzumuje, co jí prospěcháři z medií předloží pod nos. A podle
osvědčených triků sedá na lep a volí to okřídlené menší zlo. Tak vypadá produkt
naší polistopadové fasádní demokracie. (jiří Krž, 22.4.2013)
Žádné komentáře:
Okomentovat