Po nějakém tom týdnu věznění jsem objevil i jeho
„skryté kouzlo“. Vytržen z po
léta ustáleného, honbou za kdejakým nesmyslem svázaného života, mám zde možnost
odpočinout si, oprostit se, spoustu času a klidu rozjímat, o ledasčem
přemýšlet, třeba o našem bytí a smysluplnosti všelijakého lidského pachtění.
Zrovna
včera mne jeden spoluvězeň na vycházce zpovídal z motivace mého jednání,
mimo jiné se i podivil, proč jsem opustil místo ve světě, kde jsem byl – jeho
slovy – „někdo“. K jeho pobavení jsem mu vysvětlil, že jako řidič autobusu
MHD jsem vstával do práce na ranní směnu ve 2:30, zatímco v base vstávám
v šest, nemám zodpovědnost za autobus a hromadu cestujících a ještě se zde
o mně láskyplně postarají. Nejsem už jednou nohou v kriminále jako dřív,
teď jsem tu oběma – což se ukázalo být svého druhu pokrokem, svým způsobem jsem
si polepšil.
Ale žerty stranou, není mým cílem stát se propagátorem nepřijímání
odpovědnosti či nicnedělání. Snad jsem chtěl vyjádřit jen jisté pochybnosti,
které pociťuji ohledně smyslu a směřování „svobodného“
světa tam kdesi za plotem.
Žádné komentáře:
Okomentovat