Řecko je záměrně vyrobený strašák.

Kdysi Řekové báje a pověsti tvořili a formovali tak po tisíciletí myšlení evropské kultury. Dnes Řecko samo je předmětem bájné lhavosti českých politiků, novinářů, bankéřů, které před volbymi vždy uvěří velké procento českého obyvatelstva. Není to u nich pseudologia phantastica, psychická porucha při které postižený lže, aniž by chtěl někomu ublížit nebo získat jiný prospěch než pozornost svého okolí. Vymýšlet si o Řecku a Řecích může je velmi lukrativní podnikání. U nás se zásluhou „řecké lži“ dostala k moci současná Nečasova vláda.

Nepochybně má Řecko vysoké dluhy. Narostly v důsledku globální finanční krize přes 160 % HDP. Japonsko dluží 200 % svého ročního hospodářského výkonu. Nikdo to dosud nepovažoval za katastrofu. O tom kdo je schopný a kdo ne, rozhodují ratingové agentury a spekulanti. Jejich rozhodování je v podstatě libovolné. Irsko položili na lopatky, i když před krizí nemělo dluhy, ale přebytky.

Ve volební kampani ODS byla šířena fáma, že Řekové jsou prý líní a málo pracují. Skutečnost vypadá trochu jinak. Průměr týdenní pracovní doby byl v Řecku jeden z nejdelších v Evropě: 44,3 hodiny týdně. Navíc množství práce nezávisí na vůli jedinců, ale na možnostech pracovního trhu. Problémem je nezaměstnanost, na konci minulého roku byla oficiální míra nezaměstnanosti 21 % a u mladých přes 50 %. Zaměňuje se tak příčina a následek. Krize nepocházejí z „lenosti“ lidí, nýbrž z toho, že krize ničí pracovní místa.

Další fámou v ČR je, že Řekové pobírají pohádkové platy a důchody. Pohádka vypadá jinak. Průměr řeckých důchodů je 55 % důchodů eurozóny, v roce 2007 dvě třetiny důchodců pobíraly méně než 600 eur (rakouské důchody jsou 1.400 eur).  V rámci úsporných opatření byly řecké důchody od té doby sníženy už pětkrát po sobě, naposledy bylo tento týden v řeckém parlamentu odhlasováno další snížení o 15 %. U mezd dosahovali Řekové před krizí na 73 % eurozóny. Neustále dochází k masivnímu snižování platů u těch, kdo ještě práci mají. Snížení kupní síly obyvatel krizi samozřejmě dál prohlubuje. 

Operuje se s velkým řeckým utrácením. Největší výdaje mají skandinávské země, které jsou na tom ekonomicky nejlépe. Řecké vládní výdaje před krizí klesaly ze 47 % v roce 2000 na 43 % v roce 2006, což se dařilo díky ekonomickému růstu. Krize to změnila – už v roce 2008 výdaje vyskočily na 48 % HDP kvůli zvýšeným sociálním výdajům. I v tomto případě je to obráceně, než se tvrdí. Nejsou to vysoké vládní výdaje, které způsobily krizi, ale ke zvýšení vedla právě krize. Kromě toho v Řecku jen necelých 8 % zaměstnanců tvoří úředníci. Průměr průmyslových zemí (OECD) je 15%. 

V Řecku jsou daňové podvody skutečně rozšířenější než v řadě jiných zemí a korupce je všudypřítomná. Podíl tzv. šedé ekonomiky se odhaduje na 25 % (průměr EU bývá uváděn 20 %, v ČR se mluví o 17%). Vliv tohoto problému ve vztahu k ekonomické krizi je ale nejednoznačný. U korupce je vždycky také hodně zajímavé kdo vlastně korumpuje. V případě Řecka se v řadě soudních procesů prokázalo, že nejvíce na úplatcích řeckým politikům vydaly německé koncerny. 

Řecké dluhy prý musí platit evropští daňoví poplatníci. Myslí se tu tzv. záchranné balíčky pomoci pro Řecko. Neříká se, že jde ve skutečnosti o půjčky a že se na nich dá docela dobře vydělat. Např. německá vláda svůj příspěvek neposkytla z daňových příjmů, ale peníze si půjčila na úrok 1- 3 % procenta a Řecku je půjčila s úrokem 4,2 %. Takže Řecko platí úroky a Německo vydělává. Dokonce několikrát, protože řecké dluhy z velké části vznikly proto, že řecká vláda byla přinucena kupovat německé a francouzské zbraně, na které si musela půjčit od Německa.

Tragické je, když lži o Řecku papouškují lidé, kteří sami patří k těm, co ženou i Českou republiku a její občany do bídy. Příkladem je Václav Klaus. Když potřebuje podpořit Nečasovu vládu škrtů a neoliberálního fanatismu, líčí Řeky jako rozhazovačný národ, když se mu hodí označuje Českou republiku jako sociální stát. (Jiří Krž, 15.11.2012)