Klaus a Zeman jsou příčinou současné nespokojenosti.

Studentské hnutí jako radikální část Občanského fóra chtělo v roce 1989 zákaz Komunistické strany Československa rychle. A okamžitě. Přišel velký spor s chartisty, kteří vysvětlili, že nejsou jako oni, že komunisti vymřou a za dvacet let té bláznivé marxistické ideologii nikdo nebude věřit. Studenti ustoupili.

V prvních měsících po listopadu 1989 media, z 90 procent komunističtí novináři, uměle rozdělila bývalý Prognostický ústav na levici a pravici. Vítězila totiž představa o tom, že nejvíce potřebujeme vytvořit dojem pluralitního systému dvou politických stran, které se sice navenek budou lišit v barvě, ale ve skutečnosti vše zůstane po starém, vládnout budou osvícení ekonomové.  V obavách, aby se někomu nešláplo na kuří oko a neodhalila se minulost představitelů OF, byl vyhlášen samet, neboli se měla za minulostí udělat silná čára.  

"Neznám špinavé peníze," pravil ten nejosvícenější, který využil ekonomické negramotnosti obyvatelstva, vychovaného socializmem jen k práci, a zahájil rozdávání státního majetku. Vexláci, zelináři, řezníci, číšníci a další socialističtí podnikatelé, se  svými spolupracovníky a ochránci z bezpečnosti, spojili se s řediteli, náměstky a ekonomy bank a velkých podniků a vrhli se na privatizaci. Aby lidé neměli možnost kritizovat největší krádeže a podvody státního majetku, nabídl jim Klaus spoluúčast v této velké zlodějně, tedy kuponovou privatizaci. Lidé uvěřili, že budou spoluvlastníky bank a velkých továren. Běžní občané byli pouze spoluúčastníky velkého podvodu. Než částečně pochopili, o co se jedná, byly banky a velká část průmyslu vyprodána do zahraničí. Co nebylo rozkradeno za Klausových vlád, to dokonaly vlády Zemanova a Grossova.

V devadesátých letech je základ současných protivládních protestů. Nečasově vládě chybí astronomické částky, které byly za Klause a Zemana rozkradeny. Klaus a Zeman mají největší podíl na tom, že tady komunisti zůstali a znovu rostou.