Zakladatel Národního parku Šumava, tehdejší ministr životního
prostředí Ivan Dejmal, zcela realisticky předpokládal, že na místě druhotných
nepůvodních smrkových monokultur v mýtním věku lze trpělivou prací během
tří set let (přibližně dvě obmýtí horských smrčin) vytvořit národní park.
Podcenil
ale české panelákové ekologické fundamentalisty, kteří začali prosazovat
bezzásahový režim v prvních a později i druhých zónách NPŠ okamžitě, což
by nutně pro celou Šumavu znamenalo její totální zničení kůrovcem a dalšími
škůdci. Výsledek tedy stejný jako zapálit a nechat shořet 80.000 ha lesa.
Mimo miliardových škod na dřevě umělé množení kůrovce
přináší i další škody. Lesní půdu, bez mohutných stromů, může bez problémů ničit eroze, obnovu lesů mohou zmařit
další negativní vlivy včetně nepředvídatelných následků globálního oteplování (změna flóry a fauny).
Rozvrat vodních režimů v oblastech kůrovcového žíru je již několik let
realitou. Varováním je divoký pokus v sousedním, podstatně menším národním
parku Bavorský les, kde nepůvodní smrčiny činily asi 40 procent (v NPŠ asi 90
%). Kůrovec je v NP Bavorský les zničil komplet a nejinak by to dopadlo
v NPŠ, kdyby nebyl regulován.
Ničení
Šumavských lesů se ekologům poměrně dobře daří. Přesto si stěžují, že ČR
zůstává mnoho pomýlených lidí, kteří kůrovcovou spoušť odmítají. Jedná se prý
hlavně o lesníky, kteří jako jeden muž nesouhlasí s množením kůrovce a
likvidací lesa. Pomýlené je prý i obyvatelstvo Šumavy, kterému se nelíbí suché
pahýly smrků. Dokonce i část ekologů nepochopila geniálnost likvidace
nepůvodních smrčin v NPŠ kůrovcovým holožírem.
"Pryč s národním
parkem!" volají Šumaváci. "Chceme žít v
kulturní krajině, nikoli v divoké poušti." Takové
heslo podvedených občanů sotva už někoho překvapí. Kdyby na Šumavě došlo
k referendu, získalo by zrušení NPŠ drtivou většinu hlasů oprávněných
voličů.
Žádné komentáře:
Okomentovat