Bez výroby bude státní pokladna pořád prázdná.

Ekonomika na území dnešní ČR celé 20. století, již od dob c. a k. monarchie, patřila k nejvyspělejším v Evropě, zejména díky rozvinutému průmyslu a intenzivní zemědělské výrobě. V roce 1989 výrobní i nevýrobní fondy u nás činily v tehdejších cenách více než 2,6 bilionu korun. V dnešních tržních cenách by to bylo až desetkrát více, tedy 20 – 30 bilionu.

Z tohoto majetku po Klausově divoké privatizaci, restituci a výprodeji za babku zůstalo státu a obcím velmi málo. Odhaduje se, že asi 70 procent českého majetku je dnes ve vlastnictví nebo pod kontrolou zahraničních vlastníků. Zahraniční firmy využívají levně získaných fondů i české levné pracovní síly k vytváření obrovských zisků, které plynou do zahraničí. To je i hlavní příčinou naší rekordní zadluženosti státu, podniků, obcí i občanů.

Pro dosažení maximálních zisků zahraniční vlastníci postupně devastují český průmysl i zemědělství. V zájmu likvidace konkurence, za pomoci českých politiků, již byla vypleněna řada českých průmyslových oborů a je omezována i česká zemědělská výroba. Produkce průmyslu a zemědělství přestala hrát rozhodující úlohu v hospodářství českého státu.

Výroba, tedy průmysl, zemědělství a stavebnictví, byla zdrojem většiny národního důchodu a později i hrubého domácího produktu (HDP), který obsahuje i komerční a jiné služby, i když se zde nové hodnoty netvoří, pouze přerozdělují. Zásadní strukturální změna ekonomiky se plně projevila i ve struktuře zaměstnanosti. Přitom lidí ve věku produktivním (lidí schopných pracovat) je v současné době více, než bylo v roce 1989. Přesto zaměstnáno je o 500.000 lidí méně než před 22 lety.

Nejvíce se snížil počet pracovníků v zemědělství. Pracuje v něm pouze asi čtvrtina počtu z roku 1989. České zemědělství také již nezajišťuje potravinovou soběstačnost. Velké množství masa, mléka, výrobků z nich, ale i cukru a zeleniny (včetně brambor) se dováží a objem tohoto dovozu roste. České zemědělství se mění na fotovoltaiky a biostanice. Společně s ústupem zemědělství pokračuje devastace venkova, který je nucen přijímat maloměšťáctví se vším všudy. Se se všemi negativními jevy, jako je bezohledné prospěchářství, sobectví, cynizmus a ztráta sociálního cítění a solidarity. (Jiří Krž, 14.1.2011)