Náš stát upadl do špatných rukou – to normálního člověka napadá už od roku 1990, kdy Václav Klaus byl záhadným způsobem zvolen předsedou Občanského fóra, které hned rozbil a ze získaného materiálu sestavil ODS. Začalo tunelování, devastace národního hospodářství, rozkrádání národního majetku, degradace vyspělé průmyslové a kulturní země na kolonii uprostřed Evropy. S odstupem času se člověk nemůže ubránit podezření, že tohle všechno bylo předem připraveno v podzemí Prognostického ústavu.
Nejzávažnější škody nastaly na mravním stavu národa, který předchozí dobu omezení osobních svobod přečkal poměrně dobře. Stačí porovnat stav téže země po roce 1918 a po roce 1989. Za necelých dvacet let Masaryk pozvedl stát mezi nejlepší na světě, za dvacet let klausizmu země soustavbě upadá hospodářsky i mravně. Dvacet jedna let se stále více ukazuje zrada ODS, která slibovala situaci zlepšit. Stal se pravý opak.
Kdysi se věřilo, že na plnění vůle lidu je volený parlament. Ten se za dvacet let stal loutkovým divadlem, přičemž drátky loutek drží pevně bohatí kmotři. Rozhodování parlamentu a vlády ve prospěch vlastnických struktur je již tak silné, že nejsou brány v úvahu ani ústavní zákony, natož vůle lidu.
Informovanost obyvatelstva o hrůzném stavu věcí je zásluhou medií, ovládaných rovněž oligarchy, je zamlžovaná, zabalená do barevné reklamy a bulváru. Nestydaté lhaní koupených politiků je medii vydáváno za většinový názor.
Vláda cyniků valí kupředu změť špatných, nebezpečných, nevratných a přitom neprojednaných opatření tak rychle, že na ně není možné přiměřeně reagovat. Rychlost v přijímání protilidových zákonů je největší trumf každé totality. Není třeba jmenovat Německo po Hitlerově vítězství, stačí připomenout Československo v letech 1848-1949, kdy se národní shromáždění stalo hlasovací mašinou, která prakticky bez projednávání schvalovala všechny komunistické návrhy zákonů. Ani dnes žádné námitky, dokonce ani poukazy na rozpor se zákonem, nejsou akceptovány.
Dopravní stávka? Vláda ale neustoupila od žádné špatnosti. Je generální stávka nadějí na jejich odvrácení? Je zde fakt, že před rozkradením státu jsme byli tak bohatí, že ani po něm ještě mnohým není dost zle, aby museli vyjít do ulic, a přitom o nic nepřišli. Ale pozor, národní majetek je ztracen, a proto je „reforma“ seřízována tak, aby teď kradla přímo v domácnostech a kapsách občanů. Ti kteří si zvykli na vysoké příjmy, zajišťované vládou, a vysokou životní úroveň, se omezovat nedokážou. Vláda už nemá možnost vybírat peníze jinde než u občanů. (Jiří Krž, 11.7.2011)
Každý trochu všímavý člověk musel v posledních 5-6 letech zaznamenat velké změnu atmosféry ve společnosti. Nejde ale jen o změnu přirozenou, ale z velké části řízenou, která se ale začíná vymykat kontrole. Hlavní roli v tom z počátku hrála jen ODS podvedením Mirka Topolánka a spřátelení, ne-li placení novináři. První obětí štvavé kampaně se stal Jiří Paroubek. Cílem ale nebylo ho znemožnit politicky. Lidé ho měli nenávidět, a tak se z něj vytvořila pedofilní stvůra. Výsledek se brzy dostavil. Společnost zachvátila naprosto iracionální nenávist k jedné osobě, kde platila nepřímá úměra – čím méně informovaný občan tím více Jiřího Paroubka nesnášel. Největší paroubkobijci se o politiku vůbec nezajímali a čerpali jen ze zkratovitých zpráv bulváru. Ani fakt, že posvětil zákrok na zpitou resp. zfetovanou hopsající mládež, která dělala nepořádek na něčí louce, nemůže být důvod k takové averzi. Svůj účel to splnilo a ODS vyhrála volby. Arogantní a neschopná Topolánkova vláda fungující na bázi nakupování poslanců nebyla zrovna populární a to se podepsalo i na preferencích ODS. Štvavá kampaň byla tedy rozšířena na celou sociální demokracii. Sociální demokrat se stal „Sockomoušem“, kde všichni členové strany kradou a rozdávají dávky. Vím o případech, kdy měli členové sociální demokracie problém s přijetím do zaměstnání, problémy na pracovišti, nebo dokonce byli z práce vyhozeni právě kvůli jejich politické příslušnosti, která se v malém městě nedá utajit. Vše eskalovalo vajíčkovými útoky na představitele sociální demokracie. Média div heroizovala počínání výtržníků, a bránění zdraví lidí pomocí policie a ochranky bylo prezentováno jako zamezování svobody vyjadřování a totalitní tendence. Preference sociální demokracie začali klesat, nicméně preference pravice klesaly stále. Bylo tedy nutné zesílit intenzitu na nenávist k solidaritě ve společnosti, kdy nemocní a staří jsou prezentování jako ti, co se jim nechce pracovat a jen žadoní o sociální dávky. Opět se to podařilo.
OdpovědětVymazatODS a TOP 09 volili převážně mladí, kteří přemluvili sem tam i nějakou tu „Bábu“. I klip Issové a Mádla líčí staré lidi jako nesvéprávné a neschopné se správně rozhodnout. V posledních volbách zvítězilo arogantní mládí bojující proti živení „nemakačenků a zapáchajících důchodců“. Jako příslušník mladší generace je většina vrstevníků pravicového založení. Když jsem si vyslechl názory i vysokoškolsky vzdělaných lidí, byl jsem zděšen. Začalo to výrokem: „Tady to smrdí, to musel jít tudy nějaký důchodce, kterého musím živit.“ Zajímavá byla i zmínka, že „Někteří lidé nemají ekonomickou hodnotu.“ „Nemocní se mají nechat zemřít, pokud nemají na léčbu. Sociálně slabým se prý nemá dávat nic a má se posílit policie a případně kriminalizující se chudinu pozavírat.“ Toto se podle Jana Kellera děje v USA, kde jsou věznice vlastně jakési sociální bydlení po mladé příslušníky nejnižších sociálních vrstev. Bohužel nejde o hloupé řeči několika lidí. Stačí si projít diskuze na zpravodajských serverech a nenarazíte na nic jiného než na nenávist. Střední vrstvy bojují proti nejchudším, mladí proti starým. Největšími pravicovými bojovníky u rodičů žijící nepříliš úspěšní mladí lidé, hledající viníka svého neúspěchu. Přeci, kdyby se stát nemusel starat o potřebné a vyplácet důchody, nemuseli by platit daně a zbylo by jim alespoň na podnájem. Sociálně slabší a starší lidé toto nechtějí akceptovat a budou se bránit. Koaliční poslanci označující demonstrující za zapáchající lůzou, jen dokázali, že tuto nenávistnou atmosféru vyvolala právě pravice. Výsledkem je rekordně nízká podpora vlády Petra Nečase, která je tak strašná a veřejnost svými kroky natolik irituje, že zde běžná nespokojenost začíná měnit v hněv. Vzniká tedy další ohnisko nenávisti, tentokráte s opačnou polarizací. Pokud se bude tato vláda snažit dovládnout až do konce volebního období, můžeme se dočkat i střetů v ulicích. Po zavedení slibovaných reforem sociálně slabých samozřejmě přibude a tak je pravděpodobné, že se šiřitelé nenávisti stanou i její obětí. Nedá se totiž odhadnout, dokdy řeči o defenestraci a houpaní na lucerně budou jen anonymní výkřiky
OdpovědětVymazat