Silácké přešlapování sociální demokracie.

36. sjezd sociální demokracie je názorným příkladem celkového úpadku české politiky. Že se strana rozešla se svými bývalými předsedy, a českými premiéry (Zeman, Gross, Paroubek) je jen dokladem o tom, že straně se nejednalo o nějaké pevné zásady, ale o to dostat se k moci. Po vyslechnutí projevu Michala Haška není možné se ubránit dojmu - pokud bude zvolen předsedou - že v tomto trendu bude ČSSD pokračovat.

Po listopadu 1989 Jiří Horák obnovoval sociální demokracii jako stranu poctivých lidí vyznávajících sociální politiku, to je především rovné příležitosti pro všechny občany. Přišly však vnější vlivy, hlavně působení Klausovy ODS, která potřebovala silnou a poslušnou opozici. Klausovým člověkem na předsedu ČSSD byl jeho spolupracovník z prognostického ústavu do sebe zahleděný Miloš Zeman. Zeman se potom Klausovi odměnil opoziční smlouvou. Bývalý komunista Zeman samozřejmě neměl o fungování principu sociální demokracie neměl tušení. Ani ho mít nechtěl. Tím, že Zemanovi nezáleželo na nějakých zásadách a nechal se ovlivňovat prospěcháři ze všech politických proudů, nejen podpořil privatizační podvody kmotrů ODS a následující arbitráže, ale začal sociální demokracii kopat hrob.

Proč sociální demokraté si do čela zvolili mládežníka Stanislava Grosse nebylo nikdy věrohodně vysvětleno. Faktem je, že mu pomohli k velkému majetku. Zcela jiné to bylo s Jiřím Paroubkem, který byl hodně silnou osobností a stranu dovedl k několika úspěšným volbám. Bohužel pýcha předchází pád. Paroubek při loňských parlamentních volbách ani tolik nepřecenil své síly, jako podcenil působení Johnových VV. Většinová vláda v ČR prakticky není možná, bez koalice s menšími stranami se vládnout nedá. To na sjezdu musela - i když nerada - konstatovat řada řečníků. Snad si to nové vedení uvědomí, že vyřazování malých stran je vlastně sebevraždou.

Na rozdíl od Haška, který se věnoval kritice pravicové koalice i vedení strany, Sobotka ve svém volebním projevu opakovaně zdůrazňoval podporu střední třídy, boj s korupcí, progresivní daň, zvyšování mezd a majetková přiznání.

Z dalších projevů sklidil úspěch Foldynův emotivní projev, ve kterém volal po důsledných daňových změnách. Dost trapný byl projev Hulínského, když zdůrazňoval správnost velké koalice v Praze. Valter Komárek sice s ničím novým nepřišel, ale udivil tím, s jakou vitalitou je i po osmdesátce možné řečnit. (Jiří Krž, 18.3.2011)