Budoucnost lesů po kůrovcové kalamitě

Nechat lesy na vůli přírody je nesmysl, který prosazovali ekologové. Výsledkem jsou evropské lesy zamořené kůrovcem. Les potřebuje ochránce a hospodáře, sám se bránit dokáže jen ojediněle, a poskytovat lidem dřevo také jen v omezené míře.

V sousedním Rakousku "objevili Ameriku" neboli začali sázet severoamerickou jedli "Douglasku."  Sázela se v minulosti i u nás, ale ne vždy s ní byla spokojenost. Její předností je, že roste rychle (za 7 let měří 2 metry) a dobře se vyrovnává se suchem. Je však náročná na polohu pozemku a vyžaduje hodně lidské péče. Způsobuje zastínění ostatní vegetace včetně listnatých stromů a nemá ráda některé půdy (Ca). 60 procent amerických lesů s Douglaskou je na odvápněných půdách.

Řešením je také pěstování modřínů, rovněž je výhodné pěstování jedlí, buků, borovic a jasanů. Při výsadbě lesních stromů je třeba dbát na jejich ochranu před lesní zvěří. Bez ochrany nemají stromy do výšky 1,30 m naději přežít. Toto jsou plány za předpokladu, že se zastaví oteplování Země, že nebude větší než 1,5°C. Pokud se to nepodaří, bude třeba hledat nové druhy stromů, které vyšší teplotu potřebují.

Trochu čísel z lesa:
1 m2 lesní půdy zachytí až 400 litrů vody
V lese je průměrná teplota o 56 stupňů nižší než ve městech
Jeden vysoká smrk denně vyrobí 21.000 litrů kyslíku, což je denní spotřeba 35 lidí)
Z jedné břízy se denně odpaří denně až 100 litrů vody
Jeden ha lesa spotřebuje za rok 13 tun CO2
Jeden hektar jehličnatého lesa pojme za rok až 35 tun prachu