M.Jurečka: Český zemědělec je vydán na pospas obchodu a zpracovatelům

Než jste nastoupil do úřadu, hovořil jste o tom, že chcete platby zemědělcům více rozlišit podle toho, co se na půdě pěstuje, na úkor prosté platby za hektar. Co jste v tom udělal?

Při nastavování společné zemědělské politiky Evropské unie jsme v rámci prvního pilíře vyčlenili obálku, která celkově představuje 15 procent celého balíku. Třináct procent je na citlivé komodity, to znamená mléčné krávy, masná telata, ovoce, zeleninu, brambory, cukrovku a chmel. Zbylá dvě procenta jsou pro zemědělce pěstující bílkovinné plodiny, které vážou vzdušný dusík, a k tomu mají dobytek. Je to maximální možný strop, jaký nám umožňují uplatnit unijní mantinely. V tomto trendu cílení na určitou činnost chci pokračovat, protože přístup, který tu byl posledních sedm let, nefungoval.

Dejme zemědělcům peníze, oni si s tím poradí. To nebylo motivační, sklouzávalo to k tomu, že zemědělci dělali to nejjednodušší. Tedy tři tradiční plodiny – pšenici, ječmen, řepku, případně kukuřici, a pokud je to blízko hor, pak trávu, kterou jednou za rok posekali a zmulčovali. Důraz na to, abychom řešili potravinovou soběstačnost, pracovní místa na venkově, vytváření přidané hodnoty, nebyl nijak podchycený. To jsme se snažili změnit a usilujeme o další pokrok v jednáních, která vedeme na radě ministrů. Když jsme tu měli eurokomisaře Phila Hogana a jeho generálního ředitele, oběma jsem říkal, že od roku 2018 nebo nejpozději v nové společné zemědělské politice chci podíl na citlivé komodity zvýšit alespoň na pětadvacet procent.

Třeba Německo tuto motivaci neuplatňuje, a přesto tamní zemědělci nesklouzli k tomu, aby ustoupili od živočišné výroby a dělali jen dvě tři tržní plodiny. Je to i o uvažování sedláka, aby byl schopen vyvážit ekonomické zájmy se správnou zemědělskou praxí.

Čím to, že německý sedlák je motivovanější?

Je třeba chápat širší souvislosti. Zpracovatelství u nás až na výjimky není provázáno se zemědělstvím ani maloobchodem. V Německu zemědělci po tisících tvoří odbytová družstva, pak je motivace samozřejmě jiná, pak mají zájem vyrábět i to, co z hlediska základních zemědělských komodit není lukrativní, protože se jim to zhodnotí a vrátí.

Cílení na citlivé komodity souvisí se vztahem k půdě. Když porostou plochy s ovocem a zeleninou, poroste množství zvířat, logicky se to promítá do toho, že organická hmota v České republice zůstane. Vyvážíme ohromné množství organické hmoty z obilí, protože tu nejsou zvířata, která by ji zkrmila, jsou to skoro čtyři miliony tun obilí, které se sem už nikdy nevrátí, a vezeme je klidně přes půl světa. Vždycky budeme exportní zemí, ale proč máme být na jedné straně exportní a na druhé dovážet hotové výrobky například z mléka, když si je můžeme sami vyrobit?

Bude mnoho katastrů, kde ještě dnes pěstují obilí na hranici rentability a kde to už za třicet let nebude možné. Bude nutné pěstovat buď pod závlahou, nebo plodiny výrazně odolnější proti stresu suchem. Naším cílem je, aby šlo o plodiny pro výrobu potravin, bude-li to možné, se zapojením závlahových systémů.

Nejprve jsme si letos udělali inventuru všech závlahových systémů, ministerstvo ani nevědělo, kde všude jsou, v jakém stavu a kdo je vlastní. Během posledních dvou krizových let začali zemědělci víc přemýšlet nad tím, že pokud chtějí pěstovat zeleninu a brambory s jistotou stabilní produkce, musejí mít závlahu. Vidíme to na poptávce vyšších investic do závlah. Pomáháme zaplatit rozvod mezi rostlinami, většinou ve formě kapkové závlahy nebo rozstřikovačů, a pak pomáháme financovat i opravy podzemní infrastruktury, podzemních rozvodů vody a čerpací soustavy, které berou vodu většinou z řek a velkých vodních nádrží.

Roste poptávka znovu využívat staré závlahy, investovat do nich. A také vyplynulo, že zemědělci chtějí pěstovat ovoce a zeleninu, ale mají problém s odbytem a pracovní silou. Problém s odbytem je řešitelný, snažíme se zemědělce motivovat k tomu, aby se více sdružovali do družstev na společné skladování, zpracování, marketing.

Ne každému se chce jít dělat na pole, a student navíc může pracovat jen o prázdninách. Proto musíme pracovníky přivézt ze zahraničí. Zemědělci chodí hledat i na úřady práce a řeknou vám, že lidi, kteří by byli ochotni jít na okurky nebo chmel, sbírat jahody, v České republice už standardně nenajdeme.

* LN Jak se daří řešit krizi mléčných výrobků a vepřového masa?

Začnu tím jednodušším. Výkupní cena vepřového masa za posledních pět měsíců už je na úrovni, kdy producenti nejsou ve ztrátě. Je potřeba si také říci, že za sebou mají tři roky ztrát, takže nějaký čas potrvá, než bude produkce vepřového rentabilní.

Zvýšila se poptávka, především v Číně, což na světovém trhu významně ovlivnilo změnu ceny. Situace v mléku je ale pořád vážná, průměrná výkupní cena činí 6,2 koruny za litr. Pobavily mě zprávy v jedné televizi, které hlásaly: vzrostla cena mléka, výrobky z něj budou dražší. Posledních 20 měsíců spadla výkupní cena skoro o třicet procent a nevšiml jsem si, že by mléčné výrobky na pultech obchodů o třetinu zlevnily. Ani náhodou. Zemědělci mají pořád asi dvoukorunovou ztrátu na litr. To, co jim letos nabízíme navíc, je čtyřmiliardový balíček, jenže celkové ztráty na mléce a vepřovém činí za republiku zhruba 8 miliard.

Stačilo by, aby Češi kupovali víc domácích výrobků z něj, pak bychom Čínu ani nepotřebovali.

U mléka je problém, že zhruba 30 procent toho čerstvě nadojeného vyvezeme do zahraničí a zároveň si zhruba 30 procent mléčných výrobků naopak dovezeme. Naše mlékárny by mohly mnohem více vyrábět finální produkty, ale klíčový je zákazník, který si musí koupit český sýr nebo jogurt. Z průzkumů vyplývá, že zákazníci se více ptají po původu a kvalitě. Je to přes třicet procent zákazníků, dříve to bylo necelých deset. Penny Market je první velký řetězec, který se zapojil do označení Česká potravina – to znamená, že vyžadují od dodavatelů u jednodruhových potravin sto procent českého původu, u vícesložkových pětasedmdesát. Díky tomu roztáčejí kola zvýšené poptávky, aby potravinář měl ambici nakoupit od českého zemědělce. Říkali nám, že když na přelomu února a března začali svoje dodavatele oslovovat, nesplňovala to ani čtvrtina, teď už je to šedesát procent. Tudy vede cesta.

Jedna věc je, když se vás někdo zeptá na ulici, jestli máte rádi české výrobky. Málokdo odpoví, že ne, ale otázkou zůstává, zda to pak i koupí. Nicméně lidé z Penny říkali, že výsledky se odrážejí i v tržbách.

Budeme chtít, ať už v potravinářském, nebo lesnickém fondu, silnější zastoupení ministerstva. Ve Vinařském fondu máme zatím jednoho jediného člověka, a to tam dáváme polovinu peněz.