Jízdní kolo jako dopravní prostředek je v ČR degradováno.

V sobotu česká policie kontrolovala cyklisty. Velká kritika ubohých českých novinářů se snesla na jednoho cyklistu, kterému bylo naměřeno 1 promile alkoholu.

Česká republika je i v cyklistice evropským unikátem, jízdní kolo zde přestalo být dopravním prostředkem, tak jako v minulosti bývalo a ve většině ostatních zemích doposud je, a stalo sportovním náčiním, prostředkem k vybití energie. Před rokem 1989 se na kole jezdilo hlavně na venkově, bylo nejlepším prostředkem pro cestu do práce, do školy, za nákupem, na úřad, i do hospody. Na vesnicích a v malých městech bylo jízdní kolo součástí života, lidé s ním byli srostlí, od nejútlejšího dětství až do smrti. Venkovský cyklista věděl, že proti motorovým vozidlům nemá šanci, že srážku nemůže přežít. Proto se snažil co nejvíce být u krajnice, co nejméně na silnici překážet. Motoristé také cyklisty respektovali, nemíhali kolem nich v centimetrové blízkosti, jako nyní.

Po roce 1989 se zásluhou reklamy dostalo kolo i do velkoměst. Tím se z něho stala módní záležitost a také zbraň. Měšťák, který od mládí každodenně na kole neseděl, těžko bez intenzivního šlapání udrží rovnováhu, a proto šlape jako blázen prostředkem silnice. Když navíc se posilní alkoholem, je při jeho velkoměstské nadutosti pravděpodobné, že se spadne uprostřed silnice, či narazí do stromu. Pro tyto polovzdělané skupiny musí stát, kraje, obce budovat cyklostezky.

Zcela jinak se na kole jezdí v západních zemích, kde kolo zůstalo dopravním prostředkem. Tam se rozlišuje, cyklista není řidič motorového vozidla, kterým může srazit i několik chodců a cyklistů. Proto v Německu může cyklista mít 1,6 promile alkoholu (řidič motorového vozidla 0,5°%). Proto jsou v Německu pivovarské zahrady a venkovské hospody obloženy jízdními koly.