„Všeho s mírou!“ Říkávalo
se. Tvrdívá to i náš prezident, kterého jsme především zásluhou Moravanů
poslali na Hrad, který minulý týden předvedl, že jeho slova o tom, že se „nikdy
neopil a neopije,“ jsou jen nehoráznou lží, kterou nevyvrátí ani články o lehké
viróze. Prezident provedl inventuru vodky na ruském velvyslanectví, přičemž zapomněl na další staré české přísloví: "Po víně se zpívá, po pivě se spí, po kořalce blbne."
Dříve bylo pití piva či vína v Evropě každodenní
součástí života. Ve středověku i později se dokonce na mnohých místech
nepilo nic jiného než pivo (včetně dětí), neboť šlo o převařenou vodu, tedy
bezpečný a zdravotně nezávadný nápoj. Alkoholické nápoje fasovali vojáci za
doby války i míru. Pivo povinně pilo služebnictvo na zámcích a povinně ho ve
vesnicích museli čepovat rychtáři.
Ještě v 60. a 70. Letech minulého století lidé vyrůstali
s pivem a vínem. Pro tyto generace zůstává pivo základní součástí jejich
patriotismu, kulturní identity a dědictví. Svou současnou roli k vyhánění slabých
alkoholických nápojů z denního života hraje hlavně motorizace, osobní
automobily, a privatizace veřejné dopravy, po níž autobusová doprava byla
omezena o více než polovinu (o víkendech prakticky vymizela). Alkohol za volant
nepatří, ale všichni chtějí řídit. Rovněž zmizela povinnost pracovat, a tak dnešní
čtyřicátníci neznají ten pocit štěstí, když člověk po skončení směny svlékl
špinavý oděv, umyl se a po cestě domů jedním nebo dvěma pivy v nejbližší hospodě
zahnal únavu a starosti ze zaměstnání, nová generace vidí v pivě již spíše jen
příležitostné večerní potěšení a povyražení.
Pivo nebývalo nějakou trofejí nebo produktem, který bychom si dopřávali na
oslavu významné příležitosti, či abychom se chlubili svým sociálním statutem.
Jedná se o nápoje patřící na náš jídelní stůl jako součást jídla. V poslední
době však tyto nápoje mění svoji roli v životě společnosti. Tak jako se mění náš přístup k jídlu - od dřívějšího rodinného shromažďování se
kolem stolu, obyčejně s modlitbou, radostí ze společenství a s vědomím toho,
jaké dary budeme společně požívat, přešla Evropa k individualizované a
technické formě výživy, jejímž cílem je jen
se rychle nacpat, natankovat palivo do dalšího provozu.
Požadavky současných zaměstnavatelů neumožňují
poklidný oběd završený sklenkou a odpočinkem - je nutné okamžitě po jídle
podávat maximální výkon jako před obědem. Technokratické
elity nás navíc zásobují kampaněmi proti alkoholu, kde není zohledněn
rozdíl mezi různými typy alkoholických nápojů a různými okolnostmi jejich
konzumace.
Přes stále častější
odmítání alkoholických nápojů nelze hovořit o tom, že by se adekvátně tomu
zlepšilo zdraví populace. V celé Evropě za stejné období drasticky
narostla spotřeba antidepresiv, u nás například pětinásobně během pouhých
deseti let. Permanentní konzumace vína či piva byla dříve svého druhu účinným
antidepresivem. Dnes pivo nepatří na každodenní tabuli, kleslo mezi nápoje
večerního povyražení. Své sehrávají názory některých lékařů, soustavně
opakované už od 60. let. Tvrdili a dodnes tvrdí: "Jen občasným velkým pitím se
zbavíme nakupeného stresu, nikoli když každý den přiměřeně relaxujeme u sklenky piva či vína - denně pijí jen alkoholici."
Žádné komentáře:
Okomentovat