"Skuteční zemědělci

"Zemědělství je člověkem řízený vztah mezi rostlinou a zvířetem."

pondělí 13. května 2013

Denní pití piva nebo vína působí stejně jako léky.


„Všeho s mírou!“ Říkávalo se. Tvrdívá to i náš prezident, kterého jsme především zásluhou Moravanů poslali na Hrad, který minulý týden předvedl, že jeho slova o tom, že se „nikdy neopil a neopije,“ jsou jen nehoráznou lží, kterou nevyvrátí ani články o lehké viróze. Prezident provedl inventuru vodky na ruském velvyslanectví, přičemž zapomněl na další staré české přísloví: "Po víně se zpívá, po pivě se spí, po kořalce blbne."

Dříve bylo pití piva či vína v Evropě každodenní součástí  života. Ve středověku i později se dokonce na mnohých místech nepilo nic jiného než pivo (včetně dětí), neboť šlo o převařenou vodu, tedy bezpečný a zdravotně nezávadný nápoj. Alkoholické nápoje fasovali vojáci za doby války i míru. Pivo povinně pilo služebnictvo na zámcích a povinně ho ve vesnicích museli čepovat rychtáři.

Ještě v 60. a 70. Letech minulého století lidé vyrůstali s pivem a vínem. Pro tyto generace zůstává pivo základní součástí jejich patriotismu, kulturní identity a dědictví. Svou současnou roli k vyhánění slabých alkoholických nápojů z denního života hraje hlavně motorizace, osobní automobily, a privatizace veřejné dopravy, po níž autobusová doprava byla omezena o více než polovinu (o víkendech prakticky vymizela). Alkohol za volant nepatří, ale všichni chtějí řídit. Rovněž zmizela povinnost pracovat, a tak dnešní čtyřicátníci neznají ten pocit štěstí, když člověk po skončení směny svlékl špinavý oděv, umyl se a po cestě domů jedním nebo dvěma pivy v nejbližší hospodě zahnal únavu a starosti ze zaměstnání, nová generace vidí v pivě již spíše jen příležitostné večerní potěšení a povyražení.

Pivo nebývalo nějakou trofejí nebo produktem, který bychom si dopřávali na oslavu významné příležitosti, či abychom se chlubili svým sociálním statutem. Jedná se o nápoje patřící na náš jídelní stůl jako součást jídla. V poslední době však tyto nápoje mění svoji roli v životě společnosti. Tak jako se mění náš přístup k jídlu - od dřívějšího rodinného shromažďování se kolem stolu, obyčejně s modlitbou, radostí ze společenství a s vědomím toho, jaké dary budeme společně požívat, přešla Evropa k individualizované a technické formě výživy, jejímž cílem je jen se rychle nacpat, natankovat palivo do dalšího provozu.

Požadavky současných zaměstnavatelů neumožňují poklidný oběd završený sklenkou a odpočinkem - je nutné okamžitě po jídle podávat maximální výkon jako před obědem. Technokratické elity nás navíc zásobují kampaněmi proti alkoholu, kde není zohledněn rozdíl mezi různými typy alkoholických nápojů a různými okolnostmi jejich konzumace.

Přes stále častější odmítání alkoholických nápojů nelze hovořit o tom, že by se adekvátně tomu zlepšilo zdraví populace. V celé Evropě za stejné období drasticky narostla spotřeba antidepresiv, u nás například pětinásobně během pouhých deseti let. Permanentní konzumace vína či piva byla dříve svého druhu účinným antidepresivem. Dnes pivo nepatří na každodenní tabuli, kleslo mezi nápoje večerního povyražení. Své sehrávají názory některých lékařů, soustavně opakované už od 60. let. Tvrdili a dodnes tvrdí: "Jen občasným velkým pitím se zbavíme nakupeného stresu, nikoli když každý den přiměřeně relaxujeme u sklenky piva či vína - denně pijí jen alkoholici."   

Žádné komentáře:

Okomentovat