V listopadu roku 1989 bylo na území dnešní České republiky
zhruba 1,7 milionů komunistů. Jen malé procento z nich znalo marxistickou
ideologii jako základ komunistického systému. Avšak právě tyto masy drželi
komunistický systém při životě. Velké množství z oněch 1,7 milionů komunistů
byli ambiciózní kariéristé, kteří si spočítali, kolik jim členství ve straně
přinese výhod. V souhrnu byli členové strany pro udržení komunistického systému
důležití, jako jednotlivci pro něj byli bezvýznamní, nemohli ho ovlivnit.
Vyhovoval jim však.
Komunistický systém praktikovaný
u nás jako neměnný výsledek druhé světové války byl nevyhnutelně předurčen k
zániku, i když v to věřil málokdo. Pokud by
však český komunismus reagoval na vývoj světa a nabral jinou podobu, jako se
tomu stalo například v Číně, kde byl přeměněn na regulovaný kapitalizmus,
určitě by se nejen nezhroutil, ale byl vzorem pro mnoho lidí.
Rovněž
většina dnešních zastánců kapitalistických metod nechce
vidět očividné nedostatky systému a pokračuje ve stejném jednání, které
ho přivedlo do problémů (korupce, zadlužování a nadbytečné zvyšování státních
výdajů). Svým způsobem se ti, co jsou u
moci, neliší od předlistopadových "vyvolených", ve vztahu ke státu a
jeho občanům se jedná vlastně o nové komunisty, kteří jen přešli na druhou stranu barikády třídního
boje a změnili ideologii. Neliší se ani povýšeneckým arogantním a sebevědomým vystupováním.
Kolik je takových „nových komunistů" v České republice? Možná to ještě nebude celých 1,7 milionů,
jako před rokem 1989, ale to číslo pravděpodobně nebude o mnoho menší. Tito „noví komunisté" obsadili místa starých komunistů.
Dnes sice lidé jsou mnohem svobodnější, ale nemohou se vymanit ze systému. Rozloučit se s dnešním systémem vyžaduje určitě větší statečnost a osobní oběti
než za režimu komunistů. Málokdo
je ochoten podřezat pod sebou větev, vzdát se "koryta" nebo i těch
malých výhod, které získal. A to je právě ten důvod, proč nemůžeme
očekávat, že v nejbližší době dojde ke změně.
Na samém vrcholu to jsou politici, kmotři, kmotříčci,
univerzitní profesoři, mediální magnáti, klerici a další tvůrci veřejného
mínění, kteří novými a novými aférami veřejnost odvádějí od zásadních problémů
země, které se bojí řešit, aby nepřišli o svá výhodná postavení. Proto
podporují nebo jsou přímo zapojeni do korupčního jednání a nedokážou zbytku
společnosti dát skutečné hodnoty.
Dále tu jsou manažeři mezinárodních společností, kteří mluví o
změně systému zevnitř, ovšem ve skutečnosti ze současného stavu věcí krátkodobě
profitují a pouze chtějí stávající poměry zvrátit ve svůj prospěch.
Po nich následuje armáda konzultantů, právníků,
bankéřů a firem operujících v sektoru služeb, které ze stávajícího systému
těží, často tím, že sami pracují pro vrcholné kriminálníky a zdráhají se
jakékoli změny. (Jiří Krž, 5.7.2012, )
Žádné komentáře:
Okomentovat