Bývalých
čeledínů (pacholků) a děveček už moc nežije, stejně tak sedláků, u nichž
vykonávali službu. Vzpomněl si na ně jeden rakouský sedlák, který svou práci
přirovnává k práci čeledína.
Chasa musela pracovat
celý týden, bez ohledu na hodiny. Volno měla pouze v neděli, ale jen během
dne, ranní a večerní práci ve stájích
musela vykonávat denně. Dovolenou obyčejně žádnou neměla, ani nárok na nemocenskou.
Čeledíni neměli důchod a museli buď pracovat až do smrti, nebo se živit
žebrotou.
Současný sedlák musí
pracovat stejně tvrdě nebo ještě tvrději než bývalí čeledíni. Zaměstnance
přijmout nemůže, protože by nedokázal splnit zákonné požadavky, brigádníka také
ne, protože k obsluze moderních strojů je třeba kvalifikace a praxe.
Současný sedlák má
sice určité sociální výhody, které ale prakticky nevyužije. Má však navíc
spoustu povinností, hlavně byrokratických, a je neustále pod psychickým tlakem.
Sedlák je dnes v podstatě čeledín ovládaný a týraný úřady, odběrateli,
obchodem, bankami a ekologickými aktivisty.
Žádné komentáře:
Okomentovat