Globální vládci nad penězi mají zvláštní vlastnost, že pořád trpí obavami ze zpomalení nebo zastavení růstu. Zoufale se brání hledáním nových a nových zdrojů peněz, které by mohly dostat do svých měšců. Problémem je, že současné školy chrlí miliony ekonomů a právníků, kteří studují jen kvůli tomu, aby se mohli o tyto zdroje ucházet. Proto je dělení velkých peněz o hodně složitější, než bylo v minulosti.
Nejjednodušší je vysávat peníze ze státních pokladem. Je to systém dluhopisů, ze kterých bankéřům plynou astronomické lichvářské úroky. Takže půjčky přibývají , i když banky vědí, že stát má s jejich splácením velké problémy. Aby v eráru peníze byly, od toho jsou přece vlády jednotlivých zemí, které peníze vydobudou od svých občanů. Když se však najde vláda , jako v Řecku, která své občany nechce okamžitě zcela ožebračit, ze strany bank nastoupí lynč ve formě hrozby státního bankrotu. Krachovat nemají banky, které finanční problémy způsobily, ale státy. A státy, to jsou miliony lidí, kteří většinou desítky let pracovali, aby si vytvořili jisté úspory. O tyto peníze bankéřům jde. Lidé ztratí práci, musí dát do systému úspory a majetek.
Řecko není první ani poslední stát, který banky dostaly do problémů. Je to však ukázkový příklad toho, že sociální systémy světové finančníky dráždí, jako červené hadry dráždí španělské býky. Finančníci jsou ve výhodě, že mají dokonale nacvičené a v praxi ověřené útoky proti obyvatelstvu. Jak takový atak obyvatelstva vypadá, můžou vyprávět například Argentinci. (Jiří Krž, 6.2.2012)
Žádné komentáře:
Okomentovat