Kdo na počátku 90. let minulého století projížděl Rakouskem, spatřil pasoucí dobytek jen výjimečně. V té době většina dobytka byla trvale přivázána u žlabů ve stájích, tak jak se to dělalo po staletí. Kdo se dostal do rakouských vesnic na konci 90. let, mohl v selských dvorech také tu a tam pozorovat stavební ruch. Byla to reakce na rakouský zákon zákazující přivazování skotu. Na stáje s volným ustájením většinou byly přestavovány stodoly. Intenzivnější výstavba nových stájí začala až po roce 2005.
Zákon o zákazu přivazování skotu byl v Rakousku schválen už v roce 1996, přičemž bylo stanoveno desetileté přechodné období, ve kterém mohli sedláci nové stáje zřizovat. Na výstavbu nových stájí poskytla dotace EU, ale hlavně rakouská vláda. Protože do roku 2006 se mnoho nezměnilo, velké množství sedláků nestačilo na volný způsob ustájení přejít, bylo přechodné období prodlouženo o dalších 5 let. Definitivně zákaz trvalého přivazování skotu v Rakousku tedy platí od 1. 1. 2012.
I po patnácti létech po schválení zákona mnoho zemědělců volné ustájení skotu odmítá s odůvodněním, že zvířata jsou na řetězu spokojena, cítí se bezpečna - nejsou vystavována stresu z života ve stádu. Navíc přivázaná zvířata se snáze kontrolují, individuálně krmí, ošetřují, čistí a dojí, snáz se uklízí hnůj, dává čerstvá podestýlka, je pod kontrolou připouštění, telení, odchov telat atd. Útěchou pro sedláky, kteří volné ustájení odmítají, je prohlášení veterinářů, že kontroly dodržování zákona se nebudou uskutečňovat. Například v okrese Gmünd je okolo 800 chovatelů skotu (průměrně 28 ks/podnik), z nichž jen asi 35 procent přešlo na volné ustájení.
Ekologové tvrdí, že volné ustájení zlepšuje kvalitu dobytčího života, že zvířeti stačí 8 hodin odpočinku, ve zbývajícím čase se chce volně pohybovat. Skot je svou podstatou zvíře pohybující se volně v přírodě. Tvrdí, že volné ustájení odstraňuje i hodně práce ošetřovatelů.
Žádné komentáře:
Okomentovat