Občan musí existovat tak, aby mohl platit.

Česká republika nyní nemá svoji vlastní politiku. Pouze kopíruje model neoliberálního kapitalismu, který do Evropy proniká ze Spojených států. V důsledku silně korupčního prostředí, jež v ČR vládne, tento systém, na rozdíl od zemí na západ od Šumavy, vykazuje nestabilitu, která dusí střední a nižší vrstvy obyvatelstva.

Podstatou neoliberálního modelu je „mafianizace ekonomiky“. Znamená to, že ekonomika stále funguje na principech klasické mafie. Mafie? Funguje na základě korupce. Špinavou mravenčí práci pro mafii dělají media, která zaměstnávají takové redaktory, kteří často neovládají ani český jazyk, ale milují peníze a jsou poslušní. Aby měla mafie dostatek zakázek, stará se o vyvolávání strachu mezi občany-voliči (Řecko, nezaměstnanost, byrokracie EU, zdražování atd.).

Strach je zásluhou medií udržován na nadstandardní výši: Na trhu práce vyděračské pracovní smlouvy, v oblasti sociálního zabezpečení pak osekáváním ústavních sociálních práv občanů. Privatizace sociálního systému spočívá v tom, že běžný občan zaplatí soukromému fondu za zdravotní péči, vzdělání a zajištění ve stáří. Výběrčí těchto peněz paradoxně nemají zájem na tom, aby lidé odváděli vysoké pojistné, mají zájem na tom, aby se mzdy zaměstnanců udržovaly na takové úrovni, aby to bylo na přežití. Tak se vytváří ze zaměstnanců nízkopříjmová skupina lidí, kteří platbami pojistného uhradí prakticky jen provoz pojišťoven (stotisícové mzdy). O návratnosti vložených prostředků se zaměstnancům může jen zdát. Navíc, jak je známo z minulosti (např. Klaus v 90. letech), je více než velká pravděpodobnost, že peníze klientů si na věčné časy stát půjčí na zalepení děr v rozpočtu. Pokud fondy zcela nezmizí. (Jiří Krž, 10.10.2011)