Zelené a žluté řezačky nyní likvidují stovky a tisíce hektarů kukuřice, velkoobjemové náklaďáky a přívěsy traktorů kamsi odvážejí zelenou řezanku. Zpravidla desítky kilometrů daleko. Řev motorů od tmy do tmy – tak to nyní vypadá v mnoha českých oblastech. Ceny mohutných strojů se počítají na miliony, nafty denně se spotřebují tisíce litrů. Velkovýroba není vůbec levná. Naštěstí je suché počasí, takže bláta na silnicích je minimum.
Specifická česká zemědělská velkovýroba má na polích drtivou převahu. Doby, kdy hlavní zemědělské práce měly plnou státní podporu a ochranu, jsou pryč, a tak se ozývají hrdinové, kteří se nebojí na zemědělství zaútočit. Děje se tak většinou prostřednictvím medií, která se zoufale snaží získat a udržet čtenáře, diváky a posluchače. Jak už to bývá, většina velkoměstských pisálků nemá o zemědělské práci tušení, a tak chytají informace v politických stranách. Dříve se najde jehla v kupě sena než objektivní politik. Doposud zemědělci (AK) takové články, v jejichž pozadí stojí politické zájmy, brali s nadhledem, náhle jsou velice podrážděni. Proč asi právě nyní?
V prvním odstavci článkuˇ(www.apic-ak.cz) Jiří Felčárek cituje nějaký článek, kritizující zemědělskou velkovýrobu: „…bývalé „kolchozy“ berou nehorázné podpory, o které odírají poplatníky daní, umí jen osít plochy obilím a řepkou a ty pak brázdí těžkou technikou. Naši zemědělci údajně nejsou evropsky konkurenceschopní a do toho ještě nyní chtějí podpory na bioplynové stanice a garantovanou cenu elektřiny.“
Pan Felčárek nikoho nejmenuje, ale v dalším odstavci jako by v zrcadle demagogické články napodobuje: „Osočovat tuto nemalou skupinu pracovitých a vzdělaných lidí (zemědělce) může proto jen primitiv nebo lobbista za zájmy šéfů jiné skupiny, která se bojí o své příští zakázky.“
S takovým názorem se dá částečně souhlasit, avšak zástupce AK nekriticky glorifikuje velkovýrobu a pokračuje: „Vím o jejich rozvoji a úspěchu, o vytváření a udržování pracovních míst, o práci pro obec a krajinu…“
O tom, jak české velké lány prospívají krajině by se dalo také polemizovat. Lze se přesvědčit při porovnání se zahraničím. Ale budiž. Krajina se naštěstí dokáže svým způsobem vyrovnat se vším, co jí člověk způsobil. Věta o všeobecném vytváření pracovních míst a práci pro obec však není nic jiného než fráze, které snad ani autor nemůže věřit.
Vyvrací ji příklad z jedné obce,i když takových jsou v ČR stovky: V roce 1989 pracovalo v zemědělském podniku o velikosti asi 2000 ha okolo 110 místních lidí, dnes na této výměře hospodaří dvě zemědělské společnosti, které zaměstnávají 3 lidi z obce, ostatní jsou z měst. Práce pro obec (obyvatelstvo obce)? Většina cest polních je rozorána, ty co zůstaly, jsou rozbité a sjízdné jen velkými traktory a nákladními vozy.
Z posledních podrážděných reakcí Agrární komory lze se domnívat, že problémem české zemědělské velkovýroby není kritika produkce potravin, ale kritika výroby energií, respektive politické tlaky na omezení dotací. Přitom prezident AK donedávna soustavně lkal nad tím, kolik se do ČR dováží zahraničních potravin. Náhle o výrobu potravin jako by nebyl zájem. AK se nyní zlobí asi na všechny; od jiných českých zemědělských organizací, přes českou vládu, zemědělce v ostatních zemích až po Evropskou komisi. Říkávalo se dřív, že nejvíc se lidé zlobí kvůli pravdě. (fn, 28.9.2011)
Žádné komentáře:
Okomentovat