Koalice rychle nyní rychle přijímá protilidové zákony. Jejich dopady a nesmyslnost vyjdou najevo až se zpožděním a ještě později se zjistí jaké obrovské náklady na ně bude třeba vynaložit. To znamená, že rozhořčení občanů bude kulminovat, když už bude pozdě. Taktika, proti které jsou bezmocni odboráři, opozice i 80 procent občanů..
Rok 1968 se obvykle vykládá jako akce KSČ, ale v pohybu byl především národ nestranický. Vítězové vydali Poučení z krizového vývoje, což byl návod, jak si udržet teplá vedoucí místa na všech úrovních. Zapomněli však na to, že poučení vlastně nemělo význam pro řadové komunisty, ale bylo nejcennější pro lidi, pro které jsou moc a majetek důležitější než ideologie. Ti velmi poctivě sloužili komunistickému režimu, který jejich loajalitu odměnil důvěrou a umožněním studia v prestižních západních institucích. Studovali a trpělivě čekali na svou příležitost, až se po normalizátorech uvolní místa. Ta přišla v roce 1989. Ambicím těchto univerzálních prospěchářů vůbec nevadilo, že komunisté museli odejít od vesla. Když by tehdy komunisté nepadli, pravděpodobně by dnes Klaus, Nečas, Kalousek aj. připravovali i komunistické protilidivé reformy, zasedali ve vládě, hlasovali ve Federálním shromáždění a řečnili při prvomájových manifestacích.
A rok 1989 dal skutečnou možnost, aby se politika začala dělat lépe. Občanské fórum fungovalo. Václav Klaus však dokázal zařídit své zvolení předsedou OF za pomocí takových delegátů, kteří k tomu neměli potřebný mandát. Potom s přispěním Pavla Rychetského Občanské fórum zlikvidoval. Následky tohoto činu pro národ právě vrcholí.
Nářky, že se nedá nic dělat, nejsou na místě. Dost se toho podařilo ve Skandinavii a také některé události ve světě, například v Argentině, v Egyptě a ve Španělsku ukazují odklon od tradičních násilných akcí a ideologické politiky směrem k participativní demokracii a kulturnímu jednání. Ukazuje se, že české defenestrace a francouzské zapalování aut nemusí být jedinou formou protestu, a možná je dnes lepší pevné rozhořčení. Kultivace formy protestů dává větší naději na trvalý výsledek. On ten Ghándí nebyl až tak velký podivín, ale nesmíme se dát znovu oklamat, jako v devadesátém roce. (Jiří Krž, 14.7.2011)
Žádné komentáře:
Okomentovat