Až daleko na druhou stranu Vltavy tuto středu odvál vánek pronikavou vůni koření, které na prvním českobudějovickém farmářském trhu nabízela kořenářka, jejíž kořeny jsou někde v Maďarsku. Trh na parkovišti autobusů pod Dlouhým mostem zorganizovala soukromá firma. Dlouho předem ohlašovaná akce, propagovaná jihočeskými medii, přilákala mnoho zájemců - přesněji zvědavců - kolik jich uspokojila, ukážou nejlépe příští trhy.
Od dob, kdy na náměstích měst byly oblíbené pravidelné i výroční trhy, sice uplynulo už šedesát let, život i nároky lidí se hodně změnily, ale kvalita a nekvalita potravin zůstává stejná. Je vůbec záhadou, proč se akci říká farmářský trh. Některé nabízené zboží by se sice, se zavřenýma očima, dalo označit jako zemědělský produkt (např. uzenářské výrobky, vepřové sádlo), ale kdo čekal nabídku produkce skutečných zemědělců, musel být zklamán. Odnést si z trhu jako záruku kvality živou husu, kachnu, králíka, kůzle či podsvinče, jako bylo i za socializmu možné na trhu na nedalekém Piaristickém náměstí, nelze. Nikdo to nenabízel (Co by s tím moderní měšťák dělal?). Z čeho a jak čerstvé je maso v klobásách a dalších výrobcích, nezjistí ani moudrý ředitel KVS, jemuž k spokojenosti stačí chladící vitríny.
Už vizáž prodejců naznačuje, že se nejedná o aktivní zemědělce. Který sedlák by mohl opustit hospodářství a jet na druhý konec země prodávat své výrobky. Možné by to bylo v okrese, ale prodejci přijíždějí z velkých dálek jako na běžnou pouť, takže jde o podnikatele, kteří se snaží využít situace a za pomoci vysokých cen vydělat na hlouposti městského obyvatelstva. A říká se tomu farmářské trhy.
Žádné komentáře:
Okomentovat