Na konci 80. let minulého století uvedly Velkovýkrmny do provozu v obci Břilice, mezi Českými Budějovicemi a Jindřichovým Hradcem, stáj pro 900 krav. V katastru obce už stála od roku 1949 výkrmna pro více než 20 000 prasat. Nový kravín lákal exkurse z domova, a po listopadu 1989 i ze zahraničí.
Přijížděli také hojně sedláci z nedalekého Rakouska. Obdivovali moderní technické zařízení stájí, dojírny, hnojiště, a rovněž zázemí pro zaměstnance. Šatny, koupelny, jídelny a podobně. Obdiv končil vždy poté, co průvodce Velkovýkrmny se pochlubil, že mimo chovu zvířat od roku 1960 obhospodařují 20 000 hektarů zemědělské půdy, jejíž drobní majitelé žijí v mnoha okolních obcí. Na otázku, kolik Velkovýkrmny za 30 let zaplatily pachtovného, se Rakušané dozvěděli, že pacht z půdy se v Československu neplatí. Obdiv Rakušanů skončil, neboť u nich pacht z půdy dělal největší náklady na výrobu.
Známost ředitele Velkovýkrmny s ministrem zemědělství Kubátem mu zřejmě otevřela dveře televizních studií, kde mohl představit nový kravín a své plány a diskutovat o privatizaci zemědělství. Televizní besedy o postsocialistickém podnikání zřejmě zaujaly i prezidenta Havla, který se rozhodl kravín v Břilicích navštívit. Žádná sláva z toho nebyla. Zaměstnankyně kravína prezidentovi na plná ústa řekli, co si myslí o privatizaci zemědělství, o možné ztrátě zaměstnání a o inteligenci politických špiček.
Všechna sláva-polní tráva. Celé české zemědělství bylo zprivatizováno, zprivatizovaná Velkovýkrmna v Břilicích živořila ještě jedno desetiletí, dnes se v kravíně pro 900 krav mléko nevyrábí, je v něm pouze desetina krav z předpokládaného počtu, a ta se pase venku, aby byla prodána na maso. Velkovýkrmna prasat také je bez prasat, některé pavilony zmizely, jiné obsadili drobní nezemědělští podnikatelé. 20 000 ha zemědělské půdy je obděláváno menšími společnostmi a soukromníky, více než orné půdy je luk a pastvin
Ambiciózní ředitel Velkovýkrmny na počátku 90. let vzal vedlejší melouch skladníka státních zásob obilí. Mnoho tun obilí údajně "sežral brouk", takže ředitel často stál před soudem, ale vězeňské cele nakonec neunikl. Zámek a jiný zprivatizovaný majetek mu zůstaly, takže dnes může vesele podnikat i užívat světa.
