Ministři provokovali na festivalu opilců

 Ministři kultury a zahraničí se v pekelném vedru 26. a 27. června 2026 naivně vydali do Strážnice na tradiční festival cimbálové hudby. Tento festival sel za vlády komunistů mohl chlubit největším množstvím opilců na hektar. Tradice se nemění ani v tržním hospodářství. Místní opilci už nepřevažují, protože nyní většina přijíždí z Brna a z Prahy. Cimbál prostě je pořád v těle, tak jako kapky divoké turecké a maďarské krve. Ty společně s většími kapkami alkoholu způsobily vyhnání obou ministrů. Pro někoho statečnost, pro jiného ostuda.

Pamětníci rozhlasového vysílání na počátku 50. let si mohou připomenout dobu, kdy mohli z radia jako jediné interprety lidové hudby slyšet cimbálové muziky. Společně se sovětskými častuškami a českými budovatelskými písněmi představoval moravský a slovenský cimbál skoro veškerou hudební produkci Československého rozhlasu. Čím jiným se dala ze země vyhánět západní kultura?

Jakmile tenkrát u nás doma z rádia zazněly divoké housle a juchání šohajů a galánek, okamžitě se rádio vypínalo. Pokud se nečekalo na časové znamení. Ráno byl čas oznamován každých 5 minut. Byla to vlastně zvuková pobídka k odchodu do školy nebo do práce. Mezi časovými znameními vysílal rozhlas "skvosty" cimbálové muziky. Nezapomenutelná byla Jarmila Šuláková, když zpívala: "prv než vyjde, prv než vyjde, prv než vyjde slunéčko." Lidé tomu krátkému slovu dávali jiný význam. Když lidová hudba tak dechovka říkávali tehdy lidé dospělí. Byla v rádiu dechovka také, týdně jeden dva pochody v podání nějaké ústřední vojenské kapely. 

Aby v Čechách lidé si také oblíbili juchání a vřískání cimbálových kapel, za normalizace Jan Slabák z dechovky udělal cimbál. Moravanka zakořenila v Čechách, napodobuje ji nejméně polovina kapel, takže vřískání trumpet a opilecké juchání vytlačilo kultivovanou salónní dechovku Vacka, Valdaufa, Vejvody, Poncara a dalších.    

Konzervatizmus se nedá koupit za velké peníze

  Současný konzervatismus se nachází na křižovatce. Z jedné strany ji svírá technokratický populismus bez hlubšího ideového ukotvení, z druhé strany pak dravý libertariánský materialismus, který redukuje lidskou společnost na pouhou množinu spotřebitelů a ekonomických transakcí. V době, kdy se konzervatismus často mění v pouhou reaktivní kultivaci hněvu na sociálních sítích, zoufale chybí pevná intelektuální kotva.

Největší chybou pravice v posledních desetiletích bylo přesvědčení, že k prosperitě západní civilizace stačí volný trh a nízké daně z bohatství. Volný trh je bezpochyby nejlepším nástrojem pro tvorbu bohatství, sám o sobě však morální vakuum nezaplní. Ekonomika musí být podřízena kultuře a kultura náboženství. Pokud se rozpadne rodina, morální konsensus a úcta k transcendentnímu řádu, žádné subvence a příspěvky společnost nezachrání. Skutečný konzervatismus hájí „trvalé věci“ – lidskou důstojnost, přirozené společenství a morální odpovědnost vůči předkům i proti budoucím generacím.

Dnešní západní svět čelí nové vlně agresivního progresivismu, který se snaží dekonstruovat jazyk, historii i biologickou realitu. Lidskou přirozenost lze jistě od základů přepsat pomocí státní moci a sociálního inženýrství. Stačí nalákat voliče sladké sliby.

Síla národa vůbec nevyvěrá z vládních dekretů nebo pragocentrizmu, ale z malých, živých společenství: z rodin, domů, osad, farností, obcí, spolků a sousedství. Pokud chceme čelit atomizaci společnosti a osamělosti moderního člověka, musíme se vrátit k podpoře těchto přirozených struktur. Pokud má mít dnešní konzervatismus šanci na skutečnou obnovu, nesmí podlehnout číslům ekonomů. Musí nabídnout pozitivní vizi – vizi společnosti, která si váží krásy, řádu, tradic, spravedlnosti a svobody zakořeněné v odpovědnosti. 

Komáři nemají rádi lidi z velkých měst

  Proč komáři ve skupině lidí neúnavně útočí jen na jednoho člověka, zatímco ostatní nechají téměř bez povšimnutí? Vědci teď přišli s novými odpověďmi. Ukazuje se, že komáři si své oběti vybírají podle přesné kombinace chemických a tělesných signálů. Zároveň výzkum zpochybnil jeden z nejrozšířenějších mýtů o tom, že rozhoduje krevní skupina.

Jsou v českých zemích místa, kde v dobách letních dešťů se vyrojí v blízkosti vodních nádrží a vlhkých lesů a luk velké množství komárů. Jedná se především o jižní Čechy a jižní Moravu. Protože komáři nejen napadají a nepříjemně štípají lidi, hlavně turisty, přistupují města a obce k hubení komárů chemickými přípravky. Je zajímavé, že třeba na Třeboňsku komáři sice otravují nepříjemně místní obyvatelstvo pohybující se v přírodě, ale v daleko menší míře než cizí turisty. Z vlastní zkušenosti to mohu potvrdit. Pracoval jsem celé léto, den co den 8 hodin na pracovišti v blízkosti rybníků, kde občas některý komár štípl, ale dalo se zvyknout, protože komáři žádný hromadný útok nepořádali. Zcela jinak to bylo, když se objevila kontrola z Prahy. Na Pražany se okamžitě vrhly téměř tmavé roje komárů. Kontroloři se obyčejně do 5 minut museli schovat v autech.

Podle vědců totiž tito hmyzí parazité skutečně některé lidi preferují. „Není to mýtus komáři jsou k některým lidem přitahováni více než k jiným,“ uvedl entomolog Frédéric Simard z francouzského Institutu pro výzkum a rozvoj, kterého citoval zpravodajský web ScienceAlert.

Komáři si cíl nevybírají náhodně. Samice, které jako jediné sají krev, se orientují hlavně podle oxidu uhličitého, tělesného tepla, vlhkosti a pachu lidského těla. „Už více než 100 let víme, že komáry přitahuje oxid uhličitý, který vydechujeme. To je první signál, který spouští jejich chování,“ vysvětlil švédský vědec Rickard Ignell.

​Jakmile se komár přiblíží na několik metrů, začne hrát ještě větší roli tělesný pach. Lidské tělo totiž uvolňuje stovky různých pachových sloučenin. Vědci odhadují, že jich může být mezi 300 a 1 000, přičemž jen některé komáry výrazně lákají.

Výzkumníci v nedávné studii sledovali chování komárů druhu Aedes aegypti, který přenáší například horečku dengue nebo žlutou zimnici. U 42 žen zjistili, že nejvíce přitahovaly ty, jejichž pokožka produkovala vyšší množství látky zvané 1-octen-3-ol, známé také jako „houbový alkohol“. „Ukázali jsme, že komáři používají směs pachových látek. Identifikovali jsme 27 sloučenin, které dokážou rozpoznat,“ uvedl Ignell.

Studie zároveň vyvrací populární teorii o krevních skupinách. Mnoho lidí věří, že komáři preferují například krevní skupinu 0, vědecké důkazy to ale nepotvrzují. „Tvrzení, že komáři preferují určité krevní skupiny, nemá vědecký základ,“ řekl Simard. Podle něj souvislost neexistuje ani s barvou očí, vlasů nebo odstínem kůže.

​Roli může hrát i životní styl. Několik studií ukázalo, že komáry více přitahují lidé po konzumaci alkoholu, zejména piva. Alkohol totiž zvyšuje tělesnou teplotu, mění pach pokožky a zvyšuje množství vydechovaného oxidu uhličitého. O výsledcích studie informoval i americký list New York Post.

Vědci upozorňují, že porozumění chování komárů nabývá na významu i kvůli změně klimatu. S rostoucími teplotami se totiž komáři šíří do nových oblastí Evropy a s nimi i nemoci, které přenášejí. Pokud se chcete štípancům vyhnout, odborníci doporučují volné oblečení s dlouhými rukávy, repelenty a omezení alkoholu během večerů venku.

Zdroj:TN.cz

80. narozeniny traktorů ZETOR

 15.březen 1939 už 87 let má česká veřejnost vsugerovaný jako den německé okupace Čech a Moravy, pro český venkov - a nejen pro český - je jistě důležitější 15. březen 1946 jako den, kdy v Brně zabafaly a vyjely z fabriky první tři traktory Zetor 25. Před 80 lety začala slavná poválečná éra československých traktorů Zetor. Traktory Zetor dobyly nejen všechny české a slovenské vesnice, ale také všechny kontinenty světa. 

V 50. a 60. letech minulého století v celém světě  patřila značka Zetor k nejuznávanějším a nejvyhledávanějším výrobkům československého průmyslu. Zetor se stal symbolem československého strojírenství. Vzhledem k Železné oponě se však traktory Zetor dostávaly na Západ jen nepatrném množství, výroba i export byly regulované (v množství určeném RVHP) a prodávané  především do zemí sovětského bloku a do tzv. "rozvojových zemí" v Africe a Asii. V rozvojových zemích docházelo k častým politickým a vojenským konfliktům, takže ekonomický efekt z prodeje nebyl valný.  

Zetor 25 byl vyvinut bezprostředně po druhé světové válce jako reakce na naléhavou potřebu československého zemědělství, ze kterého na základě Benešovy  budovatelské politiky odešlo velké množství lidí (300 tisíc německých zemědělců  bylo vyhnáno za hranice a další tisíce vesnického obyvatelstva zlákáno na dobře placenou práci v dolech a těžkém průmyslu). Dvouválcové traktory Zetor 25, a jejich jednoválcové napodobeniny Zetor 15, podobně jako mladoboleslavské traktory Škoda 30 a Svoboda (Kosmonosy) 12 a 15, byly v letech 1946 až 1948 vyráběné pro sezónní obdělání pozemků a pro lehkou dopravu v zemědělských závodech o velikosti maximálně 30 ha. V těchto závodech byly vítanými pomocníky.

V roce 1949 začala násilná kolektivizace spočívající v dobrovolném i nedobrovolném spojování zemědělské půdy do velkých zemědělských podniků; tzv zemědělských družstev (JZD) a státních statků. Kvůli obdělání půdy v těchto nových velkých zemědělských závodech byly zřízeny Státní traktorové stanice (STS). Aby STS měly čím pracovat, byly jim přidělené traktory, které jako "nevyužité stroje" stát zabavil soukromým zemědělcům. Protože v STS pracovali často lidé, kteří se ke strojům dostali z nouze (příkaz pracovního úřadu podle paragrafu) a jimž šlo hlavně o splnění pracovní normy a výdělek, nejednalo se s traktory v "rukavičkách." Přesto zásluhou robustní konstrukce traktory Z 25 bylo možno na polích československé velkovýroby spatřit ještě v polovině 60. let. V té době už začínaly české zemědělství ovládat Zetory Major 3011 a Major 4011 - a  Z 25 byly vyřazovány. Aby se doposud pojízdné Z 25 nedostaly k soukromým osobám, musely na příkaz úřadů být hned po vyřazení předávány k sešrotování do kovohutí. Strach z rozpadu zemědělské velkovýroby a obnovení malých zemědělských závodů doprovázel komunistický režim celých 40 let. Přesto se podařilo zachránit traktory Z 25, které nepracovaly v zemědělství (průmyslové podniky, doly, lesy a pod.)

V 50. letech byly vyráběny traktory Zetor 25 A a Zetor 25 K (kultivační). Od poloviny 50. let Z 25 dostávaly prostorné kabiny. Na přelomu 50. a 60. let 20. století přibyla výroba těžšího čtyřválcového Zetor Super 35 ks, jenž později byl upraven na Zetor Super 50 ks. Na začátku 60. let začala v Zetoru Brno také významná výroba traktorů unifikované řady (UR I). Jednalo se o dvouválcový Zetor Major 2011, tříválcový Major 3011 a čtyřválcový Major 4011. Tyto traktory měly spoustu dílů, které byly použitelné na všechny typy. Protože tyto traktory byly konstruované pro velké výkony v československé zemědělské velkovýrobě, získaly svou odolností a spolehlivostí respekt i zahraničí. Na konci 60. let byl požadavek zemědělců na čtyřválcové Zetory, a tak byl u Zetoru 4011 zvýšen výkon a byl vyráběn jako Zetor 5611. Pod značkou Ursus začaly tyto traktory být vyráběny i v Polsku. 

Princip standardizace komponentů se stal charakteristickým znakem Zetoru. Na konci 60. let byla přidána řada UR II: výkonnější traktory pro náročnější aplikace. 

Robustní konstrukce, snadné ovládání, velký výkon a spolehlivost byly chloubou výrobce. Zetor Crystal 8011 byl  jeden z prvních traktorů na světě s bezpečnostní kabinou a mimořádně nízkou hladinou hluku. Vyráběly se i v Polsku.

 V 70. letech 20. století došlo k největší expanzi Zetoru. Ročně byly vyráběny desítky tisíc traktorů obou řad, které byly vyvážely do celého světa. Vyroben byl také první šestiválcový motor o výkonu 160 koní. Z politických důvodů byla v roce 1981 výroba traktorů Zetor  UR II zcela předána z Brna na Slovensko a traktory Crystal 8011, 12011, 14011 a 16011 byly vyráběné v Martině a prodávány pod značkou ZTS. V  Brně byly vyráběny Z 4211, Z 5211, Z6211, Z7211 a Z 7711. Začátkem 80. let se zásluhou těžkopádného státního plánovacího systému v Československu začalo projevovat zaostávání strojní výroby za ostatním světem, a nejen u traktorů. 

Od roku 2002  je majitelem značky Zetor slovenský holding HTC, vyrábí se traktory řad Proxima, Forterra, Major a Crystal. Pro trhy bez emisních předpisů se vyrábí dalších pět modelových řad: Compax, Hortus, Major, Super a VST Zetor 5011. Významná je výroba Zetorů v Indii. Podle sdělení zástupců společnosti traktory Zetor jezdí ve více než 100 zemích celého světa.

80. výročí výroby traktorů Zetor oslaví společnost 12. až 15. dubna na brněnském zemědělském veletrhu „AgriShow“. Spolu s novou řadou 6 zde budou představeny historické traktory Zetor.