Lidé v horkém létu

  Vlak na berlínském nádraží byl označen jako přeplněný, protože jeden celý vagón byl zcela prázdný, zapečetěný červenou páskou. Důvod: v tom vagónu selhala klimatizace a z bezpečnostních důvodů, jak informovala hlášení z reproduktorů, tam nikdo nesměl sedět.

23. června, ještě předtím, než velká vlna veder vůbec začala, se celý železniční systém po celé zemi na více než dvě hodiny zastavil kvůli chybě při aktualizaci softwaru. Zatímco udivení lidé, kteří stáli na nástupištích a slyšeli o dalším zpoždění či zrušení spojů, si kladli otázku, jak je možné, že se něco pokazilo v systému, který se pyšní tím, že je nejlepší v historii.

Kdo žil a cestovával vlakem před rokem 1980, jaksi nechápe. Bývala horká léta i v minulosti a lidé přežili. Když byla nějaká klimatizace, tak ta nejjednodušší, nejlevnější a nejúčinnější. V dobytčím vagónu, při cestování na spartakiádu, byl tradiční vojenský způsob klimatizace na železnici, větrací okna u stropu a pootevřené vysouvací dveře. Jinak v každém osobním vlaku i v rychlíku bylo možné otevřít okna, aby dovnitř proudil vzduch, který prostor ochlazoval. Vzduch proudil, i když vlak stál. Pokud výjimečně někde někdo zkolaboval, byl to přirozený jev, se kterým úřady počítaly.

Dříve byli lidé na rozmary přírody zvyklí, pracovalo se za všech teplot. Především práce v zemědělství, speciálně sklizeň všech plodin, se nejúspěšněji provádí za teplého až horkého počasí. Dnes je v nejnovějších strojích klimatizace, dříve, když nejlepší mechanizací byla kosa, srp, vidle a koňský nebo volský potah, mimo klobouku a šátku na hlavě žádná ochrana proti slunečnímu žáru nebyla. Ještě více než lidé trpěla v horku zvířata zapřažená ve vozech a sekačkách. Koně se nemohli bránit útokům hmyzu, oči a jiné partie měli doslova obalené mouchami. Hmyz býval v létě postrachem lesních dělníků, v lese se k polnímu hmyzu přidávali komáři a různé lesní mušky. V lomech a povrchových dolech sice mnoho hmyzu nebývalo, zato se v uzavřených prostorách bez proudění vzduch teplota zvyšovala na dvojnásobek. Určitým řešením v dolech a průmyslu byla změna pracovní doby, přesun do časných ranních hodin. Žádnou mimořádnou slastí v dobách vysokých letních teplot nebývala ani práce v továrnách a kancelářích. Naopak v domech se silnými cihlovými stěnami bývalo lépe.

Dnes se nadává na výpadek klimatizace v zaměstnání, dopravě, doma - a najednou lidé, co si nejvíc na horko stěžují, se jedou opalovat k moři, kde pálí slunce víc než u nich doma. Život tropí hlouposti. 

Ministři provokovali na festivalu opilců

 Ministři kultury a zahraničí se v pekelném vedru 26. a 27. června 2026 naivně vydali do Strážnice na tradiční festival cimbálové hudby. Tento festival sel za vlády komunistů mohl chlubit největším množstvím opilců na hektar. Tradice se nemění ani v tržním hospodářství. Místní opilci už nepřevažují, protože nyní většina přijíždí z Brna a z Prahy. Cimbál prostě je pořád v těle, tak jako kapky divoké turecké a maďarské krve. Ty společně s většími kapkami alkoholu způsobily vyhnání obou ministrů. Pro někoho statečnost, pro jiného ostuda.

Pamětníci rozhlasového vysílání na počátku 50. let si mohou připomenout dobu, kdy mohli z radia jako jediné interprety lidové hudby slyšet cimbálové muziky. Společně se sovětskými častuškami a českými budovatelskými písněmi představoval moravský a slovenský cimbál skoro veškerou hudební produkci Československého rozhlasu. Čím jiným se dala ze země vyhánět západní kultura?

Jakmile tenkrát u nás doma z rádia zazněly divoké housle a juchání šohajů a galánek, okamžitě se rádio vypínalo. Pokud se nečekalo na časové znamení. Ráno byl čas oznamován každých 5 minut. Byla to vlastně zvuková pobídka k odchodu do školy nebo do práce. Mezi časovými znameními vysílal rozhlas "skvosty" cimbálové muziky. Nezapomenutelná byla Jarmila Šuláková, když zpívala: "prv než vyjde, prv než vyjde, prv než vyjde slunéčko." Lidé tomu krátkému slovu dávali jiný význam. Když lidová hudba tak dechovka říkávali tehdy lidé dospělí. Byla v rádiu dechovka také, týdně jeden dva pochody v podání nějaké ústřední vojenské kapely. 

Aby v Čechách lidé si také oblíbili juchání a vřískání cimbálových kapel, za normalizace Jan Slabák z dechovky udělal cimbál. Moravanka zakořenila v Čechách, napodobuje ji nejméně polovina kapel, takže vřískání trumpet a opilecké juchání vytlačilo kultivovanou salónní dechovku Vacka, Valdaufa, Vejvody, Poncara a dalších.    

Konzervatizmus se nedá koupit za velké peníze

  Současný konzervatismus se nachází na křižovatce. Z jedné strany ji svírá technokratický populismus bez hlubšího ideového ukotvení, z druhé strany pak dravý libertariánský materialismus, který redukuje lidskou společnost na pouhou množinu spotřebitelů a ekonomických transakcí. V době, kdy se konzervatismus často mění v pouhou reaktivní kultivaci hněvu na sociálních sítích, zoufale chybí pevná intelektuální kotva.

Největší chybou pravice v posledních desetiletích bylo přesvědčení, že k prosperitě západní civilizace stačí volný trh a nízké daně z bohatství. Volný trh je bezpochyby nejlepším nástrojem pro tvorbu bohatství, sám o sobě však morální vakuum nezaplní. Ekonomika musí být podřízena kultuře a kultura náboženství. Pokud se rozpadne rodina, morální konsensus a úcta k transcendentnímu řádu, žádné subvence a příspěvky společnost nezachrání. Skutečný konzervatismus hájí „trvalé věci“ – lidskou důstojnost, přirozené společenství a morální odpovědnost vůči předkům i proti budoucím generacím.

Dnešní západní svět čelí nové vlně agresivního progresivismu, který se snaží dekonstruovat jazyk, historii i biologickou realitu. Lidskou přirozenost lze jistě od základů přepsat pomocí státní moci a sociálního inženýrství. Stačí nalákat voliče sladké sliby.

Síla národa vůbec nevyvěrá z vládních dekretů nebo pragocentrizmu, ale z malých, živých společenství: z rodin, domů, osad, farností, obcí, spolků a sousedství. Pokud chceme čelit atomizaci společnosti a osamělosti moderního člověka, musíme se vrátit k podpoře těchto přirozených struktur. Pokud má mít dnešní konzervatismus šanci na skutečnou obnovu, nesmí podlehnout číslům ekonomů. Musí nabídnout pozitivní vizi – vizi společnosti, která si váží krásy, řádu, tradic, spravedlnosti a svobody zakořeněné v odpovědnosti. 

Komáři nemají rádi lidi z velkých měst

  Proč komáři ve skupině lidí neúnavně útočí jen na jednoho člověka, zatímco ostatní nechají téměř bez povšimnutí? Vědci teď přišli s novými odpověďmi. Ukazuje se, že komáři si své oběti vybírají podle přesné kombinace chemických a tělesných signálů. Zároveň výzkum zpochybnil jeden z nejrozšířenějších mýtů o tom, že rozhoduje krevní skupina.

Jsou v českých zemích místa, kde v dobách letních dešťů se vyrojí v blízkosti vodních nádrží a vlhkých lesů a luk velké množství komárů. Jedná se především o jižní Čechy a jižní Moravu. Protože komáři nejen napadají a nepříjemně štípají lidi, hlavně turisty, přistupují města a obce k hubení komárů chemickými přípravky. Je zajímavé, že třeba na Třeboňsku komáři sice otravují nepříjemně místní obyvatelstvo pohybující se v přírodě, ale v daleko menší míře než cizí turisty. Z vlastní zkušenosti to mohu potvrdit. Pracoval jsem celé léto, den co den 8 hodin na pracovišti v blízkosti rybníků, kde občas některý komár štípl, ale dalo se zvyknout, protože komáři žádný hromadný útok nepořádali. Zcela jinak to bylo, když se objevila kontrola z Prahy. Na Pražany se okamžitě vrhly téměř tmavé roje komárů. Kontroloři se obyčejně do 5 minut museli schovat v autech.

Podle vědců totiž tito hmyzí parazité skutečně některé lidi preferují. „Není to mýtus komáři jsou k některým lidem přitahováni více než k jiným,“ uvedl entomolog Frédéric Simard z francouzského Institutu pro výzkum a rozvoj, kterého citoval zpravodajský web ScienceAlert.

Komáři si cíl nevybírají náhodně. Samice, které jako jediné sají krev, se orientují hlavně podle oxidu uhličitého, tělesného tepla, vlhkosti a pachu lidského těla. „Už více než 100 let víme, že komáry přitahuje oxid uhličitý, který vydechujeme. To je první signál, který spouští jejich chování,“ vysvětlil švédský vědec Rickard Ignell.

​Jakmile se komár přiblíží na několik metrů, začne hrát ještě větší roli tělesný pach. Lidské tělo totiž uvolňuje stovky různých pachových sloučenin. Vědci odhadují, že jich může být mezi 300 a 1 000, přičemž jen některé komáry výrazně lákají.

Výzkumníci v nedávné studii sledovali chování komárů druhu Aedes aegypti, který přenáší například horečku dengue nebo žlutou zimnici. U 42 žen zjistili, že nejvíce přitahovaly ty, jejichž pokožka produkovala vyšší množství látky zvané 1-octen-3-ol, známé také jako „houbový alkohol“. „Ukázali jsme, že komáři používají směs pachových látek. Identifikovali jsme 27 sloučenin, které dokážou rozpoznat,“ uvedl Ignell.

Studie zároveň vyvrací populární teorii o krevních skupinách. Mnoho lidí věří, že komáři preferují například krevní skupinu 0, vědecké důkazy to ale nepotvrzují. „Tvrzení, že komáři preferují určité krevní skupiny, nemá vědecký základ,“ řekl Simard. Podle něj souvislost neexistuje ani s barvou očí, vlasů nebo odstínem kůže.

​Roli může hrát i životní styl. Několik studií ukázalo, že komáry více přitahují lidé po konzumaci alkoholu, zejména piva. Alkohol totiž zvyšuje tělesnou teplotu, mění pach pokožky a zvyšuje množství vydechovaného oxidu uhličitého. O výsledcích studie informoval i americký list New York Post.

Vědci upozorňují, že porozumění chování komárů nabývá na významu i kvůli změně klimatu. S rostoucími teplotami se totiž komáři šíří do nových oblastí Evropy a s nimi i nemoci, které přenášejí. Pokud se chcete štípancům vyhnout, odborníci doporučují volné oblečení s dlouhými rukávy, repelenty a omezení alkoholu během večerů venku.

Zdroj:TN.cz

80. narozeniny traktorů ZETOR

 15.březen 1939 už 87 let má česká veřejnost vsugerovaný jako den německé okupace Čech a Moravy, pro český venkov - a nejen pro český - je jistě důležitější 15. březen 1946 jako den, kdy v Brně zabafaly a vyjely z fabriky první tři traktory Zetor 25. Před 80 lety začala slavná poválečná éra československých traktorů Zetor. Traktory Zetor dobyly nejen všechny české a slovenské vesnice, ale také všechny kontinenty světa. 

V 50. a 60. letech minulého století v celém světě  patřila značka Zetor k nejuznávanějším a nejvyhledávanějším výrobkům československého průmyslu. Zetor se stal symbolem československého strojírenství. Vzhledem k Železné oponě se však traktory Zetor dostávaly na Západ jen nepatrném množství, výroba i export byly regulované (v množství určeném RVHP) a prodávané  především do zemí sovětského bloku a do tzv. "rozvojových zemí" v Africe a Asii. V rozvojových zemích docházelo k častým politickým a vojenským konfliktům, takže ekonomický efekt z prodeje nebyl valný.  

Zetor 25 byl vyvinut bezprostředně po druhé světové válce jako reakce na naléhavou potřebu československého zemědělství, ze kterého na základě Benešovy  budovatelské politiky odešlo velké množství lidí (300 tisíc německých zemědělců  bylo vyhnáno za hranice a další tisíce vesnického obyvatelstva zlákáno na dobře placenou práci v dolech a těžkém průmyslu). Dvouválcové traktory Zetor 25, a jejich jednoválcové napodobeniny Zetor 15, podobně jako mladoboleslavské traktory Škoda 30 a Svoboda (Kosmonosy) 12 a 15, byly v letech 1946 až 1948 vyráběné pro sezónní obdělání pozemků a pro lehkou dopravu v zemědělských závodech o velikosti maximálně 30 ha. V těchto závodech byly vítanými pomocníky.

V roce 1949 začala násilná kolektivizace spočívající v dobrovolném i nedobrovolném spojování zemědělské půdy do velkých zemědělských podniků; tzv zemědělských družstev (JZD) a státních statků. Kvůli obdělání půdy v těchto nových velkých zemědělských závodech byly zřízeny Státní traktorové stanice (STS). Aby STS měly čím pracovat, byly jim přidělené traktory, které jako "nevyužité stroje" stát zabavil soukromým zemědělcům. Protože v STS pracovali často lidé, kteří se ke strojům dostali z nouze (příkaz pracovního úřadu podle paragrafu) a jimž šlo hlavně o splnění pracovní normy a výdělek, nejednalo se s traktory v "rukavičkách." Přesto zásluhou robustní konstrukce traktory Z 25 bylo možno na polích československé velkovýroby spatřit ještě v polovině 60. let. V té době už začínaly české zemědělství ovládat Zetory Major 3011 a Major 4011 - a  Z 25 byly vyřazovány. Aby se doposud pojízdné Z 25 nedostaly k soukromým osobám, musely na příkaz úřadů být hned po vyřazení předávány k sešrotování do kovohutí. Strach z rozpadu zemědělské velkovýroby a obnovení malých zemědělských závodů doprovázel komunistický režim celých 40 let. Přesto se podařilo zachránit traktory Z 25, které nepracovaly v zemědělství (průmyslové podniky, doly, lesy a pod.)

V 50. letech byly vyráběny traktory Zetor 25 A a Zetor 25 K (kultivační). Od poloviny 50. let Z 25 dostávaly prostorné kabiny. Na přelomu 50. a 60. let 20. století přibyla výroba těžšího čtyřválcového Zetor Super 35 ks, jenž později byl upraven na Zetor Super 50 ks. Na začátku 60. let začala v Zetoru Brno také významná výroba traktorů unifikované řady (UR I). Jednalo se o dvouválcový Zetor Major 2011, tříválcový Major 3011 a čtyřválcový Major 4011. Tyto traktory měly spoustu dílů, které byly použitelné na všechny typy. Protože tyto traktory byly konstruované pro velké výkony v československé zemědělské velkovýrobě, získaly svou odolností a spolehlivostí respekt i zahraničí. Na konci 60. let byl požadavek zemědělců na čtyřválcové Zetory, a tak byl u Zetoru 4011 zvýšen výkon a byl vyráběn jako Zetor 5611. Pod značkou Ursus začaly tyto traktory být vyráběny i v Polsku. 

Princip standardizace komponentů se stal charakteristickým znakem Zetoru. Na konci 60. let byla přidána řada UR II: výkonnější traktory pro náročnější aplikace. 

Robustní konstrukce, snadné ovládání, velký výkon a spolehlivost byly chloubou výrobce. Zetor Crystal 8011 byl  jeden z prvních traktorů na světě s bezpečnostní kabinou a mimořádně nízkou hladinou hluku. Vyráběly se i v Polsku.

 V 70. letech 20. století došlo k největší expanzi Zetoru. Ročně byly vyráběny desítky tisíc traktorů obou řad, které byly vyvážely do celého světa. Vyroben byl také první šestiválcový motor o výkonu 160 koní. Z politických důvodů byla v roce 1981 výroba traktorů Zetor  UR II zcela předána z Brna na Slovensko a traktory Crystal 8011, 12011, 14011 a 16011 byly vyráběné v Martině a prodávány pod značkou ZTS. V  Brně byly vyráběny Z 4211, Z 5211, Z6211, Z7211 a Z 7711. Začátkem 80. let se zásluhou těžkopádného státního plánovacího systému v Československu začalo projevovat zaostávání strojní výroby za ostatním světem, a nejen u traktorů. 

Od roku 2002  je majitelem značky Zetor slovenský holding HTC, vyrábí se traktory řad Proxima, Forterra, Major a Crystal. Pro trhy bez emisních předpisů se vyrábí dalších pět modelových řad: Compax, Hortus, Major, Super a VST Zetor 5011. Významná je výroba Zetorů v Indii. Podle sdělení zástupců společnosti traktory Zetor jezdí ve více než 100 zemích celého světa.

80. výročí výroby traktorů Zetor oslaví společnost 12. až 15. dubna na brněnském zemědělském veletrhu „AgriShow“. Spolu s novou řadou 6 zde budou představeny historické traktory Zetor.

V Německu musí vyhánět lidi z přeplněných vlaků

Od začátku listopadu je po železničním mostě přes řeku Hunte v Oldenburgu v provozu pouze jedna kolej. To způsobuje zpoždění a rušení vlaků. Každodenním problémem jsou přeplněné vlaky. Velký počet cestujících způsobuje zpoždění. 

Přeplněný vlak se nerozjede, protože jsou přetíženy nápravy. Vlak Nordwestbahn se nerozjede, pokud větší počet cestujících nevystoupí a nepoužije pomocnou autobusovou dopravu. Ovšem výstup lidí z vlaku je pro cestující nepříjemný a značně prodlužuje cestování. Odjezd z Oldenburgu je sice bezproblémový, ale v menších stanicích na trati do Brém lidé nastupují tak dlouho, až se najednou vlak nerozjede. 

Očekává se, že 9. prosince se na mostě znovu otevřou dvě koleje. Společnost Deutsche Bahn (DB), která opravy mostu zajišťuje, uznává narušení provozu pro dojíždějící a omlouvá se. Pracuje na tom, aby problémy odstranila „co nejrychleji“. Zatímco regionální doprava je v současné době omezena kvůli jednokolejnému provozu, dálková doprava  z Oldenburgu do Brém je zcela zastavena.

Smutná oslava 100 let nemocnice v Gmündu

 Přesně před 100 lety v dolnorakouském Gmündu zahájila provoz Městská nemocnice.  Byla zřízena z ošetřovny uprchlického tábora, který byl na okraji města zřízen během 1. světové války a prošlo jím na 50.000 uprchlíků převážně z Haliče. Včera se v areálu bývalého uprchlického tábora konala další akce. Uspořádal ji spolek LKGmündbleibt (Zemská nemocnice Gmïnd žije). Účastníci poděkovali zdravotnickému personálu za sto let služby obyvatelstvu města a okresu a hlavně protestovali proti plánovanému uzavření nemocnice.

Demonstranti volali: „Zničení nemocnice s více než stoletou historií by bylo fatálním aktem bláznovství spolkové vlády.“ Zdravotní a lékařská péče, nezbytné pobyty a léčba ve veřejných rukou se za 100 let ukázaly jako nenahraditelné a za žádných okolností by neměly být předány soukromým subjektům, zdůraznili další účastníci. Dalšími projevy znepokojením bylo vysloveno podezření, že okres Gmünd v pohraniční oblasti má být vysidlován a zbaven toho, co se zde budovalo po mnoho let. Likvidace nemocnice má být hlavním signálem k odchodu lidí.

Poté organizátoři k četným účastníkům shromáždění promluvil organizátor Mario Wanda. Zdůraznil, že budou pokračovat ve svém boji a nebudou se jen tak smířit s uzavřením dobře vybavené nemocnice v Gmündu. Někteří účastníci také naznačili možnost velké demonstrace s blokádami. Kromě toho byla účastníkům prostřednictvím mobilních telefonů přehrávána speciálně složená píseň pro nemocnici.

Ve čtvrtek se zasedání zemského sněmu v St. Pöltenu zúčastnilo přibližně 100 zástupců iniciativ #LKGmündbleibt a #unsernotarztbleibt (Náš lékař na pohotovosti zůstává) – a hlasitými protesty vyprovokovali mimořádnou přestávku. „Chceme znovu jasně zdůraznit, že opatření plánovaná pro Gmünd nejsou ani udržitelná, ani nepřinesou žádné skutečné zlepšení služeb pro obyvatelstvo,“ uvedla asociace v tiskové zprávě. Setkání se spolkovým ministrem Svenem Hergovichem (SPÖ) je naplánováno na 12. prosince.

PIvo 10°Samson se vrátilo na český trůn

 Pivovar Samson slaví velký úspěch na domácí i mezinárodní pivní scéně. V prestižní soutěži České pivo 2025, kterou každoročně pořádá Český svaz pivovarů a sladoven ve spolupráci s Výzkumným ústavem pivovarským a sladařským, získala jeho světlá výčepní desítka titul nejlepšího piva ve své kategorii.

Samson bodoval zároveň také na dvou nejvýznamnějších světových degustačních soutěžích – World Beer Awards a European Beer Star.

Samson desítka je světlé pivo, které se vyznačuje jemnou hořkostí, charakteristickou příjemnou vůní a osvěžujícím řízem. „Dobrý pivovar se pozná právě podle desítky, ve světě nám ji závidí, protože právě česká desítka přesně odpovídá trendům pití méně alkoholických piv. Samson desítka se vaří na dva rmuty podle tradiční receptury, s použitím žateckého chmele, českého sladu a kvalitní vody z 274 metrů hluboké artézské studny, což jí dodává jedinečnou harmonickou a vyváženou chuť a skvělou pitelnost,“ říká sládek pivovaru Radim Lavička.

Soutěž České pivo, jejíž výsledky jsou vyhlašovány v rámci Svatováclavských slavností, dlouhodobě patří k nejvýznamnějším tuzemským degustačním kláním. Porotci z řad skutečných pivních odborníků hodnotí piva anonymně, a to podle chuti, vůně, vzhledu i celkového dojmu. Kromě vítězné desítky získaly stříbrnou medaili také ve svých kategoriích Samson 11, Samson 12 a tmavá jedenáctka, což představuje pro Samson mimořádný úspěch.

Na letošních prestižních World Beer Awards zazářil tmavý ležák Samson 11, který získal zlato v kategorii tmavých piv vařených v České republice. Pivovar uspěl s tmavým ležákem Samson 11 také v soutěži European Beer Star, odkud si za něj odvezl stříbrnou medaili. Obě soutěže patří k největším degustačním kláním světa, kde desítky porotců hodnotí stovky vzorků z mnoha zemí. Další medaile přibyly i pro desítku, dvanáctku a další pivní styly z portfolia pivovaru.

„Pro nás je to obrovské ocenění práce celého pivovaru. Úspěchy v mezinárodních soutěžích potvrzují, že naše piva dokážou obstát i v silné zahraniční konkurenci. Mít to nejlepší pivo v republice a zároveň získat uznání ve světě je pro nás i naše zákazníky velká pocta,“ dodává generální ředitel pivovaru Daniel Dřevikovský.

Pro nejstarší českobudějovický pivovar, který letos slaví 230 let od svého založení a který prošel v nedávné době celkovou modernizací, kdy jeho vlastník, belgicko-brazilská pivovarská společnost AB InBev, investoval do technologií přes půl miliardy korun, je letošní zisk 13 medailí na tak významných pivovarských soutěžích pro pivovar symbolickým úspěchem. Samson potvrzuje, že tradiční receptura v kombinaci s moderními technologiemi jsou tou správnou cestou, jak slavit úspěchy nejen doma, ale i ve světě.

World Beer Awards je každoroční globální soutěž konaná v Londýně, v níž porota oceňuje piva v různých kategoriích. Každoročně se do ní přihlásí stovky piv z desítek zemí, která jsou hodnocena nezávislými porotci podle vzhledu, aroma, chuti a celkového dojmu.

- Na letošních World Beer Awards získal pivovar Samson zlato v kategorii Country Winner (nejlepší tmavé pivo z České republiky) za Samson Tmavá 11. Stříbrné medaile si odvezly piva Pito, Samson 11 a Samson Bock. Bronzové medaile obdržely Samson 10, Samson 12 a Samson Nachmelený ležák.

European Beer Star představuje nejprestižnější mezinárodní degustační soutěž. Piva nejvyšší kvality jsou v každé kategorii oceněna zlatou, stříbrnou a bronzovou medailí. Soutěž probíhá od roku 2004 a finálový večer se odehrává v Mnichově.

- Letos si pivovar Samson z této soutěže přivezl stříbrnou medaili za Samson Tmavá 11 a bronzovou medaili za Samson 10.

České pivo představuje nejvýznamnější degustační soutěž v České republice. Každý rok je organizována Českým svazem pivovarů a sladoven v rámci Svatováclavských slavností. Odborná porota je složena ze sládků a technologů českých pivovarů, odborníků z VŠCHT, SZPI a Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského.

- V soutěži České pivo 2025 zvítězila Samson 10, stříbrné medaile získaly Samson 11, Samson 12 a Samson Tmavá 11.

Pivovar Samson patří do brazilsko-belgické společnosti AB InBev, která je největším světovým výrobcem piva. Mezi další značky tohoto koncernu patří například Stella Artois, Corona, Leffe či Beck´s. Samson, který letos slaví 230 let od svého založení, je nejstarším českobudějovickým pivovarem, což hrdě zdůrazňuje i na svých nových etiketách. Stabilně vysokou kvalitu produkce Pivovaru Samson dokazují mnohá ocenění z prestižních degustačních soutěží. Historie vaření piva v Samsonu kombinuje tradiční české receptury s moderními technologiemi. Mezi značky pivovaru patří i legendární nealkoholické PITO.

Zlevnění nafty pro německé zemědělce

 Německý Spolkový sněm obnovil daňovou úlevu pro německé zemědělce. Od 1. ledna 2026 budou kupovat naftu levněji o 21 centů (5 Kč). Tato sleva byla předchozí vládou zrušena.

Podle spolkového ministra zemědělství Aloise Rainera jeden německý zemědělský závod průměrně zaplatí za naftu o 2700 eur (67.600 Kč) méně než v v roce 2025. Zrušení slevy pro zemědělce bylo podle Rainera (CSU) velkým omylem předchozí vlády.

Toto rozhodnutí vlády je velmi důležitým krokem k posílení konkurenceschopnosti německého zemědělství v rámci jednotného evropského trhu, řekl prezident Německého zemědělského svazu Joachim Rukwied, jenž následně vyzval vládní koalici k rychlému zavedení dalších daňových úlev a předpisů s cílem odstranit problémy ednotlivých závodů.

Podle § 2 odst. 4 zákona o energetické dani mají být biopaliva zdaněna stejně jako fosilní nafta, a proto mají nárok na daňovou úlevu i při použití v zemědělství. Toto rovné zacházení s daňovými úlevami však znamená, že biopaliva zůstanou pro zemědělství ve srovnání s motorovou naftou neatraktivní. Německá vláda se proto musí v Bruselu zasadit o dlouho očekávané přijetí zásadní reformy evropské směrnice o energetické dani. Radě Evropské unie v současnosti předsedá Dánsko.

Kanály ve střední Anglii

 Anglie je země proslulá jako kolébka železniční dopravy, která se odtud šířila do celého světa. Anglie bývala od středověku námořní a obchodní velmocí mající kontakty s většinou zámořských zemí. Neobchodovaly jen přístavy, bylo nutno do obchodu zapojit i vnitrozemí. Jenom vnitrozemské řeky a rozblácené cesty pro koňské povozy nestačily. Dříve než po železnici, byly těžké náklady přepravovány loděmi ve vodních kanálech, jichž byly postaveny tisíce kilometrů.

Zdymadlo

Nejhustší sít kanálů se nachází ve střední Anglii poblíž města Coventry. V současnosti je ještě mnoho anglických vodních kanálů v provozuschopném stavu, i když lodě v kanálech už nepřevážejí do měst a přístavů obilí, ale turisty. Lodě o maximální šířce 2,08 metrů jsou vybaveny jako lepší turistické ubytovny. Mají ložnice, koupelny, kuchyňky s plynovými sporáky, lednice, televize. Výbava lepší než na hausbótu, který na Vltavě Jiřímu Oulickému pořídil jeho sluha Saturnin. Pro toho, kdo netouží trávit dovolenou při 200 km rychlosti za hodinu, ale stačí mu při rychlosti člunu 6 km za hodinu prohlížet si nádhernou krajinu, spoustu zdymadel a jiných stavebních unikátů, je toto výborná nabídka.

Plavební kanály ve střední Anglii jsou náročná stavební díla. Zkrotit za pomoci zdymadel v dosti vlnitém terénu vodu tak, aby jí bylo v kanálech dostatek, vyžadovalo mnoho stavitelských zkušeností a odvahy. Na některých místech musela být postavena řada zdymadel za sebou, jinde byly prokopány i víc než kilometr dlouhé tunely nebo postaveny akvadukty. Průplavy se různě rozdělují a křižují, takže kvůli odbočování a potkávání lodí jsou na nich také značně rozšířené vodní plochy.

Pro zdymadla byly stanoveny minimální parametry: 7 stop šířka (2,13 m) a 75 stop (23 m) délka. Stěny jsou taraseny kamenem, dno je ploché všude stejně hluboké. Dřevěná vrata otvírají ručně posádky lodí samy, rovněž napouštění a vypouštění vody.

Podél kanálů jsou zpevněné cesty, po nich dříve chodívala zvířata tahající lodě. Po vynálezu parního stroje dostali lodě parní pohon, nyní jsou hnány spalovacími motory. U zdymadel a přístavišť dodnes stojí neomítnuté domky správců zdymadel a zájezdní hospody.