John Deere trhá rekordy v zisku.

Americký výrobce stavebních a zemědělských strojů Deere & Company v roce 2011 dosáhl významného úspěchu. Jak společnost oznámila ve středu, v roce 2011 dosáhne větší zisk o téměř 670.000.000 dolarů (17 mld. Kč), což je zlepšení oproti předchozímu roku o 46 procent (%).

Předseda představenstva společnosti Samuel R. Allen hovoří o mimořádných výsledcích. Zásluhu na tom má výroba rekordního počtu nových typů strojů, na kterých se podílí šest nových výrobních závodů v Číně, Indii a Brazilii. Nezanedbatelný je globální obchodní model, který pečlivě sleduje náklady a pohyb kapitálu.

I přes světovou ekonomickou nestabilitu šéf představenstva koncernu předpokládá vélký zisk, neboť poptávka po výrobcích je pořád větší. Tržby za stroje by se měly zvýšit o 15 procent. Deere & Company v roce 2012 předpokládá zisk přibližně 3,2 mld dolarů (60,4 mld Kč).

Farmářem roku 2011 je vinař.

Předevčírem byly v pražském divadle ABC vyhlášeny výsledky soutěže Farma roku, kterou již podesáté zorganizovala Asociace soukromého zemědělství ČR. Na první příčce se umístilo rodinné vinařství Cyril Kosík z Tvrdonic (ASZ Břeclav), na druhém místě skončila farma rodiny Sochorových z Dolan (ASZ Pardubice, Chrudim) a pomyslnou bronzovou medali vybojovala farma Václava Smolíka z Branné u Třeboně (ASZ Jindřichův Hradec). (Zdroj: Náš chov, 22.12.2011)

Video: Nejlepší farma

Hlavním kriteriem pro nejlepší hodnocení zřejmě byla ekonomická úspěšnost závodu. Vzhledem k tomu, že vyhodnocené farmy se nevěnují tradičnímu zemědělství, pouze usilují o co největší zisk, je potom pokřik českých zemědělců, včetně zemědělských organizací, o stoupajícím dovozu potravin docela legrační. Nebyla by na místě taková kriteria, která by upřednostnila ty zemědělce, kteří se nespecializují na to, co vynáší zisk, ale věnují tradičnímu zemědělství, ve kterém ztráty z jedné komodity jsou nahrazovány výdělkem z jiné? Mezi vyhodnocenými například není ani jeden chovatel dojného skotu. Přitom výroba mléka byla vždy základem českého zemědělství.

Pokud by výše zmíněná organizace zemědělců měla zájem udělat něco s omezením dovozu potravin ze zahraničí a podpořit poctivé soukromé zemědělství, musela by stanovit taková kriteria soutěže, aby na předních místech mezi českými zemědělci nebyli vinárníci, restauratéři, pastevci a jiní prospěcháři. Bohužel české zemědělství se už tak zvrhlo, že i průkopník přidružené výroby v zemědělských podnicích František Čuba ze Slušovic se asi musí divit tomu, jakými nezemědělskými činnostmi se dnes zemědělci zabývají, a přitom se s lehkým srdcem zbavují všeho, především orné půdy, co staří zemědělci vytvářeli po staletí. Takže není možné se divit, že omezení měšťáci (dnes už také venkovani) za zemědělce považují trhovce na tzv. Farmářcích trzích a děti říkají, že mléko se vyrábí v supermarketech.

Norsko zavedlo přídělový systém na máslo.

Norsko, jedna z nejbohatších zemí světa, řeší problém s nedostatkem másla. Situace je o to komplikovanější, že v předvánoční době je po něm v souvislosti s pečením cukroví ještě větší zájem. Jak informovala agentura DPA, máslo se už prodává na příděl, jen jedno balení na rodinu.

Problémy způsobil nečekaný nárůst poptávky po máslu, neboť uvnitř hranic země uzavřené zákony trhu selhaly. Nepomáhá ani komplikovaný systém kvót výroby mléka. Vzhledem k tomu, že Norsko své zemědělce chrání vysokými dovozními cly a domácí výroba nestačí, nečekaně se Norsko octlo v potravinovém nedostatku.

Krizi musí vláda řešit nouzovou žádostí o zahraniční pomoc a snížením cel. První dodávky suroviny přišly z Belgie,Irska, Francie a Německa. V jednom z vydání hlavního spotřebitelského listu Aftenposten byl dokonce uveřejněn dvoustránkový návod na vlastní výrobu másla.

Pohřeb jako pozlátko, ale pod ním špína kvasí.

Teatrální rozloučení, které Václavu Havlovi připravila vláda, překonává představy většiny obyvatel České republiky. Prý je to kopie pohřbu T. G. Masaryka. Není současnost také kopií české společnosti z roku 1937?

Nemocný a ochrnutý Masaryk po roce 1935 sice do politiky zasahovat nemohl, přesto jeho osobnost, kterou mimo velké části českých komunistů a slovenských hlinkovců uznávaly všechny složky tehdejší společnosti, včetně sudetských Němců, byla záštitou smíru. Po jeho smrti spadly všechny zábrany. Přišly provokativní Henleinovy Karlovarské požadavky, na které prezident Beneš reagoval konfrontačním způsobem tak, jak si Henlein i Hitler přáli. Rok po Masarykově pohřbu byl rokem nervozity, napětí a drobných nepokojů, až přišla Mnichovská dohoda a další události, které přinesly spoustu tragedií.

Odstartuje smrt prezidenta Havla také nějaké osudové události, jež postihnou celou zemi? Nejen po Masarykově smrti přišly pohromy. Například Benešovu smrt doprovázelo znárodnění a kolektivizace, po Gottwaldově smrti přišla pověstná měnová reforma, po Husákově smrti přišlo rozdělení Československa.

Zatímco media se přinášením zpráv o Havlovu pohřbu předhánějí v honbě za čtenáři, diváky a posluchači a vláda piluje protilidové reformy, jistě existují jednotlivci a skupiny, které se v závětří nabubřených korektních a bulvárních zpráv o pohřbu připravují k útoku proti těm, co se nechali unést narychlo režírovaným pohřebním divadlem. Stačí připomenout období po listopadu ´89; jedni cinkali klíči, jiní si ostřili jedovaté jazyky, a jiní pořizovali pytle na peníze ze státní pokladny. Byl by to téměř zázrak, kdyby následující rok žádnou výraznou změnu nepřinesl. Změna k lepšímu pro většinu obyvatel to určitě nebude. (Jiří Krž, 23.2.2011)

Kuba rozšiřuje soukromé zemědělství.

Kuba, která se snaží přitáhnout lidi zpět k půdě a zvýšit produkci potravin, provedla tak rozsáhlé úpravy v systému najímání státní půdy, že se něj fakticky stává soukromé vlastnictví.

Opatření přijatá nedávno Radou ministrů a dosud oficiálně neoznámená, jsou zatím posledním rozvolněním doktrinální stalinistické ideologie, která ovládala kubánskou zemědělskou politiku po desítky let. Farmáři tento krok vítají.

Podle informací od farmářů jim bylo sděleno, že si budou moci od ledna pronajmout až 165 akrů státní půdy, zatímco dnes je to pouze 33. Nájem bude možný až na 25 let, zatímco dnes je to pouze 10 let. Navíc může být obnoven, převeden na rodinného příslušníka a v některých případech na pracovníky.

Kromě toho si farmáři budou moci na pronajaté půdě postavit dům a provádět další úpravy se zárukou náhrady, pokud by o své nájemní právo přišli.

Od znárodnění půdy v roce 1959 mají 70 procent kubánské půdy státní podniky. Soukromí zemědělci obhospodařují 24 procent, ale jejich produkce tvoří 57 procent z celkové kubánské výroby. 4 miliony akrů pronajaté státní půdy obdělává 150.000 lidí. Průměrný věk kubánského zemědělce je 50 let.

Poté, co se vlády na Kubě ujal Raul Castro a byly opuštěny staré sovětské metody hospodaření, zavedené Fidelem Castrem, zemědělská výroba se nejen nezvětšila, ale dokonce poklesla. Výsledkem je i pokles vývozu, neboť domácí spotřeba stoupla ze 60 na 70 procent kubánské produkce.

Raul Castro se snaží postupně zavádět tržní prvky do zemědělské ekonomiky, dát zemědělcům určitou svobodu v orientaci na produkci, která jim vyhovuje. Ceny nadále určuje stát. Před měsícem bylo oznámeno, že zemědělci budou moci získávat výhodné úvěry, a také budou moci produkci (ovoce, zelenina) přímo prodávat turistům.

Českým zemědělcům od roku 2005 vzrostly příjmy o 23,5 procenta

Reálné příjmy zemědělců vzrostly v roce 2011 EU-27 v průměru o 6,7 procenta (%). Je to méně než v roce 2010, kdy byl růst v celé EU stále ještě 12,6%. Tak vypadá první zpráva Eurostatu, statistického úřadu Evropské unie.

Zvýšení růstu přijmů v EU-27 v roce 2011 je způsobeno zejména zvýšením cen produkce (+7,5%). Příjmy zemědělců se zvýšily v devatenácti státech, poklesly v osmi státech.

Od roku 2005 do roku 2011 vzrostl reálný příjem zemědělské síly v průměru o 18, procenta, zatímco množství lidí v zemědělství kleslo o 15,2 procenta.

Vývoj podle států:

Nejvíce vzrostly příjmy:

1. Rumunsko +43,7 %
2. Maďarsko +41,8 %
3. Irsko +30,1 %
4. Slovensko +25,3 %
5. Lucembursko +25,2 %
6. Česká republika +23,5 %
7. Bulharsko +23,2 %
8. Dánsko +20,2 %


Nejvíce poklesly příjmy:

24. Finsko -9,6 %
25. Portugalsko -10,7 %
26. Malta -21,2 %
27. Belgie -22,5 %

Zetor se vrací ke staré, dobré "čtyřicítce".

K horkým aktualitám brněnské traktorky patří nový levný model. Motor stroje bude mít výkon od 45 koňských sil (kdysi Zetor 4011). Nyní nejslabší v Brně vyráběné motory traktorů mají výkon 61 až 89 koňských sil. Firma hodlá tímto traktorem konkurovat podobně levným dováženým traktorům z Asie.

Zetor by s novým modelem také rád vstoupil na ruský trh. Má nyní rozjednáno několik obchodů, jeden z nich vypadá velice slibně a mohl by být podepsán už začátkem příštího roku.

Levný model dostal přednost před nejsilnějším typem s výkonem až 200 koní a označením Maxterra, který se měl do montáže dostat už před dvěma roky. Výroba těchto strojů byla odložena kvůli ekonomické krizi a Zetor s ní počítá až v roce 2014.

Údajně novinkou Zetoru je automatická regulace zadního tříbodového závěsu Hitch Tronic, kdy se traktor sám automaticky přizpůsobí podmínkám terénu a práce pro traktoristy se stane výrazně jednodušší. (Automatiku Zetormatik používal Zetor už od 60. let.) (Zdroj: Novinky.cz)

Havel zemřel, komunisti zuří.

Žádný polistopadový politik si nevysloužil od komunistů tolik projevu nenávisti jako Václav Havel. Po jeho smrti přišli o svůj terč, který byl výzvou k tomu, aby se semkli vůči Havlovi jako nepříteli, který je zbavil ústavní „vedoucí úlohy ve společnosti“.

K tradičním držitelům rudých knížek se už od roku 1990 proti Havlovi připojovaly i různé jejich odnože, včetně fanatických přívrženců komunistického cenzora Miroslava Sládka. A nejednou se na stranu komunistů fakticky připojoval i pokrytec Václav Klaus a jeho ODS. Havlova víra v nekomunistickou sociální spravedlnost, v moudrost Západu a ve správnost evropské integrace je přiváděla k záchvatům nepříčetnosti.

Zatímco oficiálně KSČM zachovává při Havlově úmrtí korektnost, kovaní bolševici, včetně tzv. mladých komunistů, si nad mrtvým Havlem ulevují tím nejprimitivnějším způsobem. Na letácích sice vyjadřují radost z Havlova konce. Ale viděl někdy někdo komunisty skutečně radovat? Je možné jejich reakce zvané „spravedlivý hněv pracujícího lidu“ nazvat radostí.

Vyvedena z míry je i česká vláda, kterou víc než reakce občanů překvapily mezinárodní ohlasy. Nezbylo jí nic jiného než se přizpůsobit a pro světovou veřejnost připravit okázalý pohřeb. (Jiří Krž, 21.12.2011)

Гавел: последний аккорд недруга России

В Чехии на 75-м году скончался первый президент страны, лидер положившей конец социализму в Чехословакии "Бархатной революции" Вацлав Гавел. Для многих в мире он стал символом демократии и сопротивления тоталитаризму. Но вот другом России его назвать никак нельзя. Нашу страну он не любил буквально с младых ногтей.

Имя Вацлава Гавела давно известно далеко за пределами родной Чехии. В 1989 году он стал лидером "Бархатной революции", положившей конец более чем 40-летнему правлению коммунистов в Чехословакии. После распада страны Гавел стал первым президентом Чешской Республики. При нем Чехия вступила в НАТО и начала переговоры о приеме в Евросоюз. Кроме того, покойного чешского лидера знают многие любители театра. Его пьесы много десятилетий шли на ведущих драматических сценах мира.

Здоровье Гавела давно оставляло желать лучшего. Только в бытность президентом страны в 1993–2003 годах его госпитализировали 15 раз. Серьезные проблемы со здоровьем преследовали бывшего чешского президента и после ухода из власти. Будучи заядлым курильщиком, он сумел избавиться от пагубной привычки. Но в последние месяцы состояние Гавела стало совсем плохим. И 18 декабря пришло известие о его кончине. Как сказано в официальных сообщениях — после тяжелой продолжительной болезни. По случаю кончины Гавела в Чехии объявлен траур. Похороны политика пройдут 23 декабря.

Der einstige Dissident Vaclav Havel ist im Alter von 75 Jahren gestorben.

Es sind solche Bilder, die seit Sonntag Mittag ohne Ende auf allen Kanälen des tschechischen Fernsehens immer und immer neu gezeigt werden. Fernsehen und Radio haben ihre Programme geändert, die Zeitungen kommen mit einer Sondermeldung nach der anderen in ihren Internetausgaben. Und ein ganzes Land ist wie im Schock: Vaclav Havel, „Vašek“, ist nicht mehr. Er starb in der Nacht zum Sonntag friedlich, im Schlaf. Auch wenn die Nachricht nicht unerwartet kam; sie hat die Tschechen dennoch bis ins Mark getroffen.

Seit Monaten ging es dem früheren tschechoslowakischen und tschechischen Präsidenten sehr schlecht. Er litt seit März unter schweren Atemproblemen. Seine öffentlichen Auftritte wurden immer seltener. Vergangene Woche kam er von seinem Landhaus in Nordböhmen, wo die Luft besser ist als im Kessel der Moldau, noch einmal nach Prag, um einen seiner engsten politischen und persönlichen Freunde zu treffen, den Dalai Lama. Er äußerte sich auch noch einmal politisch, sorgte sich nach den Wahlen in Russland um den Zustand der Demokratie dort. Bis zuletzt blieb er sich so treu.

Am 2. Februar 2003 endete die letzte seiner möglichen Amtszeiten, in denen er als Präsident gleich zwei Staaten vorstand, der Tschechoslowakei und der Tschechischen Republik. Eigentlich wollte er gar nicht Staatsoberhaupt werden, am Ende jener verrückten, alle Welt bezaubernden Tage der „Samtrevolution“ 1989. „Olga (Havels erste Ehefrau, Anm.) ist auch dagegen“, zitiert ihn seine Biografin Eda Kriseová. Sie habe gedroht, sie werde sich scheiden lassen. Und Olga selbst zur Biografin: „Das ist unmöglich, dass er Präsident wird. Du weißt doch auch, dass er sich nicht dafür eignet.“ Doch Vaclav und Olga hätten da schon nicht wirklich mehr nein sagen können. „Havel na hrad!“ – „Havel auf die Burg!“, skandierten Zigtausende auf dem Prager Wenzelsplatz und hätten ihn notfalls auch auf ihren Schultern ins Amt getragen. Als der einstige Staatsfeind dann tatsächlich in die prunkvollen Räume der Prager Burg einzog, erschien ihnen das wie in einem modernen böhmischen Märchen.

Man kann auf verschiedene Art Bilanz der Jahre mit Havel ziehen. Die dem Dichterpräsidenten wohl fernste wäre eine in schnöden Zahlen. Aufschlussreich sind die aber trotzdem. Bei 181 Staats- und Arbeitsbesuchen verbrachte er 391 Tage, mehr als ein ganzes Jahr, in 59 Ländern. Am häufigsten war er in Deutschland und den USA. Es hätten noch viel mehr Reisen sein können, hätte es da nicht auch eine schmerzlichere Statistik gegeben. Die weist allein in seiner Präsidentenära 17

Krankenhausaufenthalte verteilt über 230 Tage aus. Mehrfach hing Havels Leben an einem seidenen Faden, zweimal rettete ihn der Innsbrucker Chirurg Ernst Bodner in letzter Minute. In jenen Tagen suchten viele der sonst herzlich gottlosen Tschechen Halt im Gebet, bemüht, den ihnen ganz unerträglichen Gedanken zu verscheuchen, dass am Ende auch ihr „Vašek“ sterblich sein könnte.

Als Havel aus dem Amt schied, hinterließ er eine vertrauenswürdige und respektierte Demokratie, ein Land, das zur Nato gehört und sich damals anschickte, in die EU aufgenommen zu werden. Tschechien war da auf dem Weg, zu einem ganz „normalen“ Land zu werden, das den Zauber der Revolutionszeit lange hinter sich gelassen hat.

Havel hat sich nach seiner aktiven politischen Zeit immer wieder in das Geschehen in seinem Land eingemischt, hat überdies große Verdienste in Menschenrechtsfragen erworben. Seine größte Freude war es aber, wieder zu den Wurzeln als Dramatiker zurückkehren zu können. Die Uraufführung seines Stückes „Abgang“, das er später selbst verfilmte, bescherte ihm ein umjubeltes Comeback als Bühnenautor. Das Werk handelt von den Gefühlen eines Staatsmannes, dessen Zeit abgelaufen ist, zeigt, wie ein Mensch in einer ganz anderen Welt lebt, als er glaubt. Havel hat als Politiker immer die Angst umgetrieben, den Blick für die Realitäten zu verlieren. Er wollte nicht zum selbstverliebten Schwächling werden, der einst Prinzipien hatte, im Angesicht des Machtverlustes aber seine Wertvorstellungen leichthin opfert, wie das dem Haupthelden in seinem Stück passiert. Havels Angst vor eigenem Versagen war unbegründet. Er ist sich bis zum Schluss, nicht nur seiner politischen Karriere, treu geblieben.